Stránka:duchlesu1922.djvu/22

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla ověřena



»Nedoděláte-li se úspěchu, osedlají si nás v padesáti letech Číňané! Jak se do toho chcete dáti?« 

»Píši slovník Zálesáctví,« byla odpověď.

»Ach; nesmysl! Kdopak kdy čte slovník?« řekl.

»Co vy byste udělal?« 

»Napsal bych povídku,« řekl.

»Ach, vím; máte asi pravdu,« odpověděl jsem. »Tak jsem napsal román »Dva malí divoši«.« 

»Přeplněna poučováním,« řekl Kipling, když ji přečetl.

»Ale nepověděl jsem ani zpola svou historii.«

»Tedy napište jinou povídku.«

Tak jsem napsal »Rolf v lesích« a ještě zůstalo tak mnoho toho nevysloveno, že jsem vydal »Knihu zálesáctví« po tom všem, a pak každý rok po osmnáct let »Svitek březové kůry«, nyní »Příručku Zálesácké Ligy«.

Toto jest víra, které se lidé drží: náboženství jest cesta života. Tato jest má cesta života: zálesácká cesta. To byla cesta, kterou moji otcové se brali, přestávajíce býti barbary, a to jest cesta, která povede k nejvyšším metám. Není nová, jest to nejstarší cesta všech cest, ale byla pochována v kalu a zapomenuta.

Dávno před tím sbíral jsem statistiku chlapců, kteří šli špatně, t.j. kteří klesli ve svém životě. Pět set z tisíce jsem jich napočetl z dobrých pramenů. Soudce Ben Lindsey mne jednou navštívil a žádal jsem ho o jeho názor.

»Které jest měřítko úspěchu podle vás?«

Odpověděl jsem: