Hlasatel (zpravodaj LLM) 1946/1947 č. 3-4, prosinec

HLASATEL 1946/1947 č. 3–4.

Spolková vyhláška:

Na schůzi náčelnictva dne 13. 11. 1946 bylo konstatováno, že pan Gustav Peša, zvaný Smrk, t. č. bez zaměstnání, Brno, Dornych 112, není členem Ligy čs. woodcrafterů a nemá tudíž práva zastupovati hnutí. Za Ligu čs. woodcrafterů

MUDr. V. Valovič, v.r., J. Niebauer, v.r.

-oOo-

Kdo sám sebe a svou rodinu zachovalým a řádným způsobem živiti neumí, nevěřte mu, že dovede radu dát, jak by, se zlepšil stav celé země. A právě mnoho takových lidí se nejvíce roztahuje a potlouká ve veřejném životě, jistě jenom ke zkáze země a národu.

Národní Nowiny, 30. 3. 1849 – K. Havlíček

-oOo-

Letos provádíme opět registraci kmenů pro rok 1947. Přikládáme přihlášky a žádáme o jejich vyplnění. Zároveň přikládáme složenky, abyste mohli zaplatiti všichni příspěvky.

-oOo-

Vydávání Hlasatele závisí na dostatku příspěvků. Nebudou-li příspěvky, nebude ani Hlasatel. Pište.

Sjezd Ligy československých woodcrafterů ve dnech 1.–3. listopadu 1946 v Praze

Zpráva o valné hromadě Ligy československých woodcrafterů, konané v Praze, dne 3. listopadu 1946 v Jungmannově tř.č. 9, v době od 10–13 h.

Schůzi zahájil náčelník Ligy, Dr. Viliam Valovič, přivítáním přítomných. (24 řádných členů Ligy, 20 mimořádných a 3 hostí).

Jednominutovým tichem s povstáním uctěna památka nedávno (23.X.1946) zesnulého Ernesta Thompsona Setona - Černého Vlka, zakladatele woodcrafterského hnutí a čestného náčelníka naší Ligy.

Sjezdu došly pozdravné přípisy od těchto členů Ligy neb příznivců a přátelů hnutí: Přemysla Pittera, Františka Kupky, prof. Dr. Jana Hořejšíh, prof. Dr. J. Koutka, A. Kropáče, J. Böhma, O. Štrunce; Ľuďo Klibániho, Josefa Dvořáčka a telegram žilinského kmene Venedů.

Na počátku jednání proslovil pozdrav přítomný předseda Jack London-Clubu R. Noha, jenž navrhl vzájemná členství Ligy a J. L. Clubu a doporučil vytvoření Federace menších organisací, vudkraftu blízkých. (O tomto návrhu se bude uvažovati). Delegát DTJ-Skautů F. Pach navrhuje úzkou spolupráci obou organisaci, oceňuje vysokou úroveň Ligy, poukazuje na fakt, že Liga má mezi svým členstvem velké procento lidí studovaných, zatím co DTJ-Skauti shromažďují více mládež dělnickou. Dr. Valovič v odpovědi uvítal nabídku spolupráce, zvláště proto, že DTJ-Skauti jsou mistři myslící ruky. Jednatel Ligy, J. Novák, přečetl zápis z minulé valné hromady, který byl schválen. Verifikovali jej bratři J. Niebauer a B. Vaněk.

Zpráva jednatele J. Nováka: Zemský národní výbor v Praze č. pol. N-103/2-1944 z 6.XII.1945 vzal na vědomí naše oznámení ze dne 19.XI., t.r., že spolek Liga československých woodcrafterů obnovuje svoji činnost. Tento výměr byl Ústředím LČSW vrácen s poukazem na schválení stanov Ministerstvem vnitra a vyvíjením činnosti na celém území republiky.

Ministerstvo vnitra č:,311-12/6—46/14—Vb/1 ze dne 18. června 1946 vzalo na vědami, že Liga československých woodcrafterů, spolek se sídlem v Praze která byla rozpuštěna výnosem Ministerstva vnitra — býv. generál. velitelem neuniformované policie, z 4.ledna 1944, č.IV-3111/l6/l2-43-8, hodlá obnoviti a dále vyvíjeti svoji činnost.

Pro vyvíjení činností na území Slovenska musí si Liga opatřiti souhlas Povereníctva pro nútro v Bratislavě.

Ředitelství národní bezpečnosti v Praze nám oznámilo dopisem z 18.10.1946, že zabavená spolková hotovost v částce Kčs 503,- byla uloženana vkladní knížku Zemské banky pro Čechy, a není námitek, aby tato knížka byla vydána zodpovědnému zástupci Ligy, krátkou cestou. Pokladní kniha, jakož i ostatní písemnosti spolku nejsou k nalezení a byly prý pravděpodobně dány do stoupy.

V únoru t.r. byl právě vytvořen spolek “Československý Junák, svaz skautů a skautek”, spojením “Junáka, ústředí skautskě výchovy” se sídlem v Praze a “Junáka, ústredie skautskej výchovy”, se sídlem v Bratislavě. Byli jsme připraveni vstoupiti do spolku ”Československý junák”, jakožto třetí jeho člen. Bohužel vedení Junáka nenašlo volné chvíle v níž by s našimi zástupci (Dr. V. Valovičem a Františkem Chudáčkem) tuto věc projednalo. Ministerstvo školství a osvěty, odb. ochrany přírody, požádalo přípisem č.j. B-21138 (45-III) 1 o podporu státních orgánů, určených k ochraně přírody našimi členy a požádalo Ligu o úzkou spolupráci.

Kmen Pražských woodcrafterů zřídil na Klínových boudách v Krkonoších stanici ochrany přírody, pro oblast Špindlerův Mlýn - Vrchlabí - Pec. Stanice je zapsána u Státního památkového úřadu v Praze, odb. ochrany přírody. Na Klínových boudách bude naší péčí rovněž udržována meteorologická stanice pro účely Českého národního aeroklubu, na doporučení Ministerstva národní obrany a Ministerstva dopravy.

Po zprávě jednatelově přečetl pokladní zprávu br. M. Zoufalý. Na doporučeni revisora br. Zdeňka Švanhala byla tato zpráva schválena.

Byl předložen návrh nových stanov Ligy, bylo však rozhodnuto, abychom setrvali při stanovách starých a nové stanovy ještě více propracovali. Dosavadní zůstávají nadále v platnosti.

Odstupujícímu náčelnictvu Ligy bylo jednohlasně uděleno absolutorium a předsednictví valné hromady převzal br. Ing. Felix Dvořák.

Po předchozím jednání volební komise bylo navrženo a zvoleno toto nové náčelnictvo (předsednictvo) Ligy:

Náčelník: MUDr. Viliam Valovič, Bratislava.

Místonáčelník: Ing.C. Jiří Novák Praha.

Jednatel: Jan Niebauer, Praha.

Pokladník: Jason J. Schützner, Praha.

Ohnivec: Ing. Felix Dvořák, Moravská Ostrava-Vítkovice.

Další členové výboru Ligy:

Miloslav Vavrda, Praha.

MUDr. A. Jávor, Pieštany.

František Chudáček, Jesenice u Podbořan.

Zdeněk Pouba, Praha.

MUC. Ctirad Švehla, Praha.

Milouš Stárek, Praha.

Náhradníci výboru:

Anežka Svobodová, Brno.

MUC Jaromír Wolf, Praha.

JUDr. J.Polák, Brno.

Josef Dvořáček, Brno.

Ľudovít Klibáni, Zvolen.

Vladimír Šilhan, Praha.

Revisory účtů byli zvoleni tito bratři:

Ing.C. Miroslav Zoufalý, Praha.

Bedřich Vaněk Červený Kostelec.

Náhradník: Zdeněk Švanhal, Dolní Kounice.

Nové předsednictvo se ujalo funkcí a před ukončením valné hromady bratr předseda MUDr. Viliam Valavič připomenul přítomným členům Ligy nutnost a povinnost živého zájmu o veřjné věci. Liga se má pouze natolik isolovati od politického dění, aby do ní nevniklo partajnictví. Musíme zůstati věrni ideálům Setonovým a Masarykovým, a plně a oddaně podporovati budovatelské dílo presidenta Dr. Edvarda Beneše.

První schůze nově zvoleného náčelnictva Ligy československých woodcrafterů se konala 3. listopadu 1945 v Praze — Jungmannova tř. 9. v 13 – 14 hod. za přítomnosti 14 členů náčelnictva.

---

Předsedal br. náčelník MUDr. V. Valovič.

Usneseno že ohnivec jest již z titulu své funkce předsedou Výboru pro pocty.

Složení Výboru pro pocty ustanoveno následující:

Předseda: ohnivec — Ing. Felix Dvořák, Moravská Ostrava.

I. světlo – MUDr. A. Jávor, Piešťany,

II. " — Zdeněk Pouba, Praha,

III. " — Jan Niebauer, Praha,

IV. " — Milouš Stárek, Praha

Podána zpráva o snaze získati literaturu z pozůstalosti zesnulého prof. Miloše Seiferta.

Referováno o hospodářské situaci Ligy. Ing. Felix Dvořák navrhl vytvořiti několik fondů dotačních neb družstevních, které by měly za účel opatřovati a získávati tábořiště, chaty a jiné potřeby. Věc bude předmětem dalšího jednání.

Bylo navrženo, aby byly vytvořeny 4 dotační fondy:

I.

Knihovní fond, pro ústřední woodkrafterskou ligovou knihovnu v Praze. Přijímají se knihy a peněžité podpory.

II.

Walden. Fond pro hrazení výloh, spojených s vyhledáváním tábořišť, jejich úpravou a stavbou chat.

III.

Týpí — fond pro nákup stanů a hrazení cestovného nemajetným členům ligy, do tábora a zpět.

IV.

– zapsané družstvo LES, t.j. družstvo vydavatelské jak již působilo v minulosti.

Příspěvky do Ligy čs. woodcrafterů pro rok 1947 byly stanoveny takto:

I.	mimořádní členové do 18 let	Kčs	30,-	ročně
	mimořádní členové nad 18 let	"	60,-	",
II.	řádní členové	”	100,—	” ,
	Zápisné zůstává nadále Kčs 10,- jednou pro vždy.

Příspěvky musí býti uhrazeny jednorázově, během prvního čtvrtletí běžného roku, tedy v lednu až březnu 1947.

---

Tábořiště.

Je nutné stále a stále soustavně hledati tábořiště a sice dětské tábořiště, stálé tábořiště pro woodcrafterskou školu, kde má býti postavena chata a velké tábořiště pro celoligové sjezdy i tábořiště kmenová. Určené oblasti, kde se mají tato tábořiště hledati: doporučena jižní Morava nebo Jeseníky, pro dětský tábor jihovýchodní svahy Vys. Tater a jejich přilehlá část.

Ohledně techn. vyhledávání tábořišť a jeho vybudování bude napsán článek do Hlasatele br. Ing. Dvořákem. V příštím roce bude již uskutečněna Škola woodkrafterská a učiněny přípravy k jejímu vedení.

V příštím roce bude uskutečněn tábor pro vedoucí kmenů a tábor dětský. K organisaci obou byly vydány první pokyny.

---

Kmenové časopisy a Hlasatel.

Výsledkem porad o jejich vzájemném poměru byla žádost ke kmenům, aby nevydávaly kmenové časopisy v rozsahu a úpravě Hlasatele. Toto opatření je dočasné, pokud bude časopis Lčsw pouze cyklostylován. Doufáme, že tím dosáhneme koncentrace sil a mnohem lepších výsledků.

Připravuje se vydávání tištěného časopisu, jako byla Vatra, asi od ledna 1948. Žádáme bratry a sestry, aby přispěli již nyní do Archivu tohoto časopisu články na tato thema: myslící ruka, povídky, básně, folklór, pozorování přírody, (články, obdobné jako v časopisu „Naší přírodou“, jakož i články z oboru ideologie, filosofie a sociologie woodcraftu, recense o knihách, kalendář přírodní a hvězdný, humor a fotografie. Chceme aby budoucí časopis přinášel zprávy ze všech právě jmenovaných oborů.

Obřady a písně mají býti cyklostylem vydány a dány k disposici ohnivcům neb náčelníkům kmenů.

Setonovy spisy. Navázali jsme spojení s B. Z. Nekovaříkem, který bude opět vydávati Setonovy spisy. Přáli bychom si, aby vyšli v prvé řadě „Dva divoši“, dále „Rolf zálesák“, a „Úsvit na Cedrové hoře“. Vyjednáváním byl pověřen br. JUDr. Karel Polák z Brna.

Knihy vudkraftu. Budou vydány knižně – pokud možno již v příštím roce, před táborovým obdobím – důležité knihy organisační a ideové.

I.

VUDKRAFT. Nové, přepracované a rozšířené vydání známé knížky.

II.

SVITEK BŘEZOVÉ KŮRY:

a) Kmenové zřízení

b) Kniha Orlích per,

c) Kmenová výchova, (přepracovaná Seifertova kniha „Přírodou a životem k čistému lidství“. – příp. v několika svazcích).

Připraveny jsou publikace ad II. a), b).

Kmenové zřízeni.

Za jednání komise o kmenovém zřízeni, vydaném v květnu 1946 cyklostylem, byly navrženy a odhlasovány některé opravy. Budou provedeny a kmenové zřízeni připraveno do tisku.

---

Junácký kroj.

Pro léto stanovena pro muže i ženy zelená halena, která musí míti tyto náležitosti: apačský límeček, šněrování v barvě věku, emailový odznak hnutí, v červeném čtverci o straně 2,5 cm, postaveném na roh. Ostatní úprava baleny ponechána na rozhodnutí jednotlivým kmenům. Budou zhotoveny fotografie a náčrty střihů halen – uveřejněno bude v kmenovém zřízení. K přepásání nechť je užit opasek pletený, s detvianskou přezkou. V zimě se doporučuje nepromokavá větrovka, tmavé barvy. Střih není předepsán. V létě nosí muži krátké kalhoty, možno i dlouhé neb pumpky, pokud možno barvy podle potřeby. Ženy nosí zelené haleny a hnědé zvonové sukně. Na haleně, na levé paží, může se nositi odznak kmene. Příslušníci Malého bratrství kromě toho mohou nositi i odznaky hodností.

