Pokračování textu ze strany 187
Chtěl bych ti poraditi, jak si vyjít na lov a vrátiti se s dobrou kořistí i s čistým svědomím.
Pojď! Jest jaro a nejkrásnější čas na lov opic. Budeme slíditi podle potoka, kde ještě bude dosti zvěře. »Hle, tady je Opičí strom a na něm plno opiček!«
»Cože! Tyto jívové jehnědy?«
Ano, myslíš, že to jsou pouhé jehnědy, ale počkej, uvidíš. Vezmeme si domů trochu opiček, kousek větvičky a uvidíš, že jehněda vrby jest jen opičí děťátko ještě nehotové.
Nyní si opatř větvičku živého černého bezu a jeden nebo dva kolíčky ze škumpy. Jest nejlépe používat škumpy, poněvadž jest to jediné dřevo, jež snadno seženeme, a jež se dá propíchnout špendlíkem nebo rozřezat. Kousky buďtež 12 cm nebo 15 cm dlouhé a asi 1 cm až 2½ cm tlusté. Mají míti co nejvíce výrůstků a znetvořenin, jako suků, boulí, houbiček, lišejníků atd.; to vše dodá zajímavosti výtvoru.
K tomu musíme sehnati ještě trochu štěpin ze staré rákosky, suché trávy, starých stonků a trochu oblázků atd., abychom mohli udělati pozadí a popředí malé džungle, ve které si naše opičky budou hráti. Jest rozkošné, jaký nový zájem všeho druhu bejlí nabude pro nás, když se na ně díváme jako na bambusy a palmy svojí malé džungle. Nyní s kořistí svého lovu pojďme domů a uložme si dobře své trofeje.
Vyřízni si asi 7 cm dlouhý kus větvičky bezové a odstraň suky, seřízni kolíček tak, aby přesně vešel dovnitř, seřízni rovně jeho konec a vytlač dřeň (duši) jedním ostrým nárazem, nebo oloupej kůru kolem ní. Tak to bude ještě lepší, dřeň se nepomačká.
