Pokračování textu ze strany 75
… starosti jako ty. Na příklad, květiny musí dostati svůj pyl či žlutý prášek květní s některého jiného květu téhož druhu, neboť jinak nemohou dáti dobrá semena. A ježto květiny nemohou choditi, aby si našly svůj pyl, dělají pravidelně smlouvu se včelou. Říkají: »Doneseš můj pyl mé mladší sestřenici, dám ti sladký nektar.« Tak dostávají včely látku pro všechen svůj med, a tak donášen je pyl.
Nuže, skromný malý Černohlávek dlouhou dobu měl pracovní smlouvu s Lučními Včelami a vedlo se mu dobře. Ale jednoho léta byl Černohlávek nespokojen. Viděl, že ostatní rostliny jsou již všecky obdařeny zázračnými dary, neboť dovedou léčiti bolesti a nemoci, kdežto on nedělá ničeho, než žije svůj laciný život. I zdálo se mu, že není ničím. Když jednoho dne zašustil travou tichý krok Matky Starosti, vykřikl Černohlávek: »Matko Starosti, Matko Starosti, nevyslyšíš mne a neposkytneš mi žádného daru?«
»Co je ti, maličký?« ptala se Matka Všech.
»Ach, Matko Starosti, macešky léčí srdeční vadu, šalamounky léčí rakovinu, vratič léčí nachlazeniny, a všechny ostatní rostliny mají nějakou radost a čest, že mohou sloužiti, jen já nejsem k ničemu, Matko Starosti, takže moudří lidé mnou pohrdají. Nedala bys mi nějaké zaměstnání? Neobdařila bys mne trochou síly?«
»Maličký, takovou žádost nikdy neoslyším. Mám ráda ty, kteří chtějí pomáhati. Dám ti trochu všeléčivosti, takže budeš dobrým lékem, ne-li nejlepším, pro veškery nemoci a lidé tě nazvou Vše-léčím, neboť budeš míti v sobě léky pro všecko.«
A bylo tomu tak od té doby. Někteří pocestní, kteří jdou za podívanou, říkají této skromné malé luční květince »Černohlávek v trávě«, kdežto staré kořenářky, které znají její výtečnost, nazývají ji »Všeléčím«.