Příští sjezd bude se konati v Praze v březnu 1947 ve dnech pražského vzorkového veletrhu (sleva na ČSD).

JN.

ROZMACHY

Četné jsou cesty hledání,
pochody v Neznámo řízené…
Ideí polnice z jitra volá, –
zvučná jsou odhodlání,
jež přísliby cílů
dávají sílu
nezažitému
poznání budoucích cest.

Rodí se jitra, setkání
neznámých poutí se protíná
s prožitou bolestí zašlých hříchů,
a bortí se… Zmrtvýchvstání
zas hýbe se v tichu;
ztrácejí pýchu
fanfáry jitřní –
tiší se v stony kajícníků.

Vichřice nových Poznání
v krystaly síly se mění,
bouřlivé větry zas v rozbřesku dují,
v Neznámo mraky oblohou kvačí
v jásavém rozednění…

Zraky jen pláčí
pro zklamané snění –
duch se už nítí přísliby hvězd.

-jg-

DÍVKY VE VUDKRAFTERSKÉM KMENI

Chceme-li úspěšně řešiti problém koedukace vůbec a speciálně ve vudkrafterském kmeni, je především třeba zkušeností. Nelze oddiskutovat věc tak zásadní pouhými slovy, nepodloženými praksí a zkušeností.

Věřím, že málokterý vudkrafter je zásadním misogynem, jako není samozřejmě nepřítelem židů nebo vůbec nepřítelem lidstva, aby to bylo zřetelnější. Proto nebudu se touto věcí zabývat po této stránce. Jinak se na některých místech hledí na ženy svrchu, ale zkušenost mi říká, že je to málokde, zvláště dnes, kdy rovnoprávnost je všeobecným i oficiálním zjevem a hlediskem. Zvláště v práci zmizel již od několika let někdejší starosvětský šosácký názor, že žena je „nádoba z porculánu“. Dnes ženy stojí vedle mužů i v práci a v životě veřejném, kulturním, politickém. Máme dnes koedukované školy obecné i střední a nikdo se nad tím normálně nepozastavuje.

Až nedávno se rozvlnila hladina pedagogického světa, když se papež vyjádřil proti koedukaci. Proč se tak stalo? Dnešní poválečný svět tone ve zmatcích. Proslulá poválečná morální krize nastává. Vidíme to v poklesu morálky mezi lidmi, zvláště mezi mládeží; projevuje se opilstvím, cynismem, bezcílností, pohlavní perversí, neúctou ke kladům života. Dnešní poměry jsou naprosto nevhodné k zavádění koedukace, zvláště u mládeže mezi 10. – 18. rokem, v době pubertální. Myslím, že účinky podobného pošetilého zřízení by byly více méně neuspokojivé. Nenaučili jsme se ještě ani vychovávati hochy a už je chceme vychovávati spolu s dívkami na společné basi v rámci společného programu.

Zvláště ve vudkrafterském kmeni tato věc jasně vystupuje na zřetel.

„Žena není muž v sukních“ (Seton). Jsou ještě jiné rozdíly než biologické. Je pravda, že žena není schopna (leč opravdu ve výjimečných případech) těžké práce tak, jako muž (např. v hornictví), příroda jí určila jiné úkoly. Její vnitřní orgány jsou podstatně jiné než u muže. I v celkové struktuře těla se žena od muže liší velmi značně. Že duševní, život ženy je rovněž místy odlišný od vnitřního života mužova, dokáže vám psychologie i pedagogika. I zájmy žen a dívek jsou zaměřeny z větší části jiným směrem než zájmy pohlaví mužského. Je to stará zkušenost skautská; i když mnohde je poměr skautů a skautek velmi dobrý, zůstává se z praktických důvodů při rozdělení na dívčí a chlapecké oddíly. Bylo by nesmírně obtížné, ba přímo neproveditelné sestavit společný program, když pracovní zájmy jsou tak odlišné. U dívek totiž konec konců výchova cílí k vytváření prostředí rodinného (housekeeping); pochopíme proto, proč i Seton později psal zvlášť svůj Woodcraft for boys a zvlášť for girls.

Otázka vůdce kmene byla by velmi ožehavá a problematická. Jeho zkušenost, charakter, pedagogická teorie a prakse by takřka přesahovala možnosti studia. Rovněž otázka, má-li vůdcem býti muž či žena, působila by rozpaky. Nevím, smířil-li by se hoch mezi 10. – 18. rokem s náčelníkem-ženou. A jak je tomu u dívek?

Myslím, že ani jim by obdobné řešení nevyhovovalo. Mám jistou zkušenost se zakládáním a vedením dívčí družiny při Liščím kmeni v r. 1944. Řekl bych, že nám prostě společný program nevyhovoval. Začínali jsme ovšem sami v r. 1944, neměli jsme styků s ústředím, neměli jsme žádných zkušeností, ale to ve skutečnosti nepadalo tolik na váhu. V celkových zásadních rysech možno říci, že obvykle u muže (chlapce) jde zájem víc do hloubky a že hoch zůstává ideji, kterou vyznává, věren častěji než dívka. V mnohém je vytrvalejší, odhodlanější, neústupnější, ba tvrdohlavější. To ovšem nemíním hochům přičítat jako přednost a ženám jako nedostatek, ale konstatuji to zcela objektivně. Dívky jsou živlem jaksi kompromisním, ony v mnohém přistoupí ke kompromisu dříve než hoši. Co se toho týče, byly by ovšem dívky dobrým regulačním živlem při koedukaci.

Ostatně domnívám se, že ve všeobecných rysech koedukace v kmenech proveditelná je, ovšem vždy v družinách, které sdružují totéž pohlaví. Moudré, ne zbrklé uskutečňování koedukace při společném programu celokmenovém (výlety, sněmy, táborové ohně a p.) je věcí pokroku.

Ovšem život družiny bude sourodý jen při rozlišení pohlaví.

A tak nakonec vidíme, že správná je pointa toho, co řekl E. T. Seton o vudkraftu v tomto směru:

„Myšlenka vudkraftu poskytuje plán vývoje obou pohlaví a všech věků“. (Všimněte si, že Seton neříká „plán společného vývoje“.)

A uvážíme-li, co napsal Miloš Seifert ve svých Základech kmenového zřízení pro chlapce a děvčata (podle americké Woodcraft League a zkušeností Psohlavců) r. 1922, pochopíme mnohé z toho, co je nám nejasné:

„Kromě dětského věku, který může býti smíšený, jsou ve všech větvích souběžně mužské a ženské organisace, t.j. jsou družiny a kmeny (u Seiferta dokonce i kmeny — pozn. pis. článku) pouze mužské a pouze ženské, nikdy (!) smíšené, v náčelnictvu jednot i v náčelnictvu Obce pak střídavě mají funkce muži a ženy. Tedy lesní moudrost uznává úplnou rovnoprávnost pohlaví, pracovní jednotky však mužů a žen jdou spolu souběžně, nesplývají pro odlišné potřeby a sklony každého pohlaví.“

Kim.

