Z lesní říše, 1925 (kniha)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search

Český překlad Miloše Seiferta Setonovy knihy Woodland tales 1921 (kniha).



6)

Contents

Z LESNÍ ŘÍŠE

Napsal

ERNEST THOMPSON SETON

zakladatel The Woodcraft League of America

Upravil česky

MILOŠ SEIFERT,

zakladatel a náčelník českého hnutí Lesní Moudrosti

Na 100 illustrací autorových

1925

NAKLADATELSTVÍ „MELANTRICH“

PRAHA

7)

Tiskem akciové společnosti „Melantrich“ v Praze.

8)

OBSAH

9) Přástka
    • 26, Hrotnokřídlec chmelový .............4 444444444. 68
27. Zlá ropucha a Malý Žlutý Dráček .................. 12 28. Čarovný ptáček čili Dlouhozobka svízelová .......... 73 29. Jitrocel či Stopa bílého Muže ..............<.. 76 30. Panáček na kazatelně .............<...... 00 78 ši. Kde se vzal hnilák či Indiánská dýmka ............ 80
    • 32, Rohatý červ purpurovým králem lesa .............. 82
    • 38, Kompasová rostlinka ..............4.44<4+.4444 88
Co pozorovati na podzim. 84. Nach a zlato podzimu ...........<<...<%.<<%4%4%%44. 93 35. Proč sýkorka uhelníček dvakrát ročně třeští ........ 93 36. Povídka 0 0SYCE .................<<%cc(44%cccc(%%4%%* 98
    • 37, Lískové oříšky | .<.............<<<<%%.::%:cs.444%4 100
88. Proč mají některé ryby tolik kůstek a proč kaštan jedlý má bodliny. ........... 4... <<<% 101 89. Jak přišla na svět nejmenší 80VA .............+.... 102 +740, SmrtihlaV — .<.... 4... 000 0 104
  • 41, Čarodějnice a oříšky na zemi .................444* 106
  • 42. Vosa hrnčířka | ..............<<<<w..cws+44444 110
  • 43. Cyrček a kobylka. ................. 0 112
  • 44. Kutilka, jež zavraždila cvrčka .............<.<4<44. 114
    • 45, Velký bílý svlačec ...............<<c<«%%%***<4%%44 116
46. Jak přišlo babí či indiánské léto .................. 118 Co pozorovati v zimě. 47. Severka či Hvězda Domova ..............<...444. 121 48. Papuz na zádech Skvau ..................4.4 123 49. Orion-lovec a jeho zápas s Býkem ................. 124 50. Plejady, jež Orion vystřelil na Býka ............... 126 51. Blíženci. ...............4444444444<%44% <<% 127 52. Smělé Srdce a jeho černá kravata ................. 128 53. Co nám vypravují SLoPY ............<<<«<<.<4<44444+ 129 54. Příběh králíka, jak jej sám napsal. ................ 130
  • 55. Krahujec a volání divočiny ..............<<.<44444. 135
    • 56, Na vzdory zimě — naše jediná liana ............... 136
57. Svišťův druhý ÚNor ...........<%.<<<©©%c<<(ww%©%© 138 10) Co bychom měli věděti. iřástka 58. Borový stromek vypráví svůj Život ...........+4444* 143 59. ZNAMENÍ | ............4.4444444%4<.<<X%%(%<%%sc4%4 144 C0. Totemy — <... 0 0 145 61. Symboly. ............444444 4444404444000 149 62. Posuňková MlUvVA | ..................%%%<<<%<c 4%% 149 63. Slepičí ŤEČ ——...........4...444444%%%4%c<%4%<<444 151 64. Proč má veverka chvostnatý 0688 ................. 152 65. Proč pes vrtí OCASEM ................<<<<<<<%(<4%%%4 153 60. Proč se pes třikrát otočí než si lehne .............. 154 67. Ďáblova číše smrti .................c<<.c<c4%%%%444 156
    • 68. Démon 1688. .................4%%%<%<%%c(%(<%%% 157
69. Lék obloby | .............4<<%<<A(<%(K%%%%%%% 4444 159 70. Anděl Noci. <... 0000000 161 Co robit. Myslicí ruka 71. Hnízda ptačí V ZÍMmĚ .............<..<%.<<%%%4444. 165 72. Kopretina či »Má mne rád — nemá mne rád« ....... 166 73. Lov na 0piCE ............%4.%%<<<©%%%%c%<%%4444 166 74. Přesličkové džungle .............<.©.%<<%*4%%44 172 75. Ryba v rybníce ..................< < <<©%%%<44%% 176 76. Kouřové otisky listů ................<<<<cc<w+444 177 77. Ptačí budky | ...............<<%%%%%*%%<%%%%0 178 78. Lovcova lampa ' <..........2. 000 180 79. Honba na králíka ...............%.%..<<...<<<%44 182 80. Indiánské hrnce ............. 184 81. Sněhové vločky. ..........%..<%c<(%%%%%%c%(%<%<44 186 82. Jsi pln života? Dalekozrakost .................4.. 187 883. Jsi pln života? Bystrozrakost ................4444. 188 84. Jsi pln života? Sluch ................. 189 85. Jsi pln života? Hmat ................<..<..< <<% 190 86. Jsi plm života? Obratmost ............4...444. 191 87. Jsi pln života? Odhadování délky ................. 192 88. Jsi pln života? Míření či evik rukou ................ 192 89. Honba za pokladem ...............<... <<<% 193 90. Pohyblivé obrazy. ...........<..%%%%4%(%(ww4w<<44<©* 194 11) Přástka 91. 92. 98. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 108. 104. Album autografů v přírodě ....................... 195 Křivá hůl. .„.......... 196 Zvířecí tanec či Nana-bo-žu ...............< <<<% 197 Bobí LANEC — ..... 2... 200 SNĚMovnÍ FroUuCho | ...............<<<%%%%%%%%%%%%%%> 204 Co pamatovati. Okřiídlená duše shromažďuje drahocenné paměti Jak se zlatohlávek stal králem ................... 209 Sněhová vánice —................4.%44...44440, 210 Kouzelné svítilny <... 211 Jaro či svatba Maka Iny a El Sola ................. 212 Jak SNĚMOvVAti —.............2..44400000000 213 Malba ohniště pískem ................ 4.4444 215 Kalendář lesní moudrosti .............<<<< <<< <<% 218 Stoupání na horu ....,.........%%..<<%"<<©%%<<%%% 218 Modlitba kmene Omaha ...............% <<% 220 Knihy Lesní Moudrosti ................. 221 12) Několik slov na vysvětlenou. Když jsem dostal prvně do rukou tuto obdivuhodnou knihu, zdálo se mi, že jsem najednou velmi bohatý a šťastný člověk. A den můj naplnil se velikou radostí, i cítím tu radost vždy, když ji znova otevru. Jest hlubokou pokladnicí nejušlechtilejších zájmů a učí nacházeti tajemství v nejvšednějších věcech. Jest krásným vyplněním Setonova zaslíbení se učitelství: »Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně, vykopám studnu, aby i jiní mohli z ní píti. Zdá se, že je to kniha povídek, zatím je to krásné evangelium wooderaftu pro děti, příručka junáctví pro děti. Tedy tak trochu skautingem tato kniha zavání, jenže právě z ní poznáváme, čím skauting měl původně býti, co Seton si pod tím slovem představoval, když jej zakládal, a jak smutně zkarikován byl generály a demagogy mládeže. Skauting byl původně něčím nadmíru ušlechtilým, čistým, mladým a zdravým, něčím co naprosto není slučitelno s plochou morálkou měšťáckou a hrubým mechanismem moderního života. Bylo to studium a práce, sblížení se s přírodou, společenský život ve jménu ideálů, zárodky nejčistšího náboženství! A tak bylo výzvou vlastně k nejdokonalejšímu lidství, k vyhranění individuality i k obrození společnosti. Mělo to být vykoupání se v čisté vodě přirozenosti a zdraví k dokonalé kráse Člověka. Seton zvedá nyní před zraky všech lidí, toužících po lepším Člověku, pochodeň woodcraftu, aby odvrátil je od klamu, kterým jeho myšlenka byla znehodnocena a aby 13) všem bylo jasno. Ne »skauting«, wooderaft je výchovná myšlenka hluboká, jedinečná, nenahraditelná. Jak jemná, jak široká, jak hledající, jak zbožná — o tom je nejlepším důkazem tato knížka. Kniha tato je příručkou junáctví pro děti. Adresována je vůdcům, kteří ji mohou učiniti dětem přístupnou. Vůd- cem je zajisté míněn ten, kdo obírá se mládeží. Seton myslí tu především na rodiče, já na učitele, neboť dnes v celku dítě ve svém duševním rozvoji po většině — aspoň u nás — je v rukou učitelových a bude čím dále tím více. Seton praví kdesi sám: že dokonalejší methody výchov- né, než je wooderaft, nebylo dosud a nebude nikdy nale- zeno. Nelze mi tu podstatu a dosah myšlenky té vystihnouti. K tomu cíli nechť čtenář informuje se v literatuře, kterou vzadu uvádím. Jen ještě o něčem se zmíním. Lesní Moudrost je proto tak hluboká, že sahá až ke kořenům civilisace. Také jedině odtud může přijít ozdravění — ale i výchova musí stoupat po stupních vývoje lidstva — třebas ne doslovně. Mládež vždycky bude primitivní a člověk vždycky bude osvěžovat se u zdrojů přírodních. Proto nelze nevracet se stále a stále k onomu typu lidí, kteří ze všech národů dosud žili nejkrásněji a nejzdravěji, pokud aspoň doklady se nám uchovaly — k Indiánům. Indián, ideál Indiána, zůstane představou harmonického života v přírodě, který nemůže býti srovnán se životem kterýchkoli lidí jiných, ani Slo- vany staré nevyjímaje, o nichž tak málo víme. Je to znám- kou nevzdělanosti nebo povrchnosti, kdo říká, že ta před- stava nepatří nám, nýbrž Američanům, a je to plané vla- stenčení, nezdravé a frázovité, praví-li kdo, že stavíce mlá- deži obraz Indiána před oči, zapomínáme na vzory naše. X 14) Mučednictví, jež Indiánům běloši způsobili, — i my ne- seme tu vinu krvavou v sobě — mělo by vzdělaného člo- věka hlouběji se dotknout, než se dosud děje. Nechal jsem proto důsledně v celé knize to, co bylo čistě indiánské, ty legendy a ta jména božstev a pod. To jest majetkem celého lidstva a to nebude dětem našim cizí! Jinak nebylo možno knihu doslova překládati. Ba, mu- sel jsem mnohé články nahraditi jinými. Neboť je jasno, že kniha pro děti české psaná může jednati jen o české květeně a zvířeně, nikoli americké. Články, které jsem psal sám, označeny jsou hvězdičkou. Při některých zachoval jsem se dle vzoru Setonova článku a jen jej přizpůsobil, jinde psal jsem úplně samostatně. Prvé označuji jednou, druhé dvěma hvězdičkami. Podobně 1 obrázky bylo nutno přizpůsobit a překreslit. E. Th. Seton je skoro všude na svých kresbách podepsán, takže MNustra- ce jeho jsou dobře odlišny od obrázků druhých, jež kreslil většinou učitel Karel Langr. Básničky přeložil ochotně básník Jaroslav Nauman, jemuž též tímto vzdávám díky. Nevím, podařilo-li se mi dobře knihu počeštiti. Byla to práce těžká. Bylo by třeba k takovému dílu let pilného studia přírody, zajímajícího se o denní život rostliny a zvířete, jenž v knihách popsán není a jehož mistrným a je- dinečným pozorovatelem je právě Ernest Thompson Seton sám. A i jemu při sepsání knihy této pomáhala radou řada vynikajících amerických přírodopiseů, jichž jména v úvodu uvádí. Já neměl rádců, a proto jsem se neodvážil příliš od- bočiti od Setonova originálu. A vím, že tím kniha trpí. Není někde tak čistě dětská, nevšímá si tolik všedních zjevů, zaběhla někde mezi úkazy dětem málo známé a přístupné. Ale jen někde — a pak je X 15) věcí vůdce, aby vystihl, oč se tu jednalo a co by jinak bývalo porušeno. Posílám do světa novou příručku lesní moudrosti právě ve chvílích, kdy stavíme hnutí lesní moudrosti v Českoslo- vensku na nové základy, osvobozené od všeho, co je dosud brzdilo. Mnoho lidí bořilo naše dílo u samých základů, ale my přece dvanáct let jsme neochvějně za ideou svou stáli a věříme, že dnes už ji nerozboří nikdo, Kdož myšlenku ne- pochopili, odešli. Ale z těch, kterým je smyslem Života, máme dnes bojovníky, a ti nenechají už svatou svou věc strhnout v kal. Žel, veřejnost nám dosud neporozuměla. Do- sud nerozeznává se u nás skauting a wooderaft. Jsme si jisti, že všichni praktičtí vychovatelé (učitelé, rodiče) by musili jíti s námi, kdyby se vynasnažili poznati, co chceme. Knížka tato může otevříti zrak zejména učiteli, kterému wooderaft dosud byl cizím. Kéž najde si pak cestu k naše- mu hnutí. Jistá věc jest, že Komenský naší doby by byl wooderafterem a že Seton jest arciučitelem, jejž teprve budoucnost ocení. V Příbrami dne 15. února 1925. Miloš Seifert
  • ) Liga čsl. wooderafterů (The Wooderaft League of Czecho-
slovakia) není již členem Federace Skautů, je to hnutí samostatné a náčelníkem jeho jest nadále proť. Miloš Seifert v Příbrami, za- kladatel hnutí. Proti všemu zneužívání slova »lesní moudrosti« zdů- razňujeme, že toto je jediné hnutí, jež E. Th. Seton uznal jako své hnutí v Československu. AH 16) Předmluva. Vůdci. Tyto zvěsti Matky Starosti byly psány pro děti všech věků, které neodrostly potěšení pohádek. Mohu se však přiznati, že jsem je psal především pro sebe, poněvadž ne- jenom že mi bylo dopřáno vyprávěti je maličkým a rado- vati se, když je pochopili, ale měl jsem větší ještě požitek tím, že jsem je vymyslil a sepsal. Nyní, píše tyto řádky, dívám se milým svým oknem do krajiny, kterou mám rád, a zraky mé spočívají na štíhlé, krásné jedli, kterou jsem vlastníma rukama před lety sázel. Jest ta spousta zeleného třepení se špičkami pupenů a drobnými šiškami jako drahokamy krásná, nesmírně krásná, ať už se dívám na ni z dáli jako na zelenou věž, nebo z blízka prohlížím její šperky. Jest krásná, křehká a — bezcenná, jak lidé si myslí; avšak její větrem zmíta- nou spoustou jehličí možno zahlédnouti něco, co to vše nese, kmen bouři vzdorující, trvalý, pevný, živý, rostoucí kmen hustého dřeva, jenž dává jí vznešenost síly a ostat- nímu dodává ceny. Někdy jej musíme hledati, avšak jest jistě vždycky zde, povznášeje méně vzácné údy. Zdá se mi, že tento strom je věrným obrazem mých pohádek. Vím, že moji dětští přátelé budou míti rádi tře- pení z jehličí a šperky šišek a mohou nalézti neústupný XIIH 17) kmen pravdy, jež se nachází za tím, budou-li ji hledati. Ne-li, jen když aspoň milují šišky. Všecko nejsou pohádky. Některé kapitoly vykládají, co možno pozorovati, jiné, co možno dělati, jiné, co poznati, jiné, co si pamatovati. Všechny učí »lesní moudrosti« či »wooderaftu«, snaze lidské, jež nikdy neumírá ani nevy- bledá, jež v zašlých dobách obdařila člověka a ještě dnes zase ho obdaří vidoucíma očima, myslící rukou, tělem, jež neklesá, okřídlenou duší, jež shromažďuje drahocenné paměti. Doufám, že tyto kapitoly ukáží, jak snadnou a lákavou a jak dobrou věcí jest wooderaft. Ježto jsou tyto články určeny pro děti od šesti let, před- pokládám, že matka (nebo otec) zúčastní se jako vůdce; proto se obracím často k rodičům, užívaje oslovení: Vůdče. XIV 18) Uvod. Matka Starost. Všemocná Matko! Mater Cara! Nikdy jsem Tě neviděl, ale tolik jsem prahl po tom, abych tě poznal, že jsem po- chopil, když jsi přišla, neviditelná, a mlčky šeptala mi toto před dávnými časy. Nemohu říci dětem, jak vypadáš, Matko Starosti, neboť smrtelné oko nikdy nespočinulo na tvé tváři; a přece jim mohu ukázati tvou podobiznu, Ó mocný Strážce Divočiny, jenž nejsi mlád ani stár, — milující, jen“ se ani nezachvěješ ani nepovolíš! Lasička to byla, mladá a hloupá lasička. Jedno z těch šťastných dětí, které se dívají do světa se svou matkou — když se prvně rozhlížejí. Matka byla úzkostlivá a šla vždy napřed, šťastná a hrdá, větříc, varujíc, volajíc své dítě, avšak často rozhněvána jeho hrubou neposlušnosti, udělujíc pak svou moudrost chňapáním, záhlavky a pronikavým varová- ním, jež všechno vyburcovalo k pozornosti; jen tohoto je- diného ne, přemoudřelého domýšlivce rodiny, sebelibého spratka. Nechtěl býti varován, věc voněla tak pěkně. Vrhl se kupředu. Matka je hloupá; on je moudřejší než Matka. Jaké hody ho tu čekaly! Pak klap! železné čelisti pasti vy- skočily z trávy, jež je skrývala, a sevřely měkké jeho tlapky. Výkřiky bolesti, marné namahání, svíjení se, zuření a kví- lení; zkrvavělé čelisti na pasti; matka hněvem bez sebe; ho- tova vzíti trest na sebe, ale bezmocna a zaražena, neschopna XV 19) ho vysvoboditi; mali bratříčkové, zděšení tímto prvým do- jmem soustrasti, tímto obrazem skutečnosti, poplašeně po- bíhají sem a tam, beze smyslů, s očima vypoulenýma a srstí na zádech zježenou. A matka šílená starosti. trýzněná sté- náním, s očima zelenýma, myslí bezradnou, zoufalá — až nový duch do ni vstoupil, duch Všemocné Matky Cara, Mat- ky Starosti Dobrodějky, Matky Starosti Nerozpakující se. Pak matka lasička, povzbuzena, skočila na své trpící dítě. Se vší silou skočila a sevřela je; vší silou své lásky je roz- mačkala. Bylo Konec jeho nářku; jeho dny na zemi byly skončeny. Nedbal její moudrosti; hlupáček rodiny zahynul. Rod se stal lepším, lepším utrpením bláhové lasičky. Duch lasičku-malku zase opustil: zanechal ji belhající se odtud se zlomeným srdcem. S větrem oďtáhl, projížděje svou říší. Čtyry rychlé oře má, Bílý Vítr, Západní Vítr, Suchý Vítr a Probouzející Vítr. Avšak vělšinou jezdí na bystrém Západ- ním Větru. Jest mocná Matka Starost, silná. moudrá, neúprosná, mlčelivá a přímá jako ledová hora, A dobrá; ale má raději silného. Projevuje přízeň také moudrým. Buduje, stále bu- duje. Dobrou cihlu vloží na místo cti a špatnou roztluče na šlěrk, po kterém dělníci chodí. M4 vás ráda, ale daleko méně než váš rod. Možná, že ne- jste dobří, tu uzná-li za dobré, uroní slzu a zdrtí vás v prach. Jsou tu ještě tři mocní jako Matka Starost: Maka Ina, jež jest Matka Země; EI Sol, Slunce na Obloze, a Diablo, Zlý Duch Nemoci a Hrůzy. — Ale nade vším jest Jeden Velký Duch, Začátek všeho a Ředitel všeho s těmito a jinými po- mocníky, kteří konají jeho rozkazy. | Ale hlavně uslyšíte o Matce Starosti. Jest tomu dávno již, kdy prvně jsem zaslechl její šepot a ačkoli nyní slyším lépe než tehdy, nemám šťastnější vzpo- mínky než na prvé toto poselství. »Ty, Jenž Hledáš Stezku,« pravila, »viděla jsem, jak usi- luješ, abys našel svou cestu a vím, že budeš milovati vše, co na ní najdeš. Proto ukáži ti stopu a ta tě povede, kde tě čeká: tisíc roztomilých přátelství, jež v malých trnitých po- XVI 20) hárech nabídnou ti med, dvanáct tajemství z podkřoví, zdra- ví slunečného světla, křepkost těla, nebojácnost v noci, roz- koš hloubky vodní, dobrota deště, vypravování stopy, věda bažiny, vznešenost poznání — ano, ještě více, koruna ma- lého království, rozsáhlého podle tvé síly a všeho, co je v tobě.«  »Avšak pod jednou podmínkou, Nalezl-li jsi stopu, žádá se na tobě, abys byl vůdcem. Získal-li jsi království, musíš je dáti svělu, nebo je ztratíš. Neboť ti, kdo získali sílu, musi s ní nésti i odpovědnost; kdo se vyhne jednomu. ztratí i druhé.«  To jest zástava. které se chci držeti: chci býti vaším Vůdcem. Nabízím vám své malé království. 1. XVII 21)22) CO POZOROVATI Z JARA 23) Modré Oči — Dilě Sněhu (Saterník či podléštka) 24)
První přástka.

Modré Oči, Dítě Sněhu čili Povídka o jaterníku.

Viděl jsi již někdy El Sola, náčelníka Divotvorců, bratra Matky Starosti? Ano, viděls jej, ač jsi jej snad nepoznal; ostatně, do tváře jsi se mu nemohl podívati. Nuže, chci ti o něm pověděti, a pověděti o smutné události, jež se přihodila jemu a někomu, jejž miloval, více než slova mohou vypověděti.

Štíhlý a oslňující krásy byl El Sol, král Divotvorců; jeho vlasy byly jako třpytné zlato a vstávaly mu na hlavě, jak kráčel přes temena hor.

Každý ho měl rád, kromě několika málo, kteří se kdysi osmělili postaviti se mu na odboj a se zlou se potázali. Ostatní jej všichni milovali, a on každého měl rád, ač zamilován do nich nebyl. Až jednoho dne, když kráčel zahradou, přišel náhle ke krásné bílé dívce, které nikdy před tím neviděl. Oči její byly jímavě modré, vlasy její byly tak jemné, že se vznášely ve vzduchu, a šat její byl bílý, kapradinami zdobený na bílé své obrubě.

Pocítil k ní ihned hlubokou lásku, avšak ona mávla varovně rukou, když se pokoušel přiblížiti se k ní.

»Kdo jste, zářivá princezno? Miluji vás dříve než jsem vás slyšel promluviti.« 25)


»Jsem Sněhurka, dcera velkého krále Mrazu,« odpověděla.

»Miluji vás, jak jsem nikoho dosud nemiloval. Vezmete si mne? Jsem králem Divotvorců. Udělám vás královnou.«

»Nikoli,« odvětila, »nemohu si vás vzíti, neboť jest psáno, že, vezme-li si někdo z našich lidí někoho z vašich lidí, klesne a během dne zemře.«

I byl El Sol velmi smuten. Řekl však: »Nemohl bych vás ještě spatřiti?«

»Ano,« odpověděla, »ráno bych se tu s vámi chtěla shledati, poněvadž jest tak rozkošno dívati se, jak jste krásný,« a vlas její sladce zvonil.

I setkala se s ním ráno a třetího jitra zas. Bláznivě byl nyní do ní zamilován, a ač ho odstrkovala, uchopil ji do náručí a něžně ji políbil.

Pak ramena jí klesla zesláblá k bokům a oči její byly napolo zavřeny, když řekla: »Vím nyní, že staré písmo mluvilo pravdu. Miluji tě, miluji tě, má lásko. Avšak zabil jsi mne.«

I padla na zem, do listí, bílá zhroucenina.

El Sol byl bez sebe hořem. Pokoušel se vzkřísiti ji, zvednouti ji.

Ona jen šeptala: »Sbohem, miláčku. Umírám. Už mne neuvidíš. Ale přijď na toto místo ode dneška za rok. Snad Maka Ina bude tak laskavá a pošle ti maličkého, jenž je tvůj a můj.«

Bílé tělo její se roztálo a on se sklonil nad ním a plakal.

Každého jitra se vracel, ale Sněhurky již neuzřel. Za rok po onom dni, kdvž smuten prodléval na tomto posvátném místě, spatřil vyrážeti novou a obdivuhodnou květinku. Její květ byl nejněžnější modře a plný výrazu. Když se podíval upřeněji, spatřil zraky své dívkv; horké slzy 26)

kanuly mu z očí a spálily listy v kalnou hnědou barvu. Vzpomněl si a porozuměl nyní slibu. Věděl, že to bylo jejich modrooké děťátko.

Časně z jara je můžeme vidět. Tři slunné dny na okraji závěje je zrodí. Lidé, kteří je najdou, říkají, že to je právě jedna z jarních květin, jež jsou dříve než ostatní venku, a jmenují ji Jaterník, ale my, junáci lesní moudrosti, ji známe lépe. Víme, že to je Podléštka, dítě Fl Sola a Sněhurky.


Druhá přástka.

Bílí Zpěváčci aneb Jak přišly sněženky na svět

Všimli jste si, že není u nás sněhově bílých ptáčků? Matka Starost uložila všem, že mají odejíti na sever, když přišly velmi studené doby a zasněžené krajiny severní byly příliš smutné a zmlklé.

A oni poslechli, odletěli a žijí dnes všichni jen v krajinách polárních.

Ale jeden z bílých ptáčků, těch co nejkrásněji zpívali, letěl tehdy na sever se svou družkou a ona zlomila si křidélko, takže nemohli dále letěti.

Nebylo jiné pomoci: musili zůstati v houštině, dokud se křídlo neuzdraví a nebude zas silné.

Ostatní bílí ptáčci odletěli, ale náš zpěváček čekal. Zpíval své veselé písničky, aby potěšil svou družku. Nosil jí potravu a upozorňoval ji, kdykoli nepřítel bvl nablízku.

Měsíc přešel. Byla opět zdravá a v křídle silná. Jemu však bylo úzko před cestou na sever. Druhé varování Matky Starosti: »Bílí ptáčci jdou na sever!« ozývalo se 27)

lesem, ale na okraji lesa na výslunní bylo tak milo, a potravy dosti, že malá žínka jeho řekla: »Proč bychom odcházeli na sever, když zde jest mnohem pěkněji?«

Bílý zpěváček to cítil také, a když po třetí zaslechli varovný hlas »Bílí ptáčci jdou na sever!« nechtěl vůbec ani o tom slyšeti a tak oddali se veselému životu v lesích.

Nevěděli nic o Žlutookém Postrachu. Nikdy by se o něm nebyli dověděli, kdyby byli odešli na sever v pravý čas. Ale Postrach přijde a pustí se vždy rovnou na bílé věci v lese, neboť hnědých tak dobře nevidí.

Bílý zpěváček byl vysoko na stromě, velebě světlo slavnostní písní, kterou právě složil, zatím co Postrach jeho bělostí byl naň upozorněn a vrhl se naň.

Spadl třepetaje křidélky a umíraje. A jak ona k němu letěla, křičíc úzkostí, Žlutooký bídný Postrach srazil ji k němu.

Kosi shrabali listí na mrtvá bílá těla a — mám za to — Matka Starost uronila slzu na toto místo.

To byl konec Bílého Zpěváčka a jeho družky. Avšak každý rok na tom místě, sotva sejde sníh, sepjaté lístky rozhrnou prsť a ze země vyroste bílý něžný kvítek. Zvedá se, rozhlíží a zadívá se k zemi, hledaje svého druha; i roní uvnitř sladkou šťávu z přebytku své lásky. Pohlédnete-li hlouběji do kvítku, uzříte tam duši Bílého Zpěváčka a uslyšíte ho zpívat droboučké zlaté popěvky.

Až najdete tyto kvítky, chovejte se k nim něžně. Mnoho zkusily, když byly ptáčky a utrpení posvětilo jejich duše.

A až uslyšíte kosy hrabat pod křovím, vzpomeňte si, že kladou listí na hrob Bílého Zpěváčka.

Tajemství jste jistě uhodli: květina jest Sněženka a Žlutooký Postrach je bystrozraký krahujec. Bílí Zpěváčci 28) Zpěváčci (Sněženky) Bili 29) to jsou strnadi Sněhule, kteří ještě někdy v zimě podívají se k nám, aby se poohlédli po svém zmizelém druhu. Když se na ně díváte, jak na větvičce sedí, jsou bílí jako vločky sněhu. Ale oni, chudáci, nevědí, že mezi sněženkami mají své sestry a bratry.


Třetí přástka.

Zlatovlasé Děvče Prérií

Štíhlé, pěkně urostlé bylo Děvče Prérií. Nebylo právě krásné, ale postavy bylo jemné a půvabné a na hlavě mělo husté zlaté vlasy, takže jsi je mohl z daleka viděti. Šeptalo se, že je až do duše zamilováno do El Sola, neboť kamkoli přišel, obracelo hlavu, aby se mohlo naň dívati. A když ho nemohlo viděti, svěsilo hlavu a vzdychalo. Ale zdálo se, že on si toho nevšímá. Když dívka zestárla, zlatá její hlava zbělela a posléze bujní koně Matky Starosti roznesli všechny její bílé vlasy a zanechali ji starou, lysou a ošklivou. I trpěla, až zemřela, a Maka Ina pohřbila ubohé malé tílko pod trávu. Ale někdo říká, že to byl Otec Čas, jenž odvál její vlasy a že El Sol pochoval její tělo.

Podíváš-li se do zahrádky nebo na louku na jaře, jistě najdeš Děvče Prérií. Vůdce ti je ukáže, neznáš-li je. Ale bude mu říkati »Pampeliška« a já neznám žádné květinky, která by tolik věcí povídala dětem, jež by si měly zapamatovati.

Učíš-li se francouzsky, uslyšíš, že jí říkají dent du lion, což znamená »lví zub«. Neboť listy její jsou vykrajovány ostrými zuby jako lví čelist.

Zlatožlutý květ její prý se otvírá, když vlašťovky od jihu přilétají, to jest v dubnu, a ačkoli kvete hlavně z jara, 30) bi ? Ť Zlatetasé děvče prérií (Oumpehsika) 31) vydrží kvésti ještě dlouho, když už vlašťovky odletěly. Opravdu daří se jí potud, pokud slunce na ni svítí, a vadne, když přijde studený, temný čas. Ale viděl jsem ji i v listo- padu. Pampeliška tedy kvete plných devět měsíců. Neznám květiny, jež by to dovedla; většinou za měsíc odkvétají. Když žlutý květ zmizí, na jeho místě objeví se nád- herná koule měkkého, bílého chmýří; proto vypravuje po- vídka, že věkem zbělí jí vlasy. Děti věří, že tato vlnatá hlava jim poví, kolik je hodin. Držíš ji před sebou, a jako Otec Čas, jenž vlasy její rozvěje, zafoukneš prudce svým dechem, a znova a znova, až chmýří všecko je odváto. Jeli třeba čtyřikráte fouknouti, říkají, že jsou čtyři ho- diny. To však nejsou příliš dobré hodiny. Některé děti vysloví nějaké přání, pak fouknou jednou a řeknou: »letos«; po druhé »napřesrok«, po třetí »někdy«  a po čtvrté »nikdy«. Pak začnou znova a foukají tak dlou- he, až nezbude žádného chmýří, aby se dověděly, kdy přání jejich se vyplní. Utrhni nyní úbor od stonku. Shledáš, že ti zůstala dlouhá, dutá trubice, jež zní jako trumpeta, když z úzkého konce do ní zatroubíš. Strčíš-li prst do širšího konce a tlačíš, rozštěpíš trubici na dva nebo tři pruhy. Vezmi tyto do úst a zkřiví se ti jako prsteny. Některé děti si je věší na uši, aby se ozdobily. Utrhni si jednu pampelišku za každý rok svého věku. Uřízni květ. Uvidíš, že se horní konee stonku dá vstrčiti do dolního a že můžeš tak udělati prsten. Udělej řetěz ze všech stonků, jež jsi nasbíral, Nyní tento řetěz hoď na nízký stromek. Zavěsí-li se hned na po- prvé, tvoje přání se vyplní tento rok. Když spadne, je tvoje přání po každé odsunuto o rok později. To asi nebude pravda. Ale je to hra. Některá velká děvčata si ji »hrají, aby se dozvěděla, kdy se vdají«. 10 32)


Teď vykopej celou rostlinu i s kořeny — zahradník ti bude vděčen za to — vezmi si ji domů a řekni Vůdci, aby udělal z listů salát. Uvidíš, že je dobrý. Mnoho lidí jej jí pravidelně, buď syrový nebo vařený jako zeleninu.

A konečně požádej Vůdce, aby upražil kořen, až zhnědne a zkřehne, pak aby jej rozemlel a použil místo kávy. Někteří lidé soudí, že je lepší než pravá káva. Určitě lékaři jej mají za zdravější, neboť je to výživná poživatina a naprosto neškodná. Ale možná, že ti nebude chutnat. Třeba si budeš při tom stále myslit, že je to tělo ubohého malého Děvčete Prérií, jež zemřelo nešťastnou láskou.


Čtvrtá přástka.

Žába s kočičíma očima — dítě Maka Iny[1]

Neposlouchával jsi rád, Vůdče, když jsi byl malý, pohádky o skřítcích, oněch podivných podzemních tvorech, kteří žijí ukryti před světlem a hrají si s drahými kameny a kovy? Jak neradi jsme se vzdávali těchto milých pověr, když neodvratně jsme dospívali a ztráceli s očí říši pohádek!

Avšak nemusíš se vzdáti své radostné víry. Věř dále v čarovné podzemní skřítky, neboť právě ti povím o jednom, jejž i chladný, odměřený Profesor Věda uznal a jenž žije na vlastní vaší zahrádce. Jest to Žába s kočičíma očima čili Blatnice česneková. Podobá se trochu ropuše a trochu skokanu, ale poznáš ji hned po jejím zbarvení, širokých temně olivově zelených skvrnách, jako ostrovech na mapě žlutohnědého podkladu. A pak, co je zvláštního: krásné její oko, jež zapuštěno je v hlavě jako drahokam, 33) má zřítelnici svislou a čávkovitou, — jazo kočka, — kdežto ropuchy ji mívají vodorovnou. Nikdo by nevěřil, že je také žába, jež žije bez vody. Platnice česneková je skoro sťále pod zemí, jen z jara, tak někdy v dubnu, vychází k tůni nebo rybníčku, aby tu ztrá- vila svoje krátké líbánky. Vždvť má plovací blány a ve vodě se jí vede výborně. Zpívá pak sameček dlouhé choro- vody, trochu připomínající skokana a trochu rosničku, ale mnohem tišší, neboť nemá zvukového bubínku. Žasnou- bena naklade samička několik set vajíček (z nichž sluníčko vyhřeje pulce) a vrátí se zpět do podzemního světa, zahra- bávajíc se svýma zadníma nohama, nehtem opatřenýma, jako stroj, a sotva ji kdy uzříš, neboť je i tak zvířetem nočním a ve dne je zavrtaná v zemi. Leda že bys ji vyko- pal, jako Honza přišel při kopání na krtčího skřítka. V pohádce pastýřský hoch bvil odměněn skřítkem za to, že ho vykopal. Dostal zlato i drahé kamení. Ale náš skřítek si nepřeje býti vykopán. Učiníš-li tak nicméně, budeš přece odměněn zlatým úkazem a pohledem do dvou očí, čarovných jako drahokamy. Ropuchy i blatnice zavrtávají se, jak říkají ti, kdo je dobře znají, hluboko do země a spí nepřetržitě dny, nebo týdny, snad i roky. Jednou nalezl hrobník ropuchu skoro metr pod zemí, a nikde nebylo žádného východu ven. Jak najdeme tedy tuto zajímavou žábu? Nejlépe v dub- nu, když se zasnubuje a má líbánky. Jdi v podvečer a vezmi s sebou lampu, a snad ji uvidíš. Není to obyčejná žába, a žab je u nás tak málo druhů, že stojí za to, všech si dobře povšimnouti. Zejména v teplejších krajinách Čech, kde jsou listnaté lesy, setkáš se s blatnicí jistě. A ne- budeš na omylu, vezmeš-li ji do ruky a pocítíš její zvláštní česnekový zápach. 12 34)

Žába s kočičíma očima (Blatnice česneková) 35)

Pátá přástka.

Jak přišel Modráček

Nana-bo-žu, což někteří myslí, že jest indiánské jméno pro El Sol, a někteří říkají, že jest to Matka Starost, spal svůj zimní spánek na velkém ostrově, právě nad hřmícím vodopádem, který lidé zovou Niagarou. Čtyři měsíce uplynuly, ještě spal. Ledové záclony jeho lože zmizely. Bílá jeho pokrývka propálena byla dírami. Převrátil se trochu. Tu led na řece zapraskal jako blízkým hromobitím. Když se opět obrátil, led začal sklouzati přes velkou bobří hráz Niagary, ale Nana-bo-žu se ještě neprobudil.

Velký Prabobr ve svém rybníku, kterému lidé říkají „Jezero Erie, zamáchl svým ocasem a vlny se valily k břehu a led začal praskati a sténati. Avšak Nana-bo-žu spal dále.

Pak Ledoví Démoni bouchali na břeh ostrova svými kyji. Zahnali nazpět celý proud řeky, až řečiště bylo suché, pak jej nechali řítiti se dolů, jako by měl býti konec světa, a řvali všichni najednou:

»Nana-bo-žu! Nana-bo-žu! Nana-bo-žu! Probuď se!«

Avšak stále tiše spal.

Pak se ozval měkký, sladký hlas, jemnější ještě než cukrování Miami, když se snoubí. Byl ve vzduchu, ale nebyl nikde, a přece byl ve stromech, ve vodě, a byl také v Nana-bo-žu. Uslyšel jej i probudil se tím hlasem. Posadil se a rozhlížel se kolem. Bílá jeho pokrývka byla pryč. Jen několik cárů z ní bylo viděti, kde byl stín. Na slunných místech zbytky z jejího třepení s korálky zapustily kořeny a vyrostly v květinky s očky mnoha barev, kterým se dnes říká Sedmikrásky, Jemný hlásek volal stále: »Probuď se! Jaro přichází !« 36)


Nana-bo-žu řekl: »Jemný hlásku, kde jsi? Pojď sem!«

Avšak jemný hlásek, jsa všude, nebyl nikde, a nemohl přijíti na volání hrdinovo.

I řekl tento: »Jemný hlásku, nejsi nikde, poněvadž nemáš místa, kde bys žil. Postavím ti domov.«

I vzal Nana-bo-žu svitek březové kůrv a udělal malý wigwam a poněvadž hlas přicházel s nebes, omaloval wigwam 37)

modrou hlínou, a aby bylo vidět, že jde z říše Slunce, namaloval naň červené slunce. Na zemi uvnitř rozprostřel kousíček své vlastní bílé pokrývky, místo ohně pak rozdmychal jiskřičku života a řekl: »Zde, jemný hlásku, je tvůj wigwam.« Jemný hlásek vešel a usadil se v něm, ale Nana-bo-žu rozdmychal jiskřičku života v něm. Kouřová křídla se začala hýbati a mávati sebou a malý wigwam se proměnil v krásného Ptáka Modráčka s červeným sluncem na prsou a světlým proužkem na bříšku. Ulétl, ale každý rok se vrací, když zima přejde, Modráček jara. Hlas onen ještě je v něm, a cítíme, že nepozbyl ničeho ze své původní síly, když jej slyšíme zpívati: »Probuď se, jaro přichází!« Miluje vodu a vyhýbá se horám. Snad někdo z vás bude tak šťasten, že někdy uvidí tohoto překrásného ptáčka. Od té doby, co lidé jsou zlí a nepřejí života divoké přírodě, je vzácnější a vzácnější a uchyluje se víc a více na sever, kde hlásku jeho rozumějí.

I u nás byl viděn, ale má bílou hvězdu na prsou místo červeného slunce.


Šestá přástka.
**

Ptáček, jenž staví ze záliby

Střízlíček jest z našich nejznámějších ptáčků. Je vedle králíčka nejmenší náš pěvec, celý hnědý a tmavěji kropenatý s význačně zdviženým ocáskem. Je to něžný ptáček, velmi milý, takže někde ho lidé chovají ve zvláštní úctě. S červenkou jsou to nejdůvěřivější ptáčci našich křovin. Když všechno umlklo uprostřed zimy, bývá to jediný střízlíček, který si zanotuje, A nikdy smutně. Jeho zvonivý zpěv je vždycky plný radosti. Zpívá-li ptáček stále, kromě 38) když spí, nebo pelichá, překypuje jistě jeho srdéčko ště- stím. Tento maličký ptáček čilých způsobů jest dobře známou stráží, jež dává jiným ptákům poplachu, když se objeví nějaký dravec. Jinak si ho na první pohled často spleteme s myší, když ho uzříme proplétati se mezi křovími, po větvičkách se mi- hnouti a zase zmizeti v houští. Celý den tak šuká. Když ho vyrušíme nebo když vidí, že se k němu přibližujeme, vzrušeně se kloní a podřepuje, znovu a znovu. Proč? To je jeho způsob, právě proto, že je střízlíkem. Při tom drží svůj ocásek skoro kolmo vzhůru, takže jej nezaměníš se žádným jiným ptáčkem. Nejpodivuhodnější jest zvláštní záliba střízlíkova vy- stavět si mnoho hnízd v téže době. Na jaře a v létě vždycky nalezneme nová, krásně ple- tená hnízda, ale prázdná. Lidé říkají, že jsou to kohoutí hnízda. A může být, že sameček si staví někdy hnízdo pro sebe. Střízlíci často opouštějí svoje hnízda a“zase se do nich vracejí. Snad tak klamou svoje nepřátele, že utíkají se před nimi do jiného hnízda, než kde mají mladé. Je ostatně známo, že střízlíci chodí v zimě navečer na hřad do svých hnízd. Jsou to roztomilé vaky z mechu sple- tené. Ta, která sloužila výchově mláďat — takové hnízdo dělá střízlík ovšem jen jedno — jsou pečlivě chmýřím a vlnou vystlaná. Hnízda jsou uzavřena a mají úzký vchod se stranv, takže je v nich teploučko. Do těchto rodinných hnízd se na noc po pěti po šesti scházejí střízlíčkové, aby se vespolek hřáli. Někdy jim poslouží stejně nějaká díra v doškové střeše, nebo skulina mezi břečtany, nebo dutina ve starém stromu, ale vždy se vesele svolávají: »Čit, čit, čit!« než se sejdou, a pak ještě dlouho povídají a štěbetají. 17 39)

Sedmá přástka.

Jak dostal Drozd kropenaté hrdélko

Rodnou matkou bystřina mu,
křoviny jsou posestrice.
Když on zpívá, všechno mlčí,
všemu v prsou dech se tají.

Pod hrdélkem bělounký je,
na hřbetě má hnědý pláštík;
nehonosný, nenápadný,
ale zato, když svou spustí!

Žárliv je naň soused-břídil,
žárliv tak, až blátem stříká.
Po hrdle i na prsíčkách
zasáhnul ho kalnou sprškou.

Omývá ho matka-bystřeň;
čilý je zas — ale běda! —
nepustily všude skvrnky:
Kropenáčem zůstal na vždy!

Inu, buďsi! Pouze v šatech,
u hlupáků celá duše!
živ je dál a vesel střásá
perly písní: básník háje.


Osmá přástka.

Čert a růže

Jakým nádherným zjevem jest růže v máji! Rozkvetlá, jako by zpívala píseň! Zpívá ji, hlasitěji a zřetelněji než jiné jarní květy. Neboť to není jeden ton, ale celý chor. A víte dobře, že zpívá: »Léto, vrchol žití, blíží se!«

Myslím, kdyby někdo měl báječné uši krále Šalamouna, slyšel by hudbu růží jako zvučení celého sboru kostelních 40) 41) zvonů, jako chor kathedrály, v níž drozd je knězem-kazate- lem a víly mu odpovídají. Zajisté růže byl keř Zahrady Edenu. Rostia tam tak vysoko a tolik těšila lidi, že Čertík, kterému také říkají Rarášek, chtěl ji zničiti. Usmyslil si, že každý plátek utrhá a každý rozdupe, aby nic nezbylo z toho červánkového květu. Ale růže to viděla, když šel ve dne kolem ní a hořel zlostí. A když noc přišla a Čertík se připlížil, těsně po zemi, aby zachytil se jejího kmene, po němž chtěl lézti k sehnu- tým větvím, růžovými květy i do noci svítícími, růže byla připravena. »Ouvej, ouvej !« zavýskil Čertík. Růže bvla no- seta ostny po celém těle a Čertík se měl natolik rád, že se mu už dál po ní lézti nechtělo. »Ale já na tebe přece vy- zrajil« myslil si. I vyšplhal se na sousední strom, neboť růže vždy rády hledají ochranu stromů, a natahoval se. aby dosáhl růžových plátků. Ale kvítky byly daleko a tak podařilo se mu vždy jen vytáhnouti a natrhnouti plátek, který však úzounkým cípkem zůstal vězeti ještě v lůžku květu. Nicméně brzy pak opadl a od té doby pláty růží tak brzo opadávají a to ubírá ceny jejich nedostižné jinak kráse. Čertíka už to zlobilo, že se mu nedaří jeho zlý čin a omrzelo ho to. Ale než odešel, naplil na růži. Sliny jeho zachytily se na větvičkách. Růži, jež byla vtělená dobrota a krása, ani ty jedovaté sliny nemohly však uškoditi. Ne- dopustila jim, aby vnikly do jejího těla. Vyvrhla šťávy ze sebe, jež je obalily. A tak vznikla »mechová růže«, kterou dobře znáš, neboť ještě dnes se objevuje na růžich. A že je to opravdu dílo ďáblovo, o tom se přesvědčíš, podíváš-li se dovnitř. Tam uloženo je vajíčko anebo larva žlabatky, která tyje ze šťáv této vznešené rajské bytosti. Ostny růži zůstaly. »Není růže bez trní,« stalo se dnes 20 42) x a růže. Čert 43) pořekadlem. Avšak nejsou to trny, jaké má hloh neb dři- šťál, neboť jsou jen na povrchu, v pokožce. Vždyť vznikly v jedné noci, na rychlo — zůstaly však navždy.

Devátá přástka.

Přástevník medvědi.

Znáš housenku přástevníka medvědího? Je huňatá jako medvěd a odtud dostal jméno i její motýl. V pozdním iétě, když už »fouká ze strnišť«, vídáš tuto housenku na oby- čejných rostlinách, i na trávě. Leze a ničeho si nevšímá. Vleze ti na nohu, když sedíš na mezi. Často ji vidíš, jak se šourá přes cestu. Vezmeš ji do ruky a zadře se ti chlou- peček její do prstu, neboť jest to malý ježek, chráněný ostrými bodlinami po celé své kůži. Na obrázku po straně vidíš, jak chloupek jeden vypadá pod drobnohledem. Kde se vzala medvědí housenka? Vylíhla se z vajíčka, jež sneseno bylo někdy v červenci na listy kopřivy, sa- látu, šťovíku a j. rostlin. Housenka se pilně živí a když slyší varování Matky Starosti, připraví se na zimu. Za- leze někam a zimu přespí. Na jaře objeví se znova, až v květnu někde na suchém místě, pod polenem, kamenem nebo plotem, upřede si zámotek, protkaný vlastními chlu- oy, aby byl chráněn. V této chlupaté schránce se schoulí a ztvrdne — je nyní kuklou — a Matka Starost přijde a přikryje ji svým ochranným pláštěm a dotkne se jí, takže usne, ale jen na několik týdnů. Jednoho slunného jitra červnového přijde stařenka Matka Starost opět, dotkne se medvěďáska v kolébce a vyškrabe se ven přástevník medvědí, ale 6, jak nádherný, jako prine z pohádky: sa- metová křídla jsou vpředu červenohnědá s bílými páska- 44)


Přáslevník medvědí (Zámotek; kukla; housenka; motýl) 45) mi, vzadu rumělkově červená s černými, modravé lesklými skvrnami. Odlétne, aby si nalezl družku, jež snese velmi brzo vajíčka, ze kterých zase bude housenka medvědí a napřesrok přástevník — a tak to jde rok za rokem.

Desátá přástka.

Výměna.

(Kde se vzaly fialky.)

Zalruchlila louka pestrá naď oblohou: vždyť má sestra je — byť nad vším rozklenulá — jeďnobarvě oblélknuta, Rozdělme se! A už vzhůru po skřívanu sedmikrásy postlá, by po azuru rozesel jich hvězdné Krásy. V noci zřis je. Z důlků svílí. A modř, jež tam dřive byla, obloha zas na zem vsila, Fialek lo vonné kvíií

Jedenáctá přástka.

Zámotky.

Každý si rád vyjde na lov. Naši předkové byli lovci po tolik věků, že lovecký duch jest v nás všech velmi silný, třebas držen v šachu hrůzou, že bychom zvěři způsobili bolest. Ale radost ze života v přírodě a z hledání ukrytých pokladů nebo nalezení něčeho, co na prvý pohled vypadá M 46) jako staré smetí, ale pak se ukáže krásnou a drahocennou věcí, jest nám vlastní právem starého zákona — výzkum- ců, lovců. Jest to duch lovu, který každý zdravý člověx ml- luje, a je mnoho způsobů a cest, jak se jim můžeš potěšiti. Vyjdi si kdykoliv mezi říjnem a dubnem a poohléání se ve všech nízkých stromcích a vysokém křoví po malých přirozených kolébkách, zvaných »kokony« či »zámotky«. Některé jsou jako raneček a upevněny na větvičku celou délkou. Některé visí jako punčoška, s jablky na okně, kdvíá je Mikuláše; ale všecky poznáš podle toho, že mají silný zavřený obal z jemných šedých nebo hnědých vláken neb hedvábí, beze švů, aby vlhko dovnitř nemohio. Jsou tak důkladně připevněny, že zlomíš větvičku, kdvž je budeš chtít strhnouti. Zdajíli se nějak lehké a vaeho- tí-li, když jimi zatřeseš, jistě uzřís na nich jednu nebo více malých direk. To znamená, že nějaký nepřátelský hmyz zničil tvorečka, jenž spal uvnitř. Je-li zámotek dobrý a zdá se plný a těžký, vezmi si jej domů a dej jej do papírové nebo dřevěné škatule, jež má víko z gázu nebo drátěné síťky. Chovej jej na světlém místě, ne příliš suchém, než přijde jaro; pak se jednoho dne stane zázrak. Domeček se otevře zvnitřku a vyleze z něho nádherná Můra. Jako by temný hrob se byl otevřel při vzkříšení a z něho vyšla znovuzrozená, nová bytost s křídly, by mohla odlétnouti do nebes vzhůru. Na obrázku vidíš pět různých druhů zámotků, dole pak pupu smrtihlavovu; ten nedělá zámotku, ale zahrabe se do země, když přijde doba Velkého Spánku. Laskavá Matka Země jej chrání, takže nepotřebuje vůbec dělat zá- motků. To jest podivuhodná historie s každým z těch zámotků. Nikdv vás neomrzí, budete-li je sledovati a poznáte-hi je, 23 47) neboť se všechny od sebe Hší. O některých povím v této knize, ale než začnu, musím vám prozraditi něco, co učenci poznali, proč totiž motýl není můra.

Dvanáctá přástka.

Motýli a můry.

Pamatuješ se na starou pohádku o Krásce a Zvířeti? Jak Kráska se musela provdati za Zvíře, aby zachránila život svému otci? Avšak, jakmile statečně vyslovila sou- hlas, že se obětuje — jakmile řekla ono osudné »ano«, Zvíře se postavilo na zadní nohy, jeho rohy, kopyta a kůže se svlékly a proměnilo se v pravou svou podobu, spani- lého prince, do něhož nemohla se nezamilovati; a žili spolu šťastně až do smrti. Víš, že právě takové proměny a šťastné sňatkv dějí se kolem nás rok co rok? Zvíře, to jest ošklivá housenka, princezna Kráska jest motýl nebo můra. A když zvíře se promění v Okouzlujícího prince a setká se s princeznou Kráskou, jsou tak šíleně šťastní jako se povídá v pohád- kách. Vím to, neboť jsem viděl proměnu a viděl jsem pá- rek odlétat na svatební cestu. Účenci se pokoušeli vysvětliti tuto podivnou proměnu a přiíti na kloub tomu, proč prine a princezna nepotře- bují ani jísti ani píti, jakmile jednou dospěli svého nej- vyššího stupně, života křídel a radosti. Avšak nedošli dále, než že dali jména věcem, které jsme už dávno měli rádi a viděli jako děti, rozdělivše okřídlené divy ve dvě čeledi, zvané motýli a můry. Znáš rozdíl mezi motýlem a můrou? Dohromady tvoří velkou skupinu hmyzu, zvanou Šu- pinokřídlí, poněvadž jediní mezi hmyzem mají šupinky zh 48)

Zámotky motýla
(Polyphemus, Cecropia, Promethea, Přástevníka medvědího a Luny, v zemi kukla Smrtihlavova)

49) nebo lehký noprašek na zřičloéh, Alotýli jsou šupinokřidlci, kteří létají ve dne a maji kvlovitá tykadla. Většinou jedno křídlo skládají ke druhému, kdvž se snesou na nějaký vevný předmět, a jako kukla, či když jsou nemluvňaty, jsou nazí a vypadají jako africké náušnice. Můrv jsou šupinokřídici, kteří létají v noci a mají nit- kovitá nebo pérovitá tykadla. Svoje křídla rozkládají, když se snesou na zem a kdvž jsou kuklou, zapřádají se v zá- jotek. Mnohé se neřídí tímto pravidlem, ale takové jsou vzácné, a tvar tvkadel nás už poučí sám, zda jsou to můry nebo motýli. Všichni tito šupinokřídici se líhnou z vajíček a nej- dříve isou červem, larvou či housenkou. Pak kuklou či pupou nebo nemluvnětem. Posléze okřídleným tvorem. To jest nejdříve Zvířetem, pak Kráskou. Každý z nich musí nejdříve být ošklivým, než přijde změna. Avšak musím vám pověděti pravdu, kterou pohád- ková knížka vynechala a kterou jste vy snad uhodli — princezna Kráska také kdysi žila a vypadala jako Zvíře, dokud nevybojovala svůj vlastní boj, dokud se nedopra- covala k svému vysokému osudu a nepoznala způsobu, jak ziskati křídla.

Třináctá přástka.

Motýl Smutil čili Černopláštník.

Žila jednou bohatá paní, které říkali: »Vznešená Kráska«. Tak skvostně se oblékala, že její šaty byly po- krytv zlatem a třpvtily se drahokamy nejpůvabnějších barev. Zvlášť pyšnou byla na modré diamanty, které tvo- řily obrubu jejích šatů; a ráda vycházela do světa, aby ji 28 50) Smutil 51) tidé viděli, třeba že věděla, že v kraji je mnoho loupež- níků, kteří jistě ukradnou jí její šperky, jak budou jen moci. Vymyslela si chytré opatření: podržela na sobě své drahokamy, kterými ráda se vyšňořovala, ale přes svůj šat přehodila černý sametový smuteční plášť, který nikoho ani nenapadne ukrásti. Pak mohla chodit ulicemi a po sil- nicích, jak jí bylo libo. Nuže, povídka tato nemusí býti docela pravdivá, ale trochu pravdivá jest, neboť krásná ta paní jest dnes zná- ma pode jménem Babočka Osyková. Jak vidíš, má černý smuteční plášť, avšak vykukuje zpod něho zlatá obruba a také několik modrých diamantů, které uvidíš, podíváš-li se dobře. V severních lesích, kde já jsem ztrávil svoje dětství, bylo vždy viděti na jaře jako prvního motýla Černoplášt- níka čili Babočku Osykovou, a příčina toho, že jsme ho tak brzy vždy spatřili, někdy i za sněhu, jest, že je to jeden z motýlů, kteří mnohdy celou zimu přespí a žijí tak ve dvou letech. Vajíčka klade na vrby, jilmy, břízy nebo topoly brzo z jara. Mladí se hnedle vylíhnou, a mnoho jedí i tloustnou, takže pět týdnů po nakladení vajíček a tři po vylíhnutí jich jest housenka dorostlá a zavěsí se jako kukla pod nějakou ochrannou deskou neb mříží. Ve dvou týdnech stane se zázrak, dokonalý motýl vyleze; a tak máme Černoplášt- níka jiného než v povídce, ale přec těšícího nás svou na půl skrytou krásou.

Čtrnáctá přástka.

Zvonečky Šalamounovy Pečeti.

Pojď se mnou do lesa a hledejme šalamounovu Pečeť — kokořík mnohokvětý. Jest květen a nalezneme jej na ně- 56 52) Zvonečky krále Šalamouna (Kokořik) JÍ 53) kterém polootevřeném místě, kde není ani vlhko ani sucho. Zde jest! Viz řetízek zvonečků, visících s ohnutého jeho stonku. Vykopej kořen, omyj jej vodou a uvidíš stopy krá- lovských Šalamounových pečetí, jež dávají jméno rostlince. A nyní poslechni, jak se to vše stalo. Král Šalamoun měl »druhý zrak«, to znamená hlubší pohled, magické zření, takže byl schopen viděti skrz ka- mennou zeď nebo čísti lidské myšlenky. Král Šalamoun měl kouzelné uši; to znamená, že mohl slyšeti všecky zvuky od A do Z, kdežto obyčejné uši, jako jsou tvoje a moje, slyší pouze prostřední zvuky od K do G. Všecko co žije a pohybuje se, působí hudbu; každá květinka, jež kvete, zpívá svou píseň. My toho nedovedeme slyšeti, naše uši jsou příliš tupé: ale král Šalomoun to do- vedl. A jednoho dne, když chodil lesy, slyšel nový zpěv květiny, takže se zarazil a naslouchal. Byla to zvláštní hudba a do ní zaznívala hra stříbrných zvonků. Veliký král si usedl na břeh. Jeho kouzelné oči viděly dobře pod zemi. Uzřel tučný masitý kořen jako maličkého skřítka, jenž svoje dlouhé bílé prstíky strká do půdy, vy- bíraje magické krystalky, aby si jimi nacpal kapsy; a uzřel také štíhlý stonek jako lesního skřítka, jenž je vy- náší vzhůru a roztřiďuje na svých plochých dlaních, aby mohly ssáti do sebe šťávu slunce a vzduchu. Viděl je, jak se proměňují v zázračnou látku, podobnou jantarové rose s příchutí čerstvě seříznutého dřeva. Avšak nebylo to ještě hotovo, i nemohl říci, bude-li to k čemu dobré. Bylo teď jaro a teprve až přijde červený měsíc, bude malý dělník moci ukládati svoje magické léky do svých po- kladnic pod zemí. Proto, aby zabránil každému, kdo by chtěl poškodit rostlinku nebo překazit jí její práci dřív než bude hotova, vzal Král svůj pečetní prsten a vyrazil značky 32 54) podél kořene, kdež jsou do dneška. A pak, aby rostlinku vyznamenal, učinil stříbrnou hru jejích zvonků viditelnou pro každého. Visí tu nyní řada veselých zvonečků. Ale Král se nikdy nevrátil, aby ostatní o rostlince po- učil, neboť měl mnoho práce se stavbou chrámu; a měl mnoho žen a ty ho připravily o mnoho času. Takže svět ni- kdy nepochopil magickou sílu rostlinky. Ale jistě je v ní, o tom vás ubezpečují, právě tak jako jest tu hudba stříbr- ných zvonků a stopy velké královské pečeti, 55) 56) CO POZOROVATI V LÉTĚ 57) Skřítek a šoupálek = S (wu. 58)

Patnáctá přástka.

Jak šoupálek si ztropil žerty ze skřítka.

Jednou žil domýšlivý skřítek, jenž si myslel, že dovede více věcí a lépe než kterýkoliv z jeho krajanů. Dosud se o to nepokusil, neboť byl příliš mladý, ale říkal, že jednoho dne vše vykoná! Jednou ráno chytrý starý skřítek si z něho udělal! blázny, řka: »Proč nechytáš Konipáska? Snadno se ti to podaří, posypáš-li mu trochu ocas solí.« Skřítek Vychloubálek ode- šel, aby to zkusil. Ale Konipas nechtěl klidně seděti a skří- teček se vrátil, řka: »Třepal tak ocasem, že sůl na něm ne- chtěla držeti.«  »Nuže,« řekl šibalský starý skřítek, »zde žije malý pták-myška, jehož ocas se nikdy netřepe. Snadno jej můžeš chytiti, neboť uvidíš, že ani nelítá, nýbrž jako myška se šine vzhůru po stromě,« a ukázal na hnědého šoupálka. Mladý skřítek si současně všiml, že druzí se mu smějí, i řekl honem: »Teď vám ale ukáži.«  Vzal žalud plný soli a odešel za ptákem-myškou. Byl u paty velkého stromu, lezl vzhůru a kolem dokola jako po točitých schodech a skřítek začal lézti za ním. Ale každou chvíli se musel zastaviti a odpočinouti. To mělo zvláštní následky, neboť v říši skřítků je záko- nem, že kdekoli některý z toho malého nárůdku se zastaví a chce usednouti, aby si odpočinul, musí vyskočiti houba, 37 59) aby si měl na co sednouti. Tak zanechal lezoucí skřítek na kmeni svou stopou dlouhé schodiště hub, někde blízko sebe, někde dále, ale vždy tam, kde odpočíval. K vrcholu byly blíže a blíže, neboť skřítek už byl unaven, ač se dostal už hodně blízko k šoupálkovi. Měl už připraven svůj ždibec soli, neboť jeho přátelé dole pod ním stále volali a křičeli: »Ted"s jej dostal, teď se ti to podaří.« Ale právě, když chtěl skočiti vpřed a nasypati sůl šoupálkovi na ocásek, tento se tichounce zasmál »tí-tí-tí«, rozpřáhl křídla, neboť dovedl velmi dobře létat a slétl pryč k patě sousedního stromu, aby se dal opět svými točitými schody; kdežto skřítek Vychloubálek byl tak zahanben, že skočil na zem a schovával se před svými přáteli dva dny. Když se vrátil, už nikdy nehovořil tolik, jako dříve. Ale do dnešního dne můžete viděti schodiště chorošů na kmenech stromů, kde skřítek lezl.

Šestnáctá přástka.

Zelenina, jež přistála s Vystěhovalci.

»Pojď,« řekl Vůdce, »dnes ti ukáži květinku, jež od nás z Evropy putovala s Vystěhovalci do Ameriky a rozšířila se po celé Americe. A tam vypravují si o ní toto, co ti po- může si ji zapamatovati.«  Vystěhovalci přistáli v Massachusetts a pomalu zaklá- dali si farmy, jak mýtili lesy. S počátku měli zlé časy, ale Indiáni jim pomáhali, někdy dary zvěřiny a někdy tím, že jim ukázali co v lese možno jísti. žila tam indiánská žena, zvaná Monapini čili »Koře- nářka«, jež Byla velmi zkušená ve vyhledávání lesní po- travy. Spřátelila se s bílou ženou zvanou Ruth Pilerim čili 38 60) Zelenina, jež přistála s přistěhovalci (Merlík bílý) 61) »šlechetná Poutnice« a tak rodina Ruthina těšila se dobro- diní jejímu a na stole měla vždy mnoho dobrých jídel, jež pocházela z lesa. Jednoho dne, když už dávno farmy byly založeny a dobře se jim dařilo, řekla bílá žena: »Hle, matko Monapini, ukázala jsi mi mnoho věcí, nyní ukáži něco já tobě. Na našich pšeničných polích rostlo malé bejlí, jež patrně s pše- nicí dostalo se z Anglie sem, neboť jinde jsem je dosud ne- viděla. U nás mu říkají »jehněčí milost«, poněvadž jehňata ráda je jedí. Nebo snad proto, že my je jíme s jehněčí pe- čení. Ať je tomu jakkoli, uvařeno je dobrou zeleninou.«  Oči staré Indiánky byly upřeny na novou rostlinu, jež by se dala jísti; a otázala se: »Jest dobrá, bílá sestro?«  »Ano, a naši muži-bylináři říkají, že vyhání jed, který působí skvrny a vyrážky na kůži.«  Po chvíli Monapini řekla: »Připadá mi jako noha di- voké husy.«  »Máš pravdu,« přikývla Ruth, »neboť náš lid ji také někdy tímto jménem zove.«  »To mi něco napovídá,« řekla Indiánka. »Co tedy ?« tázala se Ruth. »Není-li husí noha tak otužilá, že se nikdy nenachladí v ledové vodě ?«  »Án0.«  »A tyto listy mají tvar husí nohy ?«  »Ano0.«  »Tedy naši Kouzelníci (Vševědi) praví, že takovou po- dobností Velký Duch ukázal, že rostlina husí nožka dovede zahnati nastuzení.«  »Možná,« řekla bílá žena, »avšak to je známé: jest vel- mi dobrá a uzdravuje celé tělo.«  40 62) Jak červený jetel doslal bílá znamení na listy 41 63) Indiánka utrhla husí bejlí a prohlížela si důkladně jeden stonek. »Co jsi našla, Monapini?« Rudá žena ukázala na lodyhu merlíku, na níž byly dlouhé červené proužky, a řekla: »Vi- dím, že tak jako bylina bílého muže přišla přes moře a byla neškodná a čistá, poněvadž byla slabá, avšak zesílila a zmocnila se tohoto pole, pak doprostředka se zbarvila krví — tak také ti, kteří ji přinesli — zbarví se až po pás krví — nikoli bílého muže, nýbrž tmavou rudou krví indián- skou. To, praví mi vnitřní hlas, přijde v příštích letech, toho se nám dostane za to, že vám pomáháme — záhuba za laskavost. Mé vnitřní zraky to vidí.« Odhodila novou bylinku a nikdo ji už neuzřel v sídlech bílých lidí. A Ruth, když se dívala za ní, cítila, že je to pravda. Což neslyšela svůj lid hovořit a chystat se? Neboť jako semeno bejlí přišlo s pšenicí, tak přišli zlí duchové s dobrými pout- níky a tito se stále chystali pohany vzíti mečem, až Osada zesílí. Tak četla indiánská žena pravdu v malé bylince, která přistála s vystěhovalci, a dnes ještě roste v Americe, po- třísněná krví zmizelého plemene — v upomínku.

Sedmnáctá přástka.

Jak červený jetel dostal bílá znamení na listy.

Za onoho času včela, ponrava a kráva ubíraly se k pa- láci Matky Starosti v duté jedli, aby si postěžovaly, co je trápí. Stěžovaly si, že potrava je bídná a že je jí málo, a že druhy, které rostou podle cesty, jsou jim už protivné. Matka Starost je vyslechla trpělivě a řekla pak: »Ano, máte skoro proč si stěžovati, a proto vám pošlu novou po- 12 64) travu, které se říká Jetel. Její květy budou plny medu pro včelu, její listy dobrou potravou krávě a ve sklepě bude mít zásoby pěkných pytlíčků s potravinami pro ponravu, to jest pro dobrý maličký národ brouků, dokud žije pod zemí.«  I měly kmeny včel, brouků a krav hody, neboť nová po- trava byla všude. Avšak krávy jsou trochu hloupé, to víte. Nová potrava jim tak chutnala, že sežraly všechno, co mělo tři okrouhlé lístky, myslice, že to je jetel, a velmi brzo spousta jich se otrávila rostlinami, které žádná moudrá kráva by se neod- vážila jísti. I zavolala Matka Starost skřítka Neposedu a postavila ho na stráž, aby hlídal krávy, aby nejedly nedopatřením jedovaté rostliny. S počátku to byla pěkná zábava a skřítka to těšilo, ne- boť cítil, že ho to dělá důležitým. Ale brzo ho to přestalo bavit a byl by raději si šel hráti s míčem. Usadil se na muchomůrku a vypadal velmi mrzutě. Slyšel, jak druzí skřítkové jásají, hrajíce si, a to ho strašně trápilo. Najednou zaslechl povyk a hlasy křičící: »Sláva! Sláva!« To ho rozčilovalo. Ukrajoval právě houbu na kraji svým nožíkem, a teď seřízl velký kus klobouku, tak byl bez sebe. Pak vstal a řekl kravám: »Podívejte se, vy hloupé kra- vičky, nemohu tu stále státi a dávati pozor, abyste se ne- otrávily, ale pomohu vám. Vyrazím na všecky listy, které jsou dobré k jídlu, znamení, jež bude vaším vůdcem.«  I udělal si gumové razítko z kousku houby, na které seděl a orazítkoval každý jetelový list na oné pastvině, takže krávy mohly býti bezpečny. Pak seběhl k míčové hře. Když Matka Starost slyšela, jak utíká od své práce, velmi se rozzlobila. Řekla: »Ty špatný skřítku, měl by ses 43 65) stydět, avšak tato bílá značka je dobrá myšlenka a proto ti odpustím, jestliže půjdeš a označíš všecky jetelové listy na celém světě.«  Musil se do toho dáti, ač se to zdálo nekonečnou úlohou, a nikdy by nebyl býval hotov, kdyby mu ostatní skřítkové na celém světě nebyli pomohli, takže konečně byli s tím hotovi. A to jest tedy příčina, proč každý jetelový list má dnes na sobě bílé znamení tvaru šipky, znamení skřítkovo, že je »dobrý k jídlu«. Krávy teď jsou na tom lépe, ale přece jsou ještě velmi hloupé. Chňapnou a nemyslí, a snědí také i květy, jež patří včelám. A včely bzučí velmi hlasitě, ba. štťípnou krávy často i do nosu, aby nekradly včelí potravu. Nejlépe jsou na tom malé dobrácké larvy brouků, neboť jim nemohou krávy ublížiti, a včely nikdy se jim nepřiblíží. Jedí, když mají hlad, a spí, když je jim zima, a myslí, že je to tak dobře. A tak, až na malé občas sváry mezi kravami a včelami, všem se od té doby vede dobře.

Osmnáctá přástka.

Bílý jetel a jeho tři sestry.

Všichni dobře znáte bílý jetel čili jetel plazivý. Podobá se úplně červenému (lučnímu) a má také takové potravi- nové pytlíčky ve svém sklípku. Jest právě tak dobrý pro krávy, a dokonce lepší ještě pro včely. Proto skřítek také všechny jeho listy orazítkoval značkami podoby bílých mě- síčků, jak ihned zpozorujete. Tato rostlina, jak víte, jest symbolem Irska. Legendáři vyprávějí, že svatý Patrik, patron Irska, kázal Learovi, králi z kraje Tara v Irsku, doufaje ho obrá- K 66) Bílý jetel 67) titi na víru křesťanskou. Král naslouchal pozorně, ale když mu svatý Patrik povídal o Trojici, mrzel se. »Počkej,«  řekl král. »Jak mohou býti tři Bohové v jednom a jenom jediný Bůh tam, kde jsou tři? To jest nemožno.« Svatý Patrik se sklonil a utrhnuv lístek bílého jetele, řekl: »Viz tuto bylinku, jež roste ve tvé vlastní zemi. Jsou tři části, ale jen jeden list.« Král byl tímto důkazem tak překvapen, že se stal křesťanem, a od té doby bílý jetel jest znakem Irska. Nyní, abych doplnil svoje vypravování o jetelích, mu- sím vám pověděti ještě o třech. Nejdříve o jetelu koči- čím, kterému také říkají rolní. Najdete jej všude na úho- rech i písčinách. Vypravuje se o něm, že jsou to vlastně zakleté nezdárné kočičky, které toulají se pasekami a poli, slídíce po ptáčcích. Matka Starost se na ně jednou velmi rozzlobila a ani jedné nedovolila aby se vrátila domů ke koťátkům. Všecky ztuhly a byly z nich »kočičky« na ma- lém jetelíčku v poli — dobře vám známé válcovité, růžově šedé strboulky. Na suchých lesních lukách najdete jetel zlatý, to je krásný jetelíček, ale také droboučký. A ještě o jednom vám povím: o jetelu nachovém. Takové krvavě nachové, temné strboulky má, až se tomu divíte, kde se vzala u nás tato květina. Také skutečně není to domorodec, seje se, ale mnohdy zdomácněl. Na něm ne- udělal skřítek znamení, ačkoli krávy si na něm také po- chutnávají, buď že tam v jižní Evropě, odkudž pochází, skřítkové poctivě hlídali a nevymýšleli úskoků, jak se do- stat na hry, nebo že krávy jsou tam chytřejší a znamení nepotřebují. Také může býti, že skřítkové se v jetelech tak nevyznali, jako nyní vy, neboť i ty druhé, malé, nepozna- menali, +6 68) Š pp) oo Jeleliček zlalý, žlutá sestra jetele bílého v 17 69)

Devatenáctá přástka.

Indiánský košíkář.

»Pojď, malá Nagami, můj Zpěváčku, je ti deset let, je čas, aby ses naučila dělat košíčky. Vyrobila jsem první košíček, když mi bylo osm let,« řekla hrdě matka Akoko, neboť byla nejlepší košíkářkou podél řeky. I vzaly špičatou hůl a odešly do lesa. Akoko se divala po smrkových stromech, jež byly vichřicí vyvráceny, ale ne- nalezla žádného, i zastavila se pod stojícím smrkem, na místě, kde nebylo podrostu, a pravila: »Hleď, Nagami, zde budeme kopati, abychom měly wattap.«  Kořeny smrkové čili »wattap« byly při povrchu a tedy snadno k nalezení. Avšak těžko je bylo dostati ven, poně- vadž jsou velmi dlouhé, zmotané a do sebe spletené. Avšak vytahujíce je a přeřezávajíce je, dostaly brzy otep prova- zovitých kořenů různé délky, šedesát centimetrů až metr dlouhých, i delších. »Dobrá,« řekla Akoko. »To stačí, a nepotřebujeme jich namáčeti, poněvadž je léto a je v nich šťáva. Kdyby byla zima, musily bychom je vařiti. Teď oškrab jejich hnědou kůru!« I vzala malá Nagami svůj nožík a asi hodinu pra- covala, pak přinesla otep a pravila: »Podívej, maminko, jsou hladké a tak bílé, že ani jediná hnědá skvrnka nezů- stala.« © »Dobře,« řekla Akoko, »teď potřebuješ trochu vrbové kůry, abys mohla sešívati provazce. Pojď, podíváme se na břeh řeky.«  Nalezly tam vrbu s okrouhlými lístky a sloupaly její silnou kůru, až měly chomáč tak silný, co v jedné ruce se dalo sevříti. 48 70) 49 71) I tato kůra musila býti oloupána a zbavena své hnědé pokožky, takže zůstala jen vnitřní, silná, žlutavá kůra, jíž — když se rozplete ve vlákna — dobře se šije. »Hleď, milá Nagami, když já byla děckem, měla jsem jen kostěnou jehlu, z nohy jelena, ty však máš snadnou práci. Zde máš velkou ocelovou jehlu, kterou se prošívají pytle, koupila jsem ji u kupce. Ukáži ti, jak budeš dělat košíky.«  I načala Akoko plochý točenec z kořínků smrkových a sešila je dohromady vrbovou korou jako nití, až byl na píď široký. A kdekoliv bylo třeba přidati nový kořínek, seřízla starý i nový konec v dlouhou špičku, takže se kryly přes sebe a nedělaly boulí. Pak bylo položeno nové kolo z kořínků, ale ne v téže výši, nýbrž o něco hořeji. Tak pracováno dále, až stěny byly asi na čtyři prsty vysoké. Pak řekla Akoko: »Dobře, to je již dost. To je pěkný košíček na obilí. Ale musíme mu dáti pěkný okraj pro štěstí.«  I hledaly na výsluní u břehu a nalezly plody žmindy prutovité (blítu) či indiánských jahůdek.*) »Hleď,« řekla Akoko, »miscawa. Vezmi si hrst, milá Nagami, budeme mít červenou barvu na košíčky.«  Rozmačkaly červené okvětí nažek, vymačkavše červe- nou šťávu do lastury a namočily několik proužků vrbové kůry do barviva. Když uschly, naučila se Nagami zhotoviti obrubu na svém košíčku, přišivši ji kolem, jak je naznačeno na obrázku. Pak řekla Akoko: »Dobře, můj malý Zpěváčku, dobře jsi to udělala. Z několika starých černých kořínků jsi vy- rohbila krásný košíček.« 

  • ) U más se pěstuje na zahrádkách i zplaňuje. Vypěstujte si ji.

Pozn. M. S. 50 72)

Dvacátá přástka.

Ořeší aneb Kdo schoval hlízky?[2]

Bývalo zvykem skřítků, že měli slavnou hostinu prvého dne veselého měsíce května, aby oslavili návrat jara. Jednou z jara, před dávnými časy, sešli se jak obyčejně. Král skřítků pozval všechny vůdce. Místo pro oběd vy- bráno bylo pod mandragorami, jejichž ploché deštníčky tvořily dokonalou střechu proti dešti i slunci. Zvonivý Ptá- ček, jemuž také říkají Drozd, zvonil na svůj zvonek, svolá- vaje všechny náčelníky skřítků jménem. »Ta-růl-ja! Ting-a-line-line-ling'«  »Oka-lí' Tine-a-line-ling-hne!«  »Čerk! Ting-a-ing-ling-line le »Pojďte na hody! Ting-a-ling-line-ling'«  Sta světlušek bylo povoláno, aby si pospíšily se svými světly a byly celou noc připravenv, a pilní skřítkové nasbí- rali na hody dobré věci z lesa i vod. Přišel zářivý a krásný májový den. Kuchaři měli již všechno »jídlo« v Mandragorové Síni, světlušky spaly zdra- vým spánkem, aby nabily svoje baterie na noc. Mlokům se sbíhalv sliny v ústech, když viděli tolik dobrých věcí. Ne- bvli však pozváni a proto zůstali stranou. Byly tu lastury, naplněné červenými jahodami, a larvy chrostíků na širo- kých listech, posypané lesním kořením. Hlavním jídlem byl špenát z různých rostlin, obložený lískovými oříšky. Bylo tu hodně salátu ze šťovíku, šťavele a řeřichy. Zvlášt- ní lahůdkou však byly velké škrobovité koblihy. Byly tu pryskyřicové slzy sladké břízv a u každého místa vrbová kočička, aby host si mohl potravu poprášiti zlatým pylem, čímž dostala peprnou příchut. Všichni hosté tu byli a hody 51 73) se braly skoro ke konci, když se něco strašného přihodilo. Že všech hrozných událostí ve světě zkázy ničeho se není tak báti jako lesního požáru. Na jaře nehrozí tak jeho nebezpečí, ale v každé roční době jest možný, když bylo dlouho sucho. Slovy nelze vypsati hrůzu, kterou šíří, kdvž se žene lesem, niče všechny krásné věci. A právě uprostřed hodování doneseny byly letícím noč- ním ptákem strašlivé zprávy. »Oheň! Oheň! Oheň! Oheň'« křičel a skoro současně přihnal se kouř do hodovní síně. I poznali, že je to pravda. V šíleném chvatu snažili se uniknouti, avšak byly jen dvě cesty volné, Jedna: dostati se přes velký proud, druhá: skrýti se pod zemí. Ptáci volili prvou cestu, a skřítkové druhou. Každá sviští díra byla nabita skřítky v několika minutách. Avšak skřítek, jenž byl vrchním kuchařem a měl na starosti hostinu, nechtěl se smířiti s myšlenkou, že by všechny ty dobré věci měly býti ponechány k spálení. Snad možno pomoci. Poslal nejprve šest svých pomocníků, aby vykopali hlubokou jámu pro kořeny pupalky, a zatím co je ukrývali, začal schovávati všechna jídla pod zem. Nakonec vykopal několik hlubších děr a rychle pochoval všechny kobližky. Pak běžel sám do jednoho sklepa, aby si zachránil život. Divý oheň se blížil. Jest příliš strašno o tom povídati, neboť byl poslán Zlým Duchem. Rozkošné lesy zčernaly a jediné živé bytosti v nich nezůstalo. Ale již druhý den Matka Starost a Matka Země a El Sol rozhodli se, Že za- chrání ty trosky a v zázračně krátkém čase skutečně je učinili opět zelenými. Konvalinky vzešly po druhé ten rok, fialky se vrátily a na každém místě, kde skřítkové ukryli koblihy, vzešla podivná rostlinka, kterou nikdo před tím neviděl. Lístky jednojařmé s úponkou a úzkými palístky. 52 74) 75) Kvítky v hroznech s růžově nachovými, vonnými koruna- mi. Lidé tuto rostiinku nazvali hrachorem či haluchou. Ale kdykoliv ji uvidíte, hledejte pod zemí hlízky, které tam zakopal vrchní kuchař skřítků, a které nebyly poško- zeny ohněm. Ještě dnes dobře chutnají. Jsou kulaté, ne- boť to byly kdysi koblihy. Teď však se jim říká ořesší.

Dvacátáprvá přástka.

Sedm kyselých sester.

Podíváte-li se do lesa, kde je trochu vlhko, jistě uvidíte jednu ze Sedmi Sester Šťavelů, s lístky podobnými jetelo- vým, avšak vyříznutými na konci a bez bílých značek, jež udělal skřítek na jeteli. Je jich sedm podle většiny bota- niků; pět jich má zlaté oči, jedna nachové a jedna bílé, krví žilkované. Tato jest jediná, která u nás roste. Latin- ské jejich jméno znamená »ocet«, řecké pak »kyselý«. Místo šťavel říká se také »zaječí jetelíček« ale to je jen přezdívka. Ochutnáte-li listy, poznáte, že jména prvá jsou dobře volena, a pochopíte, že z některých druhů drogisté získávají »citronovou sůl«. Francouzi používají téchto kvselých Sester na svou kvselou polévku. Avšak nehledě k jejich trpkosti jsou z nejhezčích v lese. Jsou jemné a něžné; oči jejich jsou jako dra- hokamv a kdvž se noe sníží, skloní své hlavv, zbožně složí ruce a spí jako unavené děti.

Dvacátádruhá přástka.

Černohlávek v trávě čili Všeléčím.

Měl bys znáti historii malé, milé květinky, které říkají Černohlávek. A musíš si zapamatovati, že květiny mají své Le 76) Černohlávéek v trávě cili Všeléčím 77) starosti jako ty. Na příklad, květiny musí dostati svůj pyl či žlutý prášek květní s některého jiného květu téhož druhu, neboť jinak nemohou dáti dobrá semena. A ježto květiny nemohou choditi, aby si našly svůj pyl, dělají pra- videlně smlouvu se včelou. Říkají: »Doneseš můj pyl mé mladší sestřenici, dám ti sladký nektar.« Tak dostávají včely látku pro všechen svůj med, a tak donášen je pyl. Nuže, skromný malý Černohlávek dlouhou dobu měl pracovní smlouvu s Lučními Včelami a vedlo se mu dobře. Ale jednoho léta byl Černohlávek nespokojen. Viděl, že ostatní rostliny jsou již všecky obdařeny zázračnými dary, neboť dovedou léčiti bolesti a nemoci, kdežto on nedělá ničeho, než žije svůj laciný život. I zdálo se mu, že není ničím. Když jednoho dne zašustil travou tichý krok Matky Starosti, vykřikl Černohlávek: »Matko Starosti, Matko Sta- rosti, nevyslyšíš mne a neposkytneš mi žádného daru ?«  »Co je ti, maličký “« ptala se Matka Všech. »Ach, Matko Starosti, macešky léčí srdeční vadu, šala- mounky léčí rakovinu, vratič léčí nachlazeniny, a všechny ostatní rostliny mají nějakou radost a čest, že mohou slou- žiti, jen já nejsem k ničemu, Matko Starosti, takže moudří hdé mnou pohrdají. Nedala bys mi nějaké zaměstnání? Neobdařila bys mne trochou síly ?«  »Maličký, takovou žádost nikdy neoslyším. Mám ráda ty, kteří chtějí pomáhati. Dám ti trochu všeléčivo- sti, takže budeš dobrým lékem, ne-li nejlepším, pro ve- škery nemoci a lidé tě nazvou Vše-léčím, neboť budeš míti v sobě léky pro všecko.«  A bylo tomu tak od té doby. Někteří pocestní, kteří jdou za podívanou, říkají této skromné malé luční květince »Černohlávek v trávě«, kdežto staré kořenářky, které znají její výtečnost, nazývají ji »Všeléčím«. 56 78) Naši nejobyčejnější molýli (Zlufásek řešetlákový a bělásek zelný)

Dvacátátřetí přástka.

Čtyři motýli, které vídáte každé léto.

Jsou čtyři motýli, které jistě vídáte každé léto na na- šich polích. A pamatujete se, že každý z nich prodělává stejnou proměnu. Nejprve jest vajíčko, pak tučná hou- senka, nato zavěšené zavinuté dítě, a posléze krásná okří- dlená víla, jež žiie život svobody a radosti. W a 79) Na obrázku jsem nakreslil motýle v životní velikosti, avšak nakresli si je ještě sám a pomaluj. První je Bělásek zelný, jenž celé léto lítá našimi zahradami. Dnes je skoro na celém světě, jak v Evropě tak i v Ame- vice, kamž přistál r. 1860. Na obrázku je samička. Sameček je skoro stejný, nemá však na předních křídlech černých teček. Learvou jeho je malá, nahá, zelená housenka, jež sní ročně za miliony korun zelí. Jsou morvy, kterých bychom se rádi zbavili, avšak z motýlů denních jedině tento jest takovým morem. Druhý jest žluťásek řešetlákový. Jistě ho na- jdete, jakmile jen se začnete trochu rozhlížet po motýlech. Často celá hejna se slétají na blátě. Když jsem byl velmi malý chlapec, chytil jsem jednou tucet těchto motýlů a udělal pro ně malý úl, mysle, že se usadí a zařídí jako doma, tak jako včely nebo holubi. Avšak dospělí mi je pustili, neboť žluťásek jest dobrý tvor a dělá málo nebo vůbec žádnou škodu. Jednou z nejkrásnějších věcí, které mne kdv potkaly bylo, když mně bylo deset let a já uviděl na tyčce plotu před sebou velkého ptáka, jenž byl červený, bílý a modrý, s plamennou žlutou chocholkou. Když jsem přistoupil blíže, poznal jsem, že to byl strakapúd s červenou hlavičkou a se žluťáskem v zobáčku; ten byl tou chocholkou. Co jsem měl za modré, ukázalo se býti jeho lesklým černým hřbetem, od něhož se odrážela modrá obloha. Třetí jest Červený Admirálčili Babočka Ad- mirál, »Červený« jest správné jeho pojmenování, ale co »Admirále«? Nikdy jsem v tom nemohl viděti nic jiného než chybu tisku za »admirable«, to jest podivuhodný. Tento krásný hmyz klade vajíčka na kopřivy, jimiž živí 28 80) se jeho mláďata. Kde jsou kopřivy, tam je také Admirál A to znamená, že je skoro po celém světě. Jeho housenka není dokonale chráněna chloupky, vůbec ne, srovnáme-li ji s housenkou přástevníka medvědího, ale žije mezi kopřiva- mi, a ať chtějí nebo nechtějí, pohostinské kopřivy svými žahavými chloupky chrání housenku. »Plaz« ten by jim mohl býti vděčen, avšak uboze svou vděčnost prokazuje, neboť se obrátí na oddanou kopřivu a sežere ji. Opravdu, jediná potrava, o kterou se stará, jest salát kopřivový a několikrát denně si na něm libuje, ano celé dny, žere, roste a pukne několikrát na své kůži, až jest dosti veliký, aby se na zimu zavěsil, pravděpodobně na kopřivu. Následující jaro se pak vyklube v dokonalém stejnokroji Červeného Admirála, se zlatými prýmky, červeným kabátem, stříbr- nými pentličkami. Čtvrtý, poslední ze čtyř, jest Otakárek veliký. Angličané mu říkají »Tygrovaný vlaštovčí ocas«. Viděli jste jej již, že ano — velkého žlutého motýla, jenž je pruhován jako tygr s pávími péry ve své vlečce, a dvěma dlouhými ostruhami jako vlaštovčí ocas, jimiž vlečka končí? Jest rozšířen po Evropě i Americe severní. Viděl jsem jej ve velkých hejnech na Otročí Řece. Jest zajímavo, že mezi jeho ženami jsou blondýnky a brunetky. Na obrázku jest nakreslena blondýnka. Bru- netky jsou mnohem tmavší, a tak rozdílné, že kdvsí se vůbec myslelo, že je to jiný druh.

Dvacátáčtvrtá přástka.

Krásná Jedovatá Housenka.

Největší náš motýl je Martináč hruškový, či velké páví oko noční, neboť mívá v rozpětí až 1!> dm. Málokdy ho 59 81) “a, o., > 0 m Dad Babočka admirál vidíme, neboť k nám zalétá z jihu a jihovýchodu. Za to naší domácí můrou, a ne právě vzácnou, jest Martináč habrový či malé páví oko noční. Kdo jej viděl, nezapomene naň, jak je krásné. Na každém křídle má nádherné oko jako páv ve svých ocasních perech, kdežto ostatní šat jeho je šedě a hnědě sametový. 50 82) Olakárek veliký V teplých krajinách jsou překrásná páví oka noční, jichž krásu žádné péro vylíčit nedovede a žádný štětec vy- stihnout. Připomínám jen bource Atlasa, obra mezi mo- týli, s křídly tak velkými jako vlaštovčí. Avšak byla by to zvláštní kapitola líčit život těchto božských bytostí — viděli byste jak Matka Starost nikdy 61 83) neobdaří nikoho skvostnými dary, aby též mu současně nevložila na bedra břímě starosti. Povím vám historku o jednom z nejkrásnějších těchto motýlů, motýli Jo. Před dávnými časy housenky motýla Jo byly ošklivé jako většina housenek. To snášely velice trpce i vydaly se jednoho dne do Šepotajícího Háje Věků, kde jest domov Matky Starosti. Tam prosily: »Drahá Matko Starosti, nejsme ošklivým rodem, proč máme býti tak ošklivé jako housenky? Ne- mohla bys nás učinit krásnými, neboť krása jest první věcí na světě ?«  Matka Starost se usmála, pokynula prstem malému skřítkovi, jenž přišel s podnosem, na němž byly dva po- háry; jeden naplněn jiskřivou rudou tekutinou a druhý něčím, co vypadalo jako tmavě zelený olej. Avšak sklenice byly nahoře spojeny, takže bylo jen jediné místečko, kde bylo možno piti, a pilo se z obou nádob současně. Matka Starost řekla: »Zde máte číše života, v jedné jest balsám a dá vám radost, v druhé jest žluč a dá vám utrpení. Můžete píti málo nebo mnoho, ale musíte vždy píti stejně z obou. Co tedy chcete? «  Malá ošklivá stvořeníčka šeptala spolu, pak řeklo jed- no: »Matko Starosti, napijeme-li se, budeme krásné ?«  »Ano, milé dítky, červený pohár života vám dá krásu, avšak druhým vypijete strasti.«  Šeptali spolu, a pak všichni malí ti červíčkové přistou- pili mlčky vpřed a každý se zhluboka napil z obou číší. Pak odlezly stranou a v okamžiku staly se nejkrásněj- šími ze všech housenek, smaragdově zelenými, s pruhy purpurovými a zlatými. Nikdy před tím nebylo tak nádher- ných housenek. 62 84) VI Krásná jedovatá housenka (Motýl Jo) 63 85) Avšak pak se přihodila smutná věc. Byly tak krásné, že všichni tvorové se stali jejich nepřáteli a začali je vražditi,a jísti jednu za druhou. Hleděly se odplaziti jak mohly nejrychleji a skrývaly se, avšak mnoho jich bylo zabito ptáky a jinými dravci i velkým krutým hmyzem. Nevěděly co dělat,i odebralo se těch několik, co zůstaly na živu, druhý den zase nazpět do Háje Věků a opět stály před Matkou Starostí. »Nuže, Krásné Housenky,« pravila, »co chcete ?«  »Ó, Matko Starosti, jest to strašné, každý nás chce zni- čiti. Většina nás je zabita a mnohé raněny. Poskytneš nám ochranu ?«  »Pili jste z obou číší, děti. Varovala jsem vás, že krása vaše přinese vám s sebou děsné utrpení.«  Sklonily své malé hlavinky tichou pokorou, neboť vě- děly, že to jest pravda. »Tedy,« řekla Matka Všech, »chcete se vrátiti nazpět a býti zase ošklivými*?«  Šeptaly spolu a pak pravily: »Nikoli, Matko Starosti, jest lépe býti krásnými a zemříti.«  Pak se Matka Starost podívala na ně laskavě a řekla: »Maličcí, vážím si hrdinného vašeho ducha. Nezemřete, aniž pozbudete své krásy. Dám vám ochranu, jež vás uchrání přede všemi vašimi nepřáteli až na jednoho, to jest Vosu s Dlouhým žahadlem, neboť nějak zaplatiti mu- síte za svou lepost.« Zamáchla svým kouzelným proutkem a po celém těle každé té housenky vyrostly svazečky ostrých chloupků jako bodliny ježka, jenže horších, neboť každá bodlinka byla na konci jedovatá, takže žádný tvor nemohl se dotknouti Krásných Housenek, aniž by nebyl žahnut. Ptáci a zvířata je teď nechali na pokoji, nebo bylo jim 64 86) snášeti potrestání jedovatými bodci. I vy, děti, se jich mu- síte varovati, nedotýkejte se jich, mohou vás zraniti zá- nětlivými ranami. Jen jednoho zvířete Krásné Housenky se opravdu bojí; jest to Vosa s Dlouhým žahadlem. Ta vskutku vybírá si daň od jejich rodu, avšak to jest cena, kterou musejí platit za svou krásu. Což nevypily dvojí číši? Velký motýl hedvábník (% životní velikosti) (Samia Čecropia) 87)

Dvacátápátá přástka.

Velký motýl hedvábník (Samia Cecropia).

Když jsem byl docela malým chlapcem, viděl jsem otce přinésti domů věc smačkanou jako kus pergamenu a za- vázanou několika spletenými vlasy; byl to zámotek této můry. Čelou zimu ji choval doma a když přišlo jaro, viděl jsem po prvé veliký zázrak světa hmyzího — zámotek praskl a z něho vylezla slavnostní bytost s křídly z červe- ného a hnědého sametu, vyšívanými stříbrem a posáze- nými skvrnami, jež vypadaly jako drahé kamení. Zdála se býti nejvzácnější věcí na světě, ale poznal jsem potom, že můra tato jest častěji pěstována pro hedvábí a že každý by mohl doma některého z nádherných čínských, japon- ských nebo brazilských hedvábníků míti.

Poslyš nyní a uslyšíš, co se stalo před dávnými časy zelené larvě, jež byla zrozena, aby se stala nádherným Hedvábníkem, avšak zkazila to zlou svou povahou. Bylo velmi studené, vlhké léto, když jednoho dne, se zašuměním větru vykřikla: »Matko Starosti, když jsem dokončila svůj život plný práce a uchyluji se k Velkému Spánku, dej, ať nikdy na mne neprší, neboť nenávidím dešť, beztoho celé léto jenom lilo.« A zatřepala vypínavě červenými uzlíky na své hlavě. »Ty hloupá malá zelená larvo, nemyslíš, že vím lépe než ty, čeho jest ti potřeba? Chtěla bys, aby nebylo deště ?«  »Ano, chtěla bych,« odpověděla červenouzlíkatá Samie vzdorovitě. 66 88) »Ty bys také chtěla?« otázala se Matka Všech jiné zelené housenky, jež visela na nedaleké limbě. »Matko Starosti, měly jsme vlhké, studené léto a déšť byl mizerný, avšak já si myslím, že se o nás postaráš.«  »Dobrá,« řekla Matka Všech, »tedy stane se tak. Ty, malá Červenouzlíkatá budeš míti, co si tak přeješ, budeš viseti v suché skulině, kde ani kapka rosy se nikdy netkne tebe v tvém dětském spánku. A ty malý Žlutouzlíkatý budeš viseti pod limbou, kde každý dešť, když přijde, pro- močí tvou vnější kůži.« A nevšímala si jich potom. Když přišel čas, že se zavěsily, Červenouzlíkatou to nut- kalo na místo co nejsušší, do přístřeší a vyhnula se skuli- nám, spřádajíc svou kolébku. Žlutouzlíkatý pověsil svou kolébku pod větvičku v rů- žové zahradě. Minula zima a přišlo jaro velkým dnem probuzení. Každá z kukel probudila se a prolomila svá pouta. Každá shledala, že má křídla i začala je protřepávati v plnou ve- likost a podobu. Křídla deštivého dítěte nabyla 'rychle svého vlastního tvaru, i odlétlo pryč, aby se radovala do- konalému životu. Avšak ač druhý třepal křídly jak mohl, křídla jeho se nechtěla roztáhnout. Jako by byla za- schlá; byla ztuhlá a vzrůst jejich zakrnělý. Jakkoli jimi třepal, zůstávala malá a sevrklá. A zatím co se namáhal, letěl pták — masojídek kolem. Jeho hrdé oko bylo wpoutáno třepetajícím se purpurovým předmě- tem. Můra neměla síly, aby ptáku unikla. Pták roztrhal sevrklá křídla její a měl oběd. Avšak před smrtí motýl ještě vzdychl: »Ach, Matko Starosti, teď teprve vidím, že jak tys chtěla, bylo nejlépe.«  67 89)

Dvacátášestá přástka.

Hrotnokřídlec chmelový*

O motýli Hepialovi (či Hrotnokřídlci) se toto vypravuje: Jednou před dávnými časy spadla perla se zeleného šatu víly. Uvázla na listu chmele, až teplého jednoho dne Matka Starost, jež zná všecky divoké věci a miluje je všecky, dotkla se jí svým kouzelným proutkem. »Otevři se,« vyzval ji proutek a ze zrnka perly vyšel podivuhodně ošklivý malý skrček, po mnohá nohách se plazící. Byl tak nenasytný jako ošklivý, i zalézal rád pod zemi, kde chmel měl své masité kořínky, i ztučněl tolik, že mu praskla kůže. Pak mu vyrostla nová kůže a jedl dále a praskal, až byl hodně veliký. Pod zemí při tučné hostině se mu tak dobře vedlo, že ani v zimě neustal v prohrabování země chmelových záhonů. Ale jak rostl, zmoudřel a zušlechtil se; všelicos poznal a přestával být takovým nenasytou. Matka Starost, Matka Všech, měla jej na zřeteli stále a věděla, že nyní jest schopen nového života. Řekla mu, aby si udělal kolébku v zemi. I zahrabala se housenka hlouběji do země a zhotovila si tu obdivuhodnou komůrku. Hlínu a písek slepila v cement a vnitřek svého sklípku vyčalounovala ještě jemným hedvábným tkanivem, velmi čisťounce. Pak Matka Starost se jí dotkla svým proutkem, tímtéž, kterého použila, když Spící Krásku uspala v dlouhý její spánek. Malý skrček usnul zdravým spánkem, leže ve své kolébce. Housenka stala se kuklou, zahalena v slabou jen kůžičku, ale utažena řemeny. Když se blížilo léto, Teplé Větry vanuly a na nich přišla Matka Starost. Zastavila se a políbila spící dítě jako 90) Hrotnokřidlec chmelový 91) když prince políbil Spící Krásku, a dítě se ihned probudilo. Pak stalo se to nejpodivnější. Z hlíny a prachu vylezla překrásná, oslňující Víla se sametovými křídly, oranžo- vými, rudě protkávanými a štíhlým, rovným tělem. A jak vyšla a rozhlížela se plaše kolem, třesouc se novým živo- tem, Matka Starost jí zašeptala: »Jdi na louku za večera.«  Odlétla. Ó, jak lehce se létalo a jak to bylo slavnostní! Vzpomínala, jak kdysi plazila se pod zemí. A letěla tichou sladkou nocí, jak jí bylo raděno, na horskou květnatou louku. Když tam přilétla, spatřila mnoho bytosti sobě po- dobných — celý zástup — rejdících v měsíčním světle a tančících kolem dokola v třpytných kruzích, vymršťují- cích se a honících se navzájem, nebo skrývajících se v trávě. Nebylo tu hostiny, poněvadž duchové a víly nejedí, jen pijí med z pohárů květných. Avšak byl tu duch bla- žené radosti nad vším tím. A byli tu někteří s křídly bí- lými jako sníh, jen zlatě olemovanými. Často jí zmizeli s očí, neboť když pozvedli křídel, nebylo jich viděti. Měli je jako ona vespod kouřově černé. Ale pak cítila opojný, nanejvýš libý zápach mandlový, který vycházel jim ze zad- ních nohou. Zdáli se být silnějšími, avšak jeden z nich při- létl s veselým pozdravením za novou tanečnicí a ačkoliv mu prchala, pukal radostí, že se mu podařilo ji vyhledat. Honil se za ní, až ji chytil a ruku v ruce tančili spolu při večerní luně. Byla šťastnější, než si kdy pomyslila, že je to možno a tančila s rozkoší tento svůj svatební tanec. Ráno však byla velmi znavena a usnula na lístečku chmelovém, nepozorujíc ani, že mnoho perliček s jejího šatu spadalo na zem. Tam ležely, až Matka Starost přišla a dotkla se jich kouzelným proutkem i stal se z každé plazivý skrček, pak dítě v kolébce a konečně tančící víla. 70 92)

Zlá ropucha a malý žlutý dráček 93) Avšak Zlatá Tanečnice toho nevěděla — věděla jen, že jest to velkolepá věc žíti, létati, tančiti v měsíčním světle. Dejte si pozor, abyste poznali krásné motýly Hrotno- křídlce, o nichž jsem vám tuto vypravoval.

Dvacátásedmá přástka.

Zlá Ropucha a Malý Žlutý Dráček.

Jednou za onoho času byl krásný malý Žlutý Dráček, jenž žil šťastný a nevinný život na vysokých březích žva- tlavého potůčku. Dráček sám byl němý, měl však rád ve- selý hluk a nic ho tak netěšilo, jako bublání vody. Někdy tento roztomilý malý Dráček šel proti proudu vzhůru, kde potůček byl lomozivý, a někdy šel po proudu dolů, kde byl velmi tichounký a kde odpočíval nějaký čas v malých záto- činách. Zde to bylo, co se setkal se svým prvým nepřítelem, bradavičnatou Ropuchou se závistivýma očima. Tato žába si myslela, že zátočiny jsou jejím majetkem, neboť „se v nich koupala každého jara a ačkoliv Dráček byl malý a laskavý, Ropucha ho nenáviděla a začala pletky proti němu. »Ho! milý Žlutý Dráčku,« řekla, »jsi velmi podivu- hodný na pohled, a jistě také velmi chytrý; ale nedostalo se ti asi všeho, co potřebuješ, viď že ne?«  Dráček se usmál, zavrtěl hlavou, a dal několik tichých znamení svými rty. I pochopila Ropucha, neboť řekla: »Aha, rozumím, ty nemůžeš mluvit. Ale jsi šťasten ?«  Dráček se usmál sladce a přikývl, pak ukázal na potů- ček, To Ropuchu ještě více rozvzteklilo, neboť si myslila, že Dráček si dělá nároky na celý potok. I řekla Ropucha: 72 94) »Hleď, Dráčku, tady je znamenité jídlo, kterého jsi nikdy neochutnal, jsou to vejce na měkko.«  "To řekla, majíc srdce samou žluč, neboť věděla velmi dobře, že vejce na měkko jsou smrtelným jedem pro Dráčky. Dráček vypadal rozpačitě, i zeptala se Ropucha znova: »Ochutnals je už?«  Dráček zavrtěl hlavou. »Nuže,« řekla Ropucha, »jest to nejlahodnější věc v lese; počkej chvilku a uvidíš.«  Odběhla hopity-hop k písčitému břehu, kde viděla právě ráno Želvu klásti vejce. Vyhrabala jedno. Skutálela je na kámen a otevřela je ostrou ostruhou své paty. Jak- mile slunečním horkem utvrdlo, řekla: »Tu máš tedy, Dráčku, shltni je, já si zatím opatřím jiné pro sebe.«  Ubohý nevinný malý Dráček nevěděl nic lepšího. Po- kusil se spolknouti vejce, avšak jakmile tak učinil, zůstalo mu vězeti v hrdle a otrávilo ho. Jeho prsty u nohou ihned se mu zabořily do země. Celý sezelenal a hlava jeho pro- měnila se ve zvláštní nový květ. Dodnes tu jest, tiše stoje tam, odkud může slyšet bublající potůček. Tělo jeho jest celé zelené a hlava jest žlutá a čelisti jeho jsou široce ote- vřeny s vejcem na měkko uvařeným v hrdle. A tak se to všecko stalo. Někteří mu říkají Lnice nebo Květel, jiní přezdívají mu »Máslo a vejce«, avšak my, kteří víme, jak se to stalo, nazýváme jej »Dráčkem« a »Vejci na měkko«. Ubohý, milý, malý Žlutý Dráček!

Dvacátáosmá přástka.

Čarovný ptáček čili Dlouhozobka svízelová.

Když jsem byl školákem, několik mých spolužáků mi doneslo zprávu, že nejpodivnější pták světa dnes přiletěl 13 95) do naší zahrady a třepetal se nad kvítky. Nebyl větší čme- láka. »Nikoli, to nebyl lyšaj, byl daleko menší, mnohem krásnější a přilétl i odlétl vždy tak rychle, že nikdo jej nemohl dobře viděti.«  Všecko moje hádání zdálo se, že se nehodí na podivu- hodného toho ptáčka, ani nepomůže uhodnouti jméno, jež by nás bylo vedlo k vysvětlení v knihách. Léto odešlo, ně- kolik spolužáků vidělo Čarovného ptáka a přidalo pověsti o zázračné jeho malosti a tajemných zvycích. Jeho tělo, říkali, jest barvy zeleného sametu s atlasově bílým hrdél- kem; má dlouhý zobák — jistě palec dlouhý — vějířovitý ocas s mnoha péry, dvě dlouhá péra na hlavě, »nejmenší nožky, jaké jste kdy viděli« a velké blýštivé oči, jež se zdají zářiti lidskou inteligencí. »Když se díval přímo na tebe, zdál se dívati čarovným pohledem.«  Zázrak rostl. Načrtl jsem, co by stělesňovalo všechny vlastnosti, jež moji spolužáci pozorovali u Čarovného Ptáka. Prvá kresba ukazuje, jak asi náčrt vypadal a také udává pravou velikost, jaké byl dle jejich řeči. Zdálo se být krutě nespravedlivé, že tak mnozí z nich viděli věc, jež byla nejvyššího zájmu pro mne, já sám že jsem ji neviděl. Docela zřejmě to slibovalo kouzlo, ptáka skřítků, obdivuhodného posla ze země, v niž bych byl tak rád věřil. Avšak konečně přišlo mé obrácení. Jednou odpoledne dva z hochů běželi ke mně, křičíce: »Je tady, ten malý Ča- rovný Ptáček, právě je v zahradě na kozím listu. Pojď ho- nem, rychle!«  Utíkal jsem k onomu místu, vzrušenější, než dovedu po- věděti. Ano, tam byl, vznášeje se nad otevřenými květi- nami — něžný, obdivuhodný, bzučící, jak třepetal mlha- vými křídly. Rychle jsem mávl svou síťkou na hmyz, a, ku 7 96) A “ “ utečnosŤ Čarovný pláček (1% živ. velikosti) (Dlouhozobka svízelová) 3 G+ 97) podivu, chytil Čarovného Ptáka. Třásl jsem se nyní rozči- lením, nikoli bez pocitu bídnosti, že jsem si dovolil chyt- nouti do síťky vílu — vlastně anděla. Avšak stalo se a vy- třeštil jsem oči na svého zajatce mezi oky síťky. Ano, sa- metové tělo a sněhové hrdélko tu bylo, vějířovitý ocas, peříčka a velké tmavé oči, avšak tvor ten nebyl ptákem; byl to hmyz! I rozjasnívalo se mi a v několika hodinách jsem poznal, čeho jsem se obával, že jsem nechytil mla- dého anděla ani ne vílu — nebylo to nic jiného než Dlouho- zobka, krásný motýl — v některých krajinách obyčejný, v jiných, jako moje, vzácný — avšak docela dobře známý vědcům a nikdy pak už nezapomenutý žádným z mých žádostivých spolužáků.

Dvacátádevátá přástka.

Jitrocel či Stopa bílého muže.

Žijete-li na venkově nebo v malém městě, nemusíte udělati mnoho kroků v létě, abyste našli malou rostlinku známou co Jitrocel či Stopa bílého muže. Žijete-li ve vel- kém městě, najdete jej na každém travnatém místě, jistě však jej uvidíte, jakmile se dostanete do předměstí. Roste na zemi, kdekoli může viděti slunce, a snadno jej poznáte podle silných žeber, z nichž v každém najdete jednu strunu, vytrhnete-li list zvlášť. Indiáni mu říkají Stopa bílého muže, nikoli proto, že je široký a plochý, ale poně- vadž se dostal do Ameriky z Evropy s bílým mužem; kam- koliv tento vkročil svou nohou, tam vypučela tato rost- linka. Zahradníci myslí, že je to darebná plevel; avšak ptáci mají rádi její semínka; kanáři si na nich pochutná- 76 98) Stopa bílého muže (Jitrocel větší) 77 99)

a každá bylinka jitrocele může dáti mnoho tisíc semen v létě.

Kolik? Podívejte se! Vezměte si klas jitrocele a uvidíte, že je hustě vyplněn malými tobolkami, jak vidět na obrázku. Otevřete jednu z těchto tobolek, najdete v ní pět semínek. Spočítejte tobolky; je jich dvě stě na stonku, každá s pěti semeny, tedy tisíc semen; avšak rostlina má pět i více stonků s klasy (jedna, kterou mám právě před sebou, má dokonce sedmnáct klasů), ale dejme tomu, že jich má jen deset; pak dává každá malá rostlinka ročně 10.000 semen. Každé semínko může vyrůst v novou rostlinu, a kdyby byla každá rostlinka od sousední daleko na krok, narostlo by maličkých příští rok šest mil daleko, to jest na dvě hodiny cesty.[3]

Třetí rok, kdyby vždycky rostlinka měla hojnost semen a kdyby všechna semena vyrostla v květiny, bylo by jich tolik, že by víceméně dvakrát mohly obejmout svět. Není tedy divu, že se rozšířil po vší zemi.

Třicátá přástka.

Panáček na kazatelně.

Jednou za onoho času byl misionář zvaný důstojný pan Jan T. Aron, jenž se odhodlal kázati Indiánům. Měl dobré srdce, avšak trpký, štiplavý jazyk. Neměl úcty k zákonům Indiánů, i zabili jej a spálili v lesích. Avšak z jeho hrobu vzešla nová a podivuhodná květinka, jež vypadá jako kazatelna a právě vprostřed ní, jak obyčejně, zdá se státi důstojný pan Jan, kázaje k zástupům. 100) VI Panáček na kazatelně (Ďáblik bahenní) 79 101)


Kopáš-li pod kazatelnou, najdeš tělo kazatelovo či srdce jeho ve tvaru kulovitého kořene. Ochutnej je a uvěříš už, že kazatel měl opravdu štiplavý jazyk, avšak když s ním naložíš jak se patří, to jest uvaříš jej, shledáš, že konec konců měl dobré srdce v těle. I Indiáni objevili jeho dobré vlastnosti a mají jej velmi rádi.

Třicátáprvní přástka.

Kde se vzal hnilák či Indiánská dýmka

V poslední povídce jste poznali osud důstojného pána Jana T. Arona a původ »Panáčka na kazatelně«, květiny ďáblíku či aronu blamatého. Ale nesmíte si mysleti, že Indiáni se rozhodli zabíti misionáře nějak nakvap. Nikoli, měli příliš smyslu pro poctivé jednání. Měli velmi mnoho sněmů, chtějíce nejdřív nějak zkřiviti jeho jazyk, aby se staral sám o sebe a nemluvil. A tak si to vzali do zvyku, že každých pět minut měli sněm, aby rozebírali tu otázku, ať už byli kdekoliv nebo měli cokoliv jiného na práci. Takže časem skoro každý kousek lesa byl používán za táborový kruh, ve kterém se hovořilo o osudu důstojného pána Jana Arona.

To se rozumí, víte sami, že žádný Indián nesedí na sněmu, aby nekouřil Dýmku Míru, a když sněm skončí, vysype popel ze své dýmky, takže, když bylo po všech těchto sněmech, když bylo rozhodnuto a misionář spálen, a když bojovníci odešli do země duchů, vyšla slavnostně svou hlavičkou a troubelí kývajíc zpod listů indiánská dýmka právě na tom místě, kde sněmovníci vysypávali popel. Jest to dýmka krásného tvaru s troubelí zakřivenou 102)

a opeřenou, avšak nemá těch zářivých barev, jaké měly staré Dýmky Míru. Nemůže jich míti, poněvadž to jest pouze duch dýmky, jenž chce ukázati, kde býval sněm; a ježto po každém sněmu na tom místě konaném jest tu jedna dýmka, vidíte, jak mnoho, mnoho sněmů měli </noinclude>[[Stránka:Z lesní říše, 1925 (kniha)/Chyba ve výrazu: Nerozpoznané slovo ˆ„z“.|..text continues]]

</noinclude> 81 Kde se vzal hnilák či Indiánská dýmka 103)

Indiáni, než zabili dotěravého kazatele. A někdy můžete nalézti dýmku, která má hlavičku ještě naplněnou duchem tabáku, ba dokonce troškou ducha ohně, prozrazující nám, že bojovníci měli na spěch a ani sněm nedokončili. Kdekoliv v lese najdete tento přízrak dýmky, buďte ujištěni, že nedaleko uzříte buď poleno, pařez nebo skálu, na které sněmovníci seděli, když hovořili.[4]
Třicátádruhá přástka.

Rohatý červ purpurovým králem lesa.[5]

Hu, slyšte! Setkali jste se někdy již s rohatou housenkou? Nikoli? Nuže, já ano, a ulekl jsem se. Podívejte se na obrázek. Pravda, není tak veliká, jak jest namalována a také já jsem nebyl tak malý, ale zdálo se mi to tak. A měl jsem dojem ďasa, poťouchlého, jedovatého.

Neznal jsem tehdy její historie; teprve hodně později jsem se ji dozvěděl a mohu vám ji tedy teď vyprávěti.

Jednou za onoho času byl malý zelenavý, žlutě kropenatý červíček. Měl rád hezké věci a trápilo ho, že sám jest ošklivý. Byl tak prostý, nepatrný, že nikdo si ho nevšímal a byl pořád sám jako ubohý malý vyvrženec. Stěžoval si trpce Matce Starosti a žádal ji, nemohla-li by mu milostivě pomoci z jeho trápení.

Matka Starost řekla: »Malý ošklivý červíku, máš tak trpké časy, protože v předešlém svém životě, než jsi se vtělil v tuto podobu, byl jsi ducha velmi zlého, plného nelásky. Musíš snášeti svá utrpení, dokud nepřijde Velký Spánek; pak se staneš tím, co sám ze sebe uděláš.« 104) atolec duhový) (B Rohatý červ purpurovým králem lesa 83 105) Po té malý ošklivý červík řekl: »Ó, Matko Starosti, jsem tak bídný, že nemohu být bídnějším; ale ať jsem dvakrát ještě ošklivějším a ať mám dvakrát tolik útrap, mohu-li na konec býti dvojnásob krásnějším.«  Matka Starost řekla vážně: »Myslíš, že budeš mít tolik vůle, červíčku? Uvidíme.«  Po té rozmluvě červíček vyrostl a stal se ošklivějším, takže žádná zvířata s ním nechtěla mluvit. Tělíčko jeho nebylo štíhlé jako u jiných housenek, ale mělo vysoký hřbet a dlouhý ocas. Na hlavě vyrostly mu dva rohy a čelo měl »znamenané« dvěma bílými pruhy s modrým troj- úhelníkem uprostřed. Čelisti zbarvily se do krvava, aby vzbuzoval hrůzu. Ptáci, zdálo se, že se ho bojí a veverky se mu daly do smíchu a prskaly, když ho viděly přichá- zeti, i jiné housenky s ním nechtěly nic míti. Tak vedl svůj osamělý život a lásky proň nikde nebylo. Uchyloval se nejraději na starou jívu a tu jedině cítil se trochu doma a netruchiil. Jednoho dne se plazil po plotě a slepice s kuřaty bě- žela za ním, aby ho snědla. Avšak když spatřila »rohatého červa«, vykřikla: »0, lauk, lauk! Pryč, kuřátka, hned!«  Jindy viděl červík plcha, jak učí své děti hráti si s evoč- kem. Vypadaly tak rozjařené a šťastné, že zatoužil ne připojiti se k nim, poněvadž nedovedl než se plaziti, ale býti tak šťasten a moci se na ně dívati. Avšak když se pomalu přikradi vpřed, starý plch spatřiv, jak vlaje svými rohy a vypadá jako zelený jedovatý plaz, vykřikl: »Utí- kejte děti, « a všecky se schovaly do díry a matka — za- cpala vchod hlínou. Avšak nejvíce dojalo červíka, když jednoho dne uzřel při západu slunce okřídlenou rozkošnou bytost, jež snesla se na chvilku do koruny dubu. Nikdy neviděl tak krás- 84 106) ného tvora. Křídla jeho byla nachová, a pásky bílé táhly se přes ně. Když se naň podíval, nenáviděl sebe, nemohl však odolati touze a plazil se blíže, aby se podíval na tu krásu. Avšak oči motýla spočinuly na něm a v bázni ulétl, i bylo slyšet, že pohrdlivě praví: »Král Vzduchu nemá rád jedovaté plazy.« Tehdy si přál malý ubohý rohatý červík, aby umřel. Tři dny se skrýval a na nikoho se nepodíval. Hlad jej však vypudil ven a když putoval přes stezku, člo- věk nějaký šel tudy a chtěl ho zašlápnouti, leč Matka Sta- rost mu všeptla: »Nečiň tak.« I nechal ho člověk ten na živu, jen ho odkopl surově a ošklíbl se po něm. Pak přišla Matka Starost a ptala se: »Tak co, citlivý červíku! Jest tvůj duch silný nebo jsi rozhněván?«  červ odvětil statečně, třebas slabounce: »Matko, mat- ko, snažím se býti silný. Musím zvítězit.«  Větry přestaly hřáti, když Matka Starost jednoho dne přišla a řekla: »Maličký, teď přijde na tebe největší zkouška. Jiné housenky bývají vysvobozeny tímto časem ze stavu svého ponížení býti červem a mohou se oddat šťastnému spánku chráněny .kuklou, aby se slavnostně probudily z jara. Ty nevykonal jsi ještě svou červí pouť. Přijde zima a nestaneš se kuklou. Pros o pomoc jívu, svou dobroditelku, abys vydržel.«  A jíva byla k němu laskavá. Když ji prosil, stočila listy a housenka uložila se v nich ke spánku. Ostatní hou- senky se zakuklily a nedbaly nic o zimu, kdežto mráz ně- kolikrát během zimy pokoušel se o bezžití našeho ubohého »červíčka«. Ale měl silnou vůli a vydržel. A pak jednou ke konci měsíce hladu přišla Matka Starost a řekla mu: »Poněvadž duše tvá stala se šlechetnou svým utrpením, dám ti tělo takové oslňující krásy, že každý bude na tebe 85 107) pohlížet se zbožňováním. Poněvadž jsi měl těžké zkoušky, dostane se ti největší péče.«  A tak přišel veliký Den Probuzení, den vzkříšení lesa. Mncho nových ptáků přišlo, Mnoho nových květin se uká- zalo. Spáči probudili se z podzemí, když tiché hlásné trouby Matky Starosti zahlučely jim nad hlavou a okřídlený její kůň, Teplý Vítr, zavanul lučinami a bílý svět se zazelenal, jakmile přichvátal. Náš ubožáček se probudil, dosti pozdě, už v měsíci květů a srdce mu plesalo radostí z vlahého vzduchu, cítil se osvobozen ode všech útrap, šťasten, že zvítězil těžkou zkouškou. A přece byl ještě pouhým červíčkem a k jeho probuzení vnitřnímu bylo třeba více tajemných sil a moc- nějších kouzel, než jiným bytostem stačí, poněvadž se měl stát »purpurovým králem lesa«. Nebyl to už pouhý spá- nek, co následovalo, to bylo dílo velikého znovuzrození, oslavení, svatozáře, jež v květnu a červnu zázračně tělo jeho prozářila. Po dvou měsících byl pln nových sil, pro- razil kuklu, jež byla mu dvouměsíčním vězením a vylezl ven. Svými tykadly chtěl si sáhnouti na své rohy, ale ne- měl jich již, jeho ďábelská forma spadla s něho jako maska. Měl křídla, křídla třpytící se jako drahokam, na svých zádech. Rozepjal je a pustil se s radostí do vzduchu. jedna z nejskvostnějších létajících bytostí, purpurem oděná, azurem se třpytící. Jak létal, paprsky sluneční po- hrávaly si samy na jeho křídlech a barva jejich měnila se do všech modrých a fialových kovových odstínů, jako by to byl létající akvamarin. A vzlétal vysoko, vysoko jako žádný jiný motýl, pravý triumf přírody. Dolů spouštěl se ua vrcholky stromů, nejraději na dub, jenž sám byl krá- lem stromů, jako on králem motýlů. Jednou se setkal s by- tostí sobě docela podobnou s křídly purpurovými. Myslel 56 108) Kompasová rostlinka (Locika planá) 109) zprvu, že to jest »princezna«, kterou kdysi viděl a jež jím tak pohrdla, avšak nyní oči jeho byly dokonalé a mohl vi- děti, že to byla mladší a mnohem krásnější princezna než ta, jež se mu zjevila v minulém životě a celé jeho srdce zaplálo ohněm lásky. Bez bázně letěl, aby se s ní setkal; což nebyla z jeho rodu?

Ona uprchla, zpočátku velmi rozhodně, ale snad že ne- mohla tak rychle letěti, jak by měla, náhle plula po jeho boku. Zprvu se trochu od něho odvracela, avšak nebyla nikterak už zděšena. Naopak. Chtělo se jí hráti a škádliti se. Pak vlastním svým jazykem tázal se on, zda by si ho vzala a ona ve svém vlastním jazyku odvětila »ano«. I od- létli a létali svatebním letem vysoko ve stromech v záři- vém dnu, slavně vyzdobeném nachem a drahokamy, šťast- nější asi než tištěná tato slova mohou pověděti. Moudrý člověk, jenž je spatřil, řekl: »Vizte krále mo- týlů s jeho žŽenou.«e A Matka Starost se usmívala, ukazujíc plody svého požehnání, a vzpomínala na rohatého červíčka.

Třiatřicátá přástka.

Kompasová rostlinka.[6]

»Ó, Matko Starosti! Matko všech! Kteráž miluješ všechny nás malé rostlinky jako i velké stromy! Vyslyš nás malé útlé plané lociky.

Chceme být slavnými, Matko Starosti; avšak lodyhy naše jsou tak slaboučké a zlaté naše kvítky jsou tak malé, i zlato jejich je tak bledé, že nemůžeme se postáviti k vy- šňořeným rostlinám, jež zdobí stráně, třebas bratranci naši jsou často tak krásní. Neutlačují nás, nepotřebují nás. Nechtěla bys nám dáti naše vlastní povolání, poněvadž toužíme po tom, abychom něco dělali?« 110) Matka Starost se mírně a sladce usmála a řekla: »Malá útlá lociko, dám ti něco, co získá ti velkou úctu u všech, kdo ti porozumí. V hustém lese lišejník na kmenech uka- zuje severní stranu; je-li strom osamělý a v otevřené kra- jině, poznáme severní stranu podle sporých jeho větví; avšak na volné lučině není rostliny, jež by stála jako prst, aby ukazovala cestovatelům sever, když slunce je scho- váno.«  »To bude úlohou tvojí, milá lociko planá; hleď zpříma k polednímu slunci a roztáhni svoje ruce v tomto směru, abys vyznačila rovinu, které lidé říkají poledník — tak budeš etěna a cestovatelé ti budou vděčni, že jsi ukazova- telem směru na planině.«  I radovala se locika planá a bratři její také. Postavili se tváří k polednímu slunci, ruce své roztáhli v rovině je- diné, jež sluje poledníkem, a hlavu nesli nyní vysoko, radujíce se ze života a všemi svými zlatými čapkami z ve- sela mávajíce do světa. A mnohý cestovatel za zamračených dnů a tmavých nocí zajásal, uzřev kompasovou rostlinku, ukazující sever a pomáhající mu nalézti cestu k domovu. To neznamená, že každá ukazuje vždy dobře sever. Snaží se co nejlépe dovedou, avšak jsou vždycky trochu na omylu. Nicméně, podíváte-li se na celý záhonek planých locik, jež vybujely v plném slunci, můžete udati směr sever-jih za noci nebo za zamračených dnů. A poněvadž rostlinka tak vznešený úkol tak poctivě vykonává, Matka Starost chrání ji před úrazem. Naplňuje tělo její hořkým, palčivým mlékem, jehož se býložravci bojí a které je lepem na mravence a jiný dotěrný hmyz, jenž rostlinu trápí. 39 111) 112)

CO POZOROVATI NA PODZIM 113)

Nach a zlato podzimu. 114)

Třicátáčtvrtá přástka.

Nach a zlato podzimu.

Byl kdysi starý pán zvaný Otec Čas a měl čtyři pře- krásné dcery. Nejstarší slula Zimní Čas. Byla štíhlá a bledá. Nejra- ději se odívala do bílých vlněných šatů, ozdobených nád- hernými krajkami. Byla mnohými velmi obdivována, avšak jiní měli ji za velmi chladnou a nepřístupnou. A vět- šina shodovala se v tom, že jest ze všech sester nejméně veselá. Druhá se zvala Jarní Čas a odívala se krásným zlatým a zeleným hedvábím. Její povaha byla jemná, slunná. Někteří ji měli za nejmilejší. Třetí byla Letní Čas a šat její byl z tmavozeleného sametu. Byla srdečná a velmi milá, plná života a odvahy, a nejstarší sestře naprosto nepodobná. Nejmladší byla Podzimní Čas. Byla zajisté nádhernou bytostí. Tváře měla růžové, tělo silné a mysl dobrou, bouř- livou. Šaty její byly skvostné, ale trochu zvláštní, neboť každý den nosila jiné a ze všech, jež měla, nejraději měla a nejpozději nosila nachové a zlaté. Můžeme si v říjnu vyjíti ven a uvidíme nach a zlato, a můžeme si nasbírati kousky šatů, neboť na všech cestách a na všech kopcích jich najdeme.

Třicátápátá přástka.

Proč sýkorka uhelníček dvakráte ročně třeští.

Před dávnými časy, kdy v našich lesích bylo stále léto, žily sýkorky vesele se svými příbuznými a po celý rok 93 115) žertovaly. Avšak jednoho dne Matka Starost poslala ma- lým ptáčkům výstrahu, že se musí stěhovati na Jih, až listy budou padat se stromů, neboť krutý mráz a sníh při- jdou a mohli by i hladem zemříti. Všichni soudruzi sýkorek naslouchali varování a při- pravovali se, že odejdou. Avšak Tomtit, vůdce sýkorek, se pouze smál a udělal tucet veletočů kolem větvičky, jež mu sloužila za hrazdu. Velmi brzy na to listy padaly se stromů a brhlíci i krá. líčkové měli tolik starostí, aby byli připraveni na odchod, že sýkorky na chvilku přestaly žertovati a kladly otázky. Odpovědí, které se jim dostalo, nebyly potěšeny, neboť zpra- vodaj pravil, že všem jim jest se vydati na dlouhou, dlou- hou pout, jež potrvá dny, a mnohým že je letěti až do Italie a severní Afriky. Kromě toho měly letěti v noci, aby se vyhnuly nepřátelům, krahujcům a sokolům, a počasí v té době jistě bude bouřlivé. I řekly sýkorky, to vše že je ne- smysl a odlétly, zpívajíce a honíce jedna druhou lesem, svedeni Tomtitem samotným, jenž zpíval novou píseň, aby potěšil pocestné: Tom Tem Tiddy — malý v domě svém se skryl, bratry v sklepě zavřel, chytrý všudybyl. Avšak jeho příbuzní byli vážní. Shromáždili se kolem moudrých vůdců a utvořili tlupy. Naučili se sledovati své- ho vůdce, štěbetali, když letěli tmou, takže ti, co byli vzadu, věděli, kde jsou vůdci. Poznali, že je třeba držeti se velikých řek, k jihu tekoucích, že musejí čekati, až bude úplněk a pak vyraziti, a nikdy že nesmějí cestovati ve dne. Povídavé, neposedné sýkorky si tropily ze svých pří- buzných žerty, když je viděly, jak se shromažďují v lesích podle řek. Když pak měsíc byl veliký, jasný, úplněk, vzne- 4 116) sli se ptáčkové na volání svých vůdců a zmizeli sýkorkám v šeru. Sýkorky si řekly, že jejich bratranci jsou blázni, vtipkovaly chvíli o Italii a Sicilii a pak se daly do své oblí- bené honičky po lesích, ač lesy se jim zdály býti nyní po- divné, holé, bez listí a počasí věru trochu nepříjemně stu- dené. A mráz a sníh dostavily se skutečně a sýkorkám bylo zle. Věru, přecházely jim žerty a rozprchávaly se lesem, hle- dajíce marně někoho, kdo by je uvedl na cestu do teplých krajin. Divoce poletovaly mezi stromy, až opravdu z toho šílely. Mám za to, že nebylo veverčího hnízda nebo duté- ho stromu, kde by se některá sýkorka nebyla ptala, zda tam není Italie. Ale nikdo jim o tom nedovedl pověděti, nikdo neměl tam nyní cesty a veliká řeka ukryta byla pod ledem a sněhem. V té době šel tudy posel Matky Starosti s poselstvím sobům na daleký sever. To jediné, co mohl říci sýkorkám, bylo, že nemůže býti jejich vůdcem, poněvadž má jiný úkol. »Ostatně,« řekl, »dostali jste, tak jako vaši přátelé, totéž poselství a nazvaly jste je »bláhovým«. A pokud vím, ed Matky Starosti, bude vám vydržeti zde celou zimu, ne- jenom tentokrát, ale každou zimu následující. Zařiďte se tedy jak nejlépe můžete !«  To byly smutné noviny pro Tomtity, avšak byli to samí malí odvážlivci, a když viděli, že není jiné pomoci, dělali co dovedli: než uplynul týden, byli opět dobré mysli, poletujíce po sněhem obalených větvičkách nebo honíce se navzájem jako dříve. Sýkorky byly šťastny, když si vzpomněly, že Matka Starost říkala, že zima bude míti svůj konec. Vypravovaly si o tom tolik, že docela ještě na začátku zimy, když zavál ostrý sněhový vichr, radostně poznamenávaly navzájém, že Vůit 95 117) je to »znamení jara« a jedna i druhá z hejna pozvedla svůj hlas sladkým popěvkem, který všichni dobře známe: Bee ee Ž Ř Ž. „ = LE Ví-teji Vítej! | Ví-tej! Jiná chopila se nápěvu a pokračovala: Pře Se P? — + i r I r ===] L UT 1 v Jaro jde, Jaro jde, Jaro jde! Všechny se předháněly ve zpěvu, až celý zmlklý les za- zněl opět dobrými novinami a lesní národ se naučil milo- vati hodného ptáčka, který tak vesele staví svou tvář vstříc kruté době. A zima skončila. Jaro konečně přišlo. A znamením jeho příchodu bylo pukání ledů na řece a proklubávání se koči- ček na vrbách nad ní, Sýkorky to cítily a pochopily to dobře. Byly radostí šílené, honily se po větvích a dutými kmeny, křičíce: »Jaro jest tady, jaro jest tady, hurá, hurá,« a následující týden život jejich plynul už tak vesele jako tenkrát, než přišlo ono trápení. Avšak dodnes, když mrazivý vítr zavane pustými lesy, sýkorky, zdá se, ztrácejí svoji žertovnost na několik dní a skrývají se do všeho druhu podivných koutů. Pak je najdeme ve velkých městech, otevřených polích, sklepích, komínech a dutých stromech; a až příště najdete některé- ho z těchto poutníků někde v zastrčeném koutku, vzpo- meňte si, že sýkorka dvakráte do roka třeští, na podzim a na jaře, a do svého podivného úkrytu dostala se hledajíc Htalii. 96 118) Povídka o osyce 97 119)

Třicátášestá přástka.

Povídka o osyce.

List osyky vypadá jako obrázek (a) naší kresby. Její kmen je hladký, zelenavý nebo bělavý a má černé jízvy v kůře jako »ce. Každý přírodopisec ví, že osyka je zvlášt- ní druh topolu. »Osyka« dostala svoje jméno proto, že stále třepetá svými lístky; nejmenším zavanutím větru se celá roze- chvěje a šustí, syčí. Listy se tak snadno třesou, poněvadž každý řapík jest plochý pásek, koncem svým nasazený na větvičku, kdežto řapíky listů dubových, na příklad, jsou skoro válcovité a sotva se pohnou. Nač to osyka potřebuje? Není pochyby, že proto, že roste na místech, kde teplý prach padá časem na listy, a kdyby nebyla dosti vtipná a nevěděla, jak jej setřásti, list by se ucpal a svinul, takže by strom sotva mohl dýchati. Neboť listy jsou plícemi stromů. Pamatuj si tedy, když osyka hlasitě se chvěje, že to znamená, že kašle, aby si vyčistila plíce od prachu. Některé stromy se snaží skrýti své bolesti a rychle hojí své rány; avšak osyka má velmi citlivou kůži a jednou byvši poraněna, ukazuje jízvu, pokud žije. Proto můžeme přistoupiti k osyce a ona nám poví běh svého života. Zde máš obrázek jedné osyky. Černé stopy u větví (c) jsou jízvami růstu; řady černých teček v pásech kolem dokola (d) jsou rány po nějakých vyssávačích jejích šťav, kteří se na ní živili; ploché lysiny (e) prozrazují, kde veverka ohlodala její vnější kůru. šplhal-li datel po kmenu nebo hmyz nějaký vrtalli do něho, můžeme býti jisti, že to na citlivé této kůře jest za- znamenáno. 95 120) „paní ss 3 DŘ, c eM k Liskové oříšky 121)

Třicátásedmá přástka.

Lískové oříšky.[7]

Každý hoch rád chodí na lískové oříšky. A louskat je patří k vánočním radostem. V některých našich krajinách nepěstují lidé ořechů vlašských. Tam za to zase bývají právě dobré lískové ořechy. Líska je ušlechtilý keř. Lískové proutky její líbí se chlapcům. Jsou pružné a práskají pěkně. Je v nich kou- zelná moc: chrání před bleskem a užívá se jich ještě dnes jako »kouzelných proutků«, aby se poznalo, kde pod zemí jest voda. Sametové řapíky vedou k listům, širokým, vejčitým a svraštělým, jichž keř bohatě nese. Jak nádherné jsou stráně s lískami, jaká houšť větví a listoví! A mezi nimi visí lískové oříšky. Jsou ukryty v zelené rubině, číšce, oby- čejně po třech, vedle sebe, bratříčkové a sestřičky, ještě v lůně své matky, novorozeňátka. Lískové oříšky — to je dobrota! To vědí mnozí jejich milovníci, zejména veverky a brhlíci. Ale my na to zapo- mínáme. V budoucnosti bude kuchyně naše asi jinak vy- padat: plody, ovoce, zrní, ořechy na prášek rozemleté, syrové, tak jako veverky a opičky berou z nich svou sílu a svěžest. Líska je nadmíru otužilá, a zima v ní neututlá života. V únoru kvete. Visí na ní žluté jehnědy, z kterých se práší jemný prášek — pyl. A na koncích větviček, na pupenech, založených na zimu, červená se karmínově tu a tam pár nitek, vlajících do svěžího zimního vzduchu. To jsou blizny pestíkových kvítků, tam budou na nás kývat na podzim oříšky. Květina, jež kvete v mrazu — a co má ještě úsměvů! 100 122)

Třicátáosmá přástka.

Proč maji štiky tolik drobných kůstek a proč kaštan jedlý má bodliny.

V našich hájích kdysi se potuloval velmi nespokojený Ježek. Stále se zlobil. Stěžoval si, že všecko je na světě špatné, až to už bylo opravdu hanebné a Wahkonda, Velký Duch, už toho měl dost a řekl: »Ty a svět, který jsem stvořil, zdá se, že se k sobě ne- hodíte. Jedno nebo druhé jest špatné. Bude snazší tebe proměniti. Nemáš rád stromy, jsi nešťastný na zemi a myslíš si, že všecko je vzhůru nohama, proto tě pošlu do- vnitř a budeš žít ve vodě.«  A tak byl proměněn v štiku, nepokojnou rybu, která — jak známo — má mnoho drobných kůstek. To je památka po ježkovi. Pak, když starý Ježek byl proměněn v štiku, mladí hledali svou matku a vylezli na vysoký kaštťanový strom, aby se rozhlédli, nepřichází-li. Wahkonda šel právě kolem. I cenili na něho všichni zuby, myslíce, že jsou v bezpečí. Nebyli zkaženi, srdce byli dobrého, ale byli špatně vycho- váni, ach, tak špatně vychováni, že někteří z nich se bavili a zívali, když Wahkonda se přiblížil. Wahkondovi ale jich bylo líto, když si vzpomněl, že jim vzal matku, a řekl: »Zdá se, že se vám tam nahoře líbí, malí ježíčkové, bude tedy lépe, zůstanete-li tam navždy a stanete-li se částí kaštanového stromu.« A také se tak stalo. Visí plno mali- čkých ježků na větvích stromů. Jsou ostnatí a naprosto bez způsobů, a přece většina z nich má uvnitř dobré srdíčko. 101 123)

Třicátádevátá přástka.

Jak přišla na svět nejmenší sova.[8]

Když Velký Duch stvořil svět a jeho tvorstvo, udělal Gičí O-kok-o-hů. Ta podobala se sově, avšak byla větší než vše, co bylo živé, a hlas její zněl jako padání řeky se skal- ného útesu. Byla tak veliká, že si myslila, že ona to všecko udělala, a stala se velmi nadutou. Zapomněla na Velkého Ducha, jenž se rozhodl, že jí dá tímto způsobem ponaučení:

Zavolal sojku, původce všeho neštěstí v lese, a řekl jí, co má dělat. Sojka odletěla do hor, na temeno, na kterém Gičí O-kok-o-hů hřměla ze svého hrdla. Sojka letěla k její- mu uchu a řekla:

»Bah, Gičí O-kok-o-hů, to není žádný rámus! Jdi si po- slechnout Niagaru a nebudeš pak už štěbetati.« 

Gičí O-kok-o-hů byla tak rozběsněna, když slyšela svůj hromový, nádherný hlas nazývati štěbetáním, že řekla: »Niagara! Niagara! Mám už dost toho povídání o Niagaře! Půjdu a umlčím Niagaru svým hlasem.« I letěla k Nia- gaře, zatím co Sojka se řehtala a letěla za ní, aby viděla tu legraci.

Avšak když Vodopády Niagarské byly stvořeny, řekl k nim Velký Duch: »Plyňte na věky !« Toto poslední slovo Velkého Ducha vodopád strhl s sebou, jak se řítil dolů, a nikdy nepřestal hřmíti »Na věky! Na věky! Na věky !«  Když přiletěly k nejmocnějšímu spádu Niagary, řekla Sojka: »Gičí, ty jej přehlušíš, ujišťuji těle I začala Gičí O-kok-o-hů řváti, aby hluk jeho přehlušila, avšak neslyšela ani sama sebe.

»Wa-wa-wa'e křičela Gičí O-kok-o-hů s napjetím všech sil a srdce jí prudce tlouklo. 124) Smrtihlav 103 125) »Na věky! Na věky! Na věky!« hřměla řeka, klidně, lehce, bez ustání. »Wa-wa-wa!« křičela Gičí O-kok-o-hů, avšak hlas její tak naprosto zanikal, že sama sebe nemohla slyšeti. I začala se cítiti malou, a menší; a když se začala cítiti malou, stala se podivná věc — začala se stávati malou a menší, až ne- byla o mnoho větší než vrabec; hlas její, místo aby se po- dobal hučení velikého vodopádu, stal se kapající vodou, zněl: Tink-tank-tink tink-tank-tink A proto Indiáni dávají této nejmenší sově jméno »Pták kapající vody«; ač to byl kdysi největší tvor, je nyní nej- menší sovou, poněvadž byl domýšlivý a zapomněl na Vel- kého Ducha.

Čtyřicátá přástka.

Smrtihlav.[9]

Králem mezi našimi motýli je Smrtihlav. Je ze všech motýlů nejsilnější a nejhřmotnější. Na hrudi má podiv- nou kresbu podoby lidské lebky se skříženými hnáty. Objevuje se obyčejně až v červenci, i později. Velkou zelenou housenku jeho můžeme najíti v létě na brambo- rové nati. Jako motýli, tak i housenky objevují se jen jed- notlivě. Dáte-li je pohromadě do škatulky, kousají se. Než se zakuklují, zalézají do země, ale často zase vylezou ven po několika hodinách a shánějí se po nějakém listu. Kukly jsou pod zemí, jsou leskle černohnědé a při vyorávání bramborů nezřídka se na ně přijde. Smrtihlav má pošpatnělou pověst. Je dokázáno o něm, že je zlodějem úlů včelích. Lítá za noci do úlů, aby se nalí- 104 126) zal medu. Chutná mu znamenitě. Na jedno pochutnání shltne půl čajové lžičky medové tekutiny. Ale poněvadž smrtihlavů není u nás mnoho, nemožno o nich mluviti jako o škodlivých zvířatech. Za večera, když sedíme při světle ve světnici a máme otevřené okno, vlétne někdy smrtihlav dovnitř. Chytne- me-li ho do ruky, vydává písklavý zvuk. Mluvící, dokonce zpívající motýl! Slyšeli jste to někdy? Badatelé mají za to, že vyluzuje tóny vzduchem v dutinách sosáčku. Smrtihlav voní mrkví. Po straně kroužků svého za- dečků nosí »pytlíčky s voňavkou«, kapsičky s voňavými štětečky. Toto voňavkové zařízení má pro motýla větší význam než jeho barevné ornamenty na křídlech. Neboť to jest baterie jeho bezdrátové telegrafie. Máme za to, že jsme svými koráby a letadly hodně pokročili, neboť můžeme na nich signalisovati na míle daleko, avšak Smrti- hlav má zařízení, jímž mohl vysílati poselství dávno před tím, než se člověku o tom jen zdálo. Možná, že to není příliš silná baterie, ale míle jistě obsáhne; možná, že po- selství její nejsou dosti zřetelná, ale slouží aspoň dobře k tomu, že Smrtihlavi ví, kde jsou jejich ženy a jak je najíti, což pro ně něco znamená. Kdo sbírá motýle, ten ví, že samičkou snadno může při- vábiti samečky téhož druhu. Nejpoučnější pokusy v tom směru vykonal Fabre, slavný francouzský znatel hmyzu. Bourovec dubový byl v jeho kraji tak vzácný, že učenec tři roky marně po něm pátral, až konečně nalezl housenku, která mu po zakuklení dala samičku bourovce. Za touto nedaleko okna v drátěné mřížce chovanou samičkou přiletělo do pokoje neméně než šedesát samečků, tedy při vzácnosti zvířete překvapující mnežství. Přiletěli jistě z nesmírných 105 127) dálek. Tak jemný jest čich těchto motýlů, proti němuž náš smyslový ústroj je naprosto hrubý a nedokonalý! Jest ostatně známo, že i květiny lákají motýle a hmyz vůbec svou vůní. A bývá to vždy určitá, jedna a tatáž vůně, která na motýla působí, na kterou je zvláště citlivý. Je specialistou pro určité vůně. Čich jeho sídlí v tykadlech, proto mají samečkové pravidelně větší tykadla.

Čtyřicátáprvá přástka.

Čarodějnice a oříšky na zemi.[10]

Jednou za onoho času byl bohatý hoch, jenž znal všecko v městě a nic v lesích. Vyšel si na procházku do pustiny a zabloudil. Celý den chodil, až byl už hodně unaven a hla- dov. Slunce bylo nízko, když přišel k malé stezce. Pustil se po ní a zavedla ho k malé chýši. Když zaklepal, stará žena otevřela dveře. Řekl: »Prosím vás, paní, zabloudil jsem a mám velký hlad, nemohla byste mi dáti něco jist ?«  Stará žena se ostře podívala na jeho šaty a poznavši, že je bohatý, řekla: »Chudí lidé jsou moudří, dovedou se starati o sebe v lesích. Nezbloudí. Avšak bohatí jsou po- šetilci, proto odejdi!«  »Odejdu, dáte-li mi něco jísti,« odpověděl. Stařena pak řekla: »Poslouchej, pošetilý bohatý chlap- če, v lesích, na pasekách a na stráních u lesa, kudy ty jsi chodil, jest přítel, jenž živí chudé lidi, snad nakrmí i tebe. Jest nízký, ale krásný, má jedno velké oko na temeni své hlavy a kolem něho rozčísnuté bílé vlasy, jež svítí svou bě- lostí. Podle toho ho poznáš snadno. Kolem hlavy rozkládá do všech čtyř směrů své ruce, takže sedí si takřka na dlaních. Do lesa volá lesní řečí: Oříšky jsou v mé hlavě! Jdi tedy 106 128)

Lesní vědma a pupava bílá, 129) a najdi si ho, snad tě nakrmí. Vždycky krmí chudý lid!«  A stařena buchla dveřmi. Chlapce to zlobilo. Když stál tak v pochybách, slyšel lomoz. Přišli přátelé jeho a přinesli mu potravu a vše, co potřeboval. I řekl chlapec: »Chtěl bych se přesvědčiti, je-li prav- dou, co stará čarodějnice povídala o mladíku s okem na temeni hlavy, bílým vlasem, jenž si sedí na rukou.« Odešel opět k chýši a zaklepal. Když stařena vyšla a uzřela plno lidí kolem, lekla se, po- něvadž věděla, že byla nelaskavá. Avšak hoch řekl: »Ba- bičko, nebojte se. Prosil bych vás, kdybyste mi ukázala přítele s okem na temeni hlavy, sedícím si na rukou.«  »Úkáži ti, slíbíš-li, že mi neublížíš,« odpověděla. »Ovšem, slibuji,« odvětil hoch. I belhala se babička na pokraj lesa s nimi a když vyšli ven, zakdákala a ukázala na bílou květinku se zelenými listy v růžici rozloženými při zemi. »Hle, hle, to jest tvůj přítel. Viz bílé vlásky a ruce lákající hladové. Vezmi hlavu jeho a hledej oříšky.«  Hledali a nalezli lůžko pod květem tak dobré jako vlaš- ské oříšky. »Vida, vida,« smála se čarodějnice. »Oříšky na zemi.« 

Jdi a hledej oříšky, junáku lesní moudrosti. Všude je najdeš na pokraji lesů. Rozřízní květ, je pod ním lůžko, bílé a kypré, ochutnej ho — budeš si ho vážiti. Čarodějnice se jím živily. Knihy říkají květině Pupava bílá. Jest to třetí tajemství lesa. 105 130)

Hrnčiřka 131)

Čtyřicátádruhá přástka.

Vosa hrnčířka.[11]

Podíváš-li se na starou zeď nebo hliněnou stráň, uvidíš pravděpodobně hnízdo vosy Hrnčířky. Pozoruješ-li někdy za teplých slunných dnů, co se děje na okraji kaluže, uzříš tam černou žlutě pruhovanou vosu, na zadečku za prvým článkem zaškrcenou, s nožkami na půl žlutými. Těžce oddychuje, jak dychtivě pije. Pak ji uvidíš u její stavby, kterou provádí vždy na hlíně, již vo- dou ze svého prvého žaludku měkčí a dělá tvárlivou. Nej- prve vykouše kusadly do tuhé hlíny díru asi 10 cm hlubo- kou a o málo širší než je vlastní její tělo. Pak staví ven rourku, jež je vchodem do hnízda. Rourka s počátku je zakládána kolmo k stěně, znenáhla se však ohýbá dolů. Na obrázku jsou dvě taková hnízda. Jakmile je kolébka hotova, začne matka Hrnčířka lovit larvy brouků a drobné housenky. Nejraději má larvy man- delinek. Když uvidí larvu, vrhne se na ni a svým žahadlem ji omráčí, ale nezabije. Pak ji nese do hliněné komory a za- strčí do nejzazšího konce. Mnoho larev tak pochytá a uloží, vlastně za živa naloží, poněvadž nezemřou, třebaže se ne- mohou pohybovati, jsou jen ochrnuté. Když je komůrka plná, a je v ní také uloženo vajíčko pečlivé matky, zapečetí otvor hliněnou zátkou. Chce-li zaopatřiti vajíčko druhé, jest jí opakovati všecku tuto práci. Za několik dní se vylíhne z vajíčka malý bílý červíček, jenž se pustí do larvy vedle sebe a dychtivě ji vyssává. Pak si odpočine, trávě. Ostatní larvy zůstanou tak dlouho živé, dokud mladá vosa-larva jim neudělá konec. Sní dru- 110 132)

Crček a kobylka (životní velikost) 133) hou larvu, třetí, při tom vůčihledě rostouc, až vyplní skoro celou komůrku — když přichystané jídlo už je snědeno. I uloží se ku spánku a na jaře vylétne jako dospělá vosa Hrnčířka, aby zase dělala to, co její matka, ačkoli ji nikdy neviděla a nikdy se jí od ní nedostalo poučení, aniž od kohokoli jiného o podivných věcech, jež musí prováděti, aby zachovala své pokolení. Odešel jsem dnes do své veslářské chaty, 20. listopadu 1919, abych si opatřil hnízdečko z bláta ke kreslení. Bylo jich na stěně 86, některá nacpána 8 i 10 larvami a neda- leko nich bylo několik papírových hnízd vos společenských. Hnízdo, jež jsem vzal domů, mělo dvě komory, jednu ote- vřenou a prázdnou, druhou víčkem z bláta těsně uzavře- nou. Tato obsahovala dlouhou jasně hnědou schránku, v níž byl vzhledem k ní opravdu malý červíček. Larva spala jako buk a byla by se probudila příšťí jaro jako krásná žluto- černá vosa Hrněířka, kdybych ji byl nechal na pokoji. Avšak poněvadž je dost vos, nakrmil jsem jí cikádu, což by Matka Starost byla asi udělala také.

Čtyřicátátřetí přástka.

Cvrček a kobylka.

Kdysi před dávnými dávnými časy ptáci, jejichž za- městnáním bylo rozveselovati lesy svým zpěvem, usnesli se, že budou stávkovati. Řekli: Zpívali jsme celý den po celé jaro a půl léta, ale nyní pelicháme, jest příliš vedro, potřebujeme odpočinku, přestaneme zpívat, chceme míti prázdniny.«  Tu Matka Příroda, jež bývá někdy nazývána Matkou Všech či Matkou Starostí, řekla: »Pro bůh, to se nesmí 112 134) státi! Bez zpěvu ptačího, lesy tiché po všechny suché dny? Kdo bude stávkokazem a dobrovolně zastoupí hudbou ptá- ky, dokud zase nedostanou náladu ?«  Na tuto otázku vystoupil hnědý křídlatý evrček a zelená krovkatá kobylka a řekli oba najednou: »My je zastou- píme.« Mezi lesními ptáky bylo slyšet bručení: »Ničemové! Darebáci!«  »Vy? A já se nepamatuji, že bych vás byla obdařila vůbec jakým hlasem ?« divila se Matka Starost. I řeklo hnědé křídlaté stvořeníčko, jehož jméno jest cvrček: »Pravda, hlas můj není valný, ale vynalezl jsem znamenitou chřestačku. Poslouchej !«  Spustil podivuhodné hrčení jako budíček nebo mlátička a řezající pila, vše dohromady. Naplnil háj svým hlučením a rozesmál všecek lesní národ svým zábavným výkonem. Nemyslel ovšem, že je to jen zábava; myslel, že je to umění. Když evrček přestal, Matka Starost řekla kobylce ze- lené: »Tak co ty dovedeš ?«  »Ani já nemám hlasu, matičko,« odpověděla, »ale umím dobře housti na housle.«  A nadzvedla svůj plášť, pod kterým nosila housličky a všichni skoro by bývali ohluchli jejím drsným skřípáním. Nebylo tedy pochyby, že tito dva mohou nadělati tolik hluku jako plný les ptactva; oba ale chtěli míti solo a tak se dali do hádky čí myšlenka je první. Leč Matka Starost to rozhodla, rozdělivši je dle času. »Ty,« řekla kobylce, »budeš se starati o hudbu ve dne, a ty,« řekla evrčkovi, »musíš se o ni starat od slunce západu místo slavíka, až rozbřeskne jitro, a oba tak dlouho, dokud nepřijde mráz, nebo dokud ptáci budou mít prázdniny.«  115 135) "Tak se to také vše stalo. Začátkem srpna slyšíme je všude, a ke konci srpna řehtají ještě hlasitěji. V září po- kračují a v říjnu sbor jejich umiká, avšak příležitostně uslyšíte je ještě v »babím létě«, a já slyšel v předvečer Dušiček ještě posledního cvrčka a ve dne, jako by chtěl překonat kobylky. A tak se zdá, že všechna sláva toho vy- nálezu přece jen patří evrčkům, ač já vím, že napřesrok se zas o to mezi sebou budou hádati a zase bude pro to tolik rámusu jako letos. Když se podíváte na podobenky Cvrčka nebo Kobylky, neuvidíte jejich hudebních nástrojů; ale věřte mi, mají je; a můžete je slyšeti v pozdní léto, když je teplo, vždycky ve všech krajích Evropy. A dovolte, abych skončil prozrazením tajemství. Ko- bylka, která hraje na housličky, není vůbec dáma, avšak pán přestrojený do hedvábných zelených punčošek a zele- ného nepromokavého pláště.

Čtyřicátáčtvrtá přástka.

Kutilka, jež zavraždila Cvrčka.[12]

Podivné věci se dějí v říši Matky Starosti, podivné a kruté. Aspoň se nám takovými zdají býti, neboť neznáme úmysl, jenž se skrývá za nimi. Víme pouze, že láska musí někdy býti ukrutná. Povím vám o podivné události, které jsem byl svědkem v jižnějších krajích než vy žijete, avšak za horkých dnů srpnových můžete viděti podobné příhody. Takto se to stalo: Za onoho sněmování v lese, kdy Cvrček a Kobylka se přihlásili jako hudebníci, zatím co ptáci stávkovali, silný jeden hmyz hněvivě vyrážel své bzučení, jež znělo jako 14 136) »skeb, skeb«. Byla to veliká žlutá a černá kutilka, nej- větší svého rodu, jejíž žahnutí jest tak zlé jako uštknutí mladé zmije. A ten den právě vyhlásila válku Cvrčkovi a celému tomu rodu. Kobylky přenechala svým příbuzným. Avšak Cvrčka bylo snadno nalézti, když podvečer byl teplý a jasný, evrkot ozýval se z luk a strání a Velká Ku- tilka připravila si své žahadlo i šla na lov podle zvuku. Matka Starost dala Cvrčkovi dobré oči a obratnost ve skoku a bylo nyní jeho věcí, aby se postaral o svoji bez- pečnost; avšak byl tak zamilován do své hudby, že nikdy neviděl drzou Kutilku, až ho přepadla. A než mohl se vzcho- piti k obraně, stála na něm, předníma nohama stojíc na jeho zadních, zadníma opírajíc se o hlavu a — do těla mu vbodla dvě hluboké rány. Zmlkl hlas jeho po několika výkřicích a leží zticha. Avšak nikoli mrtev, neboť Kutilka zabodla svou jedova- tou dýku do nervového ústředí, takže jest ochromen a bez- mocný, avšak žije. Nyní nastala Kutilce perná práce. Chtěla dostati Cvrčka do svého doupěte, aby nakrmila jím své mladé. Avšak Cvrček byl veliký a těžší než ona, takže jej nemohla unésti. I musela táhnouti těžké břímě po zemi, což nebylo tak snadné. Ale Kutilka je nadána důvtipem i vytrvalostí a na svou postavu i silou, takže svůj úmysl vykoná. Klešťovými kusadly chopila se své kořisti, táhla ji a smýkala. Na ro- vině ji obkročila a vlekla. Do vrchu to bylo těžší. Po zpátku musila lézti, aby co největší sílu vyvinula a cvrčka táh- nouti krok za krokem. Často se kořist svalila dolů, ale Ku- tilka nezoufala. Vyhledala ji a znova nastoupila obtížnou cestu vzhůru. A tak ocitla se na svahu, kde měla svou díru. Mohli jste ji vidět z jara, jak ji hrabala a čile kutila, odnášejíc valounky písku ve svých čelistech — však dobře 115 137) ji česky pojmenovali Kutilkou. Je samotářka, nespoléhá na cizí síly a přece vyhrabe si chodbu na decimetr dlouhou, která se na konci rozšiřuje. Zde v tomto koutku uložila Kutilka tělo své oběti a na prsa jeho právě mezi první a druhý pár noh nakladla jedno vajíčko. Ve dvou až třech dnech vylíhla se larva a začala se ži- viti na nešťastném cvrčku. Za týden byl sněden. Pak žrala jednoho cvrčka za druhým, kteří leželi vedle ní, neboť sta- rostlivá matka jí připravila k hostině více těchto lahod- ných soust. Když s nimi byla hotova, byl z ní pořádný ha- bán i zapředla se ve dvou dnech do zámotku, který vyma- zala vlastními výkaly, takže byl úplně nepromokavý. V této kolébce odpočívala kukla celý podzim a zimu, až někdy v červenci příštího roku začal v ní onen podivuhodný pře- rod, který může se státi jenom v naprostém klidu a uza- vřenosti, jakou zaručuje stav kukly uvnitř temného brlohu. Ale slunce probudilo na konec i tohoto spáče. A pak vy- letěla jednoho záříjového dne velká statná Kutilka, vosa se žahadlem, smrtelný nepřítel všech cvrčků-hudebníků. Ač nikdy neviděla své matky a nedostalo se jí od ní žád- ného poučení, pouští se za dobrodruhy lesních dostaveníček a naloží s nimi, jako ona kdysi.

Čtyřicátápátá přástka.

Velký bílý svlačec.[13]

Za hrozné té chvíle, o níž slyšeli jsme v přástce 21., kdy vypukl lesní požár, všichni skřítkové měli co dělat, aby zachránili hodně druhů potravin. Byl tu však ještě jeden skřítek tak starostlivý jako vrchní kuchař. A to byl lékař skřítků. Skřítkové byli zdraví jako buk a nikdy celkem ne- 116 138) stonali. Ale když byly ty velké hody, měl jejich lékař přece strach. A bral s sebou »skamonium«, onen vzácný kořen ze Syrie, který léčil skoro všechny neduhy. Když vypukl požár, nevěděl kam s ním. I vstrčil jej do králičího dou- pěte a sám utekl. Skamonium znám jest jen v Syrii a Arabii. U nás nikdy kořen ten nemá oněch vlastností a kouzelné moci, kterou u něho objevili později lékaři řečtí a arabští. Ale roste tu přece, neboť jej Skřítek-Lékař před požárem u nás zasadil. A třebas pod zemí se mu tak dobře nevedlo, jako v jeho mateřské zemi, nad zemi vyrostl, poněvadž země zúrodněna byla popelem shořelého lesa, v krásnou květinku, svlačec, vinoucí se mezi temnými keři, dar El Sola smutné Matce Zemi, když naříkala nad zkázou svých dětí. Neboť jest květ jeho čistý jako lilie a svítí veselostí v temné letní ze- leni keřů. Kvete hodně pozdě, až v podzimku již, poněvadž tehdy po požáru se les probudil znova k životu po druhé v onom roce. Jest dítětem podzimního slunce. Jako by si s ním zahrávalo, uniká před ním, toče se proti směru jeho pohybu, s úžasnou elegancí a smělým rozmachem. Zatím co jiné květy zavírají se odpoledne a na noc, aby chránily svůj med před rosou, svlačec bílý či velký jest otevřen celé měsíční noci i za deště. Jako na vzdory všemu, co umlčí život i na vzdory podzimu, jenž je symbolem umí- rání. Přinesl mládí a jaro do pozdního léta. Každý den nová poupata a nové květy se objeví a rostlina je stále krásná. V mnohých krajinách se lidé ptali: Co znamenají dvě ze- lená srdce, do nichž ukryt je kalich této květiny? Na to ještě nikdo neodpověděl. 17 139)

Čtyřicátášestá přástka.

Jak přišlo „babí či indiánské lélo“.

Wahkonda, Velký Duch, Správce Světa, nacházel celé léto potěšení v tom, že tvořil hory, jezera a lesy. Pak když přišel podzim a listy spadaly se stromů, zapálil si Svou dýmku, a usedl, aby se podíval, co udělal. Najednou se zvedl severní vítr, poněvadž Studený Čas se blížil, a zavál kouř a popel do Jeho tváře. I řekl: »Pře- staňte douti, vy větrové, dokud jsem nedokouřil.«  I nastalo, ovšem, mrtvé ticho. Wahkonda kouřil deset dní a po celý ten čas nebylo na obloze mráčku, neboť nebylo větru, jenž by jej byl přinesl; bylo nerušené, tiché, slunné počasí. Avšak nebylo ani větru, jenž by odnesl kouř a tak zůstal se vznášeti jako kouř týpí se vznáší při východu slunce a, nakupil se nad údolím a lesy jako modrá mlha. Když posléze Velký „Duch dokouřil a přestal přemítati, vyklepal Svou dýmku. To bylo znamení, na které severní vítr vyrazil a hnal se, skuče, přes vrchy, listí před sebou honě, a varuje všecku divokou přírodu, aby se připravila, že brzy bude zima v lesích. A bylo tomu tak vždy od té doby. Když listy spadají a než Ledový král se objeví, přijdou na krátko tiché snivé dny, kdy Velký Duch kouří Svou dýmku a kouř uléhá k zemi. Rudoši jim říkají Dny Kouření, my je nazýváme indiánským neb babím létem. M " 118 140)

CO POZOROVATI V ZIMĚ 141) s Lt ae p M Biérké ký, Severka či Hvězda domova 142)

Čtyřicátásedmá přástka.

Severka či Hvězda domova.

Chceš-li se státi junákem lesní moudrosti, musíš se nej- prve naučit znát Severku, neboť to jest hvězda, jež ti ukáže cestu domů, zbloudíš-li v lesích v noci. Proto jí Indiáni říkají »Hvězda Domova«. Nejprve ti však musím vyprávěti, odkud se vzala Se- verka a to je historie velmi, velmi dávná. Za oněch dávných časů prý byli dva obdivuhodní lovci, jeden se jmenoval Orion a druhý Boóotes. Orion lovil všecko a povím o něm v jiné povídce. Bootes byl volák a honil jen medvědy, aby chránil svůj dobytek. Jednoho dne se pustil za Matkou Medvědicí, která měla jedno medvíďátko. Honil je až na vrchol hory, tak vysoké, že skočili do nebe, a právě v tom okamžiku, když tak učinili, Boótes střelil po nich šípem. Prvý jeho šíp zasáhl Malého Medvěda do ocasu — tenkrát měli medvědi dlouhé ocasy — a přibil ho na oblohu. Tam od té doby visí, toče se kolem do kola s šípem ve svém chvostu, zatím co matka jeho kolem něho pobíhá, řvouc, neboť Bootes a jeho psi ji honí. Střelil jí šípy do ocasu, jenž byl dlouhý a ohnutý, do těla a do rá- mene. Sedm velkých šípů vystřelil, a vězí v ní ještě, ve tvaru vozíku, ukazujíce stále k medvíděti, jemuž se říká »Malý Medvěd«. Svítící hrot velkého šípu na konci ocasu Malého Medvěda se jmenuje Severka či Polárka. Můžete 11 143)

  •  » *

Jelký Váz o lehý Medvěd Papuz na zádech Skvau vždy říci, která hvězda je Severka podle Ručičky, to jest spojení dvou malých hvězd, jež tvoří zadní kola »Vozu« na rameni velkého Medvěda. Prodloužíte-li Ručičku, směřuje tato přímka k Severce. Velký Vůz či Velký Medvěd obíhá kolem Severky jed- nou za dvacetětyři hodin; takže Ručička jest jednou na- hoře, jednou dole, jednou napravo a jednou nalevo; vždy však směřuje k Polárce či Ševerce. 199 ZX 144) Tato hvězda ukazuje skoro přesně sever; a ví-li to ce- stovatel, najde svou cestu v cizím kraji, může-li viděti tuto Hvězdu Domova.

Čtyřicátáosmá přástka.

Papuz na zádech Skvau.

Teď, když víš, kde se vzal Medvěd a Polárka, povím ti indiánskou povídku o Staré indiánské ženě Skvau. Nejprve si najdi jasnou hvězdu, jež jest tam, kde se ohýbá voj Velkého Vozu. To jest »Stará Skvau«; na zá- . +. Orion zápasí s Býkom k mn " Prátysě Orion zápasí s býkem 145) dech má malou hvězdičku, které Indiáni říkají »Papuze«, t. j. dítě. Jakmile indiánský hoch jest tak starý, aby rozuměl, vezme ho matka ven do noci, když je tichá a jasná a když není měsíce a kde není žádného světla poblíž, a řekne: »Dítě mé, tamo jest Stará Skvau, druhá ze sedmi hvězd; jde na vychol hory; na zádech nese své malé papuz. Pověz mi dítě, zda vidíš papuz?«  Malý rudokožec se podívá a vezme z rukou své matky dva oblázky, velký a malý, a rozestaví je na její dlani, aby ukázal, jak vidí dvě ty hvězdy. Když matka je přesvědčena, že je vidí jasně, má radost. Jde k ohni a hodí do něho šťipee tabáku, aby vůně z něho nesla vzhůru její modlitbu, pak se dívá k obloze a praví: »Velký Duchu, děkuji ti, že mé dítě má oči lovcovy.«  Tyto věci nejsou nové, junáku. Moudré ženy našeho vzdělání jmenují velkou hvězdu »Mizar« a říkají, že je to jeden z koní Velkého Vozu, malou hvězdu pak »Alkor« či »Jezdec«. Za všech věků byla považována za průkaz prvo- třídního zraku; kdo vidí tuto malou hvězdičku? Vidíš ji ty? Máš oči lovcovy?

Čtyřicátádevátá přástka.

Orion-lovec a jeho zápas s Býkem.

Vyprávěl jsem ti o dvou obrech mezi slavnými lovci nebes, Boótovi, jehož dobrodružství s medvědy už jsi sly- šel, a Orionovi. Orion byl ze všech nejslavnější. Za jeho časů lidé ne- měli pušek. Neměli než kyje, kopí a luky, s nimiž bojovali a zvířata byla velmi veliká a divoká, i mnoho jich bylo. 14 146) Avšak Orion šel, kdekoli ho bylo třeba, ozbrojen hlavně kyjem, zápasil s divokými zvířaty docela sám, zabíjeje je nebo zaháněje a chráně tak lid, což samo mu dělalo dosti radosti. Jednou zabil lva kyjem a od té doby nosil na svých ramenou lví kůži. Medvědi mu nebyli ničím; ty zabíjel tak snadno, jako ostatní lovci králíky. Avšak vážným zápasem mu bylo, když se vydal za rozkaceným, divokým Býkem, velkým jako mladý slon. Jakmile ho Býk uzřel, vrhl se naň. Na štěstí byl na druhé straně řeky a když se do ní ponořil, vytáhl Orion svůj luk a střelil sedm obratných ran do Býkova srdce. Leč netvor byl k Orionu obrácen hlavou, takže sedm šípů zůstalo vězeti v jeho rameni, a to jej rozzuřilo více než kdy jindy. Orion, mávaje svou lví kůží v levé ruce a kyjem v pravé ruce, běžel Býkovi vstříc, když se škrabal z vody na břeh. Pyvé máchnutí kyjem srazilo Býka zpět do vody, obrátil se však, vystoupil na jiném místě a útočil znovu. A opět Orion zasadil hroznou ránu kyjem netvoru do kudrnatého čela. Mezitím všecka zvířata se shromáždila kolem dokola, aby přihlížela obrovskému zápasu, a bohové na nebesích takový dostali zájem o tento urputný boj, že zvolali: »Po- čkejte, i my bychom to rádi viděli. Pojďte sem nahoru «  I vyzvedli statného Lovce a Býka a Řeku a všechna zvířata vzhůru na nebesa a zápas tam od té doby pokra- čuje. Na obrázku jsem nakreslil řadu zvířat vedle Oriona a Býka, avšak jediná věc, které bych chtěl, abys si nyní na obloze všiml, je: Orionův pás se třemi hvězdami a Plejady na rameni Býka, sedm to ran, kde sedm šípů se zabodlo. A pamatuj, že tyto hvězdy není viděti v létě, nad námi 125 147) přecházejí v zimě. Oriona najdeš, vedeš-li přímku přes Velký Vůz začínající u vnitřního bodu voje a jdoucí vnějším zadním kolem, prodloužíš ji dvakrát o délku celého Velkého Vozu s vojí a vším; dostaneš se tak k Betelgeuze, velké hvězdě na pravém rameni Obra, pod níž jsou tři hvězdy jeho pasu, jimž také někdy říkají »Tři Králové«.

Padesátá přástka.

Plejady, jež Orion vystřelil na Býka.

Když přijde pozdní podzim, vyjdou Plejady (Kuřátka) na večerní obloze na východě. Jest to sedm ran v rameni Býka, sedm šípů z Orionova luku. Vůdce ti je ukáže, pro- dlouží-li přímku pasu Orionova o osminásobnou délku pasu na pravo, díváš-li se na Oriona. Byl tedy Orion věru velmi blízko. Na prvý pohled zdají se slabou září s několika málo jasnými body v ní roztroušenými. Tennyson je popsal: Třpytí se jako hejno světlušek, v stříbrném poli se mihotajících. Nejlepší dobou k pozorování jich jest jasná některá noc v době vánoční, když není měsíce, a Plejady jsou skoro nad hlavou, mimo mlhu a kouř obzoru, a kde není na blízku elektrických světel. Studuj je pozorně. Udělej si z rukou rouru a dívej se skrz. Podívej se na zem a opět se podívej na ně; nedívej se na ně přímo, ale trochu stranou; a potom si naznač na papír, kolik jich jasně vidíš, velkou hvězdu si naznač vel- kým bodem, malou malým. Špatný zrak nevidí víc než zář. Dosti dobrý zrak vidí čtyři body; dobrý zrak pět, nejlepší zrak vidí sedm bodů. Já vidím sedm hvězdiček za jasné noci, když není mraků a měsíce. Sotva si můžete žádati více, ač prý někteří lidé v jasném vzduchu na vrcholku hory 126 148)

Plejady

viděli jich deset, kdežto dalekohled nám jich tam prozra- zuje dva tisíce. Když provádíte tuto zkoušku zraku, můžete míti brýle, nosíváte-li je.

Padesátáprvá přástka.

Blíženci.

Jasné dvě oči kdys na pouť se vydaly, aby snad úkoje pro nitro hledaly... Dvě jasné oči však na pouti zbloudily, v lese kdes nedbale týpí své ztratily... 127 149) Jasné dvě oči se lak doužně upřely k tajemné obloze, že na ní ulkvěly! Hvězdami staly se. — Proč pro ně smulniti? Však s nebes klenutí noc co noc zasvítí. Zasvílí, zírají po lesním táboru. Jenom tam pohleďle větvovím nahoru: louhou se třesou jen, úsilně hledaji, po týpí ztraceném na věky pátrají...

Padesátádruhá přástka.

Smělé Srdce a jeho černá kravata.

Znáte ptáčka, jenž má černou kravatu, kterou si jednou za rok vyměňuje? Jest to vrabec, nejobyčejnější ze všech ntáků. Jeho peří jest šedé, avšak měl asi někdy rezavou hlavičku, neboť právě za ušima má ještě rezavý pásek; jeho límec možná že byl někdy bílý, nyní však je ušpiněný. Jeho košile a vesta jsou šedé; kabát jeho jest hnědý s černými pruhy — jakési sportovní tričko. Novou kravatu dostává, když mu roste nové peří v pozdním létě; je s počátku pru- hovaná šedě, jako ze smutku nad hříchy. Když šedé špičky peříček se obnosí, zčerná docela. To bývá v březnu nebo v dubnu. V létě jest zarezavělá a obnošená, proto každý rok v pozdním srpnu vezme si vrabec kravatu novou. Samička vrabčí jest docela jiná a nenosí kravaty. Má černohnědou čepičku sportovního vzorku, avšak šat její jest celý hnědé kvakerské šedi. Zpěv vrabce jest hlasitý a krátký; avšak snaží se zdo- konaliti se, neboť si stále přezpěvuje mnoho minut. Sní mnoho ošklivých červů a byl by velmi oblíben, jen kdyby nevykradl občas hnízda a potravu červenkám, stra- 128 150) kapúdům, vlaštovkám a jiným ptáčkům, kteří jsou hezčí a užitečnější, jakož i mnohem lepšími pěvci než on. Avšak mnohému se musíme u vrabce podivovati. Nevím o žádném ptáku, který by byl statečnější a schopnější po- moci si z nesnáze; a nedovede-li toho, vesele dělá to, co umí. Před několika lety bylo v Duluthu hrozně studené po- časí. Teploměr zaznamenal 20 až 30 stupňů pod nulou a vál ostrý vítr. Pane, to byla zima! Avšak na ulici byly tucty vrabců, čimčarujících a hledajících si potravu. Dařilo se jim tak dobře jako v teplých krajinách a za pěkného po- časí. AŽ černá noc se snese a bude ještě větší mráz, co po- tom si počnou malí odvážlivci? Tak přemítal jsem. Zalezou do nějaké díry nebo ptačí budky snad? Nebo se schovají do závěje, jak mnoho zdejších ptáků činí? Dal jsem si pozor a odpověď byla nanejvýš neočeká- vaná. Před hotelem bvla řada elektrických světel. V devět hodin, když jsem náhodou otevřel okno, abych se nadýchal čerstvého vzduchu, padlo mé oko na lampy. Na každé lampě byl vrabec a spokojeně spal maje nad sebou reflektor, aby byl ehráněn proti vánici, a pod sebou elektrickou žárovku, aby mu hřála nožičky. Smekám klobouk. Ministerstvo ze- mědělství možná vyhlásí válku vrabcům; avšak — jaký bude výsledek? Nemyslíte, že tvor, který se nebojí vánice ani tmy, který ví, jak použíti elektrického světla, vyhraje boj o vlastní život a jistojistě tu zůstane?

Padesátátřetí přástka.

Co nám vypravují stopy?

Někdy v městě po dešti, když jsou škarpy mokré a dláždění suché, hledej stopy Psa, jenž kráčel mokrýma no- 129 151) hama po dláždění. Poznáš, že jsou jako »a« na kresbě ve- dlejší. Pes má pět prstů na přední noze, ale jen čtyři se do- týkají dláždění, když jde. Drápy se dotýkají také a každý zanechává malý otisk. Nyní se podívej na stopu Kočky. Je poněkud podobná stopě Psa, ale jest menší, měkčí a drápů není vidět (b). Jsou pro ni příliš cenné, než aby si je ničila na dláždění; drží je zatažené, takže jsou ostré, když jich potřebuje. Nakresii si každou z těch stop, a to ve skutečné veh- kosti. Když je na cestě prach nebo sníh, dej si pozor na stopv Vrabce; jsou jako na obrázku »c«. Všimni si, jak blízko sebe jsou tři prsty přední. Vnitřní dva vskutku těsně u sebe drží, takže se nedají daleko roz- táhnouti od sebe. Zadní prst je veliký. Posléze si všimni, že stopy jsou za sebou dvě a dvě, neboť Vrabec jde »hop, hop, hop«. Tyto věci znamenají, že Vrabec je vlastně stro- mové zvíře; a dáš-li si pozor, seznáš, že, ač je obyčejně na zemi, když se chce cítiti v bezpečí, vyletí na strom. Vyhledej stopy Slepice v prachu; jsou na obrázku »d«, poněvadž Slepice nechodí »hop, hop, hop«, jako Vrabec, ale »krok, krok, krok«. Slepice je pozemní pták. Většina pěvců hopkuje jako Vrabec a většina lovných ptáků kráčí jako Slepice. Avšak Kos někdy hopkuje a někdy běhá, poněvadž svůj život částečně žije na stromech a částečně na zemi.

Padesátáčtvrtá přástka.

Příběh ze života králíka, jak jej sám napsal.

Ano, králík sám psal toto a o sobě samém nejstarším písmem na zemi, jímž jsou stopy vlastních nohou. 130 152)

Stopy a co vyprávějí a) psa (© cm; b) kočky (3 em); ©) vrabce (34 cm; d) slepice (1 dm); ©) kosa (14 cm) 153) V únoru 1885 jednoho jitra, když lehounce padal snih, toulal jsem se lesy severně od Toronto, když jsem přišel na něco, u čeho se vždy zastavím a podívám: čerstvé stopy zvířete. Byly to stopy amerického králíka. I sledoval jsem jejich kličky se vzrušením a zájmem. Začínaly pod malou haldou chrastí (a); lože z hnědého listí prozrazovalo, že zde odpočíval, než začalo sněžit. Vyskočil ven, když sníh přestal padati (b), neboť stopy jsou velmi ostré a nápadné. Vizte obě dlouhé stopy zadních nohou a vpředu malé dva otisky předních nohou; za nimi je znamení ocásku, piozra- zující, že na něm seděl. Pak se něčím poplašil a utíkal (c), neboť nyní zadní jeho nohy jsou otištěny před předními, jako u většiny skákavých čtvernožců. Čím rychleji zajíc utíká, tím dále vpřed dostanou se tyto zadní nohy. Viz dále jak kličkoval sem a tam, křížem krážem mezi stromy, jako by se namáhal uniknouti nějakému obávané- mu nepříteli (c, d, e, £). Ale jakému nepříteli? Není tu jiných stop a přece tak divoký trysk. Myslil jsem už, že králík se zbláznil, že prchal před vy- myšleným nepřítelem, snad jsem byl na stopě březňáčka (březnového králíka). Ale v »g« jsem nalezl na stopě po prvé několik kapek krve. To mně napovídalo, že králík bvl ve skutečném nebezpečí, ale nikterak nedávalo klíče k jeho poznání. V »h« jsem nalezl více krve a v »j« byl jsem znovu vzrušen, neboť zde, právě po obou stranách stopy králíkovy, viděl jsem otisky podoby roztažených prstů a bylo mi jas- no, že to jsou otisky velkých křídel. Králík prchal před orlem, sokolem nebo sovou. Asi dvacet metrů dále — v »k« — nalezl jsem ve sněhu zbytky nešťastného králíka, z části sežraného. I poznal jsem, že orel to neudělal, neboť by byl odnesl tělo králíkovo 152 154) Tragedie v lese, kterou můžeme čísti ze stop a znamení ve sněhu (u g a h krev, v rohu v levo dole stopy sovy a jestřábu) 155) prvé a nesnědl by ho zde. Musil to být sokol nebo sova. Ohlížel jsem se po něčem, co by mi o tom více povědělo a odpovědi se mi také dostalo. Právě u zbytků králíkových byla velká ptačí stopa se dvěma prsty dopředu a dvěma dozadu (1), jež ni pravila, že tu byla sova, a že ona ledy byla tím vrahem. Kdyby to byl sokol, stopa bvla by, jak vidíte ji nakreslenu v levém rohu, tři prsty vpřed a jeden vzad, kdežto sova obyčejně klade nohu s dvěma prsty vpřed a dvěma vzad, jak na náčrtku je vidět. Tedy byl jsem jist, že to bylo dilo sovy. Ale které sovy? V tomto údolí žily dva, snad i tři druhy sov. Chtěl jsem to věděti přesně a hledaje další vysvětlení, nalezl jsem na stromečku vedle velké, měkké prachové pero soví (m) se třemi hnědými příčnými pruhy. Což mně dosvědčilo, že tu byla nedávno Pruhovaná čili Křiklavá Sova a že ta pravděpodobně byla vrahem králíčka. Vypadá to jako vypravování nějakého Sherlocka Hol- mesa zvířat — povrchní povídání, jehož zřejmost je podmí- nečná. Avšak, právě co jsem si dělal tyto poznámky, kdo nepřiletěl lesem zpět jako sova sama, aby se zřejmě znovu nasytila. Snesla se na větev právě nad mou hlavou, sotva tři metry nad zemí a podala mi nejlepší důkaz, jako bych byl očitým svědkem, že vskutku, co jsem shledal ze stop a znamení ve sněhu, bylo úplně správné. Neměl jsem tenkráte s sebou kamery, ale měl jsem svůj náčrtník, a kdvž si sova sedla, nakreslil jsem si obrá- zek, který dnes visí mezi mými obrazy, jež neprodám. Zde tedy máte kapitolu divokého života, který žádný člověk neviděl, který nemůže člověk viděti, neboť přítom- not člověka by tomu zabránila. A přece víme, že je prav- divá, neboť je napsána králíkem samotným. 156) Máte-li vidoucí očí, dovedete čísti mnoho podivných a vzrušujících událostí, psaných pro vás ve sněhu, v blátě, ba i v písku a v prachu.

Padesátápátá přástka.

Krahujec.[14]

Jasné, studené, ojíněné jitro. Na všech stranách veselé štěbetání, poskakování a honění se ptáčků, kteří nedbají zimy, jen kdvž slunko svítí. Najednou varovná nota kosa prorazí šumot a nastane hrobové ticho. Vysoko, vysoko na čisté modré obloze objeví se Žlutooký Postrach: Krahujec! Jaká nádherná síla křídel! Teď klouže dolů překvapu- jící rychlostí, přeskakuje vrcholky stromů a vrhá se mezi větve obdivuhodnou přesností; nic neunikne jeho jasnému, zářivému oku. Obratnost, jíž uchopí se kořisti, ani nestačí- me sledovati zraky. Obět je sprovozena se světa okamžitě, a aniž se nadějeme, krahujec znovu vznáší se s rozpjatými křídly v čistém vzduchu. Když má krahujec mladé, je hnízdo jeho bohatě záso- beno zvěří. Našlo se až patnáct mladých bažantů v hnízdě krahujčím. Ptáčci malí se krahujce velmi bojí. Stane se nám, že do nás vrazí nějaký strnad nebo jiný ptáček, celý zděšený. Rozhlédneme-li se, co se děje, uzříme krahujce, jenž se Již chystal k útoku. Zahradník jeden zaléval květiny ve skleníku, a tu dveřmi vletěl kos a skrvl se mu mezi nohy. Hned v zápětí zarachotilo sklo rozbitých dveří, jak se do nich vřítil kra- hujec, jenž honil kosa — a nvní mrtev padl k nohám za- hradníkovým. 157) U nás se vypěstovala mezi lidmi zášť a nenávist ke kra- hujcům. Loveci-řezníci zabíjejí je na potkání. A přece je to zjev nádherný, úctyhodný, jako zjev všech dravců vůbec. Šel jsem jednou jako chlapec uprostřed zimy lesní mýti- nou, když z údolí ozvalo se měkké volání: »Gi, gi, gil« Opa- kovalo se znovu a znovu. Za chvíli vznesl se svým lehkým., půvabným a rychlým letem štíhlý pták; nepřestal volati. Z lesa se mu nedostalo odpovědi, ale z mého srdce ano, ne- boť se chvělo. Byl jsem dojat. Jak se to mohlo státi, vždyť jeho volání je tak prosté? Nebyl bych to dovedl říci slovy. ale cítil jsem to ve své chlapecké duši. Vyjadřoval všechen divoký život lesa a radost ze šťastného, rozzářeného dne, vzrušení z naděje blížícího se jara, slávu létání; všecko, všecko to zdálo se mi obsaženo v jeho »ci, gi, gi« a pak sil- nějším »gia, giak!« Neviděl jsem nikdy před tím ptáka tak zřejmě těšícího se svému létání; zmizel mi pak s očí, ale volání jeho utkvělo mi v mysli. Nikdy jsem nezapomněl volání divočiny a když jsem se dozvěděl, že se jmenuje kra- hujec obecný, byl to malý triumf a trochu zklamání. Pří- rodopisy vyprávějí o tak vznešených věcech často jako o něčem obyčejném a spokojí se jménem. Řeknou: volá hla- sitě jako »gia, gia«, ale nepraví, že to je melodie, jež může strhnouti celou vaši duši, milujete-li divočinu a že ten hlas více než jiné věci oslavuje vznešenost letu, požehnání ži- vota.

Padesátášestá přástka.

Na vzdory zimě — naše jediná lana[15]

Když stromy jsou holé a všecko všude pusté, zelená se po celou zimu břečtan — rostlinka ve všech ohledech ne- smírně zajímavá, 150 158) Vine se kolem kmene, tmavozelené její listy a ty čerstvé světlezelené pokrývají všecky boule a bolesti starého stro- mu, a jako nerozlučný druh sleduje jeho zrak ke slunci a obloze se obracející, a jde s větvemi jeho až do nejvyšších míst jeho koruny. Je to jediná naše liana, jež bůhví z jak dávných dob zůstala v našem mírném pásmu, dítě tropů, kde vládne celý rok zeleň, pamětník doby ledové, jenž odo- lal a žije s námi dál, zatím co květena sem přišla od severu. Vše je na něm tak zvláštní. V krajinách západní Evropy, kde je podnebí mírnější, kvete právě v prosinci, obět měsíce dlouhých nocí na květný oltář roku. U nás ovšem dříve, ale vždy až pozdě v podzim- ku. A při tom zelené kvítečky jeho jsou vonné a nabízejí med včelám. Jaká bláhovost! Ale břečtan kvete až v sedm- desáti letech, což vlastně pro něho ještě je mládí, vždyť dosahuje stáří až dvě stě let. Viděli jste už staré břečtany s kmeny jako pěst tlustými? Sotva najdete rostlinu s tak obrovskou rozmanitostí listů jako má břečtan. Na pníčku jsou srdčité a většinou tří- až pětilaločné, na větévkách květonosných vejčité a zašpičatělé. Na kmenech a zdech jsou malé a řídké a v zimě se zabarvují tu do červena. V'korunách stromů jsou husté a vejčité a stále čerstvě zelené. Břečtan necizopasí. Je to liana, jež na svém sousedu- stromu nežádá než oporu. Vysílá krátké čípkovité kořínky do kůry jeho (nebo do stěny, na níž roste), ale to nejsou kořínky shánějící potravu, jsou to pouze připínací ústroje. A přece strom příliš obrostlý břečtanem zajde — každý živý tvor dýchá totiž kůží a udusí se, když je mu v tom za- bráněno! 159) Řekové břečtan připisovali Baechovi. Veselý ten bůh obyčejně měl korunu z břečtanu. | Břečtan podle pověry proto chránil před opilstvím. PBřečtan je úžasně trpělivá rostlinka. Daří se mu docela dobře v nejhorších lidských krčmách, v továrních místno- stech, v kuchyních a dílnách, kde kouř, páry a špatný vzduch i nedostatek světla by zabily každou jinou rost- linku. Proto je břečtan Osmým Tajemstvím Lesa. Nabízí ti, Junáku, zeleň svou i tam, kde bývají nejsmutnější kouty domu, abys je zkrásnil. Můžeš jej přenésti z losa a zasázet do bedniček. Veď jej pak uvnitř chodby, v předsíni, do vý- klenků salonu, přispěje znamenitě k tvé zimní zahradě doma. Nenamáhej se však pěstovati jej ze semene, to dokáže jen on sám, v přírodě. Kousek stonku zakoření se jistě a poroste s radostí. skrývají se v něm ještě jiná tajemství: dřevo jeho hodí se k vyřezávání, obsahuje žlutohnědé barvivo, jest pronik- nut jedovatou štavou — to vše jsou vlastnosti pro wood- craftera významné.

Padesátásedmá přástka.

Svištův den — druhý únor.

Šesté tajemství lesa.

Byl to Monapini, jenž to řekl skřítkům a skřítkové to řekli do pověstí a pověsti to pověděly mně, takže vidíte, že mám z dobrých úst toto šesté tajemství lesa. Jest pověst, že každý rok moudrý Svišť se uchyluje ke spánku do svého útulného domova pod zemí, který si vy- hrabal, kdvž listí začne padati a kdvž slvšel výstrahu. 138 160)

Svišťův den: studené počasí

»Být či nebýt« 161) Matka Starost zpívala píseň smrti červených listů; zpívala měkkým hlasem, jenž doléhá do nejzazších kopců: »Odešli ptáci letní. Skryj se, skryj se, ty noho klidná, skryj, metelice už ide.«  A Matka Země, jež jest Matka Ina, křičí na své ditě: »Pojď, skryj se v mém klíně, maličký!« A moudrý svišť nečeká, až přijde metelice, ale skryje se, neboť se může dobře ubytovati a spáti po tři dlouhé měsíce. Ale vždy druhého slunce měsíce hladu (a to jest šesté tajemství) vstane a odváží se ven. A je-li slunce na obloze a sníh na klíně jeho Matky Země, takže stín jeho se objeví na ní, vrátí se, aby opět spal půldruhého měsíce déle — šest dlou- hých týdnů. Ale je-li obloha zatemnělá mraky a země již všecka zbavena sněhu, takže stín se neobjeví, řekne si: »Čas metelic již odešel, bude potrava, poněvadž země jest volná« a končí svůj spánek. To jest pověst, ale toto, pokud vím, jest pravda: Na Severu, když se odváží na Sviští den ven, vidí i slunce i sníh, lehne si opět. Na Jihu, kde není ten den sníh, nejde již spat; a v zemích mezí tím spí za zimy studené a za zimy mírné vstává, aby žil svůj život. Ty věci jsem viděl a shodují se se zvěstí Monapiniovou — i vidíte, že pověsti říkaly pravdu. 110 162)

CO BYCHOM MĚLI VĚDĚTI 163) Jak borový slromek vypráví své dějiny 164)

Padesátáosmá přástka.

Jak borový stromek vypráví své dějiny.

Mysli si, že jsi v lesích, krásných lesích našich pohra- ničních hor. Vidíš tu dva druhy stromů: jehličnaté a list- naté.

Jehličnaté mají listí jako jehlice a jsou zelené celý rok; mají šišky a měkké dřevo.

Listnaté shazují na podzim listí, které je široké; mají oříšky nebo bobule a tvrdé dřevo.

Pamatuj toho, každý strom, jenž roste, má květy a semena; a strom můžeš jmenovati vždy podle jeho semen, nebo jeho ovoce. Najdeš-li strom se šiškami, věz, že patří řádu jehličnatých. Najdeš-li strom se širokými listy a oříšky nebo bobulemi, patří k listnatým.

Z těch jehličnaté zdály se mi vždy zajímavějšími.


V září 1902 měl jsem to štěstí, že jsem mohl studovati stromy v horách v Idaho. Malý jeden stromek měl býti sťat, i udělal jsem si pečlivé nákresy jeho. Bylo mu čtrnáct let, na pařezu ukazoval jeden prsten na každý rok svého růstu a na kmeni vřeteno větví na každý rok. Bylo viděti, že mezi větvemi se kmen neúží; jest rovným válcem, ale u každého uzlu se najednou zúží o to množství dřeva, jehož potřebovaly tyto větve na své dřevo.

Začneme-li uprostřed pařezu anebo dolejškem kmene, shledáme, že stromek nám vypráví vlastní historii svého života a svých strastí. První jeho rok, soudě po dolejšku kmene a podle nejvnitřnějšího kruhu, byl docela obyčejný. Následující rok, podle druhé části kmene a druhého kruhu, bylo krásné počasí a stromek vyrostli asi dvakrát tolik, co 165) prvý rok. Třetí rok pachole-borovička měla kruté časy a div že neumřela. Snad bylo suché léto, takže malý stromek vyrostl pouze půltřetího palce výše, kdežto kruh dřeva, který připojil, nebyl silnější než lístek papíru. Následující rok, čtvrtý, vedlo se mu lépe. A po té přišel jeden z nej- lepších roků, neboť vyrostl sedm a půl palce vysoko a. při- bral tučný kruh dřeva, jak vidíte. V jedenáctém svém roce měl nové starosti; buď že bylo suché počasí, nebo stromy kolem příliš stínily, nebo naň přišla nemoc. Neboť vyhnal na vrcholku jen maloučko a dřevěný kruh na pařezu je jeden z nejtenčích. Ovšem, řez pilou druhým článkem jeví pouze třináct kruhů a třetím pouze dvanáct, kdežto řez špičkou stromku jediný kruh, který rostl tento rok. Tak borový stromek sám zapsal celý svůj život. Snadno to čteme, je-li staromek malý. V pozdějším životě zmizí dolní články, a jediný, úplný zápis jest v kruzích růstu na pařezu. Ty nikdy neopomenou říci pravdu. Ovšem, nesmíte jíti a řezati stromky pouze proto, aby- ste četli jejich kruhy a jejich dějiny, ale měli byste se po- dívati na kruhy, kdekoli nový pařez vám k tomu skýtá při- ležitost. Pak listnaté i jehličnaté rozevrou před vámi kapi- tolu svého života, jeden kruh za každý rok, který žili.

Padesátádevátá přástka.

Znamení.

Lovci a Indiáni dávají znamení, aby lidé poznali, kudy šli. Některá ta znamení jsou na stromech. Malounko se se- škrábe kůra, až je vidět bílé dřevo; to znamená: »Tudy jsem šel, nebo tu je to místo.« Jiné znamení je tvaru šipky a znamená: »Tudy čili tímto směrem jdi!l« Ať mluví kdo 14 166) jakýmkoli jazvkem, znamení mluví ke všem stejně. »Zna- mení« jest tedy prostá značka, jež nám něco povídá, aniž potřeba užívati slov nebo písma, a význam jeho záleží čá- stečně také na tom, kde jest znamení učiněno.

Na obrázku jest několik znamení indiánských a několik znamení, užívaných v našich městech dnes. Najdete jich více, podíváte-li se po nich, některé v knihách.

Šedesátá přástka.

Totemy.[16]

Totem jest prostý tvar, používaný jako znak nebo sym- bol člověka, zvířete nebo nějaké myšlenky; nepoužívá slov nebo písma a nezávisí na vvjádření slovy nebo písmem, je ve všech jazycích stejný. Na rozdíl od »znamení« nezáleží na tom, kde se nachází, tím jeho význam se nedoplňuje. Mezi lidmi, kteří neumějí číst ani psát, měl každý vůdčí člověk nějaký totem, kterého používal místo svého podpisu. Tuto značku kladl na svůj majetek a posléze též na svůj štít a na svoji zbraň, aby ho poznali v bitvě. Odtud vyrostla heraldika.

Moderní obchodní značky jsou totemy, ačkoli často po- kažené slovy nebo písmenv, jež se k nim přidávají. Totemů se stále používá, poněvadž jsou velmi výrazným označe- ním a poněvadž bez rozdílu řeči všichni jim mohou roz- uměti. Většina velkých železničních společností má totemy a denně přibývá jejich používání.

Na obrázku vidíte totemy některé, jež denně vídáme v městech. Zajisté, že počet ten dovedete rozmnožiti. 167) Tu je stopa, Jdi v pravo jdi v levo | upozorněn 146 Důežití ©, Automobilové značky + ' , Gibuce uzavřena © Zatáčka © Křižovatka © Výmol — x nm O Jdvudy. Tudy nechoď" Nebezpečí Jundetvi“ Lt 9 AS Znak oku Tabor ZNAČKY 168) Indidnské symboly (z leva do prava čti řádky) Slunce; Květina; Ivězda; štěstí — Blesk (obé); Déšť; Vzrůst, Smršť — Tři bůžci; Kříž 4 větrů dle Dakoťanů; Hotovo — Jitřenka; život Smrt; Duha Voda Voda Hory a jezera; Květina; Měsíc 169)

TOTEMY 170)

Šedesátáprvá přástka.

Symboly.

Přemýšlel-li jsi dosti o tom, vůdče, jistě jsi přišel k ná- zoru, že pro výzdobu jest lépe použíti pěkného symbolu ně- čeho než dobré fotografie. Neboť symbol nechává předsta- vivost volnou a fotografie ji poutá k zemi; prvé jest duch, druhé jest tělo. To byste marně dokazovali malým lidem, ale tv, vůdče, to sám na sobě zkusíš a uznáš, proč zde uvá- dím několik symbolů, určených k používání. Jest ještě jiný důvod, který mů že š udati. Je to tento: Pouze velmi vyškolený umělec dovede udělati dobrý portrét kresbou, kdežto malé dítě, uchýlí-li se k symbolům, setká se s úspěchy velmi potěšujícími v prvém svém úsilí. Tv, které tuto uvádím, jsou z indiánského umění, a ať barevně nebo plasticky (při modelování), nebo černými čarami může jich býti úspěšně použito, aby zdobily cokoliv, co rádi děláte.

Šedesátádruhá přástka.

Posuňková mluva.

Všichni lidé, zvláště divoši, a některá zvířata mají po- suňkovou mluvu. To jest: hovoří spolu, aniž by promluvili; místo toho používají pohybů některých částí svého těla. Jest »mluva zraková«, kdežto slova jsou »mluvou slucho- vou«. Mezi zvířaty koně házejí hlavou, když mají hlad, a hra- bou přední nohou, když mají žízeň anebo by rádi už šli. Psi vrtí ohonem, když mají radost a krávy vrtí hlavou, kdvž mají zlost. 171) Policajti, hasiči, železničáři a jiní užívají posuňků, po- něvadž kolem nich je tolik hluku, že by jich nebylo slyšeti. Školní děti užívají posuňkové mluvy, poněvadž ve škole není dovoleno mluviti. Většina dětí zná znamení pro »ano«. »ne«, »pojď sem!«, »jdi pryč!«, »pospěš !«, »nedotýkej se mne!«, »styď sel«, »pst!«, »vstaň!«, »sedni si!«, »čestné slovo«, »plovati« atd. Strážník, mající na starosti provoz v ulici, celý den užívá posuňků. Pouhým pohybem ruky dává tyto signály: ........ . .., Měoron ona > Posuňková mhiva. Zleva do prava v řádcích: Pojď — Strážník — Výstraha. Ne (nechci to slyšet) — Vy (pl) — Zlehka; Platil (palec u ukazováček se drou o sebe) — Pojď na chvilku — Mne — Ticho; 150 172) Zpátky či Minule — Zaslavil — Zde; Jdi — Děkuji Vám; — Jdi pryč, ode mne — Pomalený Zastav! Dále! Pojď sem! Pospěš! Čekej! Obrať! Odejdi! Zůstaň zpět! Přejdi! Ohlédní se! Právě zde! a ještě jiná.

Šedesátátřetí přástka.

Slepičí řeč.

Ano, slepice mluví jako my, s tím rozdílem ovšem, že nemají tolik slov a nelpí na nich tolik jako my. Jest pouze deset slov v obyčejné slepičí řeči: »Klak klak« kvočny znamená: »Pojďte sem, dětičky !«  Hluboké »Kauk« je varování, obyčejně před jestřábem. 151 173) »Čak, čak« jest pozvání, znamenající: »Dobrá potrava.«  »Tak-at-í-á-tak« znamená: »Pro pána boha, co to je"«  »Ko, ko, kokokokdák'« slepice, jež právé snesla vajíčko a jest velmi uspokojena, bezpochyby říká: »Díky bohu, už je to hotovo!« nebo tím chce dáti svému pánu nebo příteli na vědomost, že »Povinnosti jest učiněno zadost, teď může přijít zábava! Kde jsi?«  Měkké, dlouze táhlé »Tauk-tauk-tauk«, které vvdává slepice, když se prochází, odpovídá hvízdání chlapce, aby zaplašil strach nebo aby se nenudil. Dlouhé, drsné »Krauk-krauk« vyváží ze strachu, když je chycena. Rychlé »Klek, klek, kletr«, kdvž utíká, aby nebyla chvy- cena. »Put, put«, když má hlad. A ovšem »Píp, píp« kuřat a »Kok-o-důdi-dů!« (Kyky- rvký!), což jest zpěv kohoutů. Některé slepice mají více výrazů, avšak tvto zde jsou řečí slepičí, vvjadřující mateřskou lásku, varování, pozvá- ní, překvapení, vzrušení, veselost, strach, údiv a hlad. Nikoli špatný začátek na cestě vývoje řeči.

Šedesátáčtvrtá přástka.

Proč má veverka chvostnatý ocas.

»Óó, matičko, podivejte se na Veverku'« zvolal Jeník. »Jak nádherný má ocas!« Po chvilce pak pokračoval: »Ma- minko, k čemu má takový ocas? Proč je tak veliký a hebký? Vím, že opice mají ocas, aby se jím zavěšovaly. ryby, aby jím veslovaly, avšak proč jest Veverčí ocas tak rozčepýřený a měkký ?«  Běda! Maminka nevěděla a nedovedla odpověděti. Te- prve mnohem později malému Jeníkovi dostalo se odpovědi 152 174) na jeho opravdu důležitou otázku. Krokodil užívá svého ocasu jako kyje, kůň jako plácačky na mouchy, oposum se jím zavěšuje, liška jej používá jako kormidla, ryba jako vesla. Ale Veverčin chvost jest padákem. Viděl jsem Ve- verku padati s výše k zemi a ocas jí dobře posloužil: roz- táhla jej co nejvíce, i přistála bezpečně pravým bokem vzhůru. Vzpomínám si, co se přihodilo Veverce, která přišla ne- hodou nějakou o ocas. Zdálo se, že jí to příliš nevadí. Pa- hýl se uzdravil a Veverka byla smělá jako jindy. Avšak jednoho dne se nezachvtila, když skočila, a spadla na zem. Jindy by to bývala maličkost. Avšak bez ocasu narazila se tolik, že pes, který viděl ji padati, přiběhl a zabil ji dříve, než se mohla vzpamatovati a vvlézti na strom.

Šedesátápátá přástka.

Proč. Pes vrtí ocasem.

Stará povidačka vypravuje, že Pes řekl Kočce: »Kočko, ty jsi blázen! Vrčíš, když máš radost a vrtíš ocasem, když se zlobíš.« Což ostatně je pravda, a ptáte se mimoděk: Proč Pes vrtí ocasem na znamení přátelství? Jisto je, že to jest signalisování, což bude asi zajímati chlapce, kteří se teď učí signalisování vlajkou. Myslí sc obyčejně, že to vynalezli vojáci, avšak wooderafteři to vědí lépe. Předně: dej si pozor, že každý Pes, jenž má na těle něco bílého, má aspoň malou bílou skvrnu na konci ocasu. To je dobře známo; a příčinou toho jest, že divoký předek měl bílou štětičku na konci ocasu; bílou vlajku, na mou věru. A to bvla vlajka pro jeho signalisování. 175) Dejme tomu, že divoký Pes, slídící za kořistí v lese, uzří nějaké jiné zvíře. Okamžitě se skrčí, neboť to jest dobrá lesní moudrost, vystříhati se toho, abys byl viděn, a pak dávati pozor ze svého úkrytu. Když cizinec přijde blíže, skrčený Pes vidí, že to jest zvíře vlastního druhu, i je zbytečno, aby se dále ještě skrýval. Opravdu, jest nemožno zůstati ukryt. V okamžiku, kdy cizinec se zastaví a podívá na skrčeného Psa, tento vstane rovnou na své čtyři nohy, vztýčí ocas vysoko a kývá bílou špičkou jeho se strany na stranu na znamení: »Buďme přáteli !«  Každý Pes zná toto znamení, každý Pes v každém městě ho dosud používá, každý hoch to viděl tisíckrát. Chlubíme se, že jsme vynalezli sionalisování svou malou bílou vlaj- kou. Může být, ale Pes ji má už dávno, dříve, než mv jsme sl ji udělali.

Šedesátášestá přástka.

Proč se Pes třikrát otočí, než st lehne.

Ano, každý to tak dělá: vážný, veliký bernardýn, bláz- nivý, nejmenší mopslík, tulácká doga z ulice. Dejte mu holé prkno nebo hedvábný polštář, otočí se třikrát a pak teprve si lehne. Proč? Není tak těžko na to odpověděti. Dávno, velmi dávno, divoký pra-pra-pradědeček Psa — žluté stvoření s černými chlupy, roztroušenými po zádech, ostrýma uši- ma, světlými skvrnami nad očima a bílou špičkou ocásku — žil jednak v lesích, jednak na prériích. Neměl domova, do něhož by se mohl vždy vrátit, když potřeboval si odpoči- nout nebo se vyspat; i tábořil, kde se mu naskytlo: na pla- ninách, v houští, nebo v nějaké díře ve skále. A nosil své ložní potřeby na svých zádech. Nicméně měl za to, že vždy 154 176)

(Muchomůrka hlíznatá) xx ČI Ďáblova 155 177) se vyplatí trochu pohodě se zaříditi tim, že si urovnal trávu, listí, větvičky nebo oblázky, než si ulehl. A nejedno- dušší způsob, jak to udělati, byl, že se zkroutil a třikrát otočil kolem do kola, vysokou trávu nebo oblázky uhlazuje do tvaru pohedlného lože. Ano, a všichni dnes dělají právě tak, veliký i malý, což jest jeden z mnohých důkazů, že pocházejí z téhož divo- kého praotce a ještě pamatují na jeho zvyky. , Z

Šedesátásedmá přástka.

Ďáblova číše smrti.

Na světě bylo velmi krásně za oněch zářivých dnů před dávnými časy, kdy všichni živí tvorové se radovali ze svat- by E! Sola a Maka Iny. Zelené mládí a jiskřivé štěstí bylo všude. Jen jediný byl — Ďábel — jemuž se to nelíbilo. Ne- těšil se z rostoucí trávy. Blatouchy ho nudily veselostí své- ho zlata. Žvýkal tehdy jejich stonky a proto od té doby jsou mnohé nízké a nevyvinuté. A třešeň s jejími vonnými květy zadýchal svým jedovatým dechem, takže větve její se spálily a zčernaly v hrozné nádorv rakovinné. A jedo- vaté shnv naprskal na rozvíjející se květy růží, takže zčer- naly a uvadly. Jetelíček, přítel včel, sešlapal, avšak on bo- každé zase vstal tak statečně, že Ďábel zavolal bílou koko- tici, aby mu jako pijavice ssála krev po celý rok a zniěha jej. Pak zanechal Ďábelskou révu, břečtan, aby se vinu po kmenech stromů a dusil jejich život. A skutečně, rdous stromy dodnes. Nasadil Chňapající Želvu do krásných je- zer, aby pohubila neškodná zvířátka, a poslal Žlutooký Po- strach a Suchý Vítr s jeho plamenným dechem. A posléze stvořil Muchomůrku hliznatou a rozsil ji lesích. i í . no 1 178) Viděl veverky, jak se živí a zásobují pečárkou polní. Viděl, že skýtá potravu myši i jelenu, i udělal Muchomůrku hliznatou podle ní a rozsil ji, kdekoli rostly dobré houby, nástrahu pro nepozorné. štíhlý a ztepilý je Čertoplach (tak mu lidé říkají). Na pohled je krásný a voní jako mnohé dobré houby. Avšak střez se ho! Maličko jej stačí, kousíček v pohárku. Ještě v noci nebo až druhý den bolesti otravy se dostaví. Příliš pozdě bývá pro lékařskou pomoc, a Muchomůrka, Čerto- plach, dítě Ďáblovo, vyžádala si nové oběti. Jak poznáme smrtonosnou Muchomůrku mezi jejími do- brotivými příbuznými, dobrými houbami? Učení lidé říkají, že podle toho jedového poháru, ze kterého vyrůstá, bílé- ho dětského límečku na krku, bílých lupenů a bílých vý- trusů, jež padají z lupenů, když klobouk bez klobouku po- ložíme s lupínky dolů na hodinku na černý papír. Podle těchto vlastností můžeme poznati bledého Démo- na lesů, avšak mnozí lidé si řekli: »Poněvadž smrt číhá v této ztepilé houbě, ačkoliv sta jich je dobrých k jídlu, ale snadno se zmýlíme, pro jistotu vyvarujeme se hub vůbec. Nechme jich !«  Tak Ďábel se radoval, že zkazili mnoho dobré potravy dobrým lidem. Toto nebezpečí Čertoplacha jest Tajemstvím Lesa.

Šedesátáosmá přástka.

Démon lesa.

Slyšel jsi o dobrých vílách a dobré Matce Přírodě i Kou- zlu Oblohy. Teď ale chci tě varovati před nástrahami, jež jsou v moci zlého démona a jež znamenají pro tebe bolest a smrt, nevyhneš-li se jim. 179) Les má své rulíky, vraní oka, lýkovce, ale těch se hoch lesní moudrosti bát nemusí, poněvadž se naučil znáti lesní byliny. Není v našich lesích takřka vůbec dravých zvířat, a je proto zbytečno se tolik nad nimi horšiti. Není u nás štírů, není jedovatých pavouků. Jen zmije je tu a už od malička dětem se líčí jako něco hrůzného a vyvolává se k ní neláska a pomstychtivost, jako by byla tady přišla skutečně dlouho očekávaná příležitost: zabít bez zodpovědnosti! Zmije je jediným nebezpečím v lese, poněvadž se může stát, že chtivý náš zrak zabloudí někam jinam a nevidí, kam jsme šlápli. Proto ale přece milovník přírody bude si musit přece vštípit v srdce tyto dvě zásady: 1. zmiji dobře znát a nechat ji na pokoji, 2. nezabíjet ji, není-li toho potřeba v sebeobraně. Tedy předně: zmiji znát! Je tak různě zbarvena, že není vždy tak lehko ji poznat. Ale Matka Starost ji znamenala pro výstrahu: písmeno »H« za hlavou a klikatý pruh po hřbetě přesvědčuje dostatečně. Zmiji zbytečně nezabíjet! Kdo má rád přírodu, vyva- ruje se všeho zabíjení! S puškou chodit do lesa je řezni- ctvi! Kamenem do živého. tvora je klukovství! Hoch-junák, jenž má ušlechtilý charakter, jde do lesa s láskou. Matka Starost ti dává výstrahu: nech zmiji na pokoji! Je to také její dítě. Pečuje o ně jako o tebe. Jí patří trestat a odstra- ňovat. Nezahlušuj svědomí plochými názory nevzdělanců! Přej života každému! Možná, že se naučíš učiniti zmiji neškodnou, tak jako Indové kobru. Jistě tě však bude její život zajímat. Nech ji na živu! 158 180) Ale buď na stráži hlavně svým druhům! Co budeš dělat, uštkne-li? Kolem údu postiženého mezi ranou a srdcem těsně obvaž! Ránu vyssaj a vymyj horkou vodou, aby krvácela! Vypal ji silným čpavkem nebo jinou žíravinou, nebo rozpáleným železem, anebo vyřízni raněné místo ostrým nožem nebo břitvou, nemožno-li jíti k lékaři. Zmiji znát a zmiji se vyhnout — to je osmé tajemství lesa.

Šedesátádevátá přástka.

Lék Oblohy.

To jest největší a nejvelkolepější tajemství Lesní Mou- drosti — Lék Oblohy. Chci vám o tom pověděti povídku. Žil jednou Indián, jenž opustil svůj vlastní lid, aby žil s bílým mužem na VÝ- chodě. Avšak Velký Duch byl tím pohněván, neboť si ne- přál, aby Indián žil v domech nebo městech. Po roce rudoch se vrátil velmi hubený a nemocný, skoro celou noc kašlal a nemohl spáti. Sám byl přesvědčen, že umře. Starý Kouzelník Vševěd z jeho kmene mu řekl: »Po- třebuješ Lék Oblohy'« Užíval toho léku a uzdravil se do- cela i zesílil. Jiný Indián, jenž odešel navštívit nějaký vzdálený kmen rudošský, vrátil se s nemocnou kůží, která tím byla velmi bolestivá. Bylo to daleko horší než popálení »jedovatým břečťanem«, kterým často lidé v amerických lesích trpí, neboť začalo se to zažírat do masa. Kouzelník Vševěd řekl: »Lék Oblohy tě vyléčí!l« A vyléčil. XII 159 181) Jednoho dne bílý jeden muž, obchodník, přišel k In- diánům, prodávaje jim oděv, kterým by si zahalili prsa. Tvrdil, že jej potřebují, protože jej sám nosil. A ačkoli byl tak důkladně obalen, byl stále nachlazen. Stonal, jakmile zavanul vítr. Starý Kouzelník Vševěd řekl: »My nepotře- bujeme vašich polštářků, ale vám by neškodilo, kdybyste užíval Léku Oblohy!« Obchodník to zkusil, a pomaloučku k radosti a překvapení svému, ať bylo venku zima nebo horko, jemu bylo dobře. Tento muž měl přítele, jenž byl učeným profesorem na universitě. I vypravoval mu o velké věci, které se naučil u starých Indiánů. Profesor nebyl starý, ale byl velmi ne- mocný a slabý. Nemohl celé noci spáti. Vlasy mu vypadaly a jeho myšlenky byly často ponuré. Celý svět se mu zdál býti temným. Věděl, že je to choroba, a proto odjel na Zá- pad navštíviti svého přítele. Setkal se s Kouzelníkem Vše- vědem i řekl mu: »Můžeš mi pomoci ?«  Moudrý, starý Indián odpověděl: »Bílý muži, kde jsi ztrávil své dny ?«  »Ztrávil jsem je u stolu, ve své studovně a ve školní síni.«  »Ano, a své noci?«  »Ve své studovně, mezi svými knihami.«  »A Kde jsi spal?«  »Nespím mnoho, ač mám pohodlnou postel.«  »V domě ?«  »Ano, ovšem.«  »Poslyš tedy, bláhový bílý muži. Velký Duch vložil Velký Lék v oblohu, aby léčil naše neduhy. A ty se mu vy- hýbáš ve dne i v noci. Co můžeš očekávati, nežli zlo? Uží- vej Léku Oblohy dle svých vlastních sil a budeš uzdraven.«  Učinil tak, a uzdravilo ho to. Síla se mu opět vrátila. 160 182) Jeho tváře zčervenaly, jeho ruce byly plné, vlasy mu pře- staly vypadávat, spal jako dítě. Byl šťasten. Nuže, co je to Lék Oblohy? Jest to slavnostní slunce zář, jež léčí tak mnoho lidských chorob. žádáme na každém junáku lesní moudrosti, aby přijímal jeho požehnání. A v tom duchu, Vůdče, musíš vésti mládež. Dej jim uznání za to, jsou-li opálení až k loktům, bez puchýřů. Větší jsou-li opálení k ramenům. Ještě větší jsou-li opálení k pasu. A největší ze všech jsou-li opáleni celí, Jak toho dosáhnou? Zaveď je na odlehlé místečko a řekni jim, aby zář slunce nechali padati na svá nahá těla každý den deset minut. Někteří více, někteří méně, podle toho, kolik snesou, a toto jest měřítko: pokud jest to příjemné, jest to dobré. Takovým způsobem získají jeden z dobrých darů lesa a budou silni a otužilí, neboť není většího léku než Slunce na obloze.

Sedmdesátá přástka.

Anděl noci.

Ó, vůdče mladého kmene! Znáš Dvanáct Tajemství Lesa? Víš, kdo kráčel kolem tvého stanu, když jsi třicáté noci tábořil venku? Ne? Já myslím, že víš, tábořil-li jsi skutečně plných třicet nocí, avšak nevíš, že víš. Ale tyto věci máš míti v srdci a předati je těm, které vedeš. Velký Duch nedává dobrý vzduch ve dne a jedovatý v noci. Je týž čistý vzduch v noci, jedině chladnější. Proto se opatříš pokrývkami na noc. Avšak: kdežto venkovský vzduch jest čistý, vnitřní může býti zkažený. Proto sni venku a poznáš požehnání noci a noční vzduch s jeho chla- divě dobrotivým vlivem. 161 183) Ti, kdo přicházejí do našeho tábora ze života v městě, kde se spí v uzavřených místnostech, nejsou zvyklí a snad jsou i trochu nervosní, takže s počátku spí málo. Avšak každá noc přináší svůj balsám odpočinku. Síly přibývá. Někteří to poznají už za týden. Městem znavení a nervosně zesláblí shledají to nejpozději v půlměsíci. A za měsíc jistě, když noc se sklání, pociťuješ požehnání balsámu, který Velký Duch všem nám poskytuje. Budeš spáti, a to klid- ným, sladkým, oživujícím spánkem. Poznáš tenkrát dvanácté tajemství lesů. Co kráčelo kolem tebe třicátou noc? Nevíš, neslyšel jsi ničeho, poně- vadž jsi spal. Avšak, když přijde jitro, cítíš a pochopíš, že kolem tvého lože s křídlv a rukama zdviženýma, žehnaje a uklidňuje, kráčel Anděl Noci, pod křídly nesa uzdravení a mír. Neviděl jsi ho, neslvšel jsi ho, avšak sladký lék jeho přítomnosti zůstane s tebou mnoho měsíců potom. 184)

CO ROBIT 185) Hnízdo pěnkavy, střízlika, kosa, ťuhýka a žiúvy 186)

Sedmdesátáprvá přástka.

Hnízda ptačí v zimě.

K čemu jsou stará hnízda ptačí? Mají ještě svůj úkol, jemuž slouží. Často se hodí myšce hnízdo střízlíka nebo jiná hnízda na zemi nebo nevysoko nad zemí stavěná. Ve- verka si překlene střechou otevřené hnízdo vraní nebo kání a vystaví si tak svůj vzdušný hrad. Někteří ptáci si nedo- vedou stavěti sami hnízda na stromech, nebo neradi se tím zdržují a přece rádi svoje vajíčka ukryjí v bezpečí na vy- soké místo; tak do starých drozdích hnízd klade vajíčka vodouš kropenatý, do hnízd vraních kalous. Avšak je mnoho opuštěných, starých hnízd, jež neslouží již ničemu a jsou pro tebe. Sbírání hnízd v létě by bylo bídáctvím, ukrutností a jest i zákonem stíháno. Avšak sbírání hnízd v zimě jest pěknou zábavou a neškodí nikomu, sbíráme-li jen malá hnízdečka, zbudovaná mezi větvemi nebo na skalních úte- sech. Neboť většina ptáčků dává přednost tomu vystavěti si každý rok pro sebe nové hnízdo. Naleznete-li mechovité hnízdo pěnkavy, vlnaté hnízdo stehlíka, hlínou vymazané hnízdo kosa, ze stébel a stonků upletené hnízdo tuhýka, vakovité a zavěšené hnízdo žluvy, máte pět druhů krásných hnízd, které se snadno uchovají v museu a jejichž sběrem nikomu neublížíte. 187)

Sedmdesátádruhá přástka.

Kopretina či „Má mne rád — nemá mne rád“.

Kopretina jest podobná sedmikrásce a jako ona otevírá své oči při úsvitu dne a zavírá je na noc. Je však mnohem větší a proto jí také říkají v některých zemích »volské oko«. Někteří mladí lidé ji nazývají: »Máš mne rád, ne- máš mne rád«, poněvadž si myslí, že může povědět, zda je kdo milován. Otrhávají bílé paprsky květní jeden za dru- hým, říkajíce: »Má mne rád; nemá mne rád; má mne rád; nemá mne rád.« Co říkají, když nejposlednější otrhnou, to jest odpovědí na otázku. Když kopretina řekne: »hlá mne rád,e« vezmou druhou a dávali ji otázku: »Vezme si mne?«  Pak, otrhávajíce paprsky jako dříve: »Letos, napřesrok, někdy, nikdy.« A tak se dozvědí všecko, co kopretina ví o těchto důležitých věcech. Kopretina, veselá dcera luk v měsíci květin, ač je do- movem u nás, obešla už skoro celou zeměkouli. V Americe i v Evropě stejně se těší jejímu zlatému očku s bílým l- mečkem, neboť byla tam za doby Občanské Války zanesena se senem a stala se plevelí v polích. A tak všechny louky se jí rozesmívají na východě i na západě.

Sedmdesátátřetí přástka.

Lov na opice.

Všichni rádi si vyjdeme na lov; každý svým vlastním způsobem; a jenom proto, že se nám protiví každá ukrut- nost a ničení, nenávidíme lov živých zvířat puškou, pastmi a štvanicemi, kterými se tolik lidí ještě dnes baví, ač to by mělo zůstat výsadou našich barbarských předkův. 166 188) Kopretina 189) Chtěl bych ti poraditi, jak si vyjít na lov a vrátiti se s dobrou kořistí i s čistým svědomím. Pojď! Jest jaro a nejkrásnější čas na lov opic. Budeme slíditi podle potoka, kde ještě bude dosti zvěře. »Hle, tady je Opičí strom a na něm plno opiček !«  »Cože! Tyto jívové jehnědy ?«  Ano, myslíš, že to jsou pouhé jehnědy, ale počkej, uvi- díš. Vezmeme si domů trochu opiček, kousek větvičky a uvidíš, že jehněda vrby jest jen opičí děťátko ještě neho- tové. Nyní si opatř větvičku živého černého bezu a jeden nebo dva kolíčky ze škumpy. Jest nejlépe používat škumpy, poněvadž jest to jediné dřevo, jež snadno seženeme, a jež se dá propíchnout špendlíkem nebo rozřezat. Kousky buď- tež 12 cm nebo 15 em dlouhé a asi 1 em až 2/5 cm tlusté. Mají míti co nejvíce výrůstků a znetvořenin, jako suků. bouli, houbiček, lišejníků atd.; to vše dodá zajímavosti vý- tvoru. K tomu musíme sehnati ještě trochu štěpin ze staré rákosky, suché trávy, starých stonků a trochu oblázků atd., abychom mohli udělati pozadí a popředí malé džungle, ve které si naše opičky budou hráti. Jest rozkošné, jaký nový zájem všeho druhu bejlí nabude pro nás, když se na ně díváme jako na bambusy a palmy svojí malé džungle. Nyní s kořistí svého lovu pojďme domů a uložme si dobře své trofeje. Vyřízni si asi 7 em dlouhý kus větvičky bezové a od- straň suky, seřízni kolíček tak, aby přesně vešel dovnitř, seřízni rovně jeho konec a vytlač dřeň (duši) jedním ostrým nárazem, nebo oloupej kůru kolem ní. Tak to bude ještě lepší, dřeň se nepomačká. 168 190) 37 bo ž x Zn 3 m 7M s yn Opice ve vrcholcich stromů 109 191) Nyní vezmi kus dřeni asi třetinu velikosti velké je- hnědy jívové, použij velmi ostrého nože i shledáš, že je snadno seříznouti ji do tvaru opičí hlavy asi jako »a« nebo »b«. Použij hodně špičaté měkké černé tužky a udělej oči, nos, čárku pro ústa, naznač uši; nebo počkáš-li, až dřeň dobře uschne, můžeš na ni kresliti pérem a in- koustem. Jsi-li obratný v řezání, vyřežeš si uši jako v »d«. Propíchni obyčejný Špendlík temenem hlavy do velké jehnědy, jež sama bude tělem (e). Přilepiti hlavu na tělo, je těžší, alespoň se tělo tak snadno nerozpadne. Vyřízní dvě paže z duše (ff) a dvě nohy (gg), obrysy prstů na- kresliv ostrou černou tužkou nebo inkoustem. Vyřízni dlouhý ostře zašpičatělý kus duše pro ohon, ponoř jej do vroucí vody, pak ohni jej do tvaru »h«. Vyřízni větvičku škumpy tak, že jest asi decimetr vy- soká a hodí se za strom; přiklepni ji na prkénko, aby stála. Někdy jest snazší vyvrtati díru v stojánku a zastrčiti do ní větévku. Posaď opici na větev, připíchnuv ji špendlíkem jako v »i« nebo přilepiv ji; a přlep nohy i ocas. Pak odlož vše, dokud klih neztvrdne. Zatím si opatř obyčejnou bedničku od cigar asi 5 cm hlubokou, vylep ji bílým papírem; nebo ji vymaluj bílou barvou. Horní část vymaluj barvou oblohy; dolní dej od- stín zelený, u dna hodně tmavý. Polož na dno sklo a zaraž dospod po krajích řadu hřebíčků, aby drželo; to bude je- zero. Rozhřej si klih, na jednu část klihu pět částí vody, pak rozdělej v něm hodně sádry, běloby nebo bílého jílu, až uděláš měkké těsto. Udělej z toho těsta břehy kolem jezera a na stranách je hodně vyvyš. Zasaď strom s jeho větví, 170 192)

Přesličky v džungli 193) na níž sedí opice s jedné strany; na dno naházej drobný písek nebo piliny ztrouchnivělého dřeva, aby se zakryla bílá barva; nebo dno omaluj barvami vody. Použij všeho druhu suché trávy atd., abys vytvořil džungli; zarazíš je do těsta nebo je přilepíš. A tvoje džungle i s opičkami je hotova.

Mnoho jiných věcí může býti použito na Opice. Viděl jsem pěkně udělané opice z burských oříšků s namalova- nými tvary a velmi mladou černou jehnědkou břízovou za ocas. Krásné ptáky si můžeš udělat, použiv dřeni bezové a zářivých peříček nebo pestrého hedvábí za peří. Dřeň samu snadno obarvíš vodními barvami. Jistě se potěšíš krásnými výsledky, jakých dosáhneš divokým tímto materiálem, ke kterému jsi přidal trochu představivosti. A tento lov opic bude mít ten význam, že se naučíš no- vému druhu lovu, na nějž budou jen pěkné vzpomínky a trofejemi se budeš moci vždycky prokázat.

Sedmdesátáčtvrtá přástka.

Přesličkové džungle.

Před dávnými, dávnými časy, před miliony lety, bylo na světě mnohem tepleji než nyní. Ano, uprostřed zimy bylo tepleji nežli je nyní uprostřed léta. Ve středu a na zá- padě Čech byly obrovské lesy stromů, jež vypadaly jako malé palmy, avšak jiné jako obrovská stébla s klasy a ko- lénky, ze kterých vyrůstala kolečka větví. Byly také tak vysoké jako palmy a rostly v bažinách. 172 194) v rybníce — uba ku 195) Když některé z těchto velkých rostlin zahynuly, klesly do bahna a byly zapomenuty. Takže bahno bylo posléze hustě naplněno jejich kmeny. Pak z nějaké neznámé příčiny všecky velké kolénkaté stromy zahynuly a písek, bahno, štěrk zanesly bažinu. Tam ležely a pomalu černaly a tvrdly pod bahnem až se z nich stalo uhlí. Pálíme tedy dnes kmeny kolénkatých bažinných stro- mů. Avšak jejich nejmladší pra-pravnouče ještě jest s námi a ukazuje nám v malém měřítku, jak velcí jeho předci vy- padali. Najdete jej v bažinatých našich lesích a v rákosinách tůní. Lidé mu říkají přeslička, po latinsku se nazývá »koň- ské žíně«. Podle obrázku jej poznáte. Natrhej si jich do hrsti a vezmi je domů. Pak si opatř trochu plazících se rostlin, jimž se říká plavuně, kousek skla (vůdce dá pozor, aby okraje skla byly dobře otupeny na kameni, aby se nikdo nepořezal), bedničku od doutníků, bílou těstovitou hmotu jako když jsi lovil opice. Udělej si jezírko pomocí skla 'a „břehy kolem něhou z těsta, jež máš. Nyní pokryj břehy plavuní; můžeš je tro- chu na spodu přilepit klihem, vzadu však u jezírka nech volné místo bez mechu. Vezmi si špičatý kolík a udělej díry do hlíny nebo těsta a do každé díry vstrč jednu z pře- sliček, odřízni špičku nůžkami, je-li příliš vysoká a dosa- huje až nahoru, až máš na každé straně houštinu těchto kměénů; na jedné straně však jich zastrkej více než na, druhé. Nyní slavné ukončení. Musíš udělat některou vymřelou obludu. Opatř si půl vlašského ořechu; vyřízníi zářez na konci, kde bude krk; vyplň skořápku sádrovitým těstem; zastrč do něho dřevěné kolíky jako nohy, ocas a hlavu. 174 196) S rn X Kouřový otisk kapradiny 197) "Také ti výborně poslouží řapíky listů některých stromů, na př. řapíky kaštanu koňského za nohy nebo kostrbaté větvičky jasanu za ocas. Někdy bývá používáno za nohy též koření hřebíčku. Paličkovitý kus dřeva poslouží za hla- vu, naznačíš-li na něm oči a zuby. Když věc uschne, bude to dobré vymřelé zvíře. Postav je na břeh ve vodě a máš džungli, starou kladenskou džungli z doby, kdy se tvořilo kamenné uhlí.

Sedmdesátápátá přástka.

Ryba v rybníce.

Jdi ven a najdi si šišku smrkovou; to jest tělo tvé Ryby. Vyřízni dva kotoučky bílého papíru, jako oči, přilep je a když klih uschl, nakresli černým inkoustem dopro- střed každého tečku. Bílým obloučkem papíru po stranách naznač skřele. Pak šídlem nebo špičkami nůžek udělej po stranách dirky, do kterých vstrč ploutve vystřižené z hně- dého papíru, zalepiv je klihem. Pak čepelí nože udělej hlu- boký řez v zádech a rozštěp ocas a do každého řezu vstrč silný kus hnědého papíru do tvaru ploutve vyříznutý. Až vše uschne, nakresli paprsky inkoustem. Nyní máme pěk- nou Rybu. Rybníkem bude krabice od doutníků, jejíž dolní část se zbarví temně zeleně a horní část lehce modře jako obloha. Nalep kus skla nebo celuloidu rovnoběžně se dnem. To je voda. Celé pozadí a boky skla pokryj hliněnými břehy, jak bylo popsáno při »lovu na opice« nebo nalep na něj mech. Přivaž tenkou černou nit rybě na záda a na ocas a zavěs ji vodorovně ve vodě, upevniv nit nahoře na krabici. Nad- pis jest: »Život v rybníce« nebo »Ryba doma«. 176 198)

Sedmdesátášeatá přástka.

Kouřové otisky listů.

Toto jest nejstarší způsob plošného tisku, neboť listy se mohou otisknouti padnou-li náhodou na plochou skálu za vlhkého dne. Vzpomínám si, jakou jsem měl radost, když jako dítě jsem dělal tyto otisky, jen lituji, že se mi žádný z nich nezachoval. Ale to byly doby, kdy ještě se Památníky ne- zakládaly. Takto si budeš počínati. Vezmeš arch obyčejného pa- píru a důkladně jej namastíš máslem neb slaninou. Pak jej podržíš nad svíčkou, dolů stranou namaštěnou, takže pla- men se dotýká papíru — rychle papírem pohybuj, aby ne- chytl, až je všude černě okouřen. Nyní polož tento černý papír na plochou desku černou stranou vzhůru a list polož naň — obyčejně spodní strana listu se otiskuje lépe než svrchní — pokryj jej čistým pa- pírem a přitlač nebo tiskni po celém povrchu špičkami prstů, až všechny části listu byly přitlačeny na černý pa- pír. Pak zvedni list a polož jej černou stranou dolů na čistý papír, s čistým papírem navrch. Pevně jej přidrž jednou rukou a tři nebo tlač po celém povrchu špičkami prstů jako dříve. Zvedni list za řapík a sláva, máš krásný otisk hstu trvalým černým inkoustem, připoj jméno a datum a trofej svou ulož do Památníku. Nejlépe se otiskují listy ostružníku a jilmu. Kapradiny se vždy podaří. Méně květiny. Když děláme černý zakou- řený papír, vyplatí se udělati jej hodně černý, ale musí býti také dosti mastný, aby byl lesklý. Je-li málo nakou- řený, je tisk šedý, je-li příliš mastný stírá se. Tentýž 177 199) černý papír stačí pro mnoho listů. Kus pijavého papíru pod listem dělá tisk lepším.

Sedmdesátásedmá přástka.

Ptačí budky.[17]

V zimě musíme vyrobit doma budky pro ptáčky —— ne- boť udržet si naše roztomilé zpěváčky v našich zahradách, sadech i hájích je naší svatou povinností! Když postavíte budku některému ptáčku na zahradě, možno skoro s urči- tostí očekávat, že se tam usadí, a vy pak budete moci třeba z okna své světnice celé léto pozorovat život jeho a jeho rodiny. Tedy budky stavět je opravdu vděčná práce! Jsou dvojí budky pro ptáky: jedny jsou maličkými do- mečky, druhé jsou umělými dutinami ve kmeni. První se staví pro špačky, ale jsou oblíbeny i jinými, poněvadž jsou nejbezpečnější před kočkami a veverkami. Udělejte si takovou budku. Abyste si práci usnadnili, za- opatříte si bedničku, na kterou přiděláte střechu (a). Ve přední stěně vyřežte otvor, ale tu pozor, nesmí býti ani velký ani malý, záleží na ptáku, jenž tu má bydlet. Na špačka bude otvor asi 4 em široký. Pod otvorem (dveřmi) zaražte klínek, aby měl pták kde sedat, než se rozlétne. Pod dno bedničky připevněte špalíček (b), ve kterém jest pro- vrtán otvor. Pak budku obarvěte, nejlépe na olivovo. Když parva uschla, nastrčte do špalíčku pod budkou tyč a budku postavte. Někde dávají pod budku na tyč plech, aby kočky a myši se nahoru nedostaly (c a d). Ale budky z kmenů vyhloubených jsou vkusnější a ně- které ptáky vábí více. Jest několik způsobů, jak používáme přirozených špalků. Na př. když z kusu koňského kaštanu 178 200) Z budk Ptačí Kreslil E. Seton 179 201) (rozměru asi 20 cm tloušťky a !+ m délky) odštípneme boky, ze zbylého »jádra« uřízneme z každého konce špa- líček (asi 8 cm) a pak »jádro« vynecháme a ostatní sbi- jeme hřebíčky (O, Pa A). Nebo rozpůlíme poleno a každou polovinu z vnitřku vy- hloubíme, na obou stranách stejně, načež opět půlky sbi- jeme dohromady, takže vzniká pohodlná komůrka (La M). Jiný plán: Vezmi poleno z kaštanu, jilmu nebo jiného stromu s pevnou korou. Vyřízní kus asi 14 m dlouhý, na jednom konci jej dlouze šikmo seřízni (e). Pak opatrně na jedné straně nařízní kůru a sloupni ji. Oloupané poleno rozřež na tři kusy (f, g, h) pilou, vynech © a přilož opět kůru. Na nejdelší straně vyřež otvor, na místě, jež je od seříznutého konce nejdále (x na e) a hnízdo je hotovo. Konec se seřízne proto, aby se jím přibilo na zeď. Pak to vypadá jako na obr. r. Přední strana, t. j. kde je otvor, je vždy obrácena dolů. "Tyto způsoby vyžadují pěkný kus dřeva. Možno si však vypomoci též zbytky, ze kterých si vyřízneme špalíčky potřebné velikosti. Místo kůry možno použíti prkének, jež sbijeme v dutý válec. (J). Povrch pak pobijeme korou (K). — Ptáci milují těsný vchod, velikost otvoru řídí se právě velikostí ptáka.

Sedmdesátáosmá přástka.

Lovcova lampa.

Za starých časů každý lovec si dělával sám lampu, neboť bylo to mnohem snazší než si udělat svíčku. Hoši lesní pra- vědy si jistě takovou udělají. Každý aspoň jednu si musí 180 202) Lovcova lampa Ilotový kahan; miska; držálko knotu z lastury; držátko knotu z hlíny; banuněný knot 181 203) sám pořídit. Je k tomu třeba čtyř věcí: misky, knotu, držátka knotu a nějakého tuku, loje nebo oleje. Za misku výborně poslouží velká lastura. Knot je stočen z bavlny do tloušťky velké tužky a dlouhý asi 5 cm. Junák lesní moudrosti najde si opravdu lesní materiál, na př. vlákna ze stonku tolity. Držátkem knotu bude kousek kamínku nebo kousek la- stury asi tak velký jako koruna. Prostředkem jeho pro- vrtej dirku. Není tak snadno provrtat dirku kamenem, aby se nerozštípl, ale často najdeme oblázek už s otvorem. Nebo' můžeme udělati kotouček z hlíny 8 otvorem uprostřed, vy- páliti hodně do tvrda v prudkém ohni, ale nejsnazší je vy- boulenou iasturu tak dlouho brousiti o plochý kámen, až se udělá díra. Za olej použij jakéhokoliv tuku zvířecího, loje, slaniny, sádla zvířecího, je-li čerstvé, to jest bez soli. Naplň misku tukem, namoč knot do něho a vstrěč do držátka, takže na i cm vystrčen je ven; ostatní je v tuku. Držátko plave na hladině misky. Zapal konec knotu. Bude nořeti jasným, klidným pla- menem, dokud je olej v misce. Kdo udělá lampu, jež půl hodiny hoří, zaslouží si »po- ctu« lesní moudrosti a je-li členem wooderafterského kmene, dostane se mu »orlího péra«.

Sedmdesátádevátá přástka.

Honba na králíka.

Vezmi malou kuličku bílého hadříku nebo papíru, veli- kou jako lískový oříšek; budeme tomu říkat »králík«. Za- tím co všechna mládež si zakryje oči nebo vyjde z pokoje, da? 204) Indiánské hrnce Dole indiánské symboly: slunce, deště, blesku, vzrůstu, noci 153 205) Vůdce položí králíka na některé místo, vysoko nebo nízko, ale aby byl docela dobře vidět; pak odejde od něho a zvolá: »králík !«. Nyní mají mladí stopaři najíti králíka. Každý ohlížeje se kolem sebe. Jakmile někdo jej uvidí, neřekne nic, ale sedne si. Každý musí sám jej nalézti, pak si tiše sed- nouti, až všichni sedí. Kdo si naposled sedne, jest »tam«; kdo první si sedl, je vítězem; a vítěz má právo králíka při druhé hře umístiti, nepřeje-li si Vůdce tak učiniti.

Osmdesátá přástka.

Indiánské hrnce.

Hra tato často se hraje v pokoji a někdy se používá náprstku místo králíka. To jest něco, co může udělati každý, ať jest mladý nebo starý, a každý lesní junák musí jednu pěknou nádobu vy- robit. Onpatří si hroudu dobré hlíny: žlutá je lepší než modrá, protože dá nakonec lepší barvu. Hlínu rozdělej vodou, až jest měkká, vyndej všechny kamínky, stébla, smetí. Pak ji vyválej na koláč, rozřež no- žem v proužky asi 80 cm dlouhé a asi tak silné jako tužka. Ponoř své prsty do vody, vezmi jeden z těchto proužků a stoč do kotoučku (a), slepiv jednotlivé závity dohro- mady potřením vodou navrch a mezi závity. Pokračuj, při- dávaje, formuje a stíraje, až budeš mít misku asi 8 palce napříč a čtvrt palce tlustou. Polož ji pak na stinné místo, aby trochu ztvrdla. Jinak by se shroutila vlastní vahou. Asi za hodinu navlhči okraj a stav na něm kolem do- kola dál proužky jako dříve, až se mísa změní v pohár asi 184 206) y EE Vločky sněhové 185 207) čtyři palce široký a asi 3 palce vysoký. Odlož zase, aby utyvrdl. Pak dokonči tvar, přidávaje nové proužky a súžuje jej trochu dovnitř. Když nádoba utvrdla, udělej kašičku z hlíny a vody, potři ji zevnitř a zvenčí; pomocí prstů a nože uhladíš a urovnáš povrch. Když to vykonáš, použij ostré špičky a nakresli na hrnec některé indiánské kresby, jak jsou na náčrtku našem, používaje čar a teček k stíno- vání. Nyní postav hrnec na nějaké stinné místo, aby vyschl. Vysoko nad kamny v kuchyni jest dobré místo, není-li příliš blízko komínu. Po jednom dni postav jej blíže k teplu. Pak asi druhý den dej jej do kamen. Posléze — a to jest nejtěžší —- řekni vůdci, aby na kost tvrdou nádobu vstrčil do ohně, hluboko mezi žhavé uhlí v noci a nechal ji tam až do druhého dne. Ráno, když oheň vyhasl, opatrně se ná- doba vyndá a je-li vše dobře uděláno, bude jako z tvrdé červené terracotty. A nyní si vzpomeň, Vůdče! Nádoba, jest vyrobena ze země a jest určena pro věci, jež přicházejí ze země, aby dá- valy život, věci, jež nás krmí a udržují. Proto na ně kresii jen symboly těchto věcí. Na obrázku dole vidíš některé z těchto symbolů.

Osmdesátáprvní přástka.

Sněhové vločky či Šesterečné drahokamy Sněhurčina rubáše.

Slyšel jsi o roztomilé Sněhurce, bílé tiché krásné Sně- hurce, dceři krále Mrazu, krále Zimy, jejíž smutná hi- storie vypravuje se v první přástce. Pamatuješ se, že její rubáš byl obrouben bílou stužkou a křišťály, jenž každý 159 208) měl šest paprsků, šest plošek a šest úhlů, poněvadž v Bí- lém Království vládne podivný zákon, šesterečný zákon drahokamů. Nepodal jsem dobré vypodobnění Bílé Prin- cezny, avšak mohu ti ukázati, jak si uděláš šperky, jež se třpytily na jejím rubáši. Vezmi čtvereček bílého papíru o straně 8-—10 cm (a). Přelož jej napříč (b), a ještě jednou, až dělá čtverec (c), o straně o polovinu menší. Naznač na něm čáry jako v »d«  a slož jej do tří stejných částí jako v »e«. Nyní nakresli tužkou čáry jako v »f, g, h«. Vvřízni podle těchto čar nůž- kami, rozevři a máš sněžné drahokamy jako na vedlejší stránce. Přesvědčíš se sám, že je to tak věrně podle zákona kry- stalisačního v Bílém Království, když, až napadne sníh, si prohlédneš největší vločky, ležící na nějakém tmavém po- zadí. Uvidíš mnoho vzorků, všechny krásné, a všechny po- dle zákona vytvořené.

Jsi pln života?

Hochu, jsi pin života? Tak plný života jako Indián? Vidíš jako jestřáb, cítíš jako slepec, slyšíš jako sova? Jsi obratný jako kočka? Nevíš! Nuže, přesvěděme se o tom v těchto osmi přástkách. V těchto zkouškách 100 znamená vždycky dokonalou vyspělost, ač v některých případech je možno i toto číslo překročit.

Osmdesátádruhá přástka.

Dalekozrakost.

1. Podrž stránku této knížky a přesvědě se, z jak velké dálky dovedeš čísti. Když ze vzdálenosti 60 palců (1 palec = 2.54 em, tedy ze vzdálenosti 150 em), měřené od oka ke 154 209) knize, pak jest číslo tvého oka 60, což jest pozoruhodně dobrý zrak. Jen málokdo má číslo 70 (70 palců — 178 cm). 2. Jdi v noci ven a najdi skupinu hvězd zvanou Plejady čili Kuřátka. Dívej se, kolik jich spočteš. Vidíš-li pouze kupu hvězdnou, jest tvoje číslo 0, vidíš-li 4 malinké body v této kupě, jest tvé číslo 8, vidíš-li jich 6, jest tvé číslo 12. Vidíš-li jich 7, je tvé číslo 14, a sotva kdo se může vykázati větším číslem. 9. Nyní hledej na obloze Papůz na zádech Skvau, t. j. Alkora u Mizara. Nevidíš-li jej, máš nullu. Vidíš-li jej a dokážeš, že jej vidíš, máš o číslo 14 více. Nyní sečti takto: 60 -| 14 + 14; to dává 88 a to jest tvé číslo dalekozrakosti. Vše co jest nad 60 znamená, že vidíš jako jestřáb.

Osmdesátátřetí přástka.

Bystrozrakost.

Vezmi dvě prkénka, nebo lepenku podoby čtverce 30 cm širokého a dlouhého, rozděl jej na 25 čtverečků černými čarami (takže na každé straně je po 5 čtverečkách). Vezmi 10 ořechů a 10 oblázků, nebo 10 mincí a 10 fazolí, nebo jakékoliv dvě věci různící se tvarem i velikostí. Kdo je zkoušen, nechť se obrátí zády, zatím co některý z hochů umístí 5 ořechů a 5 oblázků na jedno z prkének, dle své libosti, po jednom do jednoho čtverečku. Zkoušený má dovoleno 5 vteřin (dle hodinek) dívati se na čtverec; pak jej přikrej. Z paměti hráč musí umístiti druhých 5 oříšků a 5 obláz- ků na druhý čtverec, přesně tak rozestavených. Počítá se jedna za každý správně umístěný předmět. Je-li oříšek nebo 188 210) ve vz oblázek právě na čáře, nepočítá se; ale je-li z větší části ve čtverečku, počítá se, že je ve čtverečku. Tak učiň čtyřikrát. Pak celkový výsledek znásob pěti. To dává tvé číslo bystrozrakosti.

Osmdesátáčtvrtá přástka.

Sluch.

Slyšíš jako sova? Sova nalezne po sluchu ve tmě svou kořist. Její sluch jest podivuhodný. Zkus, zda i tvůj sluch jest dobrý. 1. Zkouška s hodinkami. Takto poznáš, máš-li dobré uši. Předně, musíš si dát zavázat oči v nějakém ti- chém místě v bytě. Někdo nechť drží hodinky poblíž tvé hlavy. Slyšíš-li je do vzdálenosti 1 m (—40 palců) a doká- žeš-li to několika pokusy, je tvé číslo pro sluch 40, což je vysoké číslo. Když slyšíš na 4 m (= 20 palců) je nízké; když na 60 palců (— 14 m) je pozoruhodné (60 bodů). Všechna čísla nad 50 znamenají, že slyšíš jako sova. 2. Zkouškas padajícím špendlíkem. Někdy je těžko provésti zkoušku s hodinkami. Pak možno učiniti zkoušku se špendlíkem asi 244 em dlouhým s malou hlavič- kou. Polož špendlík na malý kousek dřeva přesně 114 em tlustý. Polož toto dřevo na hladkou, leštěnou desku stolu z tvrdého dřeva, ne tlustší než 24% cm, pod kterou je volný prostor. Dřívko musí ležeti mimo kraj stolu uvnitř desky, aby pod ním nebyl rám nebo nohy. Po upozornění »hotovo«  nechť někdo ťfukne do dřívka, takže špendlík spadne s něho na vrch stolu (s výše 14 cm). Slyšíš-li pád špendlíku ze vzdálenosti 10 m v úplně tiché světnici, jest tvůj sluch nor- mální, a tvoje číslo pro sluch jest 35 (10 m==35 stop). Když slyšíš teprve z dálky 7 m, jest tvé číslo pro sluch 20 189 211) (7 m -== 20 stop), což je nízké číslo. Slyšíš-li ze vzdálenosti 20 m, jest tvé číslo 70, což je pozoruhodné. Můžeš použíti buď hodinkové nebo špendlíkové zkoušky. Užiješ-li obojího, sečti výsledky a děl 2, abys dostal číslo svého sluchu.

Osmdesátápátá přástka.

Hmat.

Máš moudré prsty jako slepec?

1. Dej 10 niklových mincí, 10 měděných a 10 stříbrných do klobouku, pak se zavázanýma očima rozděl je na tři hromádky, stejný druh k sobě, nejdéle ve dvou minutách. Zabéře-li ti to plné dvě minuty (120 vteřin), jsi pomalý a tvoje číslo hmatové je 0. Učiníš-li uvedený úkol za 1 mi- nutu a 20 vteřin, tvé číslo jest čtyřicet. Jedno číslo se čítá za každou vteřinu scházející do dvou minut. Odpočítati však nutno 8 čísla za každou špatně umístěnou minci, takže 3 špatně umístěné mince sníží tvoje číslo 40 na 31. V East Side v New Yorku byli někteří malí hoši, kteří tento úkol provedli bez chyby za 50 vteřin, takže jejich hmatové číslo pro mince bylo 70. To jest: 120 vteřin bez 50 vteřin rovná se 70. To je rekord až doposud docílený. 2. Nyní vezmi misku obilínebo fazolí. Pak se zavázanýma očima a používaje pouze jedné ruky, pokládej zrnka nebo fazole po třech minutách vždy na zvláštní hro- mádku. Dělej to asi 2 minuty. Pak přestaň a spočítej všechny hromádky. Je-li 60 hromádek po 3 zrnkách v kaž- dé, je 60 číslo pro tvůj hmat podle obilných zrnek. 3. Poslední úkol jest: Dovedeš si zašněrovatboty po tmě? nebo se zavázanýma očima, zakončiv dvojitým pěkným uzlem? 1% 212) Zařiď si, aby obě tvoje boty měly dohromady 20 dírek neb háčků k zašněrování. Měj tkaničky přiměřeně dlouhé — protože příliš dlouhé prodlužují úkon. Jeden bod za kaž- dou dírku neb háček, t. j. 20 bodů si napočítej, když zašně- ruješ boty ve dvou minutách. V každém případě však pře- staň v šněrování, když 2 minuty uplynuly, pak si odpočti 2 body za každou špatně zašněrovanou dírku nebo háček nebo nezašněrovanou. Takto: Dejme tomu, že jsi 4 špatně šněroval, odečti 4krát 2 od 20, a tvoje číslo pro šněrování při zavázaných očích je 12. Když špatné číslo tvoje bylo 10 nebo více, tvoje číslo pro šněrování je 0. Dejme tomu, že jsi při těchto třech úkolech týkajících se mincí, zrnek a šněrováni, docílil čísel 40, 30 a 14. Sečti tato čísla dohromady a obdržíš hmatové číslo 84.

Osmdesátášestá přástka.

Obratnost.

Polož do řady 12 bramborů (nebo jiných kulatých věcí) jeden od druhého přesně 1.80 m (==6 stop) daleko a po- slední 3.6 m (-=12 stop) daleko od krabice s dírou tak velkou, aby jí brambor prošel. Nyní na povel »jdi« utíkej, vezmi první brambor, vlož jej dírou do krabice. Pak vezmi druhý a učiň totéž a tak dále, až do posledního bramboru, každý ovšem donesa zvláště. Za minutu se zastav. Nyní znásob číslo bramborů, vložených do krabice, deseti a máš číslo obratnosti. Máš-li jich 8 v krabici, čítáš 80 bodů. Jsi obratný jako kočka. Málo hochů docílí vyššího čísla. Nikdo až dosud nedocílil 100 bodů. XIV 191 213)

Osmdesátásedmá přástka.

Odhadování délky.

Vezmi dva obyčejné hřebíky, nebo jiné tenké kousky kovu a polož je na stůl nebo na prkno od sebe na vzdále- nost 1 m, jak nejpřesněji jej dovedneš odhadnout. Pak pravítkem nebo metrem jakýmkoliv změř tuto vzdálenost. Za správný odhad čítej 20 bodů, a odečti jeden bod za každý 1 em, který přesahuje metr nebo se nedostává do metru. Nepočítej díly cm, řiď se dle nejbližších centime- trových čárek na pravítku. Učiň to 5krát, sečti výsledky a dostaneš číslo, jak odhaduješ délku. Máš-li takto při prvním- odhadu 102 cm, je to 0 2 více. 20 bez 2 dá 18 bodů. Je-li tvůj další odhad 96 cm, jest to o 4 cm méně — 20 bez 4 dá 16 bodů. Tvůj další odhad dá 12 bodů, další 17 a po- slední 19. Součet jest 18 a 16 a 17 a 12 a 19, čili tvé číslo jak odhaduješ délku jest 82.

Osmdesátáosmá přástka.

Míření či cvik rukou.

Vezmi 25 bramborů prostřední velikosti a postav tašku nebo kbelík, jehož otvor je okrouhlý a -přesně měří v prů- měru 30 em (1 stopu). Udělej ve vzdálenosti 3 m (10 stop) od kbelíku čáru..Postav se na ni a házej brambory jeden po druhém do kbelíku. Brambory, které padnou dovnitř, odrazem však zase vyletí, se počítají, jakoby tam zůstaly. Učiň to 4krát a sečti všechna 4 čísla, kolik jich bylo vho- zeno dovnitř. Dostaneš číslo míření — neb číslo cviku rukou. Na příklad: Dejme tomu, že ve 4 případech vho- díš 10 bramborů po prvé, 15 po druhé, 20 po třetí a 19 po 192 214) čtvrté. Sečti výsledky a tvoje číslo pro evik rukou neboli číslo pro míření je 64. Nyní. sečti všecka tato čísla: Dalekozrakost ................. 88 Bystrozrakost ................. 50 Sluch <.. 50 Hmat. ........ 84 Obratnost | ............... 80 Odhadování délky .............. 82 Míření .<........ 64 Tvoje číslo životnosti jest 1....... 498 Avšak velmi málo jich napočítá tolik. Napočteš-li 400, jsi jistě pln života; vidíš jako jestřáb, máš bystrý pohled, slyšíš. jako sova, hmatáš jako slepec, jsi rychlý jako kočka, dobře odhaduješ velikost a dobře míříš. To jest, jsi tak pln života jako Indián.

Osmdesátádevátá přástka.

Honba za pokladem.

Udělej 24 malých bílých kolíčků, každý asi T em dlouhý a tlustý jako tužka. Snadno je uděláš z proutků vrbových, jejichž kůru oloupáš. Zatím co mládež si přikryje oči, Vůdce odejde do lesa, zaváže bílý hadr na vysokou tyč nebo větev, na označení začátku. Pak krok od sebe dalekou a velmi křivolakou čarou zastrká malé bílé kolíčky po gemi, aby stály zpříma. Pod posledním kolíčkem se zakope po- klad, obyčejně kus čokolády. Hráči jej mají najíti sledu- jíce kolíčky. Když mládež se to naučí, může býti čára delší, kolíčky od sebe dále a nakonec poslední může býti deset kroků od předcházejícího. 193 215) Když jsou dobře vycvičeni, slouží kousky papíru, bílé boby, zrní obilné, nebo značky na stromech křídou místo kolíčků, jako stopy; a ještě později možno dělat špičatou holí. díry do země. Tato hra se může hrát za sněhu; tu pak stopa Vůdcova, jenž ukrývá poklad, slouží místo jiných znamení. Konečně možno si takto hráti za deštivých dnů také doma. Tu pak knoflíky, zrní nebo kousky bílé bavlnky bu- dou stopami. Ovšem stopa půjde po schodech nahoru a dolů a bude co nejdelší a nejkřivolačejší.

Devadesátá přástka.

Pohyblivé obrazy.

Jedna z her, jež nejvíce probouzejí představivost '(ima- ginaci), jsou »Pohyblivé obrazy«. Někdy se jí říká Panto- mima nebo Němohra což všecko znamená pohyby bez mluvení. Jeden, jenž byl určen, aby dělal »představení«, dostane úkol, jejž má představovati a vystoupí pak na jeviště nebo do táborového kruhu a předvede celou událost divákům, ne- hlesnuv jediným slovem a s co nejméně pomůckami. Vůdce oznamuje prostě, co' jest třeba vysvětliti, v mezi- aktí. Tyto náměty se setkaly s velikým úspěchem (není-li jinak udáno, hraje je vždy jen jeden herec): Slečinka a pavouk. Lakomec. Červená Karkulka — jde lesy, potká vlka atd. Robinson Crusoe — nalézá stopu člověka v písku. Holič v krámě — holí zákazníka (dva herci). 1% 216) První řeč při slavnostním obědě. Zoufalý politik, marně se snažící přesvědčiti schůzi. Radostná jízda ve Fordce — končící překocením (dva herci). Operace — scéna v nemocnici po nehodě. Profesor hypnotismu a jeho subjekt (dva herci.) člověk, jenž nalezl vlas v polévce. Mladá dáma nachází kabelku, otevře a vyskočí z ní myš, vzpomene si pak, že jest 1. aprila. Mladý muž, telefonující své nejmilejší. člověk setkávající se se zmijí a zabíjející ji. Rozsvěcování lampy. Vytahování korku. Hledání ztracené mince — a nalezení její v kapse nebo botě. Hudebník hrající svou vlastní komposici. šípková Růženka (spící) a princ (dva herci). Wiliam Teil a jablko (nejlepší v karikatuře s tykví a dvěma herci). Přechod přes led. Kaiser podpisující odřeknutí se trůnu. Soud Šalamounův (tři herci). Brutus odsuzuje své dva syny k smrti,

Devadesátáprvní přástka.

Album autografů zvířat.

Žijete-li na venkově, mohu vás naučiti starému přírodo- vědeckému šibalství. Vyhledejte si dutý strom. Někdy jej zdaleka naleznete podle mrtvého vrcholku, a někdy, při- jdete-li na strom, jenž před lety přišel o jednu ze svých 195 217) nejsilnějších větví. V každém případě staré duby, buky, kaštany bývají duté; kdežto jilmy na př. zřídka kdy, po- něvadž jak jednou se začínají kazit, zahynou. Pamatuj, že každý dutý strom jest nájemním domem pro zvířata v lese. Může být domovem dvaceti různým ro- dinám. Ptáky a netopýry je těžko pozorovat, kromě když hnízdí. Ale čtvernožci se spíše prozradí. Pořídíme si pro ně knihu navštívenek u paty stromu, takže každé chlupaté stvořeníčko zde napíše svoje jméno a nějakou příležitost- nou myšlenku, až poleze na strom. Jak? ó. to je jednoduché; častěji jsem to dělal. Nejprve vy- čisti a vyrovnej zem kolem stromu na metr nebo půldru- hého metru široko; pak ji posyp povlakem prachu, po- pele nebo písku — tím co máš snáze po ruce; srovnej a uhlaď, pak čekej přes noc. Ráno — většina čtvernožců jsou nočními chodci — se vrať; a shledáš, že každý tvor se čtyřmi nohami, jenž při- šel k stromu-nájemnému domu — zanechal nám svou stopu, to jest svůj podpis nebo znamení. Ani dvě zvířata nedělají stejnou stopu, takže každá ve- verka, jež lezla nahoru, každá kuna nebo myška, a každý zajíček, jenž přišel ke stromu, otiskl jasně svoji vzpo- mínku, aniž měl ten úmysl; a my, kteří studujeme vědu lesa, můžeme čísti zápis a vyprávěti, co se událo v noci.

Devadesátádruhá přástka.

Křivá hůl.

