Grace Gallatin Thompson-Seton

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Manita)
Upozornění Základní obsah tohoto článku byl napsán před osmi lety (r. 2010), jako příspěvek pro Seminář ke 150. výročí narození E. T. Setona - Odkaz Černého vlka 17.11.2010 (sborník), který se konal v Praze.

Od té doby se mi však dostalo do rukou několik zcela nových materiálů, které vyžadují korekci původního obsahu, která právě probíhá

Grace Gallatin Seton - Manita (⁕ 28. ledna 1872, Sacramento, California, USA – † 19. března 1959, Florida, USA) rozená jako Gallatin

Narodila se jako Grace Gallatin 28. ledna 1872 v Sacramentu do rodiny jednoho z nejbohatších mužů Kalifornie 19. století. Jen o pouhých 12 let dříve, její otec, Albert Gallatin[1], připlul do Sacramenta parníkem z New Yorku. Přivábila ho, jako tisíce jiných, zlatá horečka[2].

Moc zlata nenašel, takže nastoupil jako příručí do železářské firmy Huntington, Hopkins and Company[3]. Byl ctižádostivý a tvrdě pracoval, takže ve firmě šel brzy nahoru.

Po čtyřech letech se oženil[4] s Klemencií Rhoades[5] (někdy také přezdívanou Nemie), která pocházela z Chicaga. Během osmi let pobytu v Sacramentu se vypracoval na spolumajitele firmy, kterým se stal roku 1868.

Dařilo se mu tak dobře, že si v roce 1877 nechal postavit pro sebe a svou rodinu dům, který je dnes sídlem kalifornského guvernéra[6]. Právě v tomto domě do svých 9 let Grace vyrůstala, obklopena přepychem. Ale 21. června 1881 se její rodiče rozvedli[7]. Příčinou rozvodu měla být Albertova nevěra[8].

Klemencie dostala nejspíš slušné odbytné[9] a také apanáž[10] pro malou Grace[11] se kterou začala cestovat po USA. Tím jako by předurčila její osud.

Cestovaly od hotelu k hotelu a vyrazily i na výlet do Evropy[12]. Zážitky z této zámořské cesty použila Grace jako témata svých prvních článků, které jí publikovaly noviny v San Francisku r. 1888[13].

Vzdělávání dospívající Grace bylo díky neustálému cestování dost nesystematické[14], ta si tím však – povzbuzena svým literárním úspěchem, hlavu nelámala, neboť byla rozhodnuta živit se psaním cestopisných črt.

Roku 1890 dovršila 18 let. Původně měla (podle dohody rodičů) obdržet od svého otce 10 tis. dolarů. ale protože ještě stále studovala, posílal její otec místo toho dál pravidelnou roční apanáž.

Školu dokončila o dva roky později a za další dva roky (r.1894) podnikla s matkou opět cestu do Evropy – tentokrát již cíleně za účelem načerpat materiál pro své budoucí články. A právě během této plavby se seznámila se svým osudovým mužem. Tím byl o dvanáct let starší Ernest Thompson Seton.


  1. Albert Gallatin (10.12.1835 Sparta, New York, USA – 14.10.1905 Sacramento, California, USA)
  2. Vystudoval obchodní školu v Baltimore, pak pracoval v železářské firmě v Hudsonu, ve státě Michigan. Ale jakmile vypukla v Kalifornii zlatá horečka, vzal to přes Missouri a Kentucky na loď do Sacramenta.
    Zdroj: článek na http://www.professionalroofing.net z prosince 2012
  3. Díky němu se z firmy Huntington, Hopkins and Company stala jedna z největších strojírenských firem na západním pobřeží. Zbohatla především díky spoluúčasti při budování transkontinentální železnice. Ta spojila během let 1862-1869 západní pobřeží USA s východním.
  4. Většinou se uvádí, že se vzali roku 1865, ale podařilo se mi najít zdroj, který uváděl přesné datum – 6. června 1866. [Dnes již nedostupná webová stránka http://www.oldsacramentolivinghistory.com/characters/agallatin.htm]
  5. Clemenzia Angelina (Rhodes) Gallatin se narodila v roce 1843 v Michiganu.
    Clemenzia Rhodes.jpg
    Podle údajů uvedených při sčítání r. 1910 Pocházel její otec z New Yorku a matka z Maine. Foto pochází pravděpodobně z r. 1898, kdy se (ve svých 55 letech) podruhé vdala. Její druhý muž, Thomas A. Duffey, byl o šest let mladší a pocházel z Massachusets. Zřejmě byl vdovcem, protože s nimi v jedné domácnosti r.1910, kdy se konalo zmíněné sčítání, žily ještě dvě děti. Bydleli tenkrát s manželem v Miners Delight (Fremont, Wyoming).
    NAD GGS AS 1920.jpg

    S Grace zůstaly v písemném kontaku. A to až do r. 1920, kdy Grace vzala svou matku na dožití k sobě do Greenwiche. Tehdy byla pravděpodobně pořízena fotografie, na níž je zachycená Nemie s dcerou Grace (48 let) a vnučkou Anyou (16 let).

    hrob matky GGS.jpg
    Zemřela pravděpodobně 26. července 1920 v 76 letech a byla pohřbena v lese nedaleko De Wintonu – píše se o tom na rubu fotografie náhrobku. Bohužel text náhrobku na fotografii není zrovna moc dobře čitelný, nicméně je z něj patrné, že zemřela v Greenwichi a byla pohřbena pod jménem Nemie A. Duffey. Náhrobní kámen byl později (pravděpodobně po prodeji De Wintonu) přemístěn jinam – zřejmě do blízkosti Little Peequo. Ovšem to je ale pouze domněnka, odvozená z textu na rubu fotografie náhrobku.
  6. V roce 1887, se Albert se svou druhou ženou Malvínou přestěhoval do San Franciska. Dům od něj koupil Joseph Steffens, který ho pak r. 1903 odprodal do vlastnictví státu California.
  7. Přesné datum uvedl The San Francisco Call v článku ohledně soudního sporu Grace Gallatin Thompson-Seton versus Albert Gallatin dne 30.6. 1904
  8. Lucinda H. MacKethan, 2010 uvádí na str. 179, že rozvod byl důsledek poměru Alberta Gallatina s 18-letou spolužačkou jejich starší dcery Jane – Malvínou Robbins, se kterou oženil záhy po rozvodu – 21. října 1882.
    Zdroj: Databáze FamilySearch New York Marriages, 1686-1980, záznam na mikrofilmu číslo 1,570,103 Family History Library (FHL).
  9. Pokud by Klemencie Gallatin sama nebyla dostatečně zajištěná, tak by si mohla jen stěží dovolit zaplatit novomanželům jako svatební dar 1500$ za Sloat Hall.
  10. Albert Gallatin se dobrovolně zavázal, že bude bývalé manželce posílat do 18-tých narozenin Grace 800$ ročně na její zaopatření a studia. Dále údajně přislíbil, že po dovršení tohoto věku Grace obdrží dalších 10 tisíc dolarů. Je však otázkou, jak obě strany tuto dohodu pochopily. Albert později tvrdil, že dohoda zněla jinak. A to, že jí těch 10 tisíc dolarů postupně vyplatí během následujících deseti let. Zpočátku tedy posílal 66.66$ měsíčně, pak 800$ ročně. Po nějakém čase tuto platbu snížil na 600$ ročně. A poté, co její manžel vydal svou knihu Wild Animals I Have Known (1898), přestal peníze vyplácet s tím, že nebude financovat projekty jejího manžela. Tato skutečnost pak vedla k jejich soudnímu sporu v r. 1904, který Grace prohrála.
  11. Kromě Grace, která zůstala s matkou, měli Gallatinovi ještě dva starší potomky. Syna Alberta juniora (8.11.1870 – 16.5.1955) a dceru Jane (24.3.1868 – 18.11.1944). Tito starší sourozenci však zůstali s otcem v Kalifornii. A v dubnu 1885 se jim narodila nevlastní sestra Leta.
  12. Není vyloučeno, že tuto cestu podnikly za sestrou Grace – Jane, která se věnovala malířství a do r.1891 údajně pobývala v Evropě (pravděpodobně v Itálii).
  13. Bohužel žádný zdroj neuvádí o jaké noviny šlo, ani kdo je původcem této informace. Články měla Grace publikovat pod pseudonymem Dorothy Dodge.
  14. Sama Grace v autobiografické črtě, která vyšla r. 1909 v rámci „Who’s Who in New York“ uvedla dvě školy, kterými prošla: Ženský seminář v Chicagu (Chicago Female Seminary) a Packer Collegiate Institute v Brooklynu, stát New York, který absolvovala r. 1892.