^•   _•   ^•

Pojď se mnou, ženo, jež trpíš…
Nikdy mne neopustíš.
Pojď se mnou, já naučím tebe budoucím
písním lidstva.
My nedáme ubít se, zmrtvit, my půjdeme
ruku v ruce,
zlo, které nás bolelo stejně, my od lidí
odvracet budem…

Ant.Sova.

---

KROUŽKOVÁNÍ PTÁKŮ

(Dokončení)

Kroužky, vyráběné naší krouž. stanicí nesou nápis N.MUSEUM, PRAHA — ČSR, který za okupace byl změněn na ZOO. PRAHA – BOHEMIA, a písmeno (typ) s číslem, na př. M – 95653. Při podávání zpětného hlášení je onen typ (písmeno před číslem) neméně důležitý, poněvadž u různých typů se vyskytují stejná čísla. Kroužkovací stanice Čs. ornitholog. společnosti užívá nyní 10 velikostí kroužků:

M –	typ	vlaštovčí
R –		rorýsí
K –		kosí
H –		hrdliččí
E –		racčí
D –		vraní
C –		jestřábí
B –		čapí
A –		orlí
L –		labutí,

mimo to typ Z – zvončí, který se velikostí rovná typu vlaštovčímu, je však ze silnějšího plechu a je určen zejména pro ptáky tlustozobé. Na zkoušku byl zaveden i typ N – pro králíčky, šoupálky, budníčky, který je v průměru o 0,5 mm menší než kroužek vlaštovčí.

Rozměry kroužků jednotlivých typů, počínaje typem vlaštovčím a konče typem labutím:

Průměr:	3,0 mm – 25 mm
Výška:	5,0 mm – 18 mm
Váha:	0,068 g – 4,273 g.

Prvních pět typů je bez uzávěru a v poslední době se i pátého typu (E) užívá s uzávěrem.

Bylo mnohokrát vyzkoušeno a opět a opět dokazováno, že kroužek ostatně tak nepatrně lehký naprosto ptákům nevadí v žádném životním projevu, a přece narážíme u některých neinformovaných lidí na odpor, a lidí, kteří považují kroužkování za „nelidský“ způsob označování ptáků. Nezasvěcenec ostatně může např. u drůbeže pozorovat, jak si kroužku ani valně nevšímá, natož pak aby jí překážel v pohybu. Pozorovali jsme mnohokrát právě okroužkovaného ptáka, jak po puštění si kroužku vůbec nevšímá. Někdy přece jen se usadí opodál (zvl. sýkorky) a snaží se zobáčkem prozkoumat svou novou ozdobu; za chvíli to však ptáka omrzí, a chytíme-li téhož ptáka po nějaké době, vidíme, že mu kroužek naprosto neuškodil. Ovšem, kroužkování vyžaduje určitého citu i v ruce toko kdo kroužkuje, vyžaduje i trpělivosti.

Nespecialisujeme-li se jen na chytání starých ptáků do různých sítí a sklopců, dostane se nám při kroužkování příležitosti užít všemožných sportů, počínaje horolezectvím při dobývání hnízd sokolů a jiných dravců, či jen kavek. Je mnohdy obtížné dosáhnouti i hnízda čápa, umístěného v nepřístupné poloze někde na střeše domu. Bez krkolomného šplhání do koruny stromu neokroužkuješ vzácnější druhy lesního ptactva. Můžeš bloudit lesem s očima na stopkách, abys vypátral hnízdo do budníčka v nepřehledném množství listí, či hnízdo pěnice v neproniknutelném křoví. Při kroužkování racků a ptáků vodních se ti dostane dostatek příležitostí vykoupat se, proboří-li se pod tebou zdánlivě pevný ostřicový ostrůvek. Pro ty, kteří mají jistou zkušenost ve studiu přírody, to ovšem není první zkušeností, ale rozhodně zpestřením studia.

Nakonec prosba. Aby naše činnost měla úspěch, prosíme přátele přírody, najdou-li při vycházce mrtvého ptáka nebo dostane-li se jim do rukou pták střelený či poraněný, s kroužkem na noze, nechť neváhají zaslat ihned příslušné údaje (číslo kroužku, kroužkovací stanice, druh ptáka, pohlaví a stáří, podaří-li se jim zjistit, místo a datum nálezu, též své jméno) nejlépe Národnímu Museu v Praze.

Václav Tichý.

BYL JSEM VE WALDENU

Jako by ani neuplynulo osm let.

Vlak zastavil v Podturni. Byl horký srpnový den, v rovině podél Váhu kosili poslední oves a nad horami stála bílá oblaka. Prašnou cestou a pak lukami k lávce přes průzračnou vodu říčky. A dál rychlými kroky k bílé dědině s věží kostelíka. Dál kroky rychlejšími a nedočkavějšími mezi domky dědiny. Smerdžonka stále vyvěrá z travertinových usazenin a její pach chutná na jazyku stejně a nezměněně.

Louka, na níž stávala naše týpí, stojí opuštěna, tráva sežehlá sluncem a spasená kravami, jen jestřábníky žlutě svítí v žáru poledne. Smrky na stráních stále hučí svoji píseň a Bielá zvoní svými průzračnými vodami v bílém korytě. Oblaka bachratá bělobou plují modří oblohy a svými těžkými břichy se trou o vrcholy hor. Poludnica a Smerkovica stále stojí a střeží krásu doliny. Vzadu hřeben Ohniště, temný hřbet Krakovy hole a na nejzazším jižním obzoru skalnatý hřeben Ďumbieru.

Ještě můžeš přejít po lávce, položeně přes bystřinu. Za tvými zády se otevírá Svätojanská dolina širokým klínem a na severu se vzduly boky Liptovských holí, v jejichž žlebech svítí sníh.

Štiavnica hučí a duní, zvoní Bielá a na louce cvrkot koníků. S vysokých strání vane vítr a přináší vůni jehličí. Kolem vápencových bašt na Okrúhlu krouží dravec a z doliny Štiavnice znějí ovčí zvonce. Tak jako před osmi léty.

Walden, starý Walden však nestojí. Zbytky zdiva krbu, několik ohořelých trámů, pomačkaný kotlík a oprýskaná naběračka. Jako na každém obyčejném rumišti. Jinak spousta zuhelnatělého obilí. Partyzáni zde měli skladiště zásob. A zbytky podezdívky pomalu zarůstají kopřivami a merlíkem.

To bylo tedy moje shledání s Waldenem. Chtěl jsem tu zůstat několik dní a postavit stan na waldenské louce. Ale jak jsem seděl ve stínu smrků nad tábořištěm, před sebou spáleniště, bylo to smutné.

Odešel jsem na Rysí skálu; stezka ještě nezarostla travou. I malé smrčky na vrcholu skály zůstaly a ještě roste hojná dobrá mysl na úpatí skály a vody běžící Bielé se třpytí v slunci. Koliba na jejím břehu však zmizela beze stopy a průzorem třásní smrků nespatříš kouř z bílého komína waldenského.

Není Walden, nestojí koliba a nestojí horáreň. Dílo lidských rukou nepřečkalo oněch osm let. Příroda však stojí a trvá nezměněna do poslední jehličky smrků a jedlí a do posledního stébla trávy. Napil jsem se ze studánky pod svahem Okrúhla a pomalu odcházel dolinou dolů k severu.

V Praze jsem se pak setkal s Manokim. Nevěřil, že jsem byl ve Waldenu. Walden přece shořel v palbě německých minometů. Byl jsem prý jen ve Svätojanské dolině.

Manoki neměl pravdu. Já jsem byl ve Waldenu.

VLK

VIGILIE

Tvůj posvátný živý plamen
stoupá vzhůru k nebesům;
co tajemné síly, lásky skrývá
oheň věčný nikdy nehasnoucí,
plamen čistý, krásný, jasný!
 
Hledíš do plamenů ohně,
duše se vznáší, rozjímáš — pokání,
oheň — symbol síly, pravdy, krásy a lásky,
myšlenka čistá, na cestě k cíli, k pravdě, k vítězství.

Inonoš.

Dr. Ch. E. Ohyesa INDIÁNSKÁ ŽENA

Říká se, že výši civilizace lze měřiti dle toho, jaké postavení zaujímají ženy; a postavení žen u nás (Dakotů) najisto nesvědčilo o nízkém stupni. Byly považovány za strážkyně našich dobrých mravů a čistoty naší krve. Veškeren majetek rodiny byl svěřen péči ženy a čest domu spočívala v jejích rukou. Skromnost byla hlavní její ozdobou; proto mladší ženy byly obyčejně mlčenlivé a uzavřené, avšak ženě, která dosáhla zralosti let a moudrosti nebo projevila v některém případě obzvláštní statečnost, bývalo často nabídnuto místo v radě.

Tak vládla žena nerušeně ve svém vlastním království byla pro nás věží mravní i duchovní síly až do příchodu bělocha, vojáka nebo kramáře, jenž naučili píti muže silné nápoje, a nabyv takto nad ním moci, připravil jej o čest a kupoval si ctnost jeho manželky a dcery.

Než nás postihla tato pohroma, nebylo lze nikde nalézti šťastnějšího domova nad ten, jejž dovedla dáti indiánská žena. V její bytosti nebylo nic strojeného, a pravdivost byla základním rysem její povahy. Její ustavičná péče, určité vymezení jejího povolání a především její hluboce náboženské založení dávalo jí sílu a rovnováho duševní, již obvyklé neštěstí nemohlo zviklati.

HVĚZDNÁ obloha v prosinci

V měsíci dlouhých nocí klesne Slunce nejhlouběji pod rovník. Tak se stane dne 22. prosince v 11 hod. 54 min. našeho středoevropského času. Tomuto okamžiku říkáme slunovrat zimní. Od té doby bude Slunce opět stoupat. Den 22. prosince je nejkratší den v roce. Slunce vyjde v 7 hod. 56 min. a zapadne v 16 hod. 01 min. Vrcholí ve výšce 16 stupňů 28 minut. Tento okamžik by měl být největší zimou, avšak je jejím počátkem. Země shromažďuje v sobě teplo, proto se léto i zima zpožďuje.

8. prosince nastane úplné zatmění Měsíce:

1. vstup do polostínu: 16hod. 12 min.

2. vstup do stínu: 17hod. 10 min.

3. začátek úplného zatmění: 18 hod. 19 min.

4. střed zatmění: 18 hod. 48 min.

5. konec úplného zatmění: 19 hod. 17 min.

6. výstup za stínu: 20 hod. 26 min.

7. výstup z polostínu. 21 hod. 24 min.

Merkur a Venuše jitřenkami.

Mars nepozorovatelný.

Jupiter vychází ve 4 hodiny.

Saturn vychází už v 19 hod., nalezneme jej snadno mezi slabými hvězdami souhvězdí Raka.

Uran v souhvězdí Býka po celou noc.

Neptun v souhvězdí Panny po půlnoci.

-asm-

JUNÁCKÉ HRY

Kreslená píseň

Každý hoch si vybere nějakou píseň, jejíž první verše se dají znázornit kresbou, na př. Horo, horo, vysoká jsi, Zelení hájové a pod. Chlapci obraz nakreslí a odevzdají. Všechny kresby se očíslují, vyloží a všichni pak hádají, co které číslo znamená. Totéž lze hráti i s názvy známých literárních děl.

Medvěd

Hráči sedí nebo lépe stojí v kruhu. Jeden z nich má v ruce krabičku zápalek, rozškrtne jednu a podá ji sousedu po levici, ten opět sousedu po levé straně a zápalka prostě koluje, dokud hoří. U koho uhasne, je medvědem a buď vypadá ze hry, nebo dá zástavu. Medvědův soused po levici zapaluje další zápalku a dává ji kolovati.

Přetahovaná o švestku

Šňůrka 3 metry dlouhá, na každém konci uzel a uprostřed přivázána švestka nebo bonbon. Na každém z obou konců dva soupeři. Uchopí konce provázku a na dané znamení počnou soukat provaz do úst, aby se co nejdříve přiblížili ke švestce. Je nutno dávat pozor, neboť závodník má právo svému soupeří v nestřeženém okamžiku vsoukaný motouz znovu vytáhnout. Vítězí, kdo dříve švestku k ústům přitáhl nebo v daném čase je jí blíže.

JUNÁKOVA DÍLNA – Indiánské sněžné brýle

Na našich výpravách sněžnými planinami, prudce sluncem ozářenými, stává se často, že oči počnou slzet, bolet a po delší době může nastat i oslepnutí. (U nás ovšem případ vzácný.)

Proto si Indiáni v Severní Americe a Kanadě zhotovovali sněžné brýle.

Přiřízneme březovou kůru neb kůži, lipové dřevo – ... do uvedeného tvaru a takové šíře, jako náš obličej. Otvor pro oči a nos musí býti přesně vyříznut a celé brýle musejí být kolem hlavy pevně ovázány, aby nemohlo do očí proniknout světlo. Naříznutá část kůry u očí musí se obrátit ven, aby zachycovala od země se odrážející sluneční paprsky.

