Vatra r. 3 č. 2 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) VATRA Lesní Moudrosti

OBSAH

B. NĚMCOVÁ: Modlitba utýraného člověka. KIM: Slavnost Bílého Slunovratu. JOSEFKA: Hladový vlk. VAVRDA: Indiánova víra. MILOSLAV: O hloupém Honzovi. SŮVA: Láska a neláska. JASAŇA: Měsíc sněhu. JASOŇ: Junák pracuje. J. AROGENÉS: Kdy obědvati. MÍLA: O mladých průkopnících v Rusku.

Příloha: Rodičům členů Ligy Lesní Moudrosti k Zimnímu Slunovratu.

VYCHÁZÍ PĚTKRÁT ROČNĚ

Číslo 2., 3. ročník 2) POZDRAV VŠEM BRATŘÍM A SESTRÁM SVĚTA!

My, bratrstvo Lesní Moudrosti v Československu, žijeme v mírném pásu zeměkoule a proto je nám velkým den, kdy slunce, náš živitel, rozradostňovatel, dospěje obratníku kozoroha. Toho dne kraj náš je bílý, mírný a tichý, ale v srdcích lidu našeho zní písně vánoc, písně lásky a radosti z nového rodícího se života, písně lásky k dítěti. V ten den vzrušují se i naše mysle a srdce a my své denně žité bratrství radostně voláme do světa. Je hojná odpověď na naše volání. Dnes už je sebevědomá a brzy bude mohutná, a celý svět ji musí slyšet. Pak bude konec vraždění, sociálním křivdám a surovostem. Pak, námi pěstěna, „rozkvete zem, jak ještě nekvetla“. Bratři a sestry ve světě, pevní jsme? Musíme být pevni! Naše věc není věc malá, není věc hodiny, dne ani roků, ale věc celých věků. Nutno dát jí celé životy své složky. Denním usilováním o ni dovedeme ji k vítězství. Chceme život, tvoření, zmnožování, ne ničení, sobecké utloukání. Chceme rozumné, jednotné hospodaření bohatstvím celé země. Naše znalost světové řeči musí nám sloužit k dorozumění se o tom, ne ke sporům a bojům. Nashromážděné dotud bohatství musí být použito k odstranění všech závad lidského sbližování a musí patřit jediné Lidské Unii!! Bratři a sestry, nově se u nás dnes budí život, my držíme jej pevně, do lesů odejdeme, abychom silni z nich přišli a ruku v ruce s vámi, kteříž mluvíte rusky, anglicky, francouzsky, polsky … uskutečňovali spravedlnost a moudrý život.

KUPKA.

ZE ŽIVOTA ŽUP, JEDNOT, KMENŮ, DRUŽIN A STRÁŽÍ LIGY.

V BEROUNSKÉ ŽUPĚ nejvíce se v poslední době činí příbramští a žebráčtí, ale i jinde se svěže a radostně pracuje.

Žebrácká jednota pořádala 23. listopadu přednášku o cestě Egyptem. Esperantským odborem pořádaný kurs pomocného jazyka do dnešního dne byl vždy všemi účastníky navštíven. 1. slunce měsíce dlouhých nocí[1] konali sněm jednoty. Na 28. slunce měsíce dlouhých nocí[2] chystají besídku. Synové Želvy, bratři z Příbramě, jsou nám rovněž radostí. Vydávají si pěkný časopis Lov, už II. roč., a z něho právě vidíme, jak dobře pracují. Zavedli povinné soutěže jednou za měsíc. Se zdarem už prožili soutěže: náčrt větvení 12 holých stromů, náčrty 25 květin, sbírku 25 květin. Teď právě hledají 25 totemů v městě a hovoří o příbramské společnosti. Triglovici časté besídky a připravují slavnost slunovratu. Kunčická družina není se svou dosavadní prací spokojena, a proto bude pracovati tak, aby všichni byli spokojeni. 3) MODLITBA UTÝRANÉHO ČLOVĚKA.

Bohatá paní nezná pocit trpké bolesti, která do nohou olova vlévá a na srdce valí chudé matce kámen, když vchází přes práh mezi holé čtyři kouty, děti s pláčem vstříc jí jdou: „Matko, máme hlad!“ volajíce, a ona nemá, co by jim dala. Nemá ničehož, než slze a vzdechy, vzdechy, jichž se třeba více báti než pychu bohatých. — Kdo je vidí, ty miliony slzí, jež v takových obydlích se prolévají? On, jehož vůlí v jednom okamžení tisícero tvorův umírá, tisícero k životu povstává, jehož zákonem se řídí kolotání milionů světů, jehož oko zároveň vidí na špice nebetyčných hor i na červíčka u jeho paty po zemi se plazícího, na vrcholy hájů palmových i na travnatou step, na slzu v oku ubohého otroka i na perlu ukrytou v skořápce na dně mořském, na zlatý stolec i na lože dělníkovo; On, jenž sčítá prach semena bylinného i písek v moři, jenž stejně bdí nad snem dítěte u prsu matčina, jakož nad vrahem na galeji přikovaným; jehož dopuštěním se stává, že bouře tisícileté stromy podvrací a slabý šípek jen ohýbá, staleté budovy, díla umění lidského, v okamžení v nivec obrací a chaloupku slimáka nepokazí; On, jemuž nic malé, nic velké, jehož mocnost a divotvornost se zobrazuje v jediné kapce vody, jako v celém ohromném moři; On, jenž drží osud králův i žebrákův ve své ruce, jemuž dítětem sluje Paria opovržený i kníže vznešený, obyvatel ledných hor i požehnané Arábie, divoch i vzdělanec; On, jenž pokřtil všecky svoje děti jedním jménem, jménem „Člověk“, jím vespolek se zvát a za svaté je mít káže; On, jenž rozumí každé vroucí modlitbě, která vychází ze srdce Člověka: On Jediný, Otec náš, Tvůrce všehomíru, jenž od věkův byl, jest a na věky bude. Bůh Veliký, Mocný — Bůh milosti, setře slzu s líci utýraného člověka.

B. NĚMCOVÁ.

4)

Dokonalost spočívá v malíčkostech,
dokonalost však není maličkost.

MICHAEL ANGELO.

SLAVNOST BÍLÉHO SLUNOVRATU.

Tajemný vánoční dech táhl se ulicemi.

Osvětlené výklady lákají zraky chodců.

Děti s velikýma, zářícíma očima, s červenýma, zmrzlýma rukama, dívají se na ty krásné věci.

Každé z nich chtělo by býti bohaté, mít mnoho peněz.

Zkoupilo by všechno. Každému by něco dalo, aby i nejnepatrnějšího človíčka potěšilo.

* * * 

Sváteční nálada rozhostila se i u nás v klubovně. Nadešel den Bílého Slunovratu.

Malá kamínka radostně vyzařovala teplo. Měla radost, že mohou také něčím přispěti ke svátečnosti dne.

Celé odpoledne se pracovalo. Pilkám drkotaly zuby, papír šelestil, kladívka klepala a jazýčky chlapců a děvčat se prohýbaly pod spoustou řečí.

Mraveneček vyprávěl, co koupí tatínkovi, mamince a malé sestřičce k Ježíšku, kolik si na to ustřádal a jak je asi potěší.

Janík s Mauglim malovali květník pro vrkoč, Vojan vyřezával nožem tyčky, Juraj udělal lampion v podobě ptáka, Vlčenka a Máňa pustily uzdu své obrazotvornosti a pod jejich ručkama rostly papírové květy nikdy nevídané. To bude pro vrkoč!

Zatím snesl se soumrak na město.