Jednou za onoho času bylo děvče, jež velmi toužilo do- zvěděti se, jakého dostane ženicha; i běželo, to se rozumí, k staré čarodějnici. 1% 218) Čarodějnice jí položila několik otázek, pak řekla: +Půjdeš rovnou lesem, neobrátíš se ani napravo ani nalevo, neobrátíš se ani o,palec nikdy dozadu, a přineseš mi rovnou hůl, čím rovnější tím lépe; avšak přines jen jednu.«  I vyšla dívka. Náhle viděla pěknou hůl docela blízko své ruky. Avšak na jednom konci byla trochu pokřivená. Řekla si: »Nikoli, najdu lepší než je tato.« Pak viděla jinou, jež byla dokonalá, avšak uprostřed trošičku křivá, I nechala ji. Pak šla dále a viděla mnoho holí skoro dokonalých ; avšak šla vždycky zas kupředu, poněvadž viděla ještě lepší, až prošla skoro celý les. Tu si uvědomila, že už bude v kon- cích se svou příležitostí; i musila sebrati jedinou hůl, již ještě mohla najíti, hodně křivou, a donesla ji čarodějnici, pravíc, že »mohla míti lepší, kdyby byla hned s počátku se spokojila s těmi, co viděla.«  Čarodějnice vzala hůl, pohrozila jí děvčeti a řekla: »Ta- kové je tvoje štěstí. Lesy a lesy půjdeš a s křivou holí vy- jdeš. Kdybys se méně těžko radovala, měla bys větší ště- stí; avšak přejde kolem tebe mnohý dobrý muž a vyjdeš s křivou holí.«  Možná, že některá děvčata lesní moudrosti tímto člán- kem budou povzbuzena. Udělejte to, jak radila čarodějni- ce, avšak mějte za úspěch, když hůl jest dvě stopy dlouhá a na půl palce někde křivá. Dovolte, abych připojil malé přísloví lesní moudrosti: Velký Duch dovede narýsovati rovnou čáru podle křivé hole.

Devadesátátřetípřástka.

Zvířecí tanec či Nana-bo-žu.

K němu potřebujeme Nana-bo-žu. To jest: někoho star- šího, kdo dovede bubnovat a zpívat. Má buben a paličku a 197 219) slaměný nebo papírový kyj. 'Též potřebuje dva diblíky, hochy nebo děvčata, pěkné postavy, kteří si nasadí šeredné masky nebo aspoň černé čepičky s dvěma otvory pro oči, aby vypadali co nejstrašidelněji; a celou řadu dětí, od tří nebo pěti let výše, jako zvířata. Má-li každé z nich nějaké znamení, barvu atd. některého zvířete nebo ptáka, tím lépe. Předně vidíme Nana-bo-žu, jak honí děti venku kolem kruhu, aby některé polapil a snědl; avšak, když se mu to nepodaří, pokusí se o lest a řekne: »Stůjte, stůjte, bratři! Proč bychom se spolu svářili? Pojďte, budeme spolu míti sněm a naučím vás nový tanec!«  Zvířata spolu šeptají a Šakal vystoupí, zaštěká a řekne: »Nana-bo-žu, jsem šakal. Zvířata praví, že přijdou na sněm, chceš-li vskutku mír a není-li to nějaká šalba.«  »Šalba!l« praví Nana-bo-žu, »já pouze chtěl vás naučit nové písničky z Východu.«e Všechna zvířata se pak shromažďují a sednou si do kruhu. Nana-bo-žů vezme buben a začne zpívati: »Nové písně z Východu, k novým taněte písním.«  Obrátí se k jednomu a řekne: »Kdo jsi a co umíš tančit ?«  Odpoví: »Jsem Bobr (nebo co je) a umím tančit Bobří tanec.«  »Dobrá! Pojď a ukaž mi jejl«  I tančí Bobr k hudbě, pleskaje hřbetem rozevřené pravé ruky na levou ruku jako ocasem, drže v obou prackách hůl a ohlodávaje ji, a v tempu hudby se pohybuje, napodobuje bobrovo klátění se. Nana-bo-žu vykřikne: »Výborně! To jest nejlepší Bobří tanec, jaký jsem kdy viděl! Jsi obdivuhodný; abys byl 198 220) dokonalým, chybí ti jenom křídla. Nechtěl bys míti křídla, abys mohl lítati na vrcholky stromů jako Orel?«  »Chtěl!« praví Bobr. »Znám kouzlo, jež by ti mohlo dáti křídla, pomohou-li mi ostatní zvířata,« praví Nana-bo-žu. » Pomůžete ?«  »Pomůžeme '« volají všechna. »Teď zavřete všichni dobře oči a přikryjte si je tlapa- mi! Nedívejte se, dokud vám neřeknu! Bobře, zavři oči a tanči co nejprudčeji, a já ti učaruji, že budeš míti křídla.«  Všichni zavrou a přikryjí si oči. Nana-bo-žu zpívá vel- mi pomalu a vrhna se na Bobra, zasadí mu slaměným kyjem ránu do hlavy. Bobr klesne mrtev. Dva diblíci při- běhnou s obou stran a odtáhnou tělo. Pak vykřikne Nana-bo-žu: »Podívejte se, podívejte se nyní! Vizte, jak letí! Vidíte, tam si sedá Bobr na vrchol stromu.«  Všichni se dívají a zdá se, že vidí Bobra odlétat. Rozličná zvířata a ptáci jsou vyvoláni, aby tančili své tance a jsou zabiti jako předcházející. Pak vystoupí Vrána, hopkujíc, křídly třepetajíc, krákorajíc. Nana-bo-žu se na ni dívá a povídá: »Jsi velmi hubená. Něco ti je. Ne- potřebuješ už křídel.« A pošle ji, aby si sedla. Pak vystoupí Šakal, aby tančil Šakalí tanec; avšak je velmi podezřelý a odpovídaje na otázky praví: »Nikoli, nepotřebuji křídel. Velký Duch mi dal dobré nohy, a to mi stačí;« i vrátí se na své sedadlo. Pak vystoupí Jelen, Ovce atd., a jsou zabiti; zatím ostatní jsou přesvědčeni, že oběti odlétly. Avšak Šakal a Roháč byli v pochybnostech. Tančili také, když na ně při- šla řada, řekli však, že si nepřejí změny. Že jsou spoko- jeni, jak Velký Duch je stvořil, Pomalu si zakrývají oči. Konečně prohlédnou a vidí, že vše je jen nalíčenou pastí 199 221) i zvolá Roháč: »Nana-bo-žu nás zabíjí! Je to vše jen lest! Spaste se útěkem !«  Všichni utíkají. Nana-bo-žu pronásleduje Roháče, za- sáhne ho kyjem na zádech; a proto roháči od té doby ne- mají ocasu a jsou kulhaví. Roháči křičí svůj válečný pokřik, daleko se rozléhající »Kraor!« a obrátí se proti Nana-bo-žu. Zvířata se se- běhnou kolem Roháče a Šakala, aby se vrhla na kouzelníka. Všichni naň ukazují prsty křičíce »Wakan Síče!« (t. j.: Černé čáry!). Kouzelník padá mrtev do kruhu. Pohřbí ho do větví, listů nebo pokrývek. Nato zvířata tančí své tance kolem něho. Než se začne s tancem, budiž obecenstvu vysvětlen smysl tance.

Devadesátáčtvrtá přástka.

Sobí tanec.

Nejsnadnější táborový tanec je Karibů čili Sobí tanec. Za dvacet minut jej umíte a můžete jej předvésti před veřejností s těmi, kdo jakživi jej ani neviděli, poněvadž je celý řízen náčelníkem. Hodí se také dobře dovnitř míst- nosti. Opatříte si jen čtyři páry parohů a čtyři lehké luky. Pravé parohy zvířecí jsou těžké. Lépe, když si najdete v lese zakřivené větve dubové, nebo jiné, a seříznete si je, abyste měli osm stejných »parohů«. Oloupejte jim kůru, aby byly bílé, všechny ostré špičky zakulaťte a pak je spojte po párech. Každý Karibů potřebuje jeden pár. Jsou drženy v ruce a nad hlavou nebo na hlavě. Karibů — čtyři počtem — jsou nejkrásnější bílí (v bí- lém obleku). Lovci jsou tři nebo čtyři. Musí míti luky, ne 200 222) Parohy pro sobí tanec Nahoře větve, jak rostou, dole hotové »sobí parohy«  261 223) však šípy. Náčelník má buben a musí umět zpívat Muje Mukesin nebo jiný indiánský nápěv. Jeden nebo dva, kdo umí výti jako vlci, se odeberou na jednu stranu, a kdo dovede «ječet jako rys nebo pardál, na druhou stranu, hodně daleko od kruhu. Nedovede-li toho nikdo, napodo- buje zvířata náčelník. Náčelník začne. Zabubnuje třikrát na buben, aby vzbu- dil pozornost, pak provolá hlasitě zpěvavým hlasem: »Sobi již po trojí sníh se neobjevili na našich lovišťích. Potřebu- jeme potravu. Jedině mocným kouzlem tance Sobího je můžeme přilákati, kouzlem Bílého Soba.«  Opět zabubnuje, pak se obrátí ke čtyřem větrům, kyna jim a vyčítaje jim, volaje je jmény: Kitchi-nodin (západ), Keeway-din (sever), Wabani-nodin (východ), Shawani- nodin (Jih). Naposledy volá ve směru, odkud mají Sobi při- jíti, konče táhlým »Ko-kee-na«. Pak, když uhodí pomalým, jednoduchým úderem na buben, čtyři Sobi vejdou v řadě za sebou, vážným krokem, podle zvuku bubnu. Hlavy drží vzhůru a parohy drží na svých hlavách jednou rukou, ob- cházejíce hrdě kolem. Náčelník pak zvolá: »Karibů, ka- ribů!« Obešedše jednou kolem ve slunečním kruhu — tím směrem, co je slunce -— odejde každý Sob do jednoho rohu. Náčelník řekne: »Uctívají symbol Velkého Ducha.« Bu- ben umlkne, Sobi kráčejí k ohni. Skloní se k němu pospolu, hlavy dolů, a táhle zabučí. Náčelník pak zvolá: »Uctívají čtyři Posly-Větry !«  Na to sobi ustoupí zpět, každý o čtyři kroky, obrátí se náhle, maličko se skloní a krátce zabučí, pak se obrátí zase tváří k ohni. Náčelník zvolá: © »Nyní žijí svůj volný, divoký život v planinách.« Začne nějakou dobrou píseň k tanci a tluče při tom na buben. Sobi tančí jednou kolem v kruhu. 202 224) Náčelník zvolá: »Plni života potýkají se spolu.«  První a druhý Karibů, třetí a čtvrtý se připraví k zá- pasu. Skloní hlavy, parohy zatnou do sebe, držíce je pevně nad hlavou, zaryčí, zahrabou v zemi, a tančí jeden kolem druhého třikrát. Hudba opět se začíná. Přestanou zápasit a tančí v kruhu opět jednou kolem. Hudba umlkne. Náčelník volá: »Opět se potýkají.« Tu první a čtvrtý, druhý a třetí zatnou svoje parohy a zápasí. Když jednou nebo vícekráte se obešli, zase začne hudba a přestanou se potýkati, běhají zase kolem, tančíce jako dříve. Náčelník zvolá: »Vlci jsou na stopě!«  Z dáli jest slyšeti výti vlky, junáky tam čekající. Karibů se rušně obrátí v tu stranu a zírají tam v řadě za sebou, hrozivě kloníce parohy a při tom frkajíce, dupa- jíce a hrabajíce. Vytí vlků přestává. Sobi jsou naplnění pocitem vítěz- ství. Náčelník volá: »Zahnali vlky!« Sobi se obrátí a tančí jednou v kruhu dle hudby, držíce hlavu vzhůru. Nyní jest slyšeti ječení pardalů (nebo jiný hrozivý hlas) V opačném směru. Náčelník zvolá: »Ale nyní je vyslídili pardalové.«  Sobi se opět postaví do jedné řady a ukazují bojovnost. Když ječení přestalo, náčelník vykřikne: »Zahnali par- dala!« Pak tančí sobi hrdě kolem, hlavy vzhůru, prsa vpřed si vykračují, poněvadž nad všemi nepřáteli zvítězili. Na to náčelník vykřikne: »Ale nový, smrtonosný nepří- tel přichází. Lovci jsou na stopě!« Lovci se objeví, plížíce se s luky. Obejdou půl kruhu, přední zadnímu dávaje po- stupně znamení: »Zde jsou, nalezli jsme je!l« »Čtyři pořádní chlapícil« »Kupředu« atd. Když se připlíží proti sobům, 205 225) prvý lovec vyrazí krátké »teď!«. Karibů skočí na protější stranu kruhu a seřadí se tak, aby vzdorovali novému to- muto nebezpečí; ale nerozumějí mu a vypínají se v strachu. Tu lovci napnou luky a dělají, jako by vystřelili každý jeden šíp. První karibů se skácí, ostatní, bojíce se, obrátí se a běží do polovice kruhu s hlavami skloněnými, netan- číce; pak se vrhnou do lesa. Lovci s jásavým pokřikem se vyřítí vpřed. Vůdce zvedne parohy. Všichni tančí a jásají kolem zabitého karibů a pak jej odtáhnou. Náčelník pak řekne: »Hle, vždy přijdou. Tanec Karibů přivábí karibů. Jest to velké kouzlo. Teď budeme míti co jísti v kmeni a děti nebudou už plakati.« 

Devadesátápátá přástka.

Sněmovní roucho.

Táborové obřadní roucho jest něco, co „každý může míti a sám si je může zhotoviti. Může býti každé barvy: šedé, žluté, oranžové nebo červené. Nejlepší je světle žluté. Velikost je půldruhého metru krát dva metry, látka buď vlněná, bavlněná, hedvábná nebo smíšená. Moje roucho jest z bavlněné látky pokrývek. Roucha tohoto se užívá jako zástavy (praporce), k de- koraci na stěnu, jako osobního obleku nebo pokrývky na spaní. Pro prvý účel má na horní straně přišity kličky, pro druhý má otvor pro hlavu, tak zvané »poncho«, to jest: je rovně prostřiženo nahoře (hh). Pro poslední účel jest tento otvor opatřen dvěma knoflíky nebo tkaničkami, aby se mohl stáhnout. To jest jeho užitečnost. Ornamentální jeho výzdobou jsou znaky a pamětihodnosti na něm vyma- lované nebo vyšité. Ačkoli každý majitel si roucho vyzdobí 226)

Obřadní roucha sněmovní 227) dle svého, tyto znaky na něm bývají skoro vždycky: čtyř- násobný oheň (Svastika), obyčejně uprostřed, štít lesní moudrosti, totem majitelův, symboly činů a stupňů majite- lem získaných. K tomu přimaluj malebné vzpomínky na velké události nebo tábory, jež jsi zažil. Nejsnáze si vymaluješ roucho barvami na látky. Oblíbený způsob a krásnější jest, použíti appligués ba- revných látek. Nejkrásnější je, vyšíti si roucho hedvábím nebo bavln- kou. Ale to dá mnoho práce i stojí mnoho peněz. Na obrázku jsou ukázky čtyř různých druhů roucha. Můžeš si vybrati nebo přizpůsobiti kterékoliv, ale pamatuj, že jen sagamore může nositi roucho se dvacetičtyřmi pery uprostřed. 206 228)

CO PAMATOVATI 229) 230)

Devadesátášestá přástka.

Jak se Zlatohlávek stal králem.

To jest povídka velmi stará a možná, že to není pravda, ale tak si to lidé vypravují. Zvířata si zvolila lva králem, poněvadž královsky vy- padá a poněvadž je silnější než jiná zvířata. I ptáci si pak vzpomněli, že by také měli míti královského vůdce. Po dlouhém sněmování bylo rozhodnuto, že, přes silnou oposici Pštrosa a jeho soudruhů, ten, kdo má největší mo- hutnost letu, bude králem. I rozlétli se všichni ptáci, aby se vidělo, kdo nejdále doletí. Jeden za druhým vraceli se znaveni, až bylo již jenom dva viděti ve vzduchu. Orla a Kondora, kteří se ještě vzná- šeli ve výšinách. Dostali se posléze tak vysoko, že Kondo- rovi mrzly uši, poněvadž je má holé. I vzdal se. Orel se vznesl ještě výše, aby ukázal, jak je silný, pak se snesl dolů, a žádal královskou hodnost. Avšak, právě když mu chtěli posaditi na hlavu korunu, seskočil Zlatohlávek s temene hlavy Orlovy, kde byl v je- jím hustém peří schován, a zašvitořil: »Na tom nezáleží, jak vysoko Orel byl, já jsem byl o něco výše, já tedy jsem králem!«  »Ano,« řekl Orel, »jenže já jsem tě nesl.«  »Co na tom?« odvětil Zlatohlávek. »Přezkoušíme se tedy znovu!« pravil Orel. »Ne, ne,« řekl Zlatohlávek, »byla ujednána pouze je- diná zkouška a ta je nyní hotova! Já jsem byl výše než ty!«  Od té chvíle se přeli. Právníci byli na straně Zlatohláv- kově, vojáci byli na straně Orlově. 209 231) Lidé mluví někdy o Orlu jako o »Králi ptáků«, vždy však jmenují Zlatohlávka »Králíčkem«. A skutečně nosí zlatou korunku.

Devadesátásedmá přástka.

Sněhová vánice.

Bylo to na velkém zimním karnevalu v Montrealu před nedávnem. Z okna dívalo se za sněhové vánice pět dětí růz- ných plemen: Eskymák, Dán, Rus, Indián a Američan. Pořadatelé karnevalu přivedli prvé čtyři s jejich rodiči. Avšak Američan byl synem bohatého návštěvníka. »Podívej se,« zvolal malý Eskymák z Aljašky, ukázav na padající sníh. »Podívej se, to padají třísky slonoviny. El Sol si jistojistě ořezává velký tesák Walrusův na ostrou dýku pro sebe. Hleď, jak řeže a jak lítá bílý prášek. Ovšem neřekl El Sol, ale užil proň eskymáckého názvu. Pak řekl Dán: »Nikoli! To není tím. To Matka Země se ukládá k spánku. To jsou velká husí pera peřiny, kterou sluhové její natřásají než si lehne a než se přikryje svým bílým rubášem.«  Malý Indián s očima upřenýma na vánici vážně zavrtěl hlavou a řekl: »Otec můj mne učil, že je to popel z dýmky Nana-bo-žy; přestal kouřiti i prostírá si svou pokrývku, aby na ní odpočinul. A otec můj vždy mluvil pravdu!«  »Nikoli! Mýlíš se!« řekl malý Rus. »Moje babička mi vyprávěla, že to jest Matka Starost. Vyjíždí na svém nej- silnějším, nejčerstvějším oři, Bílém Větru. Nebyl celé léto venku; jest plný síly a bujnosti, pění se mu z úst a vzpíná se. Vzduch jest naplněn pěnou z jeho uzdy, jak na něm Matka Starost jede a bodá ho ostruhami a prohání ho. Rád to vidím a zdá se mi, že naplňuje vzduch nějakou silou a 210 232) poselstvím. Nese mne zpět do mé drahé vlasti. Naplňuje mne to radostí, vidím-li tu bělost.«  Avšak Američan řekl: »Proč pak, to jenom sněží?« 

Devadesátáosmá přástka.

Kouzelné svítilny.

Byl kdysi malý smělý chlapec, jenž všechen čas prožil v lesích. Miloval lesy a vše, co bylo v nich. Dívával se nejraději ne na květy, ale hluboko do nich, a nikoli na zpívajícího ptáčka, ale do jeho očí, do malého jeho srdé- čka; a tak nahlédl hlouběji, než většina ostatních a vzdal se úplně vybírání ptačích vajíček. Ale lesy byly plny tajemství. Naslouchával slabým zá- chvěvům zpěvu a když přišel k tomu místu, nemohl na- lézti žádného ptáčka. Zvuky a pohyby mu unikaly. V le- sích viděl zvláštní stopy a jednoho dne posléze uzřel nád- herného ptáka, jenž právě tyto stopy dělal. Nikdy před tím neviděl tohoto ptáka a byl by jej byl měl za velkou vzácnost, kdyby nebyl viděl všude jeho stopy. Tak poznal, že lesy byly plny krásných bytostí, jež byly však tak obratné a rychlé, že se mu vyhýbaly. Jednoho dne, když šel kolem jednoho místa asi po sté, nalezl ptačí hnízdo. Bylo tam asi dlouho a přece je nevi- děl; a tak poznal, jak byl slepý, a vzkřikl: »Ó, kdybych jen lépe viděl, rozuměl bych pak těmto věcem! Kdyby tak každý ptáček měl nad svým hnízdem dnes večer sví- tilničku, aby se mi ukázal!«  Slunce zapadlo; avšak náhle měkké světlo objevilo se na stezce a uprostřed něho snědý hoch uzřel krásnou Sně- dou Dívku v dlouhém rouchu a s proutkem v rukou. Usmála se mile a řekla: »Chlapče, jsem Lesní Víla. Dlouho jsem si tě všímala. Mám tě ráda. Zdáš se býti ji- 211 233) ným, než jsou ostatní chlapci. Žádost tvá má být vy- plněna.«  Pak zmizela. Ale najednou celé okolí se třpytilo po- divnými svítilničkami — dlouhými, krátkými, červenými, modrými a ve skupinách, kamkoli se podíval, tam byly svítilničky — světélko, světélko, světélko, tu a všude, až celý les vypadal jako hvězdná obloha. Běžel k prvému, a hle, bylo tam doopravdy ptačí hnízdo. Běžel k druhému, ano, jiné hnízdo. A tu a onde každý jiný druh svítilničky označoval jiný druh hnízda. Krásná purpurová zář v niz- ké houštťině uchvátila jeho zrak. Běžel tam a nalezl hnízdo a byl v něm vzácný pták, kterého jen jedinkráte viděl. Zpíval okouzlující píseň, kterou často slyšel, ale nikdy ne- vystopoval. A vajíčka byla podivuhodná. Jeho stará vášeň sběratelská propukla. Natáhl ruku, aby se zmocnil tohoto skvostu. V tom okamžiku shasla všechna světla. Kolem něho byl černý les. Pak na lesní stezce zazářilo opět měk- ké světélko. Rozšiřovalo se, až uprostřed něho uzřel krás- nou Snědou Dívku — Lesní Vílu. Ale teď se neusmívala. Její tvář byla přísná a smutná, když pravila: »Bojím se, že jsem tě přeceňovala. Myslela jsem, že jsi lepší, než druzí. Měj toto na mysli: »Kdo nectí světla života, nespatří nikdy jeho zář.«  Pak zmizela jeho zrakům.

Devadesátádevátá přástka.

Jaro či Svatba Maka Iny a El Sola.

Ó, to byl pohnutlivý, zářný čas! Všechen vzduch a všechno mlází zdálo se plesati milými, tichými hlasy. Řeky 12 234) se usmívaly, hluboké tůně se rozesmály, když vrby na ně se shora házely své kočičky. Dubové stromy a břízy si na- věsily veselé třapečky, že vypadaly jako stožáry na slav- nostním korábu. Smrkové stromky postavily své zelené svíčičky a jednu velikou na štíhlý svůj vrcholek. Pampe- lišky si pospíšily, aby ranná role pozlatily svým zlatem. žáby kuňkaly v údolích. Drozd hájil čest ptačího zpěvu v křovinách. Lýkovce oděly své nahé větvičky růžovými kvítky; a Pověst, ta milá lhářka, smála se a šířila noviny. Všechen život se usmíval srdečným, nesobeckým úsmě- vem, jenž mluví o radosti z cizí radosti. Láska milujících se je nejširší. A i ten, ke komu ne- promluvila, by mohl přesto čísti ve výrazu radosti, jenž ji provází, že jest štěstím a musí si domysliti, že tím vyšším jest štěstí, čím vyšší jsou dvě bytosti, jež se milují. Ano, všechen živoucí svět stál tehdy udiven: vypravo- valo se o ženichu, zpívalo se něžné kráse nevěsty, neboť svatební den se přiblížil. A Matka Starost tu byla také, což nebyli novomanželé z jejího rodu? A i Zlý přišel, ale odplazil se, neboť požehnání Velké Všeduše bylo s nimi. Ó, mužný, zářící El Sol! 6Ó, Maka Ina! Dobrodějná Matka Země! Den spojení ruky v ruku minul. Radost však zůstala s námi, každý rok se obnovuje, když Březen má tři týdny za sebou. Podívej se pak, poutníče, do lesa! Hledej na obloze, hledej v rostoucí trávě, avšak nalezneš to hlavně ve své duši. A zpívej!

Stá přástka.

Jak sněmovati.

Každý dobrý junák lesní moudrosti musí věděti, jak se zařídí Sněmovní kruh. alá 235) Vyvol si nějaké tiché, rovné místečko v přírodě. Nej- lépe v lesích, neboť je krásnější, je-li obklopeno stromy. Udělej z nízkých sedadel kruh, kruh nemá míti men- šího průměru čtyř metrů a ne většího sedmi metrů, jinak ovšem závisí jeho velikost na množství účastníků. Uprostřed připrav malý oheň. Na jedné straně jest zvláštní sedadlo pro Náčelníka; nazývá se Sněmovní Skála. Za velmi významných příležitostí vezmi bílý písek nebo vápno a nakresli kruh kolem ohně. Pak od něho veď čtyři světla a dvanáct zákonů dle následujícího článku. Když je vše připraveno, Vůdce na Sněmovní Skále a Junáci na svých sedadlech, vstane Vůdce a řekne: »Slyšte, přátelé, zahajujeme sněm. Jmenuji toho a toho Ohnivcem a toho a toho Písmákem. Nechť Ohnivec zažehne oheň.«  Písmák nato vyvolává, co se bude dělat. Organisační část sněmu se vede jako v každé obyčejné schůzi, jenže místo oslovení »předsedo« užíváme »ó, náčelníku«, místo »ano« říkáme »hu« a místo »ne« »wah«. Pořad sněmovní jest tento: Zahájení a zažehání ohně. Listina přítomných. Čtení a přijetí zápisu z posledního sněmu. Zprávy junáků (co pozorovali a dělali). Co zbývá vykonati. Nové práce. Pocty. Čestná uznání. (Pro dobro kmene) Stížnosti a návrhy. (Nato končí se jednání a začíná se zábava.) Závody. Hry, zkoušky atd. Ukončení zpíváním Modlitby kmene Omaha. 236)

Stáprvá přástka.

Malba ohniště pískem.

Když jsem byl mezi Indiány Navaho, setkal jsem se s Johnem Wetherallem, obchodníkem. Ztrávil půl svého života mezi nimi a znal více jejich zvyků než kterýkoliv jiný běloch, s nimiž jsem se setkal. Vyprávěl mi, že částí výchovy kněze kmene Navaho jest: znáti padesát maleb pískem, jichž užívá tento kmen. Malba pískem se tvoří na Poslušnost Symbol ohně z písku 237) zemi nebo na podlaze suchým pískem různých barev — bílým, černým, šedým, žlutým, červeným atd. Vypadá to jako koberec nebo pokrývka na zemi a sestává z mnoha podivných značek, jež představují lidi, místo, věci, myš- lenku. Tak první malba pískem jest mapa světa, jak jej Navaho znají, s řekami a vrchy, jež jsou důležity v jejich dějinách. Tyto malby pískem jsou nepřenosné; neopatrné dotknutí je zkazí, zavanutí větru je může smésti. Trvají jen v srdcích a paměti lidu, jenž je miluje. V táboře lesní moudrosti obvyklá jest však jedna mal- ba pískem, jíž se mnoho používá ;jest to malba Čtyřnásob- ného Ohniště. Když ji dělám v táboře, používám jen bí- lého písku nebo práškového vápna; ale uvnitř v místnosti nebo na papíře používám žlutého (nebo oranžového) a bílého. Tento jest výklad malby: Oheň jest symbolem Velkého Ducha. Kolem něho naznačíme velký kruh, jak viděti je na obrázku. Na všech čtyřech stranách zapálíme ohně. Tyto čtyři ohně se jmenují: Síla, Krása, Pravda a Láska. Od Ohně vycházejí Duchem, Tělem, Myslí a Službou. Od každého ohně malujeme tři zlaté paprsky. Tyto zna- menají Dvanáct zákonů Lesní Moudrosti a takto je vy- slovujeme: Buď odvážný, mlčelivý a poslouchej! Buď čistý. silný, chraň přírodu! Mluv pravdu, buď poctivý a zbožný! Buď laskav, obětavý a rád buď na světě! A tak malba na konec vypadá, jak na obrázku je na- značeno. Ovšem nápisů ve skutečnosti není, neboť junák lesní moudrosti má zákon v mysli své. 216 238) A ZA NE TNěvÍC sněhu — měvVicCe | Měsk ro Úzení Alaciví uit 2, 5 6. TMVĚvJÍC trá E . í Š r avy m ISyuc mMěvie " TŮŽZL NÍ JA JÉ Měvric "blesku Ve MĚ ČOV ZrnÍ i TT, MĚJ padajícho (5 TĚ dlouhých Útotí Bláznívý nocí 12. Kalendář lesní moudrostí 217 239)

Stádruhá přástka.

Kalendář Lesní Moudrosti.

Kalendář lesní moudrosti zakládá se na indiánském způ- sobu znamenání měsíců. Naši vlastní předkové, staří Slo- vané, žili, tak jako Indiáni, blízko přírodě, a máme proto ještě z oněch dob krásná jména, jako květen, březen, čer- ven atd., jakými se nemohou pochlubiti žádní jiní národové v Evropě. Ale Indiáni si také svým obrázkovým písmem měsíce značili, a tak, užíváme-li jejich symbolů i jejich po- jmenování, uvědomujeme si svůj vztah a svou závislost na přírodě, což, bohužel, i při těch hezkých názvech našich, už nebývá.

Státřetí přástka.

Stoupání na horu.

Daleko v našem jihozápadním kraji jest indiánská ves- nice a vysoko z pouště za ní ční velká hora. Bylo považo- váno za velký skutek slézti horu, takže všichni hoši ve ves- nici byli žádostivi tak učiniti. Jednoho dne náčelník řekl: »Nuže, hoši, můžete všichni jíti dnes se pokusiti slézti horu. Vyjděte ihned po snídani a jděte každý tak daleko, jak budete moci. Pak, až budete unaveni, vraťte se, ale každý mi přineste větvičku s místa, odkud se vrálíte.«  Odešli, plni naděje, každý se domnívaje, že jistě dojde vrcholu. Ale brzy tlustý, zavalitý hoch pomalu :e vracel a v ruce nesl náčelníkovi větvičku kaktusu. Náčelník se usmál a řekl: »Chlapče, ty jsi se nedostal ani k úpatí hory; přešel jsi jenom poušť.«  Později druhý hoch se vrátil. Nesl větvičku šalvějového keře. 218 240) »Ano,« řekl náčelník, »došel jsi k úpatí hory, ale nelezl jsi nahoru.«  Následující hoch měl větvičku osyky. »Dobrá,« řekl náčelník. »Ty jsi vystoupil až k prame- nům.«  Jiný přišel později a přinesl hlohové trny. Náčelník se usmál, když je viděl, a řekl: »Ty jsi lezl, byl jsi až na prvé příkré skále.«  Později odpoledne jeden přišel s cedrovou větévkou a starý muž řekl: »Výborně! Byl jsi v půli cesty.«. Za hodinu potom přišel jiný s větvičkou smrkovou. Jemu pověděl náčelník: » Dobře, dostal jsi se k třetímu pásmu, slezl jsi tři čtvrtiny svahu.«  Slunce bylo nízko, když se poslední vrátil. Byl to krásně urostlý, nádherný hoch ušlechtilé povahy. Jeho ruce byly prázdny, když se blížil k náčelníkovi, avšak jeho tváře byly rozjařeny a řekl: »Otče, nebylo stromů tam, kam jsem došel — neviděl jsem větviček, ale viděl jsem — Ozářené Moře!«  Nyní tvář starého muže se rozjasnila také a zvolal hla- sitě a se zápalem: »Poznal jsem to! Když jsem se ti po- díval do tváře, poznal jsem to. Ty jsi byl na vrcholu. Ne- potřebuješ žádných větviček na důkaz toho. Jest to psáno ve tvých očích a zvoní to ve tvém hlasu! Hochu, pocítil jsi povznesení, viděl jsi slávu hory'«  Ó, vy junáci, mějte toto na mysli, že odznaky, jež udělu- jeme za dosažení výkonů a mistrovství, nejsou »ceny« — jsou to pouze důkazy toho, co jste vykonali, jací jste byli. Jsou to pouze větvičky sesbírané na cestě, abyste věděli, jak daleko jste se dostali lezením nahoru. 219 241)

Stočtvrtá přástka.

Modlitba kmene Omaha.

(Harmonisoval prof. J. C. Fillmore.)

Pomalu. Vážně. Slavnostně.

Wa-kon-da dhe: dhu Wa-padhin a-ton-he, Wa-konda dhe-dhu

Wa-pa-dhin a-ton-he.

Překlad: Otče, nuzný stojí před tebou, Já, jenž zpívám, jsem to. Když tato stará indiánská modlitba se zpívá, stojí Sněm ve velkém kruhu kolem ohně, noha vedle nohy, ruce a tváře zdviženy, neboť obrací se k Velkému Duchu. Při posledním taktu ruce i tváře skloní se k ohni. 242)

KNIHY LESNÍ MOUDROSTI:

Příručky a essaye:

E. Thompson Seton: Duch Lesů 1922. Přeložil Miloš Seifert. (Federace Čes. Skautů.) Zpověď zakladatele skautingu s programem amerického hnutí L. M. a životopisem Setonovým.

Dvanáct tajemství lesa. 1925. Přeložil Miloš Seifert. (V tisku.) Výchova lesní moudrosti, její snahy a ideály.
Z lesní říše. 1925. Upravil Miloš Seifert. (Melantrich.) Kniha woodcraftu pro děti, velké i malé.

Miloš Seifert: Přírodou a životem k čistému lidství. 1920. (Dědictví Komenského.) Zpracováno na základě Setonovy knihy »Book of Woodcraft«.

Kmenové zřízení. 1922. (Liga Lesní Moudrosti.) Návod k organisování kmenů woodcrafterských.
Osvobozené mládí. 1923. (Melantrich.) O vztahu junáctví k výchově a škole.

Frederik van Eeden: Otevřený list skautům. 1922. Přeložil Miloš Seifert. (Federace Čes. Skautů.) Břitká kritika Baden-Powellova skautingu.

John Hargrave: Listy z wigwamu. 1924. Přeložil Miloš Seifert. (»Čin«.) Návod k táboření.

Civilisace se řítí. 1925. Přeložil Miloš Seifert. (»Čin«.) Úvahy o potřebě přerodu lidstva a ceně junáctví.

John Hargrave — Miloš Seifert: Kmenová výchova. 1925. (»Čin«.) Praktický návod pro výchovnou práci s mládeží.

Klasické knihy lesní moudrosti:
Vydal B. Nekovářík — Praha, redakcí Miloše Seiferta. 1923—25.

E. Th. Seton: Děti divočiny.

O veveřici.
Domino či Stříbrná Liška.
Monarcha.
Děti divočiny doma.
Po stopě Sandhillského jelena.
Arktické prérie.
Rolf v lesích.

H. D. Thoreau: Walden či život v lesích. 243)

O Indiánech:

E. Th. Seton — Miloš Seifert: Indián. 1923. (Kočí.) Legendy, učení, mučednická smrt Indiánů.

Eastman Ohieysa: Indián v mládí. (Laichter.)

Duše Indiánova. 1923. (»Sfinx«.)

H. Wilson: Pohádky rudých dětí. (Kočí.)

Časopisy:

Miloš Seifert: Vatra Lesní Moudrosti roč. I. 1922—23. (Liga Lesní Moudrosti).

Vatra Lesní Moudrosti roč. II. 1923—24 (Liga Lesní Moudrosti).
Lesní Moudrost roč. III. 1925 (vlastním nákladem).



  1. Vůdce nechť ukáže ma některou známou mistní vzdálenost.
  2. V Americe roste »hnilák jednokvětý« a odtud ta povídka o Indiánech, praobyvatelích Ameriky. U nás hnilák žlutavý má hrozen květů. Pozn. překl.
  3. Batolec duhový — Apatura iris.
  4. Sýc nejmenší (Carine passerina).
  5. Vůdce připomene, že »totemism« a »tabuism« byly ideami dávno před tím, než bylo používáno totemů.
Co pozorovati z jara
Vidoucí oko
Přástka
1. Modré Oči, Dítě Sněhu, či Povídka o jaterníku
3
2.* Bílí Zpěváčci aneb Jak přišly sněženky na svět
5
3. Zlatovlasé Děvče Prérií
8
4.* Žába s kočičíma očima – dítě Maka Iny
11
5. Jak přišel Modráček
14
6.** Ptáček, jenž staví ze záliby
16
7. Jak drozd kropenaté hrdélko dostal
18
8.* Čert a růže
18
9. Přástevník medvědí
22
10. Kde se vzaly fialky
24
11. Zámotky
24
12. Motýli a můry
26
13. Motýl Smutil čili Černopláštník
28
14. Zvonečky Šalamounovy Pečeti
30

Co pozorovati v létě.

15. Jak šoupálek si ztropil žerty ze skřítka
37
16. Zelenina, jež přistála s Vystěhovalci
38
17. Jak červený jetel dostal bílá znamení na listy
42
18. Bílý jetel a jeho tři sestry
44
19. Indiánský košíkář
48
20.* Ořeší, aneb kdo schoval hlízky?
51
21. Sedm kyselých sester
54
22. Černohlávek čili Všeléčím
54
28. Čtyři motýli, které vídáte každé léto
57
24. Krásná Jedovatá Housenka
59
25. Velký motýl hedvábník (Samia Cecropia)
66