Svitek

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání

Základním manuálem organizovaného woodcrafterského hnutí je Svitek březové kůry. V něm Ernest Thompson Seton představil základní organizační schéma pro woodcrafterské kmeny a motivační program, který využívá přirozené touhy jednotlivce vyniknout a dosáhnout uznání. Tato stránka podává zevrubný přehled o tom, jak se vyvíjel a jakým způsobem byl publikován.

Postupy pro překlad Svitku

Obsah

Geneze „The Birch Bark Roll“

Svitek[1], je základní příručkou woodcraftera. Obsahuje:

  • základní informace o woodcrafterské organizaci
  • pravidla woodcrafterského motivačního programu (Systém orlích per)
  • a aktuální přehled činů a mistrovství.

V takové podobě ho znají čeští woodcrafteři. Ale na samém počátku bylo sedm návodných článků v rubrice pro chlapce, která vycházela v americkém časopise pro ženy The Ladies’ Home Journal.

Souhrný přehled Setonem redigovaných vydání

I když Seton ve svém článku (česky vyšlo ve sborníku Duch lesů, 1922) píše, že …after all, and then every year for eighteen years the “Birch Bark Roll”, now the “Manual of the Woodcraft League”[2], nebylo tomu tak. Tedy ne tak docela.

Ve skutečnosti vypadalo každé vydání trochu jinak než to předchozí. Zpočátku Seton psal svitek pro potřebu svých chlapců. Pak ho zkusil nabídnout jako základní manuál pro vznikající organizaci Boy Scouts of America (1910) a tím pádem svitek přestal být jeho one man show, ale změnil formu na rozsáhlé dílo kolektivu autorů, které Seton zastřešil svým (a Baden-Powellovým) jménem.

Poté co byl odstaven v BSA na vedlejší kolej opět změnil svitek svoji podobu a stal se součástí „The Book of Woodcraft“ – návodné příručky, která měla být protiváhou vůči oficiální příručce amerických skautů.

Se vznikem The Woodcraft League of America opět změnil podobu. Jednak byla významně rozšířena organizační část, ale především vyšly samostatné edice – jedna mutace zvlášť pro chlapce a druhá pro dívky. Ale obě byly označené jako 15. vydání. Ovšem jejich následné revize z r. 1918 už počítal jako samostatná vydání.

V roce 1925 už nastal v číslování revizí naprostý chaos. Ke zmatku přispělo také to, že znovu vycházely i reedice starších revizí. Později Seton dokonce označil za samostatné revize i jednotlivé části svitku. A nejspíš mezi ně započítal i každý jednotlivý svazek ze souborného vydání svých knih „The Library of Pioneering and Woodcraft“ r. 1925.

Nepochybně poslední revizí byla tzv. „Memorial edition“ z r. 1948 – která vyšla 16 let po poslední meziválečné edici The Birch Bark Roll z r. 1930 (30. vydání) – ovšem na počátku 90.tých let, kdy se obnovila činnost československé LLM měli českoslovenští woodcrafteři tak silnou pochybnost[3] o Setonově autorském podílu, že raději sáhli pro nový překlad svitku po 28. vydání z r. 1930 (část „Coup and Degrees“).

Následující přehled lze považovat za první chronologický soupis, který vznikl na základě získaných digitalizovaných kopií a dostupných informací. Jedním z pramenů byl také bibliografický soupis Setonových článků a knih z r. 1925[4]

1. vydání

Jako první vydání Seton označil sérii návodných článků, která vyšla v r. 1902 v časopise Ladies' Home Journal, vydávaném nakladatelstvím The Curtis Publishing Company - bohužel čísla ve kterých vyšly nejsou zatím k dispozici.

2. vydání knižní

První knižní vydání těchto článků vydalo nakladatelství The Curtis Publishing Company v následujícím roce 1903, pod názvem How to Play Indian. Exemplář, který je zde k dispozici, pochází z webu http://childlit.unl.edu. Jde s velkou pravděpodobností o exemplář, který měl pro svou potřebu Seton, protože obsahuje jeho poznámky pro příští vydání!

Najdete ho ve zdejším, jako soubor Media:roll 1903.djvu, zpracovaný jako wiki stránku How to Play Indian 1903 (kniha) i jako knihu Index:roll 1903.djvu, ve zdejší elektronické knihovně.

3. vydání knižní

Vydal Seton vlastním nákladem r.1904 jako s názvem The Red book.

Najdete ho ve zdejším, jako soubor Media:roll 1904.djvu, zpracovaný jako wiki stránku Red_book 1904 (kniha) i jako knihu Index:roll 1904.djvu, ve zdejší elektronické knihovně.

4. vydání - článek

Vyšlo jako článek v červnovém čísle čtvrtého ročníku magazínu "Association Boys" roku 1905. Redaktorem magazínu, který vydávala Y.M.C.A., byl tehdy Edgar M. Robinson.

5. vydání knižní

Vyšlo r.1906 pod názvem "The Birch-Bark Roll of the Woodcraft Indians". Vydala společnost Doubleday, Page & Company; Index:roll 1906.djvu

6. vydání knižní

Šlo do tisku v prosinci 1906, ale vročeno je 1907. Nese název "The Birch-Bark Roll of the Woodcraft Indians". Vydala společnost Doubleday, Page & Company; Index:roll_1907.djvu

7. vydání knižní

Vyšlo v r. 1908 pod názvem "The Birch-Bark Roll of the Outdoor Life". Vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Company[5]; (není k dispozici)

8. vydání knižní

Které vyšlo v r. 1910[6] v nakladatelství Doubleday, Page & Company má na deskách uvedeno "The Birch-Bark Roll" ale uvnitř nese titul "The American Boy Scout - The Official Hand-Book of Woodcraft for the Boy Scouts of America". A pod tím je drobným písmem uvedeno, že jde o osmé vydání "The Birch-Bark Roll"; Na základě tohoto vydání začal Miloš Seifert propagovat woodcraft v Čechách (jeho exemplář je k dispozici k knihovně LLM)

9. vydání knižní

Vyšlo pod názvem "Boy Scouts of America - Official handbook". I když by se mohlo podle názvu a obsahu zdát, že šlo o oficiální příručku BSA, není tomu tak. Knihu vydal Seton v červnu 1910 – ve stejnou dobu dokončil Baden Powell revizi třetího vydání Scouting for Boys. Od 8. vydání Svitku se liší tím, že je organizační část nahrazena organizačním schématem skautské organizace dle Baden Powellova modelu a i když kniha obsahuje seznam činů, nikde není uvedeno, jakým způsobem se za ně pocty přiznávají a jaké za ně náleží tituly. Část věnovanou původně pouze indiánskému svérázu, Seton rozšířil o další obory. Knihu vydala společnost Doubleday, Page & Company a je k dispozici ve zdejším archívu. Viz Index:roll_1910.djvu.