Na chvíli to v klubovně utichlo.

Pojednou zazářily lampiony. Uprostřed Sněmovního Kruhu svítil Sněmovní Oheň.

Na oltáříku boha Slunce stál Vrkoč.

Praskot pryskyřicí nasyceného dříví doprovázel naši „Zelení hájové“.

V tom do našeho středu přiběhl Havran, náš nejmladší bratr, jehož jsme zachránili před jistou smrtí hladem. Trojím zvučným krá, krá, jsme ho pozdravili, on jako by tomu rozuměl, vážně zakýval hlavou a hup, už seděl na sedátku s Janošíkem. Janošík nám vypravoval o smutné a opuštěné matičce Zemi a Trpícím Lidstvu. Jako by všechna ta tíha utrpení v tom okamžiku zastřela něčím těžkým „naší duši, zazpívali jsme: „Boly časy, boly“. 5)

Ze smutku vytrhl nás Mauglí, zanotovav: „O vánocích, dlouhé noci“ a již celý Kruh zpíval.

Nějaká síla a předtucha vklouzla všem v duši, a tu Písmák, vztáhnuv věštecky ruku, počal přednášeti:

Minne-wawa šumění větru
zasněženou se nese plání,
Džíbi Pebvan Guškevan zlý,
Duch Tmy a Zimy zrádně napad'
Velké Slunce Džízis.
Poslal

Kalibonoku — Severáka,
aby zhasínal po vší zemi
jasnou lškůdu — Vatru teplou,
sám se pustil v zápas s Džízis.

Rozhodná nastala teď chvíle,
jednoho dostati musi Smrt
Panguk strašná; —— kdo z nich to bude?
Džízis již kvapem pozbývá sil,
Džíbi chlubič —— Ajagů velký
Krále Mrtvých — Ponema volá:
„Zde vvezmi v říš' svou mého soka,
zhyň! Zívote, teď vládcem jsem já;“
Tu Džízis posledni vrhlo blesk
Wejwasimo v drzé čelo
vychloubače a srazilo jej
v náruč Ponemovi.
Severák
připálil si křídla na Vatře
Pravdy.
Kujů bitevní orel
zapěl prvý Píseň Vítěznou.
Wabun Amung — jitřenka vyšla
blahopřáti Džízis Vítězi.
Jest Sawondasi — jižní Vitr
Sluncem vyslán ke spící Zemí:
„Onawej“, věje, „vzbud' se; Spánek
Nepawin opusť tvoje víčka
radostnou zvěst. přináším tobě
o Vítězství Džízis Velkého Slunce.
jaro se vrátí Segurm — jaro
Miskodýda —— Sněženka vzkvete
Onawej; Nemušo Miláčku!“
Volejme slávu, pějme píseň
vítěznou Džízis Slunci.

Víra ve vítězství Slunce tak rozjasnila naše srdce, že, čísi jasný a vysoký hlásek jemně zatíkal: „Hřej, sluníčko,“ hřej — —“ a již všechnu svou radost nad vítězstvím Slunce vyjádřili jsme písničkou. Mé pero není tak ohebné, aby vypsalo všechnu tu radost 6) a veselí tohoto večera; pak zazpívali jsme ještě: „Dobrú noc!„ a radostné hlasy vyběhly na ulici.

Tma a ticho rozhostily se v klubovně. Ale ne na dlouho.

Pojednou lampiony zazářily znovu zvláštním tajemným světlem, ve vyhaslých kamínkách ukázaly se podivné plamínky, které tančily jako malí skřítkové.

Bůh Perun sestoupil s obrazu a snesl se na náčelníkovo místo ve Sněmovním Kruhu.

Bůh Slunce sestoupil s oltáříku a sedl si na místo Ohnivce.

Ze smrkové snítky na vrkoči přiběhl Bůh Lesa na místo písmákovo a z plamínků vyskočil Dědek — Domácí Bůže a usadil se na místě hospodáře.

Živěna přestala býti soškou a posadila se u Sněmovního Kůlu.

Z akvaria vystoupil Vodník a sedl si také do Sněmovního Kruhu.

Ba i Meluzína z kamen vyběhla a přisedla.

Perun hřímavým hlasem zahájil sněmování:

„Bozi a bůžci! Po tisíci letech sešli jsme se zase k Slavnému Sněmu. Vzpomínám si, jak na. tomto místě stála Lípa Živěny. Vzpomínám si, jak zbožný lid Zábojův slavil pod ní Bílý Slunovrat. Vidím, kterou křesťanskému Bohu přinesli jeho žoldnéři ze západu a jihu, vidím zkrvavený meč a kříž v rukou křesťanského Kněze. Pobit byl dobrý Lid Živěny, skácena její Lípa. Slyším pláč Živěny na místě, kde zavládla ruka Morany!“ —

Povstala Živěna, ruku o totemový kůl opřela, promluvila: „Velká byla má bolest, bozi, dlouho jsem oplakávala svůj lid. Ale již prchá Žalost s mých licí. Mám své „Děti“. Nadějí se konejším, že Dobrý Lid z „nich bude. Jsou bujaré a mám je ráda. Bozi, dejte jim svou přízeň!“

Umlkl stříbrný hlas bohyně.

Skřítkové z ohně vyběhli, jako lesklý had vběhli do Sněmovního Kruhu.

Nožky jejich zatančily, hlásky jejich zazpívaly: „Zelení hájové“, a Skřítkové odhopsali.

V tom vstal Bůh Lesa:

„Sestro Živěno, mám rád tvé „Děti“, když v moji říši přijdou. Rád svou přízeň jim dám. Nechť patří jim celá má říše, všichni moji poddaní rádi je uvidí mezi sebou.“

Bůh Slunce vstal:

„Při paprscích mých zlatých, ani já nechci oslyšeti tvé přímluvy. Živěno, mé světlo ráno ze spánku je vzbudí, mé teplo zdraví a sílu dá jejich tělům!“ — 7)

Dědek — Domácí Bůže slíbil:

„Když noc kraj pokryje celý a spánek zavře jejich oči, já je budu chránit ve vatře jejich budu bývat za letních večerů a moji skřítkové jim budou zpívat hudbou plamenů!“

Vodník — Bůh Vod:

Má říše jim stále jest otevřena, má voda očistí a ochladí je!“

Perun:

„Mám z vás radost, děti, také já slibuji jim svou přízeň, své blesky a hromy jejich nepřátelům, svým deštěm připravím půdu, aby dobře otiskla se stopa, kterou sledují.“

„Ted končím sněmování s modrou oblohou!“

Skřítkové vběhli znovu do Kruhu, nožky jejich zatančili, hlásky zazpívali: „Dobrú moc!“

Lampiony zhasly.

Bylo tma a ticho.

KIM.

Kreslil ]. H. (12 let). H L A D O V Y V L K . ! Jednoho dne brzy ráno v zimě, dostal jeden vlk náramný hlad i sebral se a šel do blízké vesnice. Jak vešel do vesnice, tu slyšel z prvního domu pláč dítěte. Zastavil se. Za chvíli uslyšel hlas stařeny: „Neplač Ivánku, nebo tě hodím vlkovit“ Vlk se už olizoval jakou bude mít svačinku. Po chvíli, když stařena pořád nešla, sedl si na zadní capky a čekal. Myslil si,že když stařena ne- přijde za chvíli, že se sebere a půjde pryč. Tu stařena povídala: ,l,vánku neplač, nehodím tě vlkovi, kdyby sem přišel, zabila bych ho.“ Vlk si pomyslilz „Hm, vy byste mě jistě zabili, já mám takovou velikou sílu! Tu se rozlobil a řekl: „Tady lidé jinak mluví a jinak jednají.“ l'sebral se mrzutě, šel do lesa a už slyšel jen šumot stromů. Podle bajky L. N. Tolstoje napsala ]OSEFKA (12 let). 25_ 8) Hlavní pojmy víry Rudého Muže jsou: ]. Přes to, že věřil v mnoho bohů, přijal myšlenku jednoho Nejvyššího Ducha, který vždy byl všude, jehož pomocí, kterou si mohl zajistiti modlitbou a obětí, bylo neustále třeba. 2. Věřil v nesmrtelnost duše a věřil, že její příští stav je určo- ván jejím chováním v tomto životě. 3. Vážil si svého těla, jako posvěcené schránky duše, a pova- žoval za svou povinnost zdokonalovati všemi způsoby své tělo, aby jeho pozemská památka mohla býti tím lepší. Nenajdeme kromě antického Řecka nikoho jemu rovnéhovtě— lesné dokonalosti. 4. Věřil v krocení těla postem, kdykoliv se to zdálo nutno k naprosté převaze ducha, jako když v některé velké krisi cítí duch potřebu lepšího rozhledu. 5. Věřil v úctu k rodičům a podporoval je ve stáří, právě tak jako očekával od svých dětí, že ho budou podporovati. 6. Věřil ve svatost majetku. Krádež byla u Indiánů neznámou věcí. ' 7. Věřil, že vrah si musí odpykati svůj zločin ve svém životě, že nejbližší příbuzenstvo je pravým mstitelem, ale že za náhodné zabiti člověka může se dáti náhrada ve zboží. 8. Věřil v čistotu těla. „ 9. Věřil v čistotu mravů. 10. Považoval za jediné správné mluviti pravdu a nic jiného než pravdu. Jeho slib byl naprosto závaznýmxxj Nenáviděl lháře, opovrhoval jim a všechnu lež považoval za ohavnost. ll. Věřil ve zkrášlování všech věcí v životě. Měl píseň pro každou příležitost — krátkou modlitbu v každé nesnází. Jeho 26 9) oděv byl krášlen malovanými vzorky, pery a různými ozdobami z rákosí. Měl tance pro každý domácí kruh. Vedl svět ve výrobě krásných košíků, přikrývek a kanoí; a okrasy, kterými zdobil své stany, zbraně, šaty, mísy, postele, kolébky, náhrobky, byly nesčet— nými ukázkami jeho záliby v krásnu, jak on je chápal. 12. Věřil v prostý život. Půdu považoval za vlastnictví kmene, nikoliv jednotlivce; hromadění majetku považoval za počátek la- koty, která vzrůstá v ohromný zločin. 13. Věřil v mír a svaté závazky pohostinství. 14. Věřil, že nejvznešenější ze všech ctností je odvaha, kterou ctil přede všemi jinými vlastnostmi, a za kterou se modlil. Věřil také, že nejhanebnější ze všech zločinů je míti strach. 15. Věřil, že má žíti tak, aby strach ze smrti nikdy nevstou- pil do jeho srdce; že, až přijde poslední výzva, má si vzíti barvy a pocty hrdiny přicházejícího domů, zazpívati svoji píseň smrti a vítězně očekávati konec. E. TH, SETON. PŘELOŽIL VAVRDA. Žil jednou jeden Honza a ten byl náramně hloupý. Mnoho snědl & tatínek málo vydělal. Proto tatínek řekl: „Milý Honzo, musíš jít do světa!“ Honza s tím souhlasil. Máma mu upekla několik bochánků a Honza šel do světa. Přišel do jedné vesnice a žádal o službu. Tu nejbohatší sedlák mu řekl: „Přijmu čeledína“ „Kolik budete platiti?“ —— „Já platím vždy až za rok.“ „To mně nemusíte'vůbec platiti, já vám sám vždy zaplatím“ Sedlák souhlasil. Když Honza sloužil rok, řekl: „Pojď sedláku za humna,“ Honza se smál a sedlák div neplakal, Když přišli za humna, Honza pojednou sedláka tak strčil, že vletěl rovnou do pekla. * Kreslil i psal MILOSLAV (12 let). 27 10) LÁSKAA'NÉLÁSKA. Proč Vánoce, svátky lásky, připomínají už od dob ježíškových zároveň i nelásku, jíž je tolik mezi námi? Proč se mi tolik chce vyprávěti Vám nyní tu přesmutnou a dojemnou příhodu Tolle- rových vlaštovek? Poslyšte: Arnošt Toller, německý básník, odpůrce násilí, války, vojenského otroctví, pracovník pro práva lidství, stal se jaksi samozřejmě pro své přesvědčení číslem 44. pevnostního vězení v Niederschónieldu v Bavorsku. ' Zbaven společnosti lidí, jež miloval, osamocen, napolo zlomen, jednoho jitra uslyšel jásavé štěbetání dvou Vlaštoviček. jeho srdce znovu ožilo, víra v budoucno, ve svobodu byla znovu posílena. Ranní píseň Vlaštovčí: cirici, cirici, cirici, urrr . . zněla mu jako pozdrav svobodného světa, modré oblohy, jako píseň odvahy, radosti, síly. A jeho vzrušená radost, když vlaštovky se vrátily do čtyřhranné jeho kobky a vystavěly si v ní hnízdečko! Ze srdce přeplněného živou vděčností, radostí, úctou k prostým ptá- čkům napsal jedinečnou knížku básní, tu modrou knížečku po nich pojmenovanou.*) A vlaštovky se příští rok vrátily. Ale ach! Odtrhli je od sebe, Tollera dali do jiné, studené cely. A co horšího! Padoušská ruka dozorcova strhla ten zázrak vla- štovčího umění: neboť paragraf zlý zakazuje, aby byli ptáci v po- chmurném domě pokání. Směli hned napoprvé ptáčci ustoupiti lidské nelásce? Ne, nemohli. Dali se znovu do práce avystavěli si nové hnízdečko. Tehdejší obyvatel Tollerovy cely, prostý že- brák, přimlouval se u správy vězení „za ta milá, hodná zvířátka, která nic nekazí . . .“ ale nadarmo. Hnízdo bylo znovu strženo. A znovu postaveno v jiné cele! Sedmkrát prý postaveno. Ale lidská neláska byla silnější té hrdinné lásky. Konečně — co zbý- valo — se vzdaly vlaštovičky po sedminedělním boji. Ale sa- mička neměla už sil vyhledat nový domov: zahynula. jenom sa- meček poletoval vyplašen nad troskami domova, z něhož minulý rok vyvedl pět Vlaštoviček. A pak odletěl do světa sám . . . Ale to Vám chci říci: Neláska, nenávist, ta temná síla v nás, je něco, co musíme překonat. Odpusťme si pro tu Tollerovu vla- štovku, aby její smrt nebyla darmo — všechno zlé, co jsme kdy jeden druhému učinili:“ Kéž by zimní slunovrat zahladil všechno, co se v tomto roce narodilo z nenávisti, nelásky. Láska je život sám, neláska smrt; nemůže z nenávisti vyrůsti vírav nbvý svět!

  • ) Das Schwalbenbuch. Potsdam, G. Kiepenhauer, 1924. SÚVA.

