… oděv byl krášlen malovanými vzorky, pery a různými ozdobami z rákosí. Měl tance pro každý domácí kruh. Vedl svět ve výrobě krásných košíků, přikrývek a kanoí; a okrasy, kterými zdobil své stany, zbraně, šaty, mísy, postele, kolébky, náhrobky, byly nesčetnými ukázkami jeho záliby v krásnu, jak on je chápal.
12. Věřil v prostý život. Půdu považoval za vlastnictví kmene, nikoliv jednotlivce; hromadění majetku považoval za počátek lakoty, která vzrůstá v ohromný zločin.
13. Věřil v mír a svaté závazky pohostinství.
14. Věřil, že nejvznešenější ze všech ctností je odvaha, kterou ctil přede všemi jinými vlastnostmi, a za kterou se modlil. Věřil také, že nejhanebnější ze všech zločinů je míti strach.
15. Věřil, že má žíti tak, aby strach ze smrti nikdy nevstoupil do jeho srdce; že, až přijde poslední výzva, má si vzíti barvy a pocty hrdiny přicházejícího domů, zazpívati svoji píseň smrti a vítězně očekávati konec.
O hloupém Honzovi
Žil jednou jeden Honza a ten byl náramně hloupý. Mnoho snědl a tatínek málo vydělal. Proto tatínek řekl: „Milý Honzo, musíš jít do světa!“
Honza s tím souhlasil. Máma mu upekla několik bochánků a Honza šel do světa. Přišel do jedné vesnice a žádal o službu. Tu nejbohatší sedlák mu řekl: „Přijmu čeledína.“
„Kolik budete platiti?“ —— „Já platím vždy až za rok.“
„To mně nemusíte vůbec platiti, já vám sám vždy zaplatím“
Sedlák souhlasil. Když Honza sloužil rok, řekl: „Pojď sedláku za humna,“ Honza se smál a sedlák div neplakal, Když přišli za humna, Honza pojednou sedláka tak strčil, že vletěl rovnou do pekla.