Letící Sokol

=== Jak žijeme ===

PRÁZDNINY KMENE DAKOTA

Na úbočí Smrku v malebných Beskydech vyrůstá od 15. slunce měsíce blesků stanová vesnička osmi podsaditých stanů a jedno týpí, aby až do 4. slunce měsíce zrání hostila 16 Dakoťanů. Všechny nezbytnosti tábora (zásobárna, kuchyně, solidní latrína) doplněny i parní lázní. Vyřezán totemový kůl, kamenná sedátka sněmovního kruhu barevně pomalována. Plných 20 dnů je slunečné počasí. Jen dva půldny jsou polodeštivé. Dvě přehrady na potoce si tedy přišly na své. Vyřezávány putovní hole, kyje, vyráběny lampióny z kůry, smolné pochodně svádí za večerů k pochodňovým rejům. Zásluhou Wajikaniho se hodně pěstuje lukostřelba. Horda idě po Beskydě na Radhošť a Smrk. Blízké okolí nabízí spoustu malin, borůvek i hub. Lobo upravuje na své podsadě výstavku krásně zbarvených chorošů i zahrádku z pěkných květin, jimiž okolí oplývá. Pstruzi a mloci v potoce způsobují nám mnohé potěšení. Zásobování a kuchaření? Téměř bez kazu zásluhou Myšky. Výchova k socialismu? Zajisté — individualisté mají nakonec přece jen větší smysl pro kolektivismus. Dva sněmy a schválená orlí péra potvrzují naši snahu o překonávání překážek na vudkrafterské stezce.

—mp—

PRÁZDNINY KMENE OHNĚ

Dvě sestry a tři bratři kmene Ohně rozbili po skončení ligového tábora na Sázavě svůj kmenový tábor v nádherném údolíčku u Valteřic, na úpatí jihovýchodního cípu skupiny Kralického Sněžníku. Den začínal jitřní písní a končil večerní písní kmene Zuni a byl vyplněn hlavně potulkami po okolí, až na Kralický Sněžník a na Praděd i k velkým močálům za Frývaldovem. Za těchto potulek jsme objevili krásu Jeseníků. Zamilovali jsme si jejich divoké bystřiny, panenské smrkové pralesy s cikajícími hejny sýkorek králíčků, melancholickým popěvováním hýlů a pokřiky teskné divokosti, vydávané káňaty. Brouzdali jsme se s rozkoší po kolena sahajícími porosty borůvčí a kapradí — mraky, courajícími se po stráních a na hřebenech putujícími mezi stromy. Jeseníky si zcela získaly naše srdce, když jsme si zvykli na jejich zvláštnosti, jako byla bezdeštní kotlina, v níž leželo také údolí našeho tábora, nebo potoky čím výše tím širší, či houpavou močálovitou půdu s černými tůněmi. Setkávali jsme i na Hrubém Jeseníku s tucty malých, černohnědých ještěrek, jejichžvědecký název jsme zatím nezjistili, a porosty věsenky nachové, oměje šalamounku, pryskyřníku omějolistého, macešky, mléčivce horního, kokoříku přeslenitého, havéze bělostné, zlatobýlu obecného, plavuně pučivé, hasivky orličí, klikvy, vlochyně a s množstvím hřibů hnědých.

Jeseníky vřele doporučuji každému jako ideální krajinu pro táboření.

Norek Samotář.

KMEN HLEDAČI PRAVDY

Na výročním sněmu, který byl přehlídkou naší činnosti, bylo uděleno 54 orlích per. Naše hlavní činnost podle kroniky: 20 rad kmenových, 20 sněmů a schůzek, 4 roční sněmy dle období a Výroční sněm. Do okolí bylo podniknuto 44 výprav a výletů. Z jara jsme se věnovali hlavně průzkumu rybničné oblasti jihočeské, v létě jsme podnikli pět plaveb ne invasním gumovém člunu. Mimo to byly 3 lesní sněmy, i sněm jezerní, v chatě se tábořilo čtyřikrát. Zúčastnili jsme se rovněž ligového tábora. Samostatně jsme podnikli putovní tábor třídenní na Sejcký ostrov a do oblasti Prášil a Kvildy na Šumavě, celý kmen konal výpravu třídenní do Týna n./Vlt., dva bratří pak po 4 dni putovali po všech šumavských horách a jezerech, hledajíce tábořiště pro příští rok. Jiný člen putoval týden podél břehů Sázavy.Kmen má chatu v údolí Zelené řeky. Sněmoviště jsou dvě, jedno u chaty Walden. Pořádali jsme výstavku v měsíci vran. V dalším roce si chceme hlavně pořídit vudkrafterskou knihovničku, abychom se mohli věnovat důkladnému studiu ušlechtilých vudkrafterských ideálů, kterou chceme na sobě vlastní prací uskutečňovat.

Letící Sokol

Z KMENE PŘÍRODY

V kmeni Přírody máme mládě. Zeptáš-li se ho, co je vudkraft, odpoví Ti pohotově: „Do vudkraftu chodí dětičky, které mají rády broučky, květinky a nebojí se sluníčka a vodičky.“ - Není to krásné, když čtyřleté mládě dovede svým dětským rozumem takto odpověděti?

Inonoš

^•   _•   ^•

INDIÁN A DNEŠNÍ DOBA

V životě Indiánů a jiných primitivních národů nalézáme mnoho cenného. Ale přesto bychom se nechtěli vrátit zpátky k jejich způsobu života. Nemyslíme na to napodobovat je do podrobností, avšak chtěli bychom vnésti prostotu jejich ducha do složitého a často povrchního života našeho.

Vudkraft není sentimentální a romantická věc, vudkraft vnáší romantiku a ideály do koloběhu všedního života.

E. Th. Seton.

Děkujeme Ti

ne proto, že jsi napsal tolik krásných knih – ne proto, že jsi tak obdivuhodně dal žít svým obrázkům – ani ne proto, že jsi vyzvedl hodnoty indiánských kmenů (to přece udělalo i několik jiných), ale proto, že jsi viděl bolest mladých, jež vytryskla z všedního života, sociální bídy a zkažené uhlazenosti gentlemanství – proto, že jsi neváhal, když šlo o záchranu mladých duší, a naučil je znáti všechna poselství lesů a vod, slunce a větru o zdraví, síle, kráse a pravdivosti života v klínu přírody – proto, že jsi vykopal studnu a volal žíznivé. Tvůj woodcraft, toť mohutná, úžasně vypracovaná odpověď na všechno to, co se kolem nás děje a čím žijeme. Tvá cesta nám dává jeden, dva, tři úkoly, ale chce život celý, stavíc všechny úkoly tak, že s radostí a chutí se dáváme do nich. Nestál jsi stranou, i když Tvůj duch byl neskonale výš, ale šel jsi zároveň s duší mládeže. Obsáhl jsi všechny doby, a tím dal jsi nám jíti životem barvitě krásným. Děkujeme Ti, že jsi nás naučil pohrdati položivotem, živořením, abychom poznali cenu života spravedlivého a dobrého, který na hlavu poráží vše, co životem není. Postavil jsi takovou základnu, že nestojí mimo okolní dění a nebojí se žádných proudů, jež hýbou dnešním světem. Děkujeme Ti, Černý vlku, za Tvou stopu viditelnou stopařům budoucnosti. Děkujeme Ti za to, že jsi upevnil naše srdce a mysli. Toužíce kráčeti Tvou cestou se sluncem na čele, jsme vyznavači čtyř světel silného života. Vidíme mohutný sloup volající: Zde jest zřídlo čistého lidství!