28 11) I RODIČUM ČLENÚ LIGY LESNÍ MOUDROSTI K ZIMNÍMU * SLUNOVRATU. Milí přátelé, jsou již přede dveřmi váhoce, doba ztišení, zmír— nění, zlaskavění. Používáme té příležitosti, abychom Vám vyjá— dřili svoje přání všeho dobrého pro Vás i Vaše milé, nejen však pro tyto vánoční dny, _nýbrž pro celý Váš i_jejich život. Zivot o vánocích! Zvony, něžné, jemné zvony rozechvivají nitra Vašich dětí v ten čas. Láska se rozlévá celou jejich bytostí. Stří- brný vítr její, stříbrný vítr mládí Vás, maminku a tatínka, ovívá, kol Vás se točí a s Vaší vůní se vrací zpět do mladých srdcí jejich. Přejeme Vám, aby stříbrný ten vítr cele Vás zaplavil, roz- točil, rozjásal, až byste se vzali za ruce a zadívali se očima svýma hluboko do svých niter, jako kdysi prvně v příslibu: „Vždy my dva a námi nový život“. Nevěří lidé, nebo neslyší stříbrný vítr mládí a hru jeho zvon- kovou, ale ztište se radostí vánoc, soustřeďte své myšlenky apo— ,znáte, že je skutečností. A poznáte-li to, budou vánoce u Vás zcela jiné, teprve to budou svátky. Středem jejich budou právě Vaše děti. Celá příroda tvoří stejným směrem: slunce na obrat— níku kozoroha se obrací, aby u nás mohla země se zazelenat, rozkvést, aby na ní začal nový život. Hle, jak se příroda vážně a dlouho připravuje pro počátek nového života. Jaké tu soustře— dění! Po několik měsíců leží tichá a_ klidná jako bez života. Zádný vichr ji nevzruší, připravuje se. Maní vtírá se Vám asi otázka: Připravili jsme se také tolik na příchod nového života z nás? Přišlo naše dítě po takovém odpočinutí? Vzniklo lz jas- ného, radostného vědomí, že život je radostí, že možno jej změ—' nit k lepšímu, že je to nutno? Přejeme Vám, aby Vaše zraky se 12) rozjasnily po zodpovědění této otázky, neboť hned po ní stihne Vás jistě jiná: Čím jsme je vystrojili do života? Jaké vášně, jaké síly, jaké zdraví a odolnost Vůči nemocem jsme jim předali? Které slabosti naše jsou jejich dědictvím? S čím budou se mu— sit potýkat & kterak zvítězí? Jistě vynoří se „před Vámi běh Va— šeho života a Vy obrat za obratem bedlivě jej prozkoumáte. Vi— díme, jak své dětství srovnáváte 's dětstvím svých milých. Obje- vujete tajné myšlenky svého mládí, tajné své spády ajiž hrozivě tyčí se před Vámi otazník. Také naše dítě? Jak strašné je to: „Snad také!“ Jak nabýti jistoty? Ne tak zprudka však. Také matkanebo obráceně také otec uvažuje a jeho tvář se jasní víc a více. Přinesla či přinesl jen .pevné a zdravé svému dítěti. Tím je Vaše zlo, o němž jste myslili, že zůstane skryto, seslabeno, zmírněno. „Což ale kdyby přece?“ Ano, nutno být na stráži, ale jednat rozmyslně, mírně, laskavě, s jasem v oku, neustrašeně a neukvapeně. Zlo je možno přemoci. Zlo je možno zničit. Ne však zlomit jedním činem. Výchova není revoluce, ale denní ostražitá práce, denní láska. A tu právě stojíme my, Liga Lesní Moudrosti, tisícičlenne' bratrstvo, jako Vaši nejlepší spojenci. 0 nic menšího nám nejde než Vám, než o štěstí, zdraví a sílu, 0 celý život Va- šich drahých i Váš, poněvadž: kde je hranice mezi Vámi a dětmi? Otázky, jež Vám v dnech vánočních táhnou myslí, pokládá si každý vůdce nad každým svým hochem. Z jakého rodu přišel? Co je jeho dědictvím? Rozhovorem 's chlapcem, dívkou, pozná vůdce či vůdkyně, co nutno posilovat, rozvíjet v mladé bytosti a co potlačOvat, zamořovat. Vážně se zamýšlíme nad vychovatel- skými otázkami a jejich řešením. Nejde nám o slávu vůdců, ale o tuhou, zodpovědnou, ale tím právě o nejvýš radostnou práci. Obklopíme Vaše milé, když k nám přijdou, mnoha jasnými, při- tažlivými příklady a oni otevrou se nám plně. Pak tisíce nás jde po krajích s vůdci. Nezbloudí nikdo z našich. Jen buďte našimi /spojenci, dejte se s námi v krok, ať rozhoupeme zemi jedním radostným rytmem & vše strhneme s sebou. Nebo alespoň sledujte pozorně naše počínání a řekněte nám své názory o něm. Napište je našemu náčelnictvu do Prahy. Budeme Vám vděcni. Velkou vděčností si nás však zavážete, jestliže využijete vánoc co nej— hlouběji ve prospěch svůj i dětí; jestliže předem ujasníte si svůj život a dětem předané dědictví; jestliže si uvědomíte, kterak laskavostí a důsled- ností by si Vás byl snadno učitel získal, ale jak tvrdostí Vás zatlačil do tmy. Buďte tedy pevni, jednotní, ale ne tvrdí, bezohlední. Vezměte o Štědrém večeru a všech následujících své malé a nejmenší na kolena, škrabte je svými vousy, houpejte na koleně, vozte do Prahy jako pány sedláky atd. Myslete mezi dnem na to, co jim radostného řeknete večer než usnou a ráno až rozbalí svá jasná, teplá očka. Pohlaďte maminku a jí mnoho veselých 13) věcí říkejte. Vaše děti budou se chovat v pozdějším svém manželství jako Vy. Můžete je pozorovat ve hře na maminku a tatínka. Tam Vás ostře to- tograiují. Uvědomíte si dětmi neviděným pozorováním, jak nejdůležitější základy svého jednání s lidmi, věcmi a životem vůbec prostě od Vás děti kopírují. Od Vás zvykají formám,vjež ovládají je potom celý život. Tohle uvedomění učiní Váš život radostně hlubokým a pevným a dovede Vás k tomu, abyste s většími dětmi alespoň chvíli laskavě pohovořili jejich tó- nem, jejích slovníkem, abyste věřili jejich obrazívosti a cítili lásku k životu v ní, živelnou lásku k tvoření nových hodnot. Devede Vás toto uvedomění k tomu, že budete s dětmi zpívat doma a ony se budou veselít z bručivosti Vašeho hlasu, že budete jim vypravovat vesele kousky svého mládí a ony Vám poví, co dosud skrývaly, protože ve Vás viděly jen napomínače. Po- víte jim 0 dnech strádání a přemáhání a ony se k Vám úzce přitisknou ne pro večer, ale pro celý život. Maminka jim bude vyprávět, jak za ní chodil tatínek, jak ji měl rád a má,a také bude povídat, jak deti začaly chodit, jak mluvit, kterak to bylo veselé. Poví také maminka, jak si Vás předsta- vuje v dospění. K tomu řekne tatínek: „A to je jako v pohádce, kde te'n princ šel atd.“ Starší hoch či děvče přečtou už nějakou tu pohádku nebo pěknou dobrodružnou knihu a ta právě způsobí, že celá rodina bude myslít jedním směrem, že se celá stejně rozechví o osud dobrého hrdiny. jen tak vznikne v dětech nutnost solidarity, víra v bratrství a síla k životu, jenž je přemáháním zla a uskutečňováním dobra pro všechen lid. Po takových ve- čerech jistě si vyjdete s nejstaršími a pohovoříte vesele znovu o svých mladických chybách i čtveráctvích. Bude-lí s Vámi jeden; vyjeví Vám vse, poznáte jeho touhy i naděje. Zachráníte ho tím od mnohé tmy. Věřím ale, že nebudete vymáhat tajemství násilím. Samy děti se musí rozhovořit a Vy je jen vyslechnete. Odpovídat musite velmi jemně a tímžc tónem, jakým slyšíte zpověď. Zakročujte raději nepřímo darováním. knihy, jež otevírá nove' obzory, napíná vůli, podněcuje k činnosti. Nebojte se indiánek, v nichž ví- tězí čestnost a hrdinnost, vyhledejte Verneovky, dejte je dětem, ale bojte se knih, jež příliš brzo ukáží dětem hrůzu lidského života, lidských vášní, pohlavního života. Přečtěte předem neznámou knihu. I dobrá, vysoce umě- lecká věc, čtena brzy, nicí jemnou tkáň mladého života. Vzpomínám Tol- stojovy Kreuzerovy sonáty, jíž jsem četl ve 12 letech, jak přímo zžírala mé mlade nervy a rozbíjela, řeřavěla mou nepevnou bytost. A přece je to kniha vysoke umělecké cenyl'Sledujte tedy, jak působí knihy na Vaše děti. jsou-li knihou rozrušeny, zjistěte jemně a taktně, kde jsou i srdce Vašich milých, jak daleko jsou od Vás. Buďte si vědomi “toho, že srdce se rodí, aby se dalo na cestu, aby šlo v budoucnost. Nikdo je nezadrží, nikdo mu nepo- může, kdo mu nesvítí cestou. jak mile je představit si otce, matku jako světla cesty, ale jak je to vzácné! Chcete, aby Vaši malí šli vánočním tichem a potom životem a říkali si sami pro sebe nejdražší tajemstvi své: „Drahý tatínek, zlatá, zlatá maminečka?“ Chcete, aby těmi slovy cinkaly si ra- dostný rytmus k pochodu životem? Tož tedy dovolte jim do- brodružství, indiánstvi, vynalézání, “zodpovídejte jejich otázky, pusťte je tábořit, na výlet, do hor, do noci. Dovolte jim, aby v koutku domácnosti" měli svou chemickou pracovnu, v koutku .sklcpalsvou dílnu. Dovolte, aby si koupili nůž s bílými střen- Viv kami. Chtějte na nich, aby si udělali samí skrmku na knihy s vě— . 14) šákem na šaty a lékárničkou, jak jim radíme ve Vatře. Jděte s nimi ke včelaři, kováři, truhláři atd. Dovolte jim, aby si udě- lali vrkoč místo stromku, aby si postavili lampiony po nábytku a svítili v nich. Světlo, zář, posiluje dobro, to je jistě, i sami na sobě to ucítíte. Dovolte jim, aby se sami mohli projít vánoční zemí, tichým, udiveným zimním lesem. Pomozte jim radou při obouvání a strojení k výletu sněhem, účastněte se otázkami, povzbuzováním, laskavostmi a pak jistě Váš hoch či děva samo bude se chtít vrátit zdrávo a radostno bez Vašeho napomínání. A když Vám přijdou oba urousáni a mokří, nehubujte mnoho, ale zujte, svlékněte, osušte, děti dejte do postele, uvařte jim teplý čaj a teprve po chvíli vypravujte jako náhodou příběh hocha, „který si přinesl zápal plic domů. Buďte jisti, že už cestou domů roste vědomí nešikovnosti, jež přivodilo zmáčení, že toto vědomí roste v připraVený odpor vzdorovat Vám a Vašim— domluvám. Teprve, když tento vzdor roztaje Vaší láskou, sáhněte teplou, laskavou rukou přímo k srdci. Tak vyhrajete, kázáním velmi ne— slavně prohráváte, házíte hrách na stěnu. Zajmete dítě svoje také tím, že mu dovolíte projevit skutkem službu lásky, jež je v na- šem kredu důležitou a pro výchovu Vašeho milého nepostráda— telnou. Sami připomeňte existenci chudých dětí a možnost na- dělit jim jablka, ořechy, píšťalku, kalendáříček a podobně. Bu— dou-li děti věci k nadílce shánět, dá jistě tatínek také alespoň jednu maličkost a maminka cukr, čaj, citron a zákusek, aby mohla být vystrojena hostinka. To vše vrátí se k Vám, tatínku, ma— minko, neboť dají-li jiným několik drobných kousků, dají Vám celé prohloubené a jasně srdce. A proto, abyste toto srdce dostali, Vám posíláme tento list. Snad poznáte z něho, jaká je celá naše Liga a její cíl. Snad už teď sami vidíte v duchu před sebou svého chlapce, své děvče jako junáky. Jsou křepcí, pružní, zdraví. Jsou jako jiskry a jsou laskaví a dobří, ale pevní a určití bojovníci proti špatnosti. Jsou veselí, ale moudří vědomím jasu života. Jsou to lidé! Rozmnožují dobro, spravedlnost a pravdu. A tím lásku, krásu a radost. Sem— kněte se v pevnou hráz se všemi lidmi proti hromadnému vraž— dění ve válkách, proti alkoholu a nikotinu, proti nerozumnému' soustředění a_ zároveň rozdělení světového bohatství a pojďte s námi do práce za světový míra spravedlnost. Vzhůru! Na cestu do vánoční země lásky s námi, se svými dětmi! Zdrávi buďte! Náčelnictvo Ligy Lesní Moudrosti Praha 11., Petrské nábřeží. Skautský domov. 15) Můžeme zníčiti všechno, co v nynější škole jest nucené, umělá prostředí, v němž děti jsou vzdáleny přírody a života, disciplinu rozumovou a mravní, která jest jim vnucova'na, myšlenky již hotově, mínění, která vůlí ničí a svá- dějí na zcestí. Bez obavy, že bychom se mýlili, můžeme vrátiti dítě do pro- středí přírody, kde bude ve styku se vším, co má ráda a kde dojmy života nahradí nechutné ústní lekce. Kdybychom nečinili nic jiného než to, již tak bychom připravili z velké části osvobození dítěte. FRA NCISCO FERRER. ZIMA A VÍTR Kreslil ]. H. (11 let). / MĚSÍCSNĚHU. Nastala doba kruté vlády bledé Morany. Zkornatělá země mlčí. Dusí ji svou tíhou _ sněhový kryt a led svírá jí život. Je ticho ' a mrtvo. Bledé, ospalé slunce líně se pro- “ dírá olověnou šedí mlh. Vidíš kolem sebe ,;.: bile zvlněnou pláň polí. Jdi tváří v tvář jjv. Želí nahotě a poslechni, co vypráví. Jsou na ni napsány v podobě stop celé příběhy ze života tvorstva. 29 16) Na mezi poznáš stopy člověka jdoucího k městu. Kdo umí číst, pozná, byl—li to muž nebo žena, šel-li svižně, či líně. Zná také stopy králíka, kuny, lišky i malé myšky. Zaznamenejte si, co pozoruhodnéhojste vi— teného sněhového ko- děli a kam až jste €? touče stop vybíhající sledovali' je. Zválený ' Ž stopy zajocha. Směřují sníh, zaječí a psí stopy 6' k lesu. Slaboch pod- potřísněné krví, pro— lehlvbojiosvou druž- zradí vám, že tu byl ku, a zahanben touží sveden tuhý boj.Jinde J býtukrytlesem.Stopuj uvidíte zdupanou zemi 1 ho až k lesu! Hned na křížem krážem a brzy M$ pokraji se zastavíš. postřehnete, z rozme- Uslyšíš jednotvárné bušení seker. To dřevaři konají své díloni k nim blíž na paseku & pozoruj s jakou zručností si počínají! Všimej si, jakých nástrojů používajíljdi ještě blíže a počítej leta poražených kmenů, poslou— chejrumírajícího. Nezapomeň se na zpáteční cestě zastaviti u metru dříví a chvíli stůj tiše. Za chvíli se ti objeví jeho malí obyvatelé. Jsou to střízlíčci, malí opeřenci, kteří si zasluhují zvláštní pozornosti. Zaznamenej si, které ptáky vidíš zde každým rokem přezimovati. (Vrána, havran, kavka a j.) Potěší tě, uhlídáš-li ně- jakého vzácného hosta, který chce trpěti se svými bratry. Jsou to na př. konipas horský, skřivan polní, pěnice modrá, červenka, která samotářsky přezimuje, kachna divoká, bukač velký. Zastav se dole u zamrzlé studánky a pozoruj květy, které vy- kvetly na jejím průzračném ledu. Upotoka najdeš ojíněné pruty vrb, které se dříve smáčely ve vodě, nebo osněžené stromy zprohýbaných, zkřivených těl, které trpce a tvrdě bojovaly se životem a přece obstály mezi živoucími. Nakresli si do svého deníku krásné hvězdice sněhové! Prohlédli jste si hvězdnou oblohu v listopadu €*? a prosinci? Pozorujte ji i v lednu! V zenitu stojí O 3 Perseus, vedle Kassiopeja s Andromedou, na jihu Býk, Orion a Velký Pes, na protější ' — straně mléčné dráhy Malý Pes & Blíženci, na severozápadě Lyra s ' Vegou, severovýchodně pak Regulus ve Lvu. ' ' Se třpytivou sněhovou vločkou. O jASANA Píjanství je mravní sebevraždou, sebeubíjením, alkohalísm znamená říší smrti. T. G. MASARYK. 30 17) v . ., ? tácy“— , f,. _: ,: nil Strž tost líní) ir) rád a zpívá si při tom, řiká nám jeden zákon Lesního Bratrstva a Sesterstva, ale dříve než byly zákony naše napsány, vštěpoval nám tuto moudrost Dlouhá Ruka, stařešina našeho kmene. Když jsme se v dílně sešli, sám první chápal se práce, a ta za jeho přítomnosti zachvátila nás všechny. Potom do skřípotu, bušení kladiva, zlobivého hukotu staré pily mísil se jasný zpěv. Každý ten hlas povídal o jiné radosti. Štěně, nejmladší z nás, přená- ramně se radoval z hádka, který se mu nad kamny pěkně točil, aby svoji radost ještě zvýšil, namaloval si jiného docela s dračí hlavou. Šotek nás chtěl vystrašiti a proto udělal škrabošku lido- žrouta, mocný kyj s totemem. jeník-umělec právě domaloval ku- lisy pro loutkové divadlo a již s chutí barvami oživoval hlavičky loutek, na něž děvčata šíla šatečky. Temnoočka s Mlhou dělali hadrove' panenky a paňa'čky. Niagara, proslulý kuchař družiny Zubrů, vytvářel z perníkového těsta zvířátka, postavy, srdíčka a všechno na vrkoč. Bystrá Adžidouma dokonce perníky různými polevami zdobila. Mirek s kudlou v ruce vytvářel z kusu klacku tyč k vrkočí. Liška dělal pro Niagaru odznak moci a hodnosti ku— chařské, měchačkus kvedlac'kou. Tumé právě přitáhl nejméně 7 bed- niček od kvasnic, ze kterých udělá červené, žluté, modré budky, jež v blízském lese r0zvěsí, a do nichž bude ptáčkům donášeti drobty. Unkas zdokonaluje svou výrobu květníku pro vrkoč. Už nekoupil si letos květník, jako loni, aby jej jen pomaloval, ale _ celý sám udělá, dá jej k hrnčíři vypálit a za to mu několik hrnků omaluje. jirko, zvaný Drticí Ruka, doplňuje svou výzbroj indiánského bojovníka, luk a šípy, o toul a štít. Podnikavý Kim hotoví úl, bude pěstovati včely & proto už teď se dal do budo- vání příbytečku pro ně. Med, to bude něco pro mlsounka, a vosk, ten zas na tětivy pro“ lučištniky. Kronikář také nelení, má teď v zimě hodně práce, ale to ho nemrzí, aby si neudělal brkove' a rákosové pero." Také jsme robili čelenky, z jablíček ježky, lampi- 31 18) Ony, sáňky, sněžnice, knihovničky, 2 sedátka, lůžka, látkové ruka- vice, látkové střevíce ——a kdosi se pustil i do vazby knih. Sváže si všechny knihy Lesní Moudrosti sám a potahové papíry škro- bove' si také vyrobí. Od něho jsme se je učili i my. Nejprve ro— bili jsme papíry jednobarevné, ovšem, že musili jsme si udělati škrob. Do jednoho hrníčku jsme dali vařití vodu, v druhém ve studené vodě jsme rozkvedlali pšeničnou mouku (asi dvě lžíce). Když voda v prvém hrnku vřela, nalili jsme za neustálého mí- chání do ní obsah druhého hrnku a potom, když tekutina zhoustla 'a nabyla sklovítého tvaru, byl škrob hotov. Můžete přidati trochu klihu. Ještě dříve než jsme do vřící vody lili rozkvedlanou mouku, obarvili jsme ji barvou, takovou, jaký jsme chtěli míti papír. Velkou štětkou nanášeli jsme potom barevný škrob na papír & stejnoměrně roztíralí. Přeji, aby se vám dařili a měli jste z nich radost jako my. Avšak jednou přišel Brouček, prstem sjel na vlhký papír. „Co je to?“ a všichni zůstali koukat. Napsal pěknou čáru. Ostatní se toho chopili a už se na papírech objevovaly květy, čáry křivky, totemy, ptáčci, srdíčka, psaná prsty, dřívky, hřebeny a pod. Zkuste to. Jiní papír různými barvami stříkali a houbou nebo hadříky dali na nich vykvésti prapodivným květům. Potom jsme dělali zázračné papíry. Nejmenují se tak, ale my jsme jim tak říkali a proto ten název ponechám i tuto. Rozhřáli jsme v hrnéčku parařtín (nebo vosk, paraffín je čistší) a co, jsme chtěli míti v barvě papíru, pokrývali jsme parařtinem, jejž jsme naná- šeli na papír štětcem. Když vychladl, papír jsme nabarvili nějakou barvou a po jejím uschnutí opakovali jsme proces ještě jednou nabo dvakrát podle toho, jak barevný jsme chtěli papír míti. Na to jsme pokryli papír ssavým papírem, vyžehlili horkou žehličkou. Paraffin se do ssavého papíru vsákl a jím kryté barvy se obje— vily. Jsem zvědav, co si uděláte ze všeho, co jsem vám napsal. Těším se nejen na vaše dopisy, ale i na ukázky vašich prací. Tedauž musím vás opustit-i a zase ' VUDCUM pověděti něco. Bude to stručné, milí bratři a milé sestry, abychom neplýtvali zbytečně místem._Teď v zimních mě- sících mějte hojně BESEDY se svými junáky. Jistě, že začnete zpěvem, a tu je dobře povědíti vám o některých PÍSNÍCH. Touha žít jasně a krásně zazní v písni Děvče a smrt (Schubert) a jasná láska k matce a její obětavé srdce jemně je zachycena Griegovou písní Stará matka (slova Vinje), obě písničky najdete v Květnici (sbírce klassických písní, vydané Dědictvím Komenského v Praze, Masarykovo nábřeží čís. 6). V prvém díle knihy Dítě a hudba (Kincl-Švarc-Křička, vydalo opět D. K.) najdete kránou Píseň 32 19) přadlen, v níž ztajeno je všechno kouzl přástek. Jará a jásavá písnička Neboj se maminko, jistě vás př mo podchytí a vy se jí budete musit naučiti, právě tak, jako dívky naučí se roztomilé ukolébavce, Janušce věnované. Národní písničky s doprovody jsou pečlivě vydávány Sociálním odborem Volné Myšlenky v Praze. V ]. sešitě je obřadní slovanská píseň Hořela lípa a pěkná Sťatá bříza, ve 2. je veselá Král, král a žertovná Strejček Nimra alko— nečně ve 3. je krásná ballada o lásce dceřině k otci vyjádřena písní Věrná dcera. V době plné rodinného kouzla, kdy vzpomí- náme všech milých tváří, jistě vás zaujme píseň Sestra bratra vystrojala, jíž najdete ve zpěvníku Valašských a lašských písní*). Nezapomeňte také na čtení pohádek malým. Pěkné jsou pohádky B. Němcové a z nich zejména 0 dvanácti měsíčkách, Sůl nad zlato. Přečtěte si z Veveřice kapitolu Vll. až X., Domino k Vl., nezapomeňte na kapitolu o Strašidelném krá- líku z Dětí Divočiny doma. Jinou vhodnou četbou je z Gammo— vých Vánoc kapitola 0 zamrzlém okně, od Selmy Lagerlofové o psu Šedivci, Cosovi, Karovi z knihy Cesty Nilse H. 5 divokými husami Švédskem. Pro starší: Jensen: Ledovec, Štorch: V šeru dávných věků, Bauše: Matka Země; (Pohádka O dvanácti mě- síčkách je s' hudebními vložkami v druhém díle knihy Dítě a hudba.) Na základě četby mužete vésti ROZPRAVY o čteném, o stáří země, 0 pohanském zimním slunovratu, o našich Vánocích, o matce zemi a o naší mamince. Také na BÁSNĚ nesmíte zapo- menouti. Roztomilá je Nerudova: Ballada o Polce a Štědrovečerní romance a vhodný je i Erbenův Zlatý kolovrat a Štědrý večer. Pěkné básničky a říkanky jsou v Prvosenkách, vydaných Volnou školou práce na Kladně a stojí Kč 6'——. Také TANEČKY si stvořte, složte si prosbu k Slunci, k zimě, boj větrů, rej sněhových vloček ve svitu měsíce a jiné. Vůdci, naší povinností je starati se nejen o mravní výchovu (Nezapo— meňte připraviti ptákům stromeček, podarovati chudé dítě, na lidskou bídu nesmíte zapomínat, nebo dokonce k ní nečinně při- hlížet), ale i o tělesnou a proto úzkostlivě sledujte tělesný vývoj junáků. Tělo je chrámem duše.. Ať každý junák má svůj účelný RANNÍ TELOCVIK. Tady je jako příklad uveden ranní tělocvik, který si složil Janík s Vojanem z různých prvků. Jakmile se probudím, řeknu: Dobré jitro, vy lesy, řeko, vrchy,- pole, luka, studánky, potůčky, ptáci, zvířata, i vy všichni lidé, kteří pracujete. Jen teď tiše, ať maminka se ještě spánkem posílí.