10. vydání knižní

Vyšlo pod názvem "Boy Scouts Handbook, The First Edition" v roce 1911[7]. Jako hlavní autor již byl uveden pouze Seton, ale z jeho původního Svitku zde zůstalo pouze několik návodných částí. Zbytek a především organizační část je už dílem kolektivu autorů, ve kterém hrál prim John L. Alexander. Kniha je zpracovaná do elektronické formy na webu gutenberg.org. Zde je k dispozici její dotisk z r. 1912, viz Index:roll_1911.djvu[8]

Seton, pochopitelně nebyl spokojen s tím, že byl jeho organizační model z BSA vytěsněn, a proto se rozhodl rozšířit původní The Birch-Bark Roll o návodnou část, aby vytvořil alternativu k této oficiální skautské příručce, a takto rozšířenou publikaci začal vydávat pod názvem The Book of Woodcraft.

11. vydání knižní

Vyšlo v roce 1912 jako součást "The Book of Woodcraft" v nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1912.djvu

12. vydání knižní

Vyšlo rovněž v roce 1912. Je s 11. vydáním - až na poznámku pod čarou k textu předmluvy zcela identické - dokonce je v textu předmluvy opomenuta i neupravená věta, kde je zmínka o tom, že jde o vydání jedenácté. Toto vydání je sice k dispozici, ale vzhledem k tomu že se od přechozího jinak vůbec neliší, nepovažovali jsme za nutné ho umístit do zdejšího archivu.

13. vydání knižní

Vyšlo v roce 1913. Toto vydání je shodné s 12. vydáním, až na vročení. Stejně jako předchozí je vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1913.djvu

Spojení The Book of Woodcraft a The Birch-Bark Roll do jednoho souborného svazku, se ukázalo jako ekonomicky nešťastné řešení, protože návodná část se měnila jen minimálně, kdežto organizační část a přehled činů procházely poměrně razantní evolucí.
  • Ten, koho zajímala pouze praktická část, neměl důvod kupovat nové aktualizované vydání protože se změny týkaly Svitku.
  • Woodcrafteři, které zase zajímaly pouze změny v činech nechtěli kvůli tomu opakovaně utrácet za stejný obsah praktické části.
Proto došlo opět k vyčlenění organizační části - jejíž součástí byl i přehled činů, do samostatné publikace, které se vrátil původní název "The Birch-Bark Roll".

14. vydání knižní

Vyšlo v roce 1915 pod názvem "Manual of the Woodcraft Indians; The Fourteenth Birch-Bark Roll, Containing Their Constitution, Laws, and Deeds, and Much Additional Matter - Primary", bez návodné části. Vydalo je nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:roll_1915.djvu

16. vydání knižní

Vyšlo v r. 1916 pod názvem "Birch Bark Roll for the Girls of the Big Lodge Woodcraft League" (je k dispozici), ovšem bylo označeno pouze jako proof copy.

Rokem 1916 tedy s největší pravděpodobností započal chaos v číslování vydání, protože následující vydání Svitku vyšlo v samostatných mutacích pro hochy a pro děvčata, ovšem obě se stejným číslem vydání. Zajímavé je, že u vydání Svitku je každá mutace označená jako samostatné vydání. Buď tedy Seton při vydání verze pro chlapce r. 1918, započítal dodatečně i toto vydání, nebo se rozhodl že bude označovat jako samostatné vydání každou vydanou část Svitku, bez ohledu na to pro koho je určena, či co obsahuje.

15. vydání knižní

Vyšlo ve dvou samostatných mutacích, určených pro potřeby nově vzniklé The Woodcraft League[9]. Obě jsou označené jako 15. vydání, i přes to, že se obsahově liší. Nejprve vyšla mutace určená dívkám pod názvem "The Woodcraft Manual for Girls: The Fifteenth Birch-Bark Roll". Podle datace byla dokončená v září 1916 a podle vročení pravděpodobně vyšla ještě téhož roku. Druhá, určená pro chlapce s názvem "The Woodcraft Manual for Boys: The Fifteenth Birch-Bark Roll" byla dokončená v říjnu 1916, ale do tisku šla až v následujícím roce 1917. Obě vydalo nakladatelství Doubleday, Page & Company. V r. 1916 oficiálně vznikla The Woodcraft League of America – organizace pro woodcraftery obého pohlaví, a Svitek byl přejmenován na The Woodcraft Manual. Opět byl spojen s návodnou částí. A ačkoliv má mutace pro chlapce v názvu uvedeno "for Boys", je v oblasti mistrovství rozšířeno i o mistrovství v oborech specificky ženských.

17. vydání knižní

Vyšlo v r. 1918 pod názvem "The Woodcraft Manual for Boys; The Seventeenth Birch Bark Roll". K dispozici je bohužel zatím jen snímek titulního listu Media:roll_boys_1918.jpg)

Právě u tohoto vydání začal chaos v číslování, reprint této revize vyšel i v r. 1923 – viz vročení na snímku titulního listu Media:roll_1923.jpg exempláře.

18. vydání knižní

Vyšlo v r. 1918 pod názvem "The Woodcraft Manual for Girls: The Eighteenth Birch Bark Roll". (k dispozici je pouze snímek titulního listu Media:roll_girls_1918.jpg, ale čerpá z něj on-line verze 21. vydání z r.1927)

19. vydání knižní

V roce 1921 byla vydaná poprvé zcela samostatně pouze(!) návodná část, pod staronovým názvem The Book of Woodcraft. Vydalo jí nakladatelství Garden City Publishing Co. Knihu vydalo v nezměněné úpravě roku 1922 také nakladatelství Doubleday, Page & Company; Index:book_1922.djvu

20. vydání knižní

Vydání, které vyšlo r. 1925 bylo určeno v jednom svazku pro obě pohlaví a mělo název: "The Birch Bark Roll of Woodcraft: For boys and girls from 4 to 94". Knihu ale tentokrát nevydalo nakladatelství Doubleday & Page Comp. ale nakladatelství Brieger press.

Jeden z výtisků této revize Seton věnoval 26.dubna 1927 Elbertu Hubbardovi II. Media:roll_1925_brieger.jpg. Jeho otec, Elbert Hubbard byl zakladatelem …, a v roce 1915 tragicky zahynul na palubě parníku RMS Lusitania.

21. vydání knižní

…svitku (1927) "The Birch Bark Roll of the Woodcraft League of America, Inc." (Je dostupné on-line. K dispozici je však snímek titulního listu Media:roll_1927.jpg, který je důkazem že po tomto vydání nastal naprostý zmatek v číslování edicí.)

22. až 26. vydání

22. až 26. vydání podle všeho neexistují. Dokazuje to tiráž k 28. vydání, kde není mezi roky 1927 (21. vydání) a 1930 (28. vydání) uveden žádný letopočet.