Segwun

Chceme se naučiti životu v přírodě, neboť jen tak vybudujeme svá těla i upevníme své duše - abychom mohli jíti vpřed s vidoucíma očima a „myslící rukou“ poznávati radostné cesty lesa a života - abychom ve všem se stali moudrými pány sebe samých - dívajíce se životu v tvář, neustupujíce, připraveni činně se účastniti všech úkolů v lidské společnosti, těšíce se z každé zkoušky, která na nás přijde - aby Velký Duch měl v nás pány silných duší v velebných jejich svatyních.

ETS

Vudkraft je tak přirozený a vítaný, že sdružuje rodinu dohromady, místo aby ji rozptyloval, uznává všechny hluboce kořenící pudy, hodí se oběma pohlavím a všem věkům, neboť nikdo není příliš mlád ani stár, aby se nemohl z něho těšiti.

ETS

HLEDAČ SETON

Když jsme četli stručnou zprávu, že 23. října zemřel v Santa Fé v Novém Mexiku ve věku 86 let Ernest Thompson Seton, pocítili jsme velký smutek: odešel člověk ryzího zrna, který nám byl vzácným učitelem v době našich začátků a nejlepším rádcem a přítelem v době těžkých krisí. Již nikdy nestiskneme jeho ruku, nikdy již nepohledíme do jeho výrazné, oduševnělé tváře. Přejímáme však jeho myšlenkový a duchovní odkaz a je naší povinností nésti jej dál.

Setonovy názory již v mládí vlivem rodinné a náboženské výchovy musily vyvrcholit v krisi. Nebylo ani jinak možné. Narodili jsme se hříšnými? Je každý lidský popud přímým vnuknutím ďábla? — byly otázky, na něž dlouho hledal odpovědi. Rozřešení přišlo. Pomalu, velmi pomalu.

„Rozumování je pouze osobní názor, jistě zkřivený a odstíněný výchovou v mládí. Pudy jsou nashromážděnou, zděděnou moudrosti našich praotců, tvůrčí moudrostí, jež vedla lidské plémě. A vždy častěji jsem se setkával s lidmi, jejichž pudy byly dobré a rozumování bylo špatné, až se mi zdálo, že téměř celé lidstvo je na tom tak jako já.“

Seton bojuje tento tvrdý osobní boj na vlastní pěst. Jeho chlapectví tím trpí. Ale zdá se, že zdravý chlapec našel v sobě velkou sílu bouřící se proti nezdravému, abnormálnímu okolí. A když krise minula, mohl se klidně podívat zpět, rozhodnut pomoci chlapcům a děvčatům k „ráznému přelomu věcí“, které on tak vlekle a bolestně řešil. Seton, poznav nedostatky svého mládí a dobrav se představ o novém životě, tak silně byl zaujat myšlenkou pomoci mládeži k tomuto přelomu věcí, jak říká, že předkládá po zralých úvahách mládeži a vychovatelům ideu woodcraftu – lesní moudrosti, učící, jak uchopit život, abys zdravě, plně, krásně a obětavě žil, měl radost ze života a práce a byl užitečný lidstvu. Opírá se o primitivní instinkty, kouzlo táborového ohně a přirozený řád v přírodě. Podrobuje chlapce zkoušce charakteru a dává jim návod k činnosti, program: „Něco dělati, něčím se těšiti v lesích a míti vždy na paměti charakter.“

Chceme vyrovnaného člověka, který je připraven na všechny okolnosti. Takto silně založený člověk je podoben věži, spočívající pevně na čtyřech základních pilířích. Vynecháme-li jeden ze základních kamenů, na nichž je věž našeho charakteru vybudována, stavíme čtyřhrannou věž na tři pilíře. Dříve či později se jistě sesuje. Zákon, jímž se musíš říditi, abys v sobě probudil ušlechtilé a uvědomělé lidství, musí harmonicky rozvíjeti tělo, rozum, ducha a nesmí zapomínati na službu.

V tomto smyslu a vycházeje z přesvědčení, že veškeré přírodní dění je řízeno přesnými zákony, staví i mládeži mravní požadavky, jež jsou osou woodcrafterského hnutí. Je zde dán dvanácterý zákon, jenž ve čtyřech směrech rozvíjí lidskou osobnost k dokonalosti. Je to zákon síly, krásy, pravdy a lásky. A Seton vede svou mládež tábořením k lepšímu životu, zlepšuje její prostředí, opatřuje jí dobrou, hodnotnou zábavu, stará se o její volný čas.

Takový je tedy Seton. Ale nestačí obdivovat, nelze uzavřít se do sebe. Musíš v prvé řadě vyzkoušet blahodárnost těchto věcí na sobě a potom je tvou povinností nést pochodeň dál. Jen tak vyplníme správně Setonův odkaz, neboť on to vše činil z velké lásky k lidem.

Miloslav Vavrda.

(Úryvky z relace, kterou vysílal pražský rozhlas 26.XI.1946 v Besedě pro mládež.)

^•   _•   ^•

VUDKRAFT jest myšlenka výchovná.

ETS

E. T. SETON: VLASTNICKÉ HŮLKY

Asi před dvaceti lety jsem byl návštěvou u svých přátel Havraních Indiánů (Crow) v Montaně. Byli právě shromážděni k velké Slavnosti Tance. Káry, povozy, spřežení přijížděly každou hodinou a náčelník tábora rozděloval tábořiště postupně těm, kteří přijížděli.

Jejich potřeby byly rozloženy na přidělených místech. Pak muži odtáhli pryč se svými vozy pro palivové dřevo a zeny přivážely vodu. Myslil jsem, že četné domácí předměty jsou zanedbány, opuštěny a vydány případné krádeži.

V oněch dnech pozval jsem Toma La Forge, který byl ženat s Indiánkou a stal se nyní členem kmene Crow. Dříve býval často mým tlumočníkem. Otázal jsem se ho: „Nezdá se, že se ti Indiáni příliš obávají o své nehlídané věci…“

„Ne“, odpověděl, „vidíte, jsou dokonale poctiví a mimo to u každé hromady věcí jest vlastnická hůlka.“ Zavedl mne k jedné z hromad. Vedle ní byl v zemi zastrčen proutek, upravený jako hůlka, překrásně dekorovaný a na hořejším konci se stužkou z kančích štětin.

„Toto jest vlastnická hůlka Běžícího Medvěda. Každý ji zná a respektuje.“

Odešli jsme k jiné hromadě vedle. – Pokaždé jsme našli vlastnickou hůlku, ozdobnou stráž, hlásající: Toto místo nebylo opuštěno a věci zde shromážděné očekávají návratu svého vlastníka.

Později mi Tom La Forge řekl, že těchto vlastnických hůlek bylo též používáno při shromažďování palivového dříví v lesích nebo při sbírání zásob březové kůry divoké rýže, žaludů nebo sen. Byla jen jedna výjimka, kdy se vlastnické hůlky nepoužívalo, totiž při lovu vysoké zvěře a bisonů. Náhradou vlastnické hůlky byl šíp vězící v zabitém zvířeti. Šíp byl ovšem opeřen nebo jinak označoval svého majetníka.