  • 1)'V_e Zlaté Bráně (1. roč.) je krásná zimni píseň Všude sníh, tak ticho

v p am . . . 33 20) Začnu cvičit už na posteli. Takhle jedno za druhým následuje: 1. Most (na posteli). 2. Slezu s postele a cvičím nahý nebo v plovkách na svém koberečku. 3. Vdechnutí. Pomalu naplňují plíce a zase je pomalu vyprazdňuji. 4. Správný postoj: a) Sevřít paty. b) Přitlač paty a bříška k zemi. c) Lýtka rázně ven. d) Drž rázně kolena. e) Stehna drž rázně. i) Vtáhni břicho směrem od kříže. g) Vdechni boky. h) Vydechni směrem od hrudní kosti (hrudník vzhůru). i) Skloňte hlavu vzad. k) Zdvihněte hlavu od zadu. 1) Hranu lopatek tlačte vzad. 5. Protažení. 6. Správný po- stoj. 7. V kleku kroužení trupem na pravo a potom na levo (po každém cvičení zregulovat dech). 8. Ve stoji spatném pokrčování a vymršťování nohy v před, vzad, stranou, pravou a potom levou. 9. Leh na zádech. Ruce v týl. Pomalé zdvihání do sedu & Opět v leh. lO. Leh na zádech. Pomalé zdvihání nohou a zpětné jich kladení. ll.,Kroužení pažemi ve výpadu. 12. Kroužení nohama v leže. 13. Střídavé ohýbání a napínání v podporu ležmo. 14. „Zkouška zad.“ 15. Dokonalé uklidnění. Sprcha nebo koupel ve vaně, ale stačí také omytí mokrým ručníkem. Důkladné osušení. 16. Tření nohou, horní části zad, šíje, krku a hlavy. 17. Tření paží. 18. Tření břicha. 19. Tření v pasu a dolejší části zad. 20. Tření lýtek. 21. Tření beder. 22. Tření krku. 23. Tření hlavy a obličeje. 24. Tření prsou. 25. Cvičení dechu. Cviky zde uvedené jsou psány jen tak, jak je chlapci umí po- jmenovati, ale podrobný a asi přibližný popis jejich je v Mill- lerově knize: Můj systém. Opatřete si ji. Tak, teď uskutečňovat! ]ASOŘ. Každý člověk je spotřebovatelem a má tudíž býti také výrobcem. EMERSON. KDYOBĚDVATI. Velmož se zeptal několika lékařův, o které hodině jest nejlépe obědvati. jeden řekl: „Pane, o desáté,“ druhý, že o jedenácté a třetí, že o dvanácté. Nejstarší lékař řekl: „Pane, nejvhodnější dobou, kdy obědvati, jest u boháče, když má hlad, a u chudého, když má co.“ ]UAN ARAGONÉS. 34 21)

Mluvím za všechny stromy, které nemají hlasu,
a jež, vznešenější každým jarem,
němé a zamyšleně
rozpínají svá mocná ramena .
a žehnají zemi svým stínem.

SIDNEY LANIER.

O MLADÝCH PRŮKOPNÍCÍCH V RUSKU.

U nás v Rusku se také počalo rozvíjet dětské hnutí. Jeho účastníci, děti od 11 do 14 let, nazývají se „junyje pioněry“. V Rusku je vláda v rukou dělníků a sedláků; a stojí-li v buržoasních státech vládní moc zcela na podkladech buržoasie a ta stará se všemožně zmásti dětské komunistické hnutí, u nás je toho pravý opak. I mohutná naše komunistická strana i Komsmol (Komunistický svaz mládeže) mohou bez překážky a široce pomáhat rozvoji dětského hnutí. Narkompros (Národní komisariát osvěty) a všechny ostatní sovětské organisace jdou vstříc dětem. Pro hnutí jsou odkryty velké možnosti.

Je důležité, aby pionýrské hnutí bylo co možno nejtěsněji spjato s dělnickými organisacemi a zvláště s dělnictvem.

Co mohou udělati uvědomělé dělnice pro mladé pionýry? Především mohou vésti širokou agitaci mezi málo uvědomělými dělnicemi a rolnicemi, vysvětlujíce jim, kdo to jsou „mladí pionýři“.

V proletářské rodině bývají děti často zanechány samy sobě. Otec pracuje v továrně, matka také a i když nepracuje, je zavalena starostmi o rodinu, vařením, praním, nádenickou prací.