Osudový muž

Zásadní zvrat do života přinesla budoucím manželům Setonovým Ernestova druhá cesta do Evropy na palubě parníku Spaarndam. Plul do Paříže, ze které dva roky předtím, odcestoval. Vrátil se, protože chtěl namalovat třetí obraz s vlčí tématikou[1], aby nasbíral inspiraci. Proto se nechal najmount jako lovec vlků.

Jeho pracovní úvazek skončil ulovením do té doby nepolapitelného vlka – Loba. Ernest na něj dlouho marně zkoušel všechny možné triky, až si nakonec všimnul, že ho vždy doprovází mladá bílá vlčice, které začal říkat Blanka. Využil Lobovy slabosti, kterou vůči ní měl. Zabil ji a na její pach ho vlákal do pasti. Nechtěl ho zabít, tedy alespoň ne hned, ale lapený Lobo odmítal potravu a záhy uhynul. Seton byl přesvědčen, že to bylo steskem po svobodě a žalem po družce a mocně to na něj zapůsobilo. Nechtěl se už dál živit lovem a tak se rozhodl vrátit do Paříže.

Cesta přes oceán trvala téměř dva týdny. Lodní paluba nebyla místo, kde by cestující nalezli mnoho povyražení, ale Ernest byl dobrým vypravěčem a měl v zásobě spoustu příhod z pobytu v divočině. Mladou Grace, plnou touhy po dobrodružství nepochybně vzrušoval. Zkušený lovec a zároveň umělec. Ani jeho nenechal zájem mladé a navíc bohaté krásky chladným. Určitě lahodilo jeho egu, že imponuje mladé, pohledné dívce s aristokratickým chováním (a nejprachatějším otcem v Kalifornii). A zřejmě se asi do určité míry ztotožnil s osudem Loba, který byl pro svou družku ochoten vlézt do pasti.

Grace ani její matka nikdy předtím Francii nenavštívily a na rozdíl od něj, tam nikoho neznaly. Takže se jim nabídnul jako průvodce. Pracoval v té době na knize, se kterou chtěl uspět nejenom jako malíř, ale i jako přírodovědec a literární nadání Grace, která se mu na oplátku nabídla jako korektorka[2] se mu hodilo.

Sloat Hall

Dva roky spolupráce a neutuchající zájem mladé Grace[3], vedly ke sblížení, které vyústilo 1. června 1896[4], bezprostředně po návratu z Evropy ve sňatek.

Sloat Hall v r. 1897

Vzali se v New Yorku a jejich prvním sídlo Sloat Hall, pro ně zakoupila těsně před uzavřením sňatku jako věno pro svou dceru její matka. Nelze vyloučit, že se rozhodli usadit také proto, že v době sňatku čekala Grace dítě[5].

Dům, původně vlastnil rod Sloatů – ostatně, odtud i jeho název[6], se nacházel asi 3 km od Tappanu ve státě New Jersey. Pocházel ještě z koloniální éry, kdy bylo zcela normální vlastnit otroky. Měl 35 místností a dookola asi 95[7] hektarový pozemek s potokem a sadem. Šetrnému Setonovi, který tehdy ještě neměl dost vlastních finančních prostředků aby pro ně mohl pořídit dům dle vlastních představ, z té koupě moc nadšený nebyl. Jednak se mu ten dům zdál zbytečně velký a náročný na údržbu, ale ani doprava[8] mezi Tappanem a New Yorkem nebyla nic moc. Ale Grace byla domem nadšená, takže ho – dva dny před svatbou – 30.5.1896 koupili.

Nastěhovali se do něj ihned po svatbě a strávili tam celé léto. Pro Ernesta, který tou dobou pracoval na ilustracích pro knihu Franka Chapmana „Bird Life“ to byl skutečný ptačí ráj, takže byl nakonec s koupí docela spokojen. Dům byl laciný – stál pouhých 1500 dolarů[9], které navíc zaplatila budoucí tchýně a místo se také líbilo i přátelům co je navštěvovali. Ale s blížící se zimou začaly potíže s vytápěním a údržba byla stále náročnější. Také s těhotenstvím to zřejmě neklaplo. Takže se 14. listopadu 1896 odstěhovali do pronajatého bytu v New Yorku[10]

Mr. a Mrs. Ernest Seton Thompson

Roku 1896 publikoval svoji (mimochodem dodnes ceněnou) odbornou práci s názvem Studies in the Art Anatomy of Animals[11].

