Několik slov na vysvětlenou.
Když jsem dostal prvně do rukou tuto obdivuhodnou knihu, zdálo se mi, že jsem najednou velmi bohatý a šťastný člověk. A den můj naplnil se velikou radostí, i cítím tu radost vždy, když ji znova otevru. Jest hlubokou pokladnicí nejušlechtilejších zájmů a učí nacházeti tajemství v nejvšednějších věcech. Jest krásným vyplněním Setonova zaslíbení se učitelství: »Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně, vykopám studnu, aby i jiní mohli z ní píti.«
Zdá se, že je to kniha povídek, zatím je to krásné evangelium woodcraftu pro děti, příručka junáctví pro děti. Tedy tak trochu skautingem tato kniha zavání, jenže právě z ní poznáváme, čím skauting měl původně býti, co Seton si pod tím slovem představoval, když jej zakládal, a jak smutně zkarikován byl generály a demagogy mládeže.
Skauting byl původně něčím nadmíru ušlechtilým, čistým, mladým a zdravým, něčím co naprosto není slučitelno s plochou morálkou měšťáckou a hrubým mechanismem moderního života. Bylo to studium a práce, sblížení se s přírodou, společenský život ve jménu ideálů, zárodky nejčistšího náboženství! A tak bylo výzvou vlastně k nejdokonalejšímu lidství, k vyhranění individuality i k obrození společnosti. Mělo to být vykoupání se v čisté vodě přirozenosti a zdraví k dokonalé kráse Člověka. Seton zvedá nyní před zraky všech lidí, toužících po lepším Člověku, pochodeň woodcraftu, aby odvrátil je od klamu, kterým jeho myšlenka byla znehodnocena a aby ..text pokračuje