Děti se potloukají bez dohledu, snadno propadají vlivu ulice a sedí-li i doma, vidí málo radosti: rodiče nemají na ně kdy. Účast v organisaci mladých pionýrů dá jim styk s kamarády, dá mnoho radostných zážitků, naučí zápalu dělnické třídy, probudí jejich učenlivost. Vše to je třeba vyložiti těm dělnicím a selkám, které nejsou spokojeny, že jejich děti vstupují k mladým pionýrům a hubují je za to. Je jim nutno vysvětlit, že vstupovati k pionýrům je pro děvčata neméně důležité než pro chlapce.

Není třeba držeti děvčata přivázaná k domu, je potřebí, aby se z mládí naučila žíti v jedněch organisacích s chlapci, žíti s nimi po kamarádsku. To má velký význam pro pozdější rozvoj dívek i chlapců. Je nutné, aby se záhy děvčata zajímala o veřejné otázky, učila se jíti ruku v ruce s kolektivem. 22)

Děti dychtivě naslouchají vypravování dospělých. Ať dělnice, mnoho proživší, povědí mladým pionýrům o zažitcích, jak musily bojovat s továrníky, jak mohly něčeho dosáhnout jen úporným zápasem, jak se těžko žilo dělníkům a jejich rodinám za carismu, jak bylo těžko tehdy dělníku probíti se k vědění, ať vypravují pionýrům o válce a své účasti v revoluci, o boji s bílými atd.

Mladí pionýři chtějí míti dovedné ruce — potřebují hodně uměti a jsou hotovi učiti se od každého, kdo jich může něčemu naučiti. Dělnice umějí mnoho, ať jdou k pionýrům a předají jim své vědomosti.

Mezi pionýry je mnoho dětí, kterým se těžko žije — bez rodičů, jež potřebují mateřské lásky.

Ať pohlížejí dělnice na mladé pionýry jako na své vlastní děti.

Dělnice najdou tisíce cest, jak pomocí pionýrům vyrůsti ve vytrvalé borce, dovedné dělníky budoucnosti, dobré komunisty. Dělnice, přijměte za své mladé pionýry!

N. K. KRUPSKAJA. Přeložil MÍLA.

(Nyní se mladí pionýři jmenují Leninovými pionýry na jeho památku N. K. Krupskaja je žena Leninova)


Před čtyřmi stoletími byli obyvatelé Pisy a Luccy rozdělení krutou nenávistí, jež slibovala věky přetrvati… A co zbylo dnes z této nenávisti? Co zbude z ošklivé nenávisti Prušáka k Francouzům? Můžeme býti směle přesvědčeni, že naši potomci budou hleděti na tyto city jako my hledíme na nenávist Athéňanů ke Sparťanům nebo obyvatelů Pisy obyvatelům Luccy. Lidé pochopí, že mají důležitější věci na starosti než vzájemné přepadání.

CHARLES RICHEY.

23) ABrněnštt' měli 9. slunce—měsíce bláznivého společnou besedu s husovickými v klubovně v Husovicích_. Chystají společnou oslavu zimního slunovratu. Na'chqdští bratři “dělají budky pro ptáky. Michelští mají ve své klubovně vždy za 14 dní přednášky. Posledně přednášel br. Fr. Kupka o práci s dětmi. Hradec Králové má malou bdudu, která slouží za klubovničku, vejde se tam 6 hochů, ale i to je těší. Mají v ní již elektrické světlo. Rostou. Už je mezi nimi znovu bratr Souček. — Bratr Bilek měl přednášku o táboření lesního junáctva v Sokole a bude ji opakovati v YMCE. Hoši z kmene Fišerova v Praze vydávají kmenový list Brázda. Pěkný. Napište si jim o něj! z NÁČELNICTVA LllGY. Radostné věci může dnes náčelnictvo sděliti svému bratrstva: přesvědčili jsme se, jak živý a vážný je zájem spisovatele Gammy a vychovatele Krcha o Lígu.Sdě1ujice to s vámi, těšíme se, že všichni tím budete povzbuzeni k radostnější práci. Ať jsme jim ke cti, neboť hlásíme se k jejich dílu. ZDOPISÚNÁČELNÍKOVI: UNÁS je báječná nálada. Něco tak upřímně bratrského, že překážky nás nemohou zaraziti... Všichni si děláme sněžnice, abychom setaké v zimě mohli někam podívati.... PROČ neposíláte hlasatele takové, jako byl první? Ten byl — skutečně hezký...

  • SRDCE mně hárá, “cítím radost a poznal jsem, že máme všichni

junáci Velké Poslání lidstvu. Bratře, budu se snažit vštěpiti všem svým junákům to! co „jsem poznal. neznnoneňn , „pomuzu-n NÁM nisanu-mé Kč 9... (noo nevnlu'i TOTO :. čisuo, sune považován " ŘAonéuo unšéno ooaěanteui _vu 24) ČESKOSLOVENSKÁ LIG—A LÉSNÍ MOUDROSTI JUNÁCKÁ OBEC PSOHLAVCÚ-HORNÍCH CHLAPCÚ THE WOODCRAFT LEAGUE OF CZECHOSLOVAKIA

  • * *

Napište nám, co.myslíte, že udělal bratr místo- náčelník, když našel polozmrzle'ho dělníka! Co bu— dete dělat, až vám omrznou uši, zajde za nehty, až omrznou někomu nohy? Co uděláte, aby se vám to— nestalo, abyste neměli rýmy? Co podniknete, na- jdete—li omdlelého? Často se to ted' stane z hladu nebo z nevyspání. ZNÁTE? Krásná kniha je veliká věc. Nikdy se neztratí a nikdy není dost drahá a ovšem, žel, také dost laciná, aby ji každý mohl , mít. Jistě ale si každý starši junák, každý vůdce objedná od bra Fišera pro něho prostě nepostradatelnou příručku Zlatou Bránu . 1. roč. Jistě že si nezapomenete koupiti také knihy, které vyšly v knihovně L. L. M. A ještě o jedné pěkné knižečce vám po— . vím. Jsou to nesmírně roztomilé a plné srdce Rodinné kresby Mik. Alše s předmluvou Dra Svobody. Nekoupíte si knížku, ale studánku vody živé, studánku radosti a úsměvu. Jiná taková knížka bude, ale menší, „Radost“. Vydává ji Červený Kříž a řídí F. Krch, redaktor [. roč. Zlaté Brány. Je to pro malé do 9 let, ale i pro starší. Líbezná, miloučká věc to je. Jsou tam krásné hry na chlívek a prasátko, na koupání a pod. To si rozhodně obstarejte. Expeduje Čs. Červený Kříž, Praha Vl., Neklanova ul.

  • * *

z REDAKČNÍ RADY VATRY: Všichni bez rozdílu posílejte své příspěvky, článečky, básničky, říkadla, povídky, písničky, pohádky, fotogratie, kresbičky a pod. na redaktora Vatry, aby mohli jsme vašich prací použíti, neboť Vatra má být obrazem života v Lize. Uzávěrka příštího čísla je 15. ledna. '

  • * *

Z ADMINISTRACEiVATRY. Odpovědný redaktor: Bukovanský Karel, Praha 11., Bojiště 8. Josef Fišer, Žižkov, Lipanská č.*4. —'— Předplatnérg Kč, jednotlivá čísla 1'90 Kč. — Nákladem Československé Ligy Lesní Moudrosti. Tiskem Invalido- a Lidografie-v Hořovicích. VIII



  1. 1.12.1923
  2. 28.12.1923