… a veselí tohoto večera; pak zazpívali jsme ještě: „Dobrú noc!„ a radostné hlasy vyběhly na ulici.
Tma a ticho rozhostily se v klubovně. Ale ne na dlouho.
Pojednou lampiony zazářily znovu zvláštním tajemným světlem, ve vyhaslých kamínkách ukázaly se podivné plamínky, které tančily jako malí skřítkové.
Bůh Perun sestoupil s obrazu a snesl se na náčelníkovo místo ve Sněmovním Kruhu.
Bůh Slunce sestoupil s oltáříku a sedl si na místo Ohnivce.
Ze smrkové snítky na vrkoči přiběhl Bůh Lesa na místo písmákovo a z plamínků vyskočil Dědek — Domácí Bůže a usadil se na místě hospodáře.
Živěna přestala býti soškou a posadila se u Sněmovního Kůlu.
Z akvaria vystoupil Vodník a sedl si také do Sněmovního Kruhu.
Ba i Meluzína z kamen vyběhla a přisedla.
Perun hřímavým hlasem zahájil sněmování:
„Bozi a bůžci! Po tisíci letech sešli jsme se zase k Slavnému Sněmu. Vzpomínám si, jak na. tomto místě stála Lípa Živěny. Vzpomínám si, jak zbožný lid Zábojův slavil pod ní Bílý Slunovrat. Vidím, kterou křesťanskému Bohu přinesli jeho žoldnéři ze západu a jihu, vidím zkrvavený meč a kříž v rukou křesťanského Kněze. Pobit byl dobrý Lid Živěny, skácena její Lípa. Slyším pláč Živěny na místě, kde zavládla ruka Morany!“ —
Povstala Živěna, ruku o totemový kůl opřela, promluvila: „Velká byla má bolest, bozi, dlouho jsem oplakávala svůj lid. Ale již prchá Žalost s mých licí. Mám své „Děti“. Nadějí se konejším, že Dobrý Lid z „nich bude. Jsou bujaré a mám je ráda. Bozi, dejte jim svou přízeň!“
Umlkl stříbrný hlas bohyně.
Skřítkové z ohně vyběhli, jako lesklý had vběhli do Sněmovního Kruhu.
Nožky jejich zatančily, hlásky jejich zazpívaly: „Zelení hájové“, a Skřítkové odhopsali.
V tom vstal Bůh Lesa:
„Sestro Živěno, mám rád tvé „Děti“, když v moji říši přijdou. Rád svou přízeň jim dám. Nechť patří jim celá má říše, všichni moji poddaní rádi je uvidí mezi sebou.“
Bůh Slunce vstal:
„Při paprscích mých zlatých, ani já nechci oslyšeti tvé přímluvy. Živěno, mé světlo ráno ze spánku je vzbudí, mé teplo zdraví a sílu dá jejich tělům!“ —