Domnívám se, na základě různých nepřímých indicií, že dokud se o Svitek a jeho vydávání nějakým způsobem starala Setonova první žena Grace, že byl zachováván jakýs takýs řád. Ovšem ta se od r. 1917 účastnila bojů ve Francii a tuto agendu nejspíš převzala Setonova nová sekretářka Julia. A právě tehdy začal chaos v číslování vydání.

Do r. 1925, jsou jednotlivé revize zmapované v útlé brožuře … A jak víme, 21. vydání vyšlo roku 1927. Další revize, kterou bylo možné dohledat, je 28. vydání z r. 1930.

Protože se doposud nikde neobjevila sebemenší zmínka o svazku, který by měl na titulní stránce uvedeno že jde o „Twenty-two edition”, lze o jeho existenci s úspěchem pochybovat. Exituje tak několik možných vysvětlení.

Buď byly v r. 1930 započítány jako samostatné edice jednotlivé reprinty předchozích vydání – viz poznámku k 17. vydání, u kterého je uveden link na titulní stranu exempláře stejného vydání, které však má vročení 1923.

Nebo byly započítány jako samostatné revize jednotlivé svazky souborného vydání Setonových nejznámějšíh knih, které vyšlo r. 1925 pod názvem …

Toto souborné vydání obsahovalo 6 svazků, což odpovídá počtu chybějících revizí:

  1. Rolf in the Woods
  2. Wild Animal ways
  3. Two Little Savages
  4. The Book of Woodcraft and Indian Lore
  5. Woodland Tales
  6. Wild Animals At Home

A zřejmě se to prodávalo docela dobře, protože v následujícím roce 1926 vyšla reedice.

Zajímavostí je, že v roce 1930 Seton vydal opět toto souborné vydání, tentokrát pod názvem „The Library of Pioneering and Woodcraft“, ovšem názvy jednotlivých svazků byly jiné:

  1. Vol. I; Hiking and Canoeing
  2. Vol. II; Animals & Birds
  3. Vol. III; Indiancraft
  4. Vol. IV; Woodcraft
  5. Vol. V; Earth and Sky
  6. Vol. VI; Wild Animals

Na základě celostránkové inzerce z …, kde se objevuje podrobnější popis k jednotlivým svazkům ale víme, že šlo o pouhý marketingový tah.

27. vydání knižní část 1.

Knižní vydání které vyšlo r.1929 s názvem "The Birch Bark Roll of the Woodcraft & Indian Lore", obsahuje pouze návodnou část (je k dispozici, ale ne v elektronickém formátu)

28. vydání knižní část 2.

Vyšlo r. 1930 pod názvem "The Birch Bark Roll of the Woodcraft: The Twenty-eight Edition of the Manual, For boys and girls from 4 to 94", jako samostatná část s podtitulem Coups and Degrees. Z xerokopií tohoto vydání se dělal český překlad v r.1990. Originál knihy získal Jan Niebauer - Wo v roce 1972 přímo Setonovy vnučky Dee Seton Barber; (tento exemplář je k dispozici v knihovně Ligy Lesní moudrost, zatím je k dispozici pouze snímek titulního listu jiného exempláře Media:roll_1930.jpg)

29. vydání knižní část 3.

Vyšlo r. 1931 pod názvem "Birch Bark Roll of Woodcraft" s podtitulem "The Twenty-ninth Edition of the Manual". Obsahuje pouze část Activities sections. Vydalo ji nakladatelství Barnes & Company. Původně zde byl k dispozici pouze snímek titulního listu Media:roll_1931.jpg. Nicméně při velké nákupní akci, se tento exemplář podařilo díky Robinovi získat. Pozoruhodné je, že se na revizi podílela i Julia M. Butree. Obzvláště ve světle faktu, že vydavatelská práva v r. 1948 vlastnila Setonova první žena - Grace Thompson Seton

30. vydání knižní část 4.

Knižní z r. 1932 obsahuje pouze část organizační - "Organization sections"; Původně zde byl k dispozici pouze snímek titulní strany obálky, na kterém není uvedeno číslo vydání Media:roll_1932.jpg, ale díky Robinově nemalé finanční oběti se právě tento exemplář podařilo z USA získat. Paradoxně nedlouho poté "vyplaval" z Ligového archívu ještě jeden exemplář, o kterém nikdo neměl ani tušení. Vzhledem k útlé velikosti tohoto svazku nikoho nenapadlo že jde o "plnohodnotnou" knihu.

  • V roce 1930 bylo oficiálně rozvedeno Setonovo první manželství s Grace. Seton opustil východ USA, konečně se stal občanem USA a vstoupil do svazku manželského s Julií Butree.
  • Rok předtím vypukla v USA hospodářská krize, která se zanedlouho převalila do Evropy. V Československu tou dobou procházela woodcrafterská organizace názorovou krizí, která vyvrcholila rozkolem v r.1933.
  • V roce 1936 se uskutečnila Setonova první a poslední návštěva Československa
  • O dva roky mnichovským diktátem začala druhá světová válka, která skončila r.1945
  • Seton zemřel v r. 1946

Memorial edition

Poslední Setonem redigované vydání[10] : Vyšlo pod názvem "The Birch Bark Roll - Memorial edition" roku 1948. Jde o zcela novou revizi svitku, která vyšla po dlouhých 18 letech! Velice pozoruhodné jsou u tohoto vydání tyto informace:

  • Revize se ujal tehdejší prezident The Woodcraft League of America Stephen M. Jessup - Wasiaka. Soudě dle četnosti zmínek o The Woodcraft League of America v dobovém tisku, se zdá, jako by tato organizace - po Setonově odchodu do Santa Fé na počátku třicátých let - přestala na východním pobřeží prakticky existovat. Jeden z posledních článků v novinách z r. 1932 zmiňoval Lorena Hintze, ten v roce 1945 zahynul jako pilot USAF ve věku 26 let. Jedním z možných vysvětlení, proč woodcrafterská organizace v USA po II. světové válce prakticky zanikla, může být fakt, že mnoho potenciálních vůdců woodcrafterských kmenů padlo během bojů v Evropě a Tichomoří.
  • Zajímavý je také údaj o vlastníku autorských práv, kterým není nikdo jiný než Grace Seton Thompson - Setonova první manželka. Zdá se tedy, že důvodem, proč po r. 1932 přestaly vycházet další revize Svitku, byl jejich rozvod. Další revizi tak bylo možné udělat až po Setonově smrti roce 1946 - to jenom potvrzuje domněnku, že tím kdo pečoval o pravidelné revize Svitku, byla primárně Grace. Kniha je k dispozici v knihovně LLM.


Pravděpodobně se v tom záhy nevyznal už ani sám Seton, proto došlo ke sjednocení obsahu organizační části pod názvem The woodcraft manual do knihy, která byla určena všem woodcrafterům, bez rozdílu věku a pohlaví.