Podařilo se mi koupiti některé z těchto hůlek před odchodem z tábora. Každá byla asi 28 palců dlouhá, čtvrt nebo méně palce tlustá a ozdobena světlebarevnými stužkami nebo kančími štětinami, jedna byla ozdobena krásnou stužkou z barevných trav.

Zdá se mi, že zde máme pěknou příležitost, jak spojit ruční užitečnou práci s připomínkou táborového kouzla a indiánského folklóru. Pěkně provedená vlastnická hůlka bude vudkraftera representovat za jeho nepřítomnosti a bude pestrou a krásnou jeho navštívenkou v táboře.

-oOo-

VUDKRAFT je návod k výchově člověka s modrou oblohou v pozadí.

ETS

SŮVA: SETON A MASARYK

Oč jde, je směr, kterým má Liga jít. Až dosud byli nám duchovními vůdci na cestě životem a přírodou k čistému lidství především Seton a Masaryk, ne jako oficielní hlava státu, ale jako myslitel a učitel. My mladí potřebujeme pevného a usměrněného vedení. Aby se nám ani Seton ani Masaryk nestali prázdnými a falešnými autoritami, jako tak mnohým, musíme přemýšlet o poselství, které světu přinesli, musíme číst jejich knihy, odevzdat se sice jejich vůdcovství, ale při tom i sami je srovnávat a posuzovat, tj. neupadnout v nadutost lidí, kteří čtou jen noviny. Jánoš napsal úvahu o Setonovi do Vatry, tento článek rád by posloužil tomu, kdo by chtěl podrobněji rozebírat myšlenkový svět obou našich vůdců.

Na první pohled je mnoho rozdílů mezi Setonem a Masarykem. Tu profesor, tam lovec, jeden z nich je malíř, umělec, druhý muž vědy, oba ve svých spisech se hlásí k ideálům humanitním, ale Seton k nim došel studiem přírody, Masaryk studiem společnosti lidské, oba jsou spisovatelé, ale jeden z nich se obrací k našemu srdci, druhý především k našemu srdci. Tento jejich rozdíl bývá vystihován jedním slovem pro stručnost: Seton je romantik, Masaryk realista.

Romantik je jako orel, prudce vzlétnuvší k obloze, aby naráz přehlédl celou krajinu. Realista se spíše podobá želvě, plovoucí nebo ploužící se po zemi v prachu a pomalilinku, zato důkladněji poznávající věci, se kterými má co dělat. Kdo by netoužil po mocném orlím rozletu spíše než po želví pozemskosti? A přece: ten lidský rozlet je někdy chození v oblacích, a to plazení znamená poctivou střízlivost, rozebírající jednu věc po druhé.

Jak už to bývá, není ani Seton stoprocentním romantikem, ani Masaryk stoprocentním realistou. Oba mluví vážně a s úctou o náboženství, sami věříce v Boha a vidíce charakterotvornou sílu opravdového náboženství (vzpomeňte Jima Hartigana v Úsvitě na Cedrové hořel). Oba kladou důraz na mravní sílu a odpovědnost jednotlivce, nevěří v úplnou rovnost lidí, ale touží po bratrství, po jedné modré obloze klenoucí se nad všemi lidmi.

„Otevřených hlav potřebujeme, ne sevřených pěstí.“ Výchova, duch dětství - jmenuje se jejich východisko z dnešní bědné situace; v názorech na výchovu oba skoro týmiž slovy oceňují význam imaginace. Oba se mnoho, třeba s různých hledisek, zabývali kacířstvím, hrdinstvím a vůdcovstvím, sami dávajíce příklad moderních hrdinů a demokratických vůdců. Oba jsou ovšem abstinenti. Oběma záleží na tom, co děláš a jak žiješ víc, než na tom, co myslíš, ale oba vědí, že z chybné teorie plyne i chybná správa životní, proto volají: I na teorii i na praksi, jeď na bílém i na černém koni!

Masaryk je ovšem socialista, vyslovený socialista, v důsledku svých ideálů humanitních. Ale ani Seton není socialismu dalek.

Je tvou věcí, junáku a zítřejší vůdce, abys v sobě spojil vliv jejich obou.

---

Slyším, že mi vyčítají bourání řádů,
ale já nejsem vpravdě pro ani proti
jakýmkoli řádům -
(neboť co s nimi mám společného - nebo
s jejich bouráním?)
Jen jedno chci založiti v Manhattenu a
v každém městě těchto
Států v nitru pevniny i na pobřeží
a v polích a v pralesích a nad každým
kýlem, velkým či malým,
jenž protíná moře,
bez umělých závazků, bez zákona, bez
strážců a smluv,
řád věrně lásky soudruhů.

Walt Whitman

E.T.SETON – PŘÍRODOPISEC

Ernest Thompson Seton je populárním přírodopiscem na přísně vědeckém základě. Přináší nový směr a nového ducha do přírodovědy. Anatomií se zabývá co nejméně a popisuje zvíře jen tak dalece, aby mohlo býti poznáno, ztotožněno. Jinak věnuje celou svou práci biologii zvířete a přichází k čtenáři s tolika novými názory a problémy, že vlastně otevírá před ním široký pohled na život zvířat, což neučinil od té doby a před ním žádný autor.

„Mým tématem je živé zvíře.“

Seton je jedním z mála průkopníků živého přírodopisu. Z jeho pozorování a zkušeností z cest, potulek a táboření v Severní Americe od Labradoru až do Kalifornie vznikla četná díla, z nichž největší jsou Life Histories of the Northern Animals, Game Animals a biologické studie, doplňované vlastními obrázky, plnými pohybu, jemného citu a kouzla. Seton je nejen mistrem pera, ale i tužky.

Seton-básník pochopil hluboké vztahy, jež poutají člověka k zvířeti. Věří v duši zvířete. Tuto teorii jistě znamenitě vyslovil ve svém známém Desateru přikázání u zvířat.

Právě tak jistě, jako nacházíme mezi

divokými zvířaty zárodky či počátky lidského tělesného vývoje, tak jistě najdeme zde též základy a předpoklady toho, čeho docílil člověk ve světě duševním. Tato myšlenka poskytuje nový podnět pro zkoumání života zvířat při jejich přirozené činnosti. Proto Seton hledal mezi nimi svědectví toho v zárodcích řeči, posunkově mluvy, smyslu pro hudbu, krasocitu, domácího zařízení, společenského zřízení, zdravotnictví, zákonů, sňatku, mravnosti, zákonů vlastnictví atd.

Proto Setonovo dílo není jen přírodopisem, je to volání nové doby po novém poměru člověka k přírodě, po novém životě člověka, v němž bude rozhodovat též cit a hlubší vztahy ke všemu životu kolem. Poznat zvířata v jejich domově znamená zamilovat si je.

Zapomíná se, že vlast je nejen pojem ethnografický a historický, ale že vlast je tolik co domovina, tedy také lesy, pole, řeky a vše, co zde žije. To je i v duchu slovanském: milovat a znát přírodu, která naplnila mysl našich předků nádhernými písněmi, smyslem pro krásu, a je důležité právě vědět to, že jen