Pokračování textu ze strany 221
… však šípy. Náčelník má buben a musí umět zpívat Muje Mukesin nebo jiný indiánský nápěv. Jeden nebo dva, kdo umí výti jako vlci, se odeberou na jednu stranu, a kdo dovede ječet jako rys nebo pardál, na druhou stranu, hodně daleko od kruhu. Nedovede-li toho nikdo, napodobuje zvířata náčelník.
Náčelník začne. Zabubnuje třikrát na buben, aby vzbudil pozornost, pak provolá hlasitě zpěvavým hlasem: »Sobi již po trojí sníh se neobjevili na našich lovištích. Potřebujeme potravu. Jedině mocným kouzlem tance Sobího je můžeme přilákati, kouzlem Bílého Soba.«
Opět zabubnuje, pak se obrátí ke čtyřem větrům, kyna jim a vyčítaje jim, volaje je jmény: Kitchi-nodin (západ), Keeway-din (sever), Wabani-nodin (východ), Shawani-nodin (Jih). Naposledy volá ve směru, odkud mají Sobi přijíti, konče táhlým »Ko-kee-na«. Pak, když uhodí pomalým, jednoduchým úderem na buben, čtyři Sobi vejdou v řadě za sebou, vážným krokem, podle zvuku bubnu. Hlavy drží vzhůru a parohy drží na svých hlavách jednou rukou, obcházejíce hrdě kolem. Náčelník pak zvolá: »Karibů, karibů!« Obešedše jednou kolem ve slunečním kruhu — tím směrem, co je slunce — odejde každý Sob do jednoho rohu.
Náčelník řekne: »Uctívají symbol Velkého Ducha.« Buben umlkne, Sobi kráčejí k ohni. Skloní se k němu pospolu, hlavy dolů, a táhle zabučí.
Náčelník pak zvolá: »Uctívají čtyři Posly-Větry!«
Na to sobi ustoupí zpět, každý o čtyři kroky, obrátí se náhle, maličko se skloní a krátce zabučí, pak se obrátí zase tváří k ohni.
Náčelník zvolá: »Nyní žijí svůj volný, divoký život v planinách.« Začne nějakou dobrou píseň k tanci a tluče při tom na buben. Sobi tančí jednou kolem v kruhu.