I tak ale původně útlá kniha časem zbobtnala do podoby tlusté bichle. Proto byl opět změněn vydávací cyklus, který do již tak chaotického číslování vydání vnesl ještě větší zmatek. Jednotlivé části Svitku začaly být vydávány samostatně, ale část byla označena jako samostatné vydání[11], jak dokládají obrázky titulních stránek vydání 28 až 30. nebo

Také je pozoruhodná ještě jedna skutečnost. Obě verze svitku pro dívky, ač by uvedené číslo vydání svědčilo o opaku, vyšly dříve než verze které byly určené pro chlapce[12]. Od 20. vydání již vycházel Svitek zpracovaný pro obě pohlaví.

1901 – 1915

Ernest Thompson Seton's Boys

Za první vydání Svitku Seton označil sérii článků, která vycházela od května do listopadu r. 1902 v 19. ročníku[13] magazínu "Ladies' Home Journal".

Z hlediska obsahu to byl časopis určený ženám v domácnosti a jedno číslo stálo 10 centů[14].

Rubrika, s názvem "Ernest Thompson Seton's Boys" byla ohlášena v dubnovém[15] čísle, na straně 4.

Seton děti nejprve navnadil v květnovém čísle článkem o stopování, ze kterého je zřejmé, že ještě neměl odhad na délku textu pro pravidelnou rubriku, jelikož obsah článku se nevešel na jednu stránku.

Text o stopování Seton dokončil až v červnovém čísle a v závěrečném oddíle nenápadně čtenářům (a čtenářkám) nahodil udici:

Předpokládám, že každý chlapec v Americe má rád "hru na indoše". Bylo to jedno z mých největších potěšení a často jsem si přál mít někoho, kdo by mě o tom mohl naučit víc. Neznamenalo to, že bych chtěl být krutým divochem, jen jsem chtěl umět žít v lesích jako on, radovat se a porozumět rostlinám a živým bytostem, které se v nich nacházejí. Tyto články jsou psány tak, aby každého chlapce naučily, jak mít co nejvíc potěšení z hry na rudocha. Co by se měl naučit "malý bojovník" nejdřív? Stopovat čtvernožce, které se mu podaří jen zřídka zahlédnout. Se stopováním je nejlepší začít když je sníh či bahno. Teď nás ale čekají teplé a suché, měsíce, kdy začne opadávat listí, takže to necháme na později. Léto není dobré na stopování, ale až napadne sníh, tak se k tomu můžeme vrátit.

Ta nejdůležitější věc, nezbytná ke hře na indiány, je kmen správného druhu chlapců, lesy, jednoho a víc týpí, luky a šípy, čelenky pro každého z nich a samozřejmě woodcrafterské znalosti, ale to vše může přijít časem.

Použít se dá téměř jakýkoliv druh stanu, ale žádný se co do pohodlnosti nevyrovná týpí. Jeden článek bude věnován tvorbě a omalování skutečného týpí. Ale ten příští, to jest v červencovém čísle, bude o indiánské čelence, jak si ji udělat a jak může každý chlapec získat právo ji nosit.

[16] A v červencovém čísle už naostro vyjel s tím jak si hrát na "indoše" (doslova: Playing Injun). Na jedné stránce, kromě postupu jak vyrobit válečnou čelenku, uvedl také základní pravidla pro táboření (ze kterých se později vyklubalo 9 hlavních zásad), sněmování i seznam prvních 20 činů, včetně jejich symbolů na orlích pérech.

Srpnové číslo bylo věnováno lukostřelbě a tomu jak si vyrobit luk a šípy. A v září 1902 vyšel návod na týpí. Použité ilustrace u tohoto návodu jsou neklamným důkazem toho, že v té době již Seton psal své "Dva divochy".

V říjnovém čísle pak Seton referoval o své návštěvě u prvního kmene, který si na základě jeho článků vytvořila skupina chlapců z ozdravovny v New Jersey.

V listopadovém (a posledním čísle 19. ročníku časopisu) oznámil hned na straně 2, že každý z prvních 10 chlapců, co mu napíší psaní ve kterém poskytnou zpětnou vazbu k jeho rubrice, bude odměněn párem pravých quilovaných siuxských mokasínů.

V prosincovém čísle jeho rubrika změnila svůj charakter. V jejím rámci vyšel dvoustránkový příběh "Winipežský vlk" a ohlášení, že od ledna 1903 v ní začne na pokračování vycházet jeho vyprávění o "Dvou divoších"

Seriál potom vycházel od ledna 1903 do srpna. Na jeho konci bylo oznámeno, že šlo o zkrácenou verzi příběhu, který vyjde knižně v říjnu téhož roku.

V září a říjnu 1903 se od Seton neobjevilo v časopise nic, pouze v listopadovém, posledním čísle 20. ročníku, vyšel od něj příběh "Chlapec a rys"

How to Play Indian

V květnovém čísle časopisu Home Ladies Journal, je uvedeno za pravidelným pokračováním seriálu upozornění, že na základě mnoha dotazů připravil Seton dva "pamflety", které si lze zakoupit za 25 centů per kus u vydavatelství The Curtis Publishing Company:

  1. How Boys Can Form a Band of Indians
  2. How to Make a Real Indian Teepee

Tyto dva "pamflety" nakonec vyšly (zřejmě pro velký zájem) v jednom svazku[17], pod názvem How to Play Indian.

První část obsahuje pouze organizační část a informaci o titulech – zcela zde chybí seznam činů i to jak si vyrobit čelenku. Na druhou stranu se zde prvně setkáváme s kovovým odznakem s bizoní hlavou, který měl náčelník kmene doplněn o symbol lesní moudrosti – kulatý štít s rohy.

Originální exemplář svitku, který je zde v naskenované podobě k dispozici, patřil s velkou pravděpodobností Setonovi, protože obsahuje jeho poznámky pro příští vydání. Díky tomu tedy máme možnost vidět jak měnil obsah Svitku na základě reálné zkušenosti – týká se to především počtu orlích per nezbytných k dosažení titulu.

Nejspíš pod vlivem toho, jak snadno zpočátku chlapci získávali své pocty nastavil laťku takto:

  • Základní odznak byl pro všechny nositele poct. Pouze ti, co měli nárok zasednout ve sněmovní radě, jej mohli doplnit o "vousy" z bílého hedvábí.

Barva těchto vousů se pak odlišovala podle počtu získaných velkých poct.

  • Držitel 1 až 19 velkých poct mohl mít vousy zelené.
  • Bojovník s 20 až 39 velkými poctami mohl mít vousy černé.
  • Bojovník s 40 až 59 velkými poctami mohl mít vousy modré.
  • Bojovník s 60 až 79 velkými poctami mohl mít vousy oranžové.
  • A bojovník s 80 až 99 velkými poctami mohl mít vousy rudé.

Bojovník, který dosáhl sta a více velkých poct, obdržel titul Red Buffalo a mohl mít rudým hedvábím ozdobené nejenom vousy, ale i oči a rohy. Navíc byl oprávněn zasedat ve sněmovní radě, bez toho že by musel být zvolen.

Podle Setonových poznámek je zřejmé, že se velice záhy ukázalo, že získat tak vysoký počet velkých poct nebude pro chlapce tak snadné, jak si zpočátku myslel. Proto původní "žebříček" zcela zavrhnul. Místo titulu Red Buffalo zavedl titul Sachem a počet velkých poct nutných k jeho dosažení snížil na 40.

The Red Book

Nové upravené vydání vydal r. 1904 již nákladem vlastním pod názvem The Red Book.

Součástí knihy byl - kromě organizačního schématu - přehled do té doby přiznaných činů, rozdělený původně pouze do tří kategorií a ne čtyř, tak jak jsou rozděleny dnes:

Rudé pocty 
přiznané za fyzické výkony
  • Atletika (Athletics)[18]
  • Ostrozrak (Eyesight)
  • Hrdinství (Heroism)
Bílé pocty 
přiznané za tábornické dovednosti
  • Tábornictví (Camper-craft)
  • Lukostřelba (Archery)
Modré pocty 
přiznané za přírodovědecké dovednosti
  • Studium přírody (Nature study)
  • Fotografování (Photography)

Jednotlivé skupiny činů nebyly označeny kódem, jako je tomu dnes a všechny činy byly kontinuálně očíslovány[19] napříč kategoriemi.

The Birch Bark Roll

Název The Birch Bark Roll of Woodcraft pro Svitek začal Seton používat od 5. vydání z roku 1906[20].

Jedna z podstatných změn v 5. vydání se týká podmínek pro získávání titulů. Ve 3. vydání z r. 1904 se pracuje pouze jedním woodcrafterským titulem - Sachem a pro jeho získání bylo potřeba získat 40 poct z příslušné oblasti. Podle toho pak mohl být woodcrafter označován jako Bílý, Rudý nebo Modrý sachem. Výsadou woodcrafterů s tímto titulem bylo právo na členství v náčelnictvu.

Ve Svitku z r. 1906 jsou již podmínky pro udělení titulu jiné. Sice stále zůstalo označení podle barvy, ale změnily se počty činů nezbytných pro získání titulů a jejich názvy.

  • 12 poct stačilo na titul "Sub-sachem"
  • Na titul "Sachem" jich bylo třeba nově pouze 24
  • Pokud šlo o velké činy tak se k titulu přidával přídomek "Grand .." (takže např. za 24 velkých poct byl přiznáván titul "Velký sachem")
  • A za 48 poct byl titul "Sagamor"

Doubleday, Page & Company

Ačkoliv podle tiráže na předsádce 9. vydání (vydaného pro potřeby BSA) je uvedeno, že si Seton druhé až sedmé vydání vydal vlastním nákladem, není tomu tak. Ve skutečnosti Setonova spolupráce s nakladatelstvím Doubleday, Paga & Company začala již od 5. vydání (1906), jak dokazují elektronické verze dochovaných exemplářů ve zdejším elektronickém archívu.

Je otázkou, kdy a proč[21] Setonova spolupráce s tímto nakladatelstvím skončila, každopádně 20. vydání z r. 1925 již vydalo nakladatelství Brieger press.

Boy Scouts of America - Official handbook

9. vydání svitku v roce 1910 vyšlo jako součást oficiální skautské příručky čerstvě založené organizace Boy Scouts of America (BSA). V předmluvě k tomuto vydání Seton uvádí, že předchůdcem knihy nebyla jen série návodných článků z časopisu The Ladies' Home Journal z r. 1902, ale i články, které mu vyšly i v jiných v magazínech a časopisech:

Je zde evidentní Setonova snaha za každou cenu přesvědčit čtenáře, že Baden-Powell[23] skautskou organizaci založil na jeho popud[24].

Seton zde sice zmiňuje svých devět hlavních zásad a přehled činů (stále rozdělených pouze do tří kategorií) zde tvoří samostanou část (díl 5) s názvem The Honors (přel. Pocty). Ale organizační schéma, včetně skautských hodností je zde podle Baden-Powella. Stejně jako skautské odborky - Badges of Merits. Oproti předchozím vydáním Svitku již jednotlivé činy nejsou očíslovány ani jinak označeny. Také se zde neoznačují jako coups ale jako honors (přel. pocty), V textu je vysvětleno proč ke změně došlo[25].

B.S.A byla založena v lednu 1910. Ambiciózní projekt ovšem nerozjel Seton, ale William D. Boyce, kterému neušla Setonova popularita mezi dospívající mládeží. Nejspíš proto mu nabídnul post náčelníka amerických skautů. Záhy se však ukázalo, že Seton není schopen takovou organizaci řídit[26]. Proto Boyce v dubnu 1910 oslovil Edgara M. Robinsona, aby alespoň dočasně přijal funkci výkonného náčelníka.

Robinson ovšem díky svému angažmá u BSA zřejmě nestíhal svou práci pro YMCA, takže místo něj doporučil Luther H. Gulick mladého a dravého Jamese E. Westa. Ten Robinsona ve funkci nahradil 1.ledna 1911. A jak se zdá, vedení YMCA bylo rádo, že se ho tímto elegantním způsobem konečně zbavilo.

The Book of Woodcraft

Jakmile do BSA nastoupil ambiciózní James E. West, Seton pochopil, že další symbióza woodcrafterského programu se skautskou organizací nebude možná. Proto opět vydal další vydání Svitku, tentokrát ovšem jako součást knihy "The Book of Woodcraft" ohlašované již ve vydání pro BSA z r. 1910.

V tomoto 11. vydání[27] je kromě organizačního schématu a přehledu činů i celá řada návodných článků. Kniha byla pravděpodobně původně určena jako doplněk komplexní návodné publikace pro mládež The Library of Work and Play: Guide and Index Cheshire L. Boona[28], která vyšla v nakladatelství Doubleday Page & Company zhruba ve stejnou dobu. Součástí této publikace totiž jsou i fotografie z woodcrafterské činnosti. Lze tedy zcela důvodně předpokládat, že do The Book of Woodcraft Seton zahrnul z návodů pouze takové věci, které byly specifické pro woodcrafterskou činnost. Obě publikace tak vytvořily základním zdroj informací pro mladé woodcraftery, který obsahoval nejenom organizační schéma a motivační program, ale také nezbytné návody jak tento program realizovat.

U tohoto vydání se zcela zásadně změnily podmínky pro získání (ale především hierarchické pořadí[29]) woodcrafterských titulů[30]. Nově se zde objevují Mistrovství a Lóže[31].