V listopadu se přestěhovali ze Sloat Hallu do New Yorku a 14. listopadu 1896 ho sebou vzal na večeři do Player's Clubu jeho starý přítel H. Milford Steele, který v té době již působil v uměleckém oddělení nakladatelství Charles Scribner’s Sons. Večeři pořádal nakladatelem H. I. Kimballem u příležitosti návštěvy skotského romanopisce Jamese Barie. Účastnil se také Hamlin Garland, Frederick R. Remington, Barrieho přítel p. Robertson, Brander Matthews – a budoucí prezident Theodore Roosevelt.[12]. Do té doby Seton Roosevelta, kterému se velice líbilo jeho vyprávění o vlcích, neznal. Roosevelt ho pak pozval na výroční večeři, kterou pořádal jeho Boone and Crockett Club v Metropolitanu.[13]

Ovšem tím, kdo mu naplno otevřel brány byl roku 1897 George O. Shields. V březnu onoho roku Grace uspořádala se svojí matkou v New Yorku prodejní výstavu Setonových obrazů, na kterou přišel také George O. Shields, který byl jimi nadšen a ten okamžitě přišel s nabídkou, že jim zaplatí na celé léto 1897 pobyt v Yellowstonu, pokud něco Seton napíše a nakreslí speciálně pro jeho magazín Recreation.[14]. Zároveň byl Seton osloven nakladatelstvím Macmillan, jestli by svými kresbami neilustroval knihu Mabel Osgoode Wright Four Footed Animals and Their Kin, takže nabídnutý pobyt v Yellowstonu byl pro načerpání inspirace ideální[15].

Výsledkem byl seriál článků Elkland, který nepochybně vedl k tomu, že 20. října 1898 podepsal Seton kontrakt s nakladatelstvím Charles Scribner’s Sons[16] ohledně vydání několika knih, sestavených z jeho starších povídek.

První byla kniha … která šla okamžitě na dračku.


Yellowston 1897

Cestou do Yellowstonu v létě 1897 Setonovi začali svůj nomádský život. Po většinu roku cestovali a zimu trávili společenským životem v New Yorku.

Grace věřila v Setonův literární úspěch. První povídky[17] mu v magazínu Forest and Stream vyšly už před jejich seznámením, editorská pomoc ze strany Grace mu dodala dost sebevědomí, aby je zkusil vydat knižně a kromě malování se prosadil i jako spisovatel.

Soustředil tyto povídky do knížky, která dostala název Wild Animals I Have Known[18], a obrátil se na Scribnerovo nakladatelství. Aby získal důvěru nakladatele, zřeknul se honoráře z prvního vydání – což si díky finančnímu podpoře ze strany manželky mohl dovolit – ale zároveň si vymínil, že z každé další reedice dostane dvojnásobek.

Grace se kromě korektur na knize rovněž autorsky podílela. Byl to její nápad doprovázet obsah knihy, kromě celostránkových ilustrací také drobnými pérovkami při okraji stránek. Stejnou úpravy pak měly i další Setonovy knihy.

Kniha vyšla na podzim r. 1898. Aby podpořil prodej, uspořádal Seton přednáškové turné, při kterém knihu prodával a vystavoval i své kresby. První 2000 výtisků se vyprodalo během měsíce a z knihy se stal bestseller. Do vánoc 1898 následovaly další tři vydání[19]. A zájem o knihu neopadal. Právě naopak. Prezentace knihy spojená s přednáškami[20] měla ohromný úspěch. Opakované reedice přinášely další a další peníze. Seton ale nespoléhal na to, že o knihu bude stále zájem. Počítal s tím, že jednou se trh nasytí, proto vydělané peníze investoval. A štěstí stálo při něm.

V roce 1902, kdy jeho literární hvězda teprve stoupala na vrchol, se pochlubil svému příteli Hamlinu Garlandovi, že za uplynulé čtyři roky vydělal přes 200 tisíc dolarů[21]. To byla na tu dobu ohromná suma, která mu konečně zajistila vytouženou finanční nezávislost.


Lake Avenue

V r. 1908 vlastnila pozemky u Lake Avenue, které Seton koupil, společnost Lawson Realty Co.

V únoru 1913 se Seton vrátil na skok do USA, aby se zúčastnil kongresu ptakoznalců ve Washingtonu.