Tento krok pravděpodobně ještě více prohloubil konflikt mezi Setonem a Westem. Seton začal BSA vědomě bojkotovat. Potvrzuje to právě titulní stránka 11. vydání z r.1912, kde je Seton uveden jako "Head Chief of the Indians Scouts and of the Seton Indians". V následujícím 12. vydání, které vyšlo rovněž v roce 1912[32], je však již uveden pouze jako "Head Chief of the Woodcraft Indians".

1916 – 1929

The Woodcraft Manual

V roce 1917 vyšlo 15. vydání pro čerstvě založenou "The Woodcraft League of America" s názvem The Woodcraft Manual. Seznam činů přeorganizován z původních tří oblastí a rozšířen na šest tříd:

Exploits 
činy za fyzické výkony
Campercraft 
činy za tábornické dovednosti
Nature study 
činy za studium přírody
Crafts 
činy za manuální zručnost
Entertainer 
činy spojené s historií národa
Life craft 
činy spojené s ochranou zdraví a života

Toto vydání svitku bylo společné pro chlapce i dívky. Následující vydání pak vycházely zvlášť pro dívky:

  • Birch Bark Roll for the Girls of the Big Lodge Woodcraft League (1916)
  • The Woodcraft Manual For Girls - 18th Birch Bark Rol(1918, 1920)

a zvlášť pro chlapce:

  • The Woodcraft Manual for Boys of the Woodcraft League (1918,1920)

V roce 1921 vyšla Book of Woodcraft

Reorganizace činů podle světel Velkého zákona

K velké reorganizaci činů došlo ve vydání Svitku r.1925 a lze se pouze dohadovat proč. Vyšel však pouze jeden a oproti předchozím vydáním neobsahuje mistrovství a kapitoly orientované na dívky.

Rozdělení činů - pravděpodobně aby odpovídalo symbolické interpretaci Velkého zákona - bylo založeno na čtyřech světlech Velkého zákona:

Činy prvního světla 
činy za fyzické výkony
Činy druhého světla 
činy za výkony vázané na učení
Činy třetího světla 
činy spojené s manuální zručností
Činy čtvrtého světla 
činy za společenskou angažovanost

Toto rozdělení je použito ve 21. vydání Svitku z r. 1927, ale k reorganizaci činů podle světel Velkého zákona došlo pravděpodobně r. 1925[33].

1930 – 1948

Kodifikace činů

K pokusu o kodifikaci činů došlo až ve 28. vydání Svitku z r.1930 (Část činy a mistrovství)

V podstatě jde o poslední vydání Svitku vůbec. A neproběhlo najednou. Svitek by rozdělen do čtyř částí a každá byla označovaná jako samostatné vydání. Knihy vyšly v rozpětí 1930, 1931 (Aktivity) a 1932 (Organizační část). O existenci čtvrtého svazku svědčí číslování na hřbetu posledního svazku série (IV).

Reorganizace činů podle oborů činnosti

U vydání svitku z r. 1948 došlo k naprosté reorganizaci činů - bohužel na úkor kodifikace.

Činy byly seskupeny podle oborů, a informace o příslušnosti k určitému světlu je uvedena u každého činu zvlášť. Některé činy si tak lze započítat i do více světel.

Česká vydání

První zmínky o Birch Bark Roll

Již počátkem roku 1913 si Miloš Seifert opatří z Anglie Svitek z roku 1910, se kterým pracuje. Existuje dochovaný překlad v rukopise nazvaný "Kaleidoskop skautské činnosti" ještě z dob prvního kmene Dětí Živěny v Berouně. Část Svitku zabývající se zdatností zpracoval Jan Hořejší do formy článku "Ernest Thompson-Seton a jeho výchovná soustava dorostu" pro Věstník sokolský roč. XIX., čís. 12/1915, str. 313-320.

Jan Novák přeložil celé dlouhé pasáže z The Book of Woodcraft, v časopisu Vůdce IV. ročník 1923 č.1-4, str. 10-15, 29-38, 45-50. V textu jsou Novákovy komentáře, které míří proti Seifertovi a LLM. K ruce měl zřejmě 14. vydání Svitku z r. 1915. Seifert reaguje na Novákův počin poděkováním za překlad ve Skautu Průkopníkovi.

Svitek březové kůry 1924

V letech 1923-24 vycházejí hektograficky rozmnožené brožurky vydávané kmenem Synů Želvy v Příbrami. Jde o Knihovnu smečky Černých Vlků. Jako svazek 4. Kniha Orlích per (1923), jako svazek 6. Svitek březové kůry (1924). Jde o překlady Miloše Seiferta s ilustracemi Pravdomila Svobody - Šedého Vlka. Brožurky mají formát A6 a rozsah 16 stran. Jedná se pouze o několik vybraných pasáží z knihy.

Svitek březové kůry. Cesta k dokonalosti 1925

První knižní české vydání Setonova Svitku březové kůry v Československu vydal r. 1925 pod svým jménem Miloš Seifert - Woowotanna u nakladatele B. Kočího[34]. Nemohl Setona uvést jako autora, protože první část s názvem Lesní moudrost napsal z větší části sám – i když s využitím Setonových originálů. Zcela záměrně uvádím množné číslo, protože původní překlad Seifert udělal v letech 1923-24 na základě Setonova originálu z r. 1918, který dorazil z USA r. 1922, poté co se Psohlavcům podařilo navázat kontakt se Setonem[35]. V roce 1925 ji pouze na základě informací z 20. vydání aktualizoval.

Seifert, jako pedagog brojil proti tupému školometství. Cítil potřebu zdůraznit výchovnou roli woodcraftu, a proto doplnil první část o několik kapitol, jimiž chtěl zdůraznit rozdíl woodcrafterské výchovy oproti tradičnímu evropskému výchovnému modelu, založenému na autoritě dospělých.

Zcela vynechal návodné a přírodovědné části původní Setonovy knihy, jelikož už byly z větší části integrované do jeho předchozí knihy Přírodou a životem k čistému lidství 1920.

Část Honors (Činy) byla převzatá jen s mírnými lokálními úpravami od Setona prakticky celá. Pouze úvodní kapitoly Climbing the Mountain (Stoupání na horu), Conservation (Ochrana přírody) a Coup and Degrees Seifert přesunul do první části “Lesní moudrost”.


Svitek březové kůry. Kniha Orlích per 1948

Nové aktualizované vydání Svitku pro potřeby českých woodcrafterů připravovala pravděpodobně již kolem r. 1943 skupina členů LČW[36]. K vydání dochází až roku 1948 (viz Hlasatel LČSW), jako nakladatel je uvedena Liga čs. vudkrafterů. Svitek je rozmnožen cyklostylem, má formát A4 a jednotlivá světla jsou ve čtyřech složkách (14+14+12+16, tj. celkem 56 stran).

Svitek březové kůry. Kniha Orlích per 1968

V přepracované podobě[37] v pěti svazcích pod názvem Svitek březové kůry, Kniha 1 - Kmenové zřízení, 2 - Vudkrafterský táborový řád, 3 - Kniha Orlích per, 4 - Mistrovství lesní moudrosti, 5 - Táboření. Brožurky vyšly pro interní potřebu klubů lesní moudrosti organizovaných v rámci České tábornické unie. Mají různý formát a jsou rozmnoženy cyklostylem.

Kniha Lesní moudrosti 1970

Vůbec první Setonovo vydání "The Book of Woodcraft", včetně návodné části, vyšlo až v r.1970 pod názvem "Kniha Lesní moudrosti" v překladu Miloše Zapletala.

Svitek březové kůry 1981

Opět v přepracované podobě vydala Náčelnická rada KLM Svitek březové kůry v 7 svazcích. 1 - Základy woodcraftu, 2 - Totemy, 3 - Obřadnictví, 4 - Kmenové zřízení, 5. Wa-pa-ha. Kniha orlích per, 6. Mistrovství woodcraftu, 7. Kmenová praxe. Editorem byl Vladimír Oborský - Wabimatto, dále se na Svitku podíleli Martin Kupka - Logan, Petr Wilhelm - Willy.

Pod taktovkou LLM

Roku 1990 byla obnovena činnost české Ligy lesní moudrosti. Pro potřebu jejích členů, přeložila skupina překladatelů[38] 28. vydání "The Birch Bark Roll od Woodcraft", část "Coups and Degrees" z r. 1930.

Toto vydání obsahovalo řadu anachronismů, ale zavedlo kódový systém označení činů, který se používá i v současnosti. Byť kódy tohoto vydání nesouhlasí s těmi co se používají dnes.

Liga lesní moudrosti tehdy převzala štafetu zaniklé The Woodcraft League of America a vytvořila skupinu odborníků která Svitek radikálně přepracovala tak, aby odpovídal současné legislativě a aktuálním trendům. Anachronické a duplicitní činy byly vyřazeny a došlo ke zjednodušení základního schématu. Přepracovaný Svitek vyšel r. 1997. Druhé aktualizované vydání vyšlo r. 2003 a zatím poslední aktualizované třetí vydání, doplněné o "Knihu mistrovství", vydala Liga lesní moudrosti v roce 2013.

Slovenské vydání

Pod názvem "Kniha lesnej múdrosti" 1991

Polské vydání

Zwitek kory brzozowej

Zpracovaný podle českého vydání z r. 1970 vyšel r. 1992

Zwój kóry brzozovej

Zcela přepracované vydání podle aktualizovaného Svitku LLM vyšlo r. 2005

Poznámky

  1. Familiérní zkratka z českého překladu („Svitek březové kůry“) Setonova původního angl. názvu woodcrafterského manuálu z r. 1910 „The Birch Bark Roll“)
  2. … po tom všem, a pak každý rok po osmnáct let »Svitek březové kůry«, nyní »Příručku Zálesácké Ligy«. Duch lesů, str.22
  3. Důvodem pochybností byla skutečnost, že Seton zemřel dva roky před jeho vydáním (23. října 1946). Osobně se domnívám, že šlo o pietní vydání ze Setonovy pozůstalosti, jehož vydání zaštítila jeho první žena Grace, na kterou přešly autorská práva.
  4. Ernest Thompson Seton a biographical_sketch, 1925, je soupis, který podchytil všechna vydání a reedice Setonova svitku až do konce r. 1924. Vyšel pravděpodobně ve stejné době jako 20. vydání Setona svitku. Je tak možné, že vznikl na základě Seifertovy poptávky a také že ho Seton tehdy poslal Seifertovi do Československa spolu s aktuálním vydáním svitku.
  5. Podle tiráže publikované v 9. vydání (které vyšlo pro potřeby BSA) si měl E.T.Seton vydat 7. vydání nákladem vlastním, stejně jako všechna předchozí vydání 2-6
  6. U pozdějších vydání Seton v tiráži uváděl vydání r.1909. Ovšem ve skutečnosti, jak potvrzuje tiráž u 9. vydání, mezi z lety 1908 až 1910 žádné jiné vydání Svitku nevyšlo.
  7. Že jde skutečně o 10. vydání The Birch Bark Roll dokládá informace z tiráže k 28. vydání z roku 1930 – mělo vyjít v roce 1911. Jinak předchozí neoficiální verze z r. 1910 (9. vydání) bylo poslední, které obsahovalo podrobnější tiráž.
  8. Že jde o obsahově identické vydání dokazuje nejenom datum v tiráži, ale i shodné číslování stránek.
  9. Seton má na titulní straně uveden titul "Chief of The Woodcraft League" a součástí je i kontaktní adresa na ústředí Ligy, a registrační list.
  10. V tomto vydání není nikde uvedeno, o kolikáté vydání v pořadí má jít, ale podle údajů v tiráži na jeho předsádce žádné jiné vydání od roku 1930 do r. 1948 publikováno nebylo. Což může být dáno také tím, že vlastník autorských práv Grace Seton Thompson (první Setonova manželka) nevěděla zda vůbec nějaké další vydání po r. 1930 bylo.
  11. Bohužel se dnes nelze opřít ani o hodnověrnost údajů uváděných v tiráži. Kupř. v "The Book of Woodcraft" z r. 1922 se v tiráži uvádí, mu předcházelo vydání z r.1912 a pak až 1921. Přitom existuje dochovaný exemplář vydaný v r.1913.
    U poválečných revizí Svitku se vůbec uvádí naprosté nesmysly a zavádějící informace. A to jak v tiráži, tak předmluvě. Je otázkou co tím, Seton sledoval - každopádně s ohledem na dosud shromážděné informace, si troufám tvrdit, že v letech 1909, 1914, 1919, a 1924 žádné vydání Svitku v USA realizované nebylo. I když záznam v tiráži vydání z r. 1927 tvrdí něco jiného.
    Vycházím z toho, že pokud by některé z nich skutečně fyzicky existovalo, tak by se během posledních 15 let nějaký exemplář objevil. I když nemohu vyloučit, že v těch letech byl realizován reprint některého staršího, obsahově však neupraveného, vydání. Viz kupř. poznámku k 26. vydání.
  12. Bylo to proto, že revizi Svitku určeného pro chlapce Seton zanedbával? Nebo Seton toto vydání pozdržel, aby do něj zapracoval změny, které se ve Svitku pro dívky objevily až v r. 1920 po návratu Grace z Evropy? Možné to je, ale jak to bylo ve skutečnosti se zřejmě již nikdy nedozvíme.
  13. Nový ročník tohoto magazínu nezačínal lednovým číslem, jako tomu bývá dnes, ale prosincovým vánočním vydáním. Takže prvním číslem 19. ročníku bylo prosincové číslo z r. 1901
  14. Tj. asi dnešních 50 korun českých (Viz Hodnota dolaru)
  15. Jak víme, Seton při návštěvě školy v Cos Cob pozval chlapce k velikonočnímu táboření. Takže legendární první tábor na jeho pozemku se konal o víkendu 29-31. března r. 1902. Pocit úspěchu tedy musel být velmi silný, když bezprostředně na to přišel nápad začít psát pravidelnou rubriku.
  16. Původní text z červnového čísla Ladie's Home Journal 1902:
    I suppose that every boy in America loves to "play Injun". It was one of my greatest pleasures and I often wished for some one who could teach me more about it. That does not mean that I wanted to be a cruel savage, but rather that I wanted to know how to live in the woods as he does, and enjoy and understand the plants and living creatures that are found there. These papers are being written to teach every boy to do this and to get the most pleasure possible out of playing Red Man. One of the first things the "little brave"? has to learn is trailing the Fourfoots that are so seldom seen. For that reason I begin with the tracks in the snow or mud. But we shall leave this subject now as the hot, dry, leafy months of. summer are not good for trailing, and when the snow comes we can take it up again.

    The principal things necessary to play Indian are a tribe of the right kind of boys, woods, one or more teepees, bows and arrows, a head-dress or war-bonnet for each, and of course a knowledge of woodcraft, but that will come later.

    Almost any kind of a tent will do, though nothing else equals the teepee for comfort. One paper will be devoted to the making and painting of a real teepee. But the next — that is, the one in the July number — will treat of the Indian’s war-bonnet, how it can be made, and how each boy may win the right to wear one.

  17. Protože šlo o vydání obou "pamfletů" v jednom svazku, byla cena tohoto útlého svazečku zřejmě 50 centů, což by odpovídalo dnešním 250 Kč (Viz Hodnota dolaru).
  18. Z poznámky u této kategorie činů je zřejmé, že zde Seton promítnul již reálnou zkušenost se skupinou chlapců mladších 16 let
  19. Činy jsou číslovány, tak jak jdou za sebou, ovšem některé v textu chybí. Nabízí se tedy následující otázky:
    • Jaké to byly činy?
    • Proč chybí?
    • Kdy začal Seton s číslováním?
    • Vyskytují se v nějakém starším vydání? (Což se tím pádem logicky nabízí)
    • Byly snad zpětně anulovány?
    Od kontinuálního číslování činů se upustilo nejpozději v roce 1910.
  20. 4. vydání vyšlo opět časopisecky v červnovém čísle magazínu "Association Boys" v r. 1905. Viz přehled vydání.
  21. Nelze vyloučit, že se o publikaci Svitku starala především Setonova první žena - Grace Gallatin, neboť aktualizované vydání Sviteku vycházelo víceméně pravidelně každý rok - s výjimkou let 1918-1919, kdy se angažovala jako armádní řidička ve Francii.
  22. https://catalog.hathitrust.org/Record/000640805
  23. Není bez zajímavosti, že Baden-Powell byl od května 1903 viceprezidentem polovojenské anglické organizace pro mládež Boys' Brigade, kterou se pokoušel ještě před vznikem BSA v USA propagovat, tehdy ještě jako úředník ministerstva války, pozdější výkonný náčelník BSA - James E. West.
  24. Teprve moderní doba zpřístupnila dokumenty, které toto vyvrací. Baden-Powell sice měl před prvním skautským táborem na Brownsea k dispozici Setonovy knihy, ale o založení skautské paramilitární organizace, která by zlepšila kvalitu budoucích branců, uvažoval již při obraně afrického Mafekingu během búrské války. Obléhání trvalo od října 1899 do května 1900 a Baden-Powell při organizaci obrany pevnosti využíval kurýrních služeb chlapců ve věku 12-16 let.
  25. Původní výraz coups vycházel z lakotské zkomoleniny francouzského slova coup, které znamená - úder (ev. dotek). BSA zřejmě na Setona tlačila, aby tento výraz, který až příliš evokoval relativně nedávné šarvátky s sprérijními indiány nahradil. Takže s místo něj nově použil výraz honor (přel. pocta), ale uvádí, že lze pocty označovat také jako feathers (přel. pera). Viz str. 173
  26. Funkci náčelníka B.S.A. nejspíš vzal jako příležitost rozšířit popularitu woodcrafterského programu.
  27. Bohužel 10. vydání z r. 1911 není k dispozici, takže nelze říci v jaké podobě vyšlo.
  28. Autor, [ Cheshire Lowton Boon] (*1875), byl ředitelem Oddělení umělecké a ruční práce, na veřejné škole v Montclairu (stát New Jersey). Ve své době publikoval řadu článků (např. v magazínu Manual Training Magazine) na téma podílu rukodělné práce při výchově mládeže.
  29. Vtipné je, oproti vydání Svitku z r. 1906 se změnilo pořadí titulů tak, že se za 24 poct přiznával titul Sagamor a naopak za 48 poct Sachem (předtím to bylo obráceně).
  30. Novinkou v tomto vydání je malá tabulka s přehledem woodcrafterů s uděleným woodcrafterským titulem a rokem přiznání titulu. Tato tabulka pak byla do r. 1918 průběžně u každého dalšího vydání zaktualizována. Její poslední podoba je uvedena v kapitole Tituly.
  31. V tomto vydání se prvně objevují zmínka o tzv. "Rudé lóži". Více informací se o ní podává 14. vydání z r.1915.
  32. Které je až na jednu poznámku pod čarou stejné, jako 11. vydání
  33. První zmínka o Velkém zákonu a jeho čtyřech světlech je v 16. vydání svitku určeném pro dívky Velké lóže ("Birch Bark Roll for the Girls of the Big Lodge Woodcraft League") z r.1916. Více se o něm Seton rozepsal ve své stati "Duch lesů" (The Spirit of the Woods) z r. 1921 a rozdělení činů podle světel Velkého zákona již používá i první česká verze svitku, kterou vydal r. 1925 Miloš Seifert
  34. Zajímavostí je, že existují dvě vydání s různými obálkami ale shodným obsahem. Nakladatel Kočí zjevně vydal dotisk knihy o několik let později.
  35. Dochoval se koncept Seifertova dopisu, ve kterém žádal o zaslání aktuálního vydání originálu. To přišlo v první polovině r.1925 a lišilo se především tím, že v něm byla významně zredukována mistrovství. Právě díky vyřazeným překladům (které se zachovaly), bezpečně víme, že Seifert měl při založení Ligy k dispozici vydání z r. 1918.
  36. Zdeněk Pouba - Hehun, Felix Dvořák - Wajikani, Milouš Stárek - Mahykan, Miloslav Vavrda - Minehaha, Jiří Novák - Hukwim.
  37. Knihu vydali v roce 1968-69: Milouš Stárek - Mahykan a Vladimír Kysilka - Los
  38. Přeložili: Julius Moravec - Wabaša, Martin Kupka - Logan, František Kožíšek - Biminiji. Grafickou úpravu zajistil Petr Vilhelm - Willy.