V březnu 1914 se objevil první náznak[22], že někdo začal proti Setonovi vést štvavou kampaň.

Během pobytu v Anglii Seton pochopil, že v rámci celosvětového skautingu nemá jeho organizační model proti Baden-Powellově polovojenské organizaci žádnou šanci, proto se pokusil prosadit woodcraft jako program pro skautskou elitu.

Po návratu z Anglie mu navrhnul jeho švagr - Frank H. Powers, aby koupil pozemky v Kalifornii, ale Seton nechtěl opustit východní pobřeží[23].

Po vypuknutí války v Evropě v létě r. 1914, se zvedla vlna amerického šovinismu, a Setonovi nepřátelé, v čele s Westem začali usilovat o to, aby byl Seton, coby neameričan a občan britského commonwelthu z funkce náčelníka BSA odvolán[24].

To se jim podařilo 11. února 1915. Na základě této události se v dubnu odtrhla od Camp Fire Girls skupina žen a dívek, která 28. dubna 1915 založila vlastní organizaci „Woodcraft Girls“

V květnu 1915 přerušil Seton s Garlandem práce na dosud nedokončeném domě DeWinton.

Po celou tu dobu, kterou provázela řada nechutných osobních útoků z nejrůznějších stran, Grace svého muže bezvýhradně morálně podporovala. V srpnu 1915 celá rodina vyrazila na dlouhou cestu, ze které se vrátili v až koncem listopadu.

V prosinci 1915 Seton opustil B.S.A. a v lednu 1916 došlo ke sjednocení kmenů Woodcraft Indians a Woodcraft Girls do nové organizace „The Woodcraft League of America“.

Ve vedení organizace stála řada známých osob. Mezi jinými byla členkou náčelnictva i Grace. Seton vydal verzi Svitku pro dívky a Svitek pro chlapce z r.1917 tvořil komplexní příručku, která kromě organizačních a metodických záležitostí obsahovala část obsahu z „The book of Woodcraft“.

Zásadní zlom a to i v partnerském životě Grace a Setona přinesl 1. únor 1917, kdy se USA zapojily do války v Evropě, která se tím změnila v celosvětový konflikt. Oba nabídli své služby armádě. Grace zorganizovala ženskou dobrovolnickou jednotku s názvem „Motor Unit of Le Bien-Être du Blessé“ se kterou pak vycestovala do Evropy[25], kdežto Setona, který rovněž nabídnul armádě své služby pro jeho věk odmítli.

Seton a Grace tvořili sehraný tým a dosud oba cestovali společně. Nucená odluka během válečného angažmá ale nastartovala postupnou erozi jejich vztahu. Tím, kdo jejich vzájemný vztah svou přítomností a zájmem o Setona ještě více nahlodal, byla Julia Moss Butree, pro kterou byl Seton od prvního setkání v r. 1918 láskou na první pohled. Drobný zádrhel byl v tom, že byla vdaná[26], ale s tím si Julia příliš hlavu nelámala. 1921 – Seton vydal stať Duch lesů

Od ledna do května 1922 byla Grace v Egyptě[27]. JeVětšinou cestovala sama, ale tuto cestu sebou vzala i Ann. Hned na to, v říjnu, vyrazila do Číny[28], odkud se vrátila až v březnu následujícího roku. Právě tak akorát aby v DeWintonu zorganizovala svatbu dcery Ann[29]. Pak zase odcestovala na půl roku, tentokrát do Indie[30].

Tyto dlouhé cesty nijak nepřispěly k oživení jejího manželského svazku. A je také otázkou, zda Seton, kolem kterého se v té době již točila Julia o to stál. Pojítkem mezi nimi byla dospívající dcera Ann, jakmile ale byla z domu neměl žádný důvod ve vztahu nadále pokračovat. Grace to nejspíš nechtěla hned vzdát. Během svých cest ho neustále informovala o svých aktivitách a až do rozvodu vystupovala alespoň formálně jako jeho žena.

V roce 1926 dostala nabídku zúčastnit se vědecké expedice do Brazílie, ale konflikt s šéfkou této expedice Marshall Fieldovou[31] vedly k tomu, že v průběhu cesty tuto expedici opustila. Grace podobně jako její manžel, byla silně individualisticky založená a i z jejích knih lze vycítit, že uměla být dost sarkastická, takže se paní Fieldové, manželce mecenáše výpravy určitě nelíbilo že vůči ní není submisivní. Dále pak Grace pokračovala přes Paraguay, Bolívii a Peru do Chile, kde se konal první mezinárodní kongres žen. 1930[32]

Vyšlo poslední aktualizované vydání Svitku. Od té doby už vycházel pouze jako reprint.

Rozluka

Během léta se Seton odstěhoval do svého nového sídla Seton Village, nedaleko Santa Fé v Novém Mexiku, kde hodlal, na místě které s Julií vyhlédli o rok dříve, provozovat „College of Indian Wisdom“, která měla být novým centrem The Woodcraft League. Seton místo z The Woodcraft League začal tvořit něco na způsob sekty, takže tím nejspíš skončil pro Grace veškerý kontakt s woodcrafterským hnutím.

Místo Setona se k ní nastěhovala i s dětmi jejich dcera Ann, které se, zřejmě v důsledku ekonomické krize, rozpadlo manželství s Hamiltonem Chase. Manželství Setona s Grace bylo oficiálně rozvedeno o čtyři roky později, v listopadu 1934[33].

Její knihy už nešly na odbyt jako dřív, kdy je propagoval spolu se svými knihami Seton. Poslední kniha, ve které Grace zpracovala své zážitky z cesty do Indočíny „Poison Arrows“ jí vyšla r.1938.

Geny se ale nezapřely. Tři roky nato vydala svou první knihu s názvem „My Theodosia“ Anya, a po krátkém čase se stala úspěšnou autorkou historických novel.

Stárnoucí Grace, která od své cesty do Indočíny trpěla artritidou, každé zimní období trávila na Floridě. Tam také, v Palm Beach r. 1959 zemřela na srdeční zástavu ve věku 87 let.


  1. Modelem pro první obraz „vlčí“ trilogie, „Spící vlk“, byl vlk z Pařížské ZOO. Detaily studií pro druhý obraz nazvaný „Triumf vlků“ kreslil podle mrtvých psů. Pro třetí obraz s názvem „Štvanice“, chtěl zjistit jak se tato zvířata chovají ve volné přírodě.
  2. Knihu „Studies in the Art Anatomy of Animals“ dokončil v srpnu 1985. V jejím úvodu Seton vyjádřil krom jiných svůj dík také Grace za korekturu textu a přípravu rukopisu do tisku.
  3. Podle Andersona jej mohlo ke Grace přitahovat také to, že mu v mnoha směrech měla připomínat platonickou lásku z dob jeho londýnských studií – slečnu H. H. Hatten.
  4. Přesné datum a místo sňatku je uvedeno v knize „Woman's_who's_who_of_America“ pro rok 1914-1915 http://en.wikisource.org/wiki/Page:Woman's_who's_who_of_America,_1914-15.djvu/718
  5. V knize Notable American women: the modern period : a biographical dictionary. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 1980. Je na straně 640 uvedeno, že Grace měla za sebou potrat. Žádné bližší informace k tomu však uvedeny nejsou, ale autorka hesla uvádí jako přímé zdroje informací její dceru Anyu Seton Chase a vnučku Clemensy Chase Coggins. Žádný jiný zdroj se o tomto choulostivém tématu nezmiňuje.
  6. Poměrně obšírně o tomto domě píše ve své životopisné knize Cesta životem a přírodou, 1977 na straně 316 až 321.
  7. 235 akrů
  8. Podle toho co Seton uvádí, to byly 2 míle bryčkou na nádraží a odsud dalších 20 mil vlakem. Ovšem je třeba mít na paměti, že vlak z (Old) Tappanu tenkrát končil svou jízdu v Hobokenu. Ostatně šlo o relativně čerstvě postavenou železniční trať. West Shore & Buffalo road začala fungovat r. 1883. Předtím vlaky z Erie končily v Tappanu. Pokud se chtěl někdo dostat až na Manhattan, musel pokračovat přívozem přes řeku Hudson. První železniční tunel pod touto řekou byl postaven až r. 1902 (Pensylvania Railroad), tj. až za pět let, a druhý r.1908
  9. Dnes by to odpovídalo částce 48 tisíc dolarů, tedy vše koupilo asi za 1 milion korun českých – https://www.in2013dollars.com/us/inflation/1896 I na tehdejší dobu byl ten dům za hubičku. Povídalo se totiž, že tam straší. (Poznamenal Keny, 29.6.2021)
  10. 123 5th Avenue, New York
  11. https://archive.org/details/cihm_35627
  12. životopis p. 351
  13. Večeře se konala 16.1.1897 psal o ní deník The New York Times 20.12.1896
  14. životopis p. 349
  15. Keller 140
  16. životopis p. 352
  17. Novum jeho povídek bylo, že nešlo o pouhé bajky o zvířatech, ale skutečné příběhy zvířat, založené na důkladném pozorování jejího chování a čtení stop.
  18. Wild Animals I Have Known. New York: Scribner, 1898. http://www.archive.org/details/wildanimalsihave00seto
  19. Podle dohody s vydavatelem, představoval Setonův honorář zhruba ~25% z prodejní ceny. Pokud se jeden výtisk prodával za dolar, pak to znamená, že jen do konce roku Seton inkasoval přinejmenším 1500 dolarů. Z knihy se stal bestseller na několik let (viz Cesta životem a přírodou, 1977, str. 324).
  20. Přednášky nebyly zdarma. Vstupné se pohybovalo od 1.50$ za nejlukrativnější místa v popředí ke 25 centům za stání v nejzazším koutě. Pro děti bylo vstupné poloviční.
  21. Po přepočtu hodnoty dolaru před 1. světovou válkou na současnou hodnotu to vychází na 200 miliónů Kč.
  22. Článek s titulkem: „Thompson Seton je vetřelec, jeho manželka bude zbavena volebního práva.“ vyšel ve 124 čísle Los Angeles Herald, 26 března 1914, na straně 13.
  23. Není také vyloučeno, že ho k tomu vedl i jiný záměr. Podle Andersona koupil pozemky ze spekulativních důvodů. Již dříve díky spekulativnímu nákupu a následnému prodeji domu v Torontu přišel k penězům, které mu umožnily vyvázat se z dluhu vůči otci a na prodeji Windygoulu také slušně vydělal. Není tedy vyloučeno, že se do budoucna hodlal zajistit postupným prodejem pozemků.
  24. Seton se stal americkým občanem teprve po svém druhém sňatku s Julií. Prakticky stejně byl postižen vzedmutým americkým šovinismem v pozdějších letech i komik Charles Chaplin, který to vyřešil tím, že z USA odstěhoval.
  25. Mise, kterou zorganizovala Grace sice byla první, ale podle Maud Fitch (později známé americké hrdniky první světové války), která přicestovala k Woman´s Motor Unit of Le Bien-Être du Blessé 21. března 1918 byla organizace této jednotky natolik chaotická, že raději po necelém měsíci přestoupila k jednotce organizované britským Červeným křížem, která fungovala pod francouzským velením. http://historytogo.utah.gov/utah_chapters/from_war_to_war/worldwar1heroinemaudfitchlivedineurekautah.html
  26. Julia, se narodila v New Yorku 15. května 1889. Její první muž E. B. „Ted“ Butree i ji vzal v roce 1913. Historka o prvním setkání se Setonem v r.1918, při kterém jí měl údajně vzít za ruce a prohlásit „My si můžeme spolu užít hodně zábavy“ pochází od ní, takže není vyloučeno, že jde o její účelovou fabulací.
  27. Grace byla podle Pamely Forcey údajně v Egyptě už dříve, jako dopisovatelka. Zážitky z cesty do Egypta zpracovala v knize „A Woman Tenderfoot in Egypt“,1923. Zajímavý detail je, že se v knize nikde nezmiňuje o Ann, která ji na této cestě doprovázela.
  28. O této cestě píše v knize Chinese Latern,1924
  29. Počátkem jara 1923 se Ann zasnoubila s Charlesem Cottierem. Svatba se konala 30. června 1923. Seton k tomuto datu poznamenal 23. července :“Konec velké kapitoly našich životů“
  30. Výsledkem kniha „Yes, Lady Saheb“:A Woman's Adventurings with Mysterious India,1925
  31. O této cestě napsala Grace knihu Log of the „Look-See“,1932 Její knihy se tvářily vždy jako napůl smyšlená fikce, osoba Marshall Fieldové v knize vystupuje pod jménem Editha Rockerford.
  32. Grace, ač v knihách důsledně apolitická, byla v této době aktivní členkou republikánské strany.
  33. Stejně tak jako manželství Julie Moss Butree, takže Seton s ní konečně mohl 18. ledna 1935 uzavřít sňatek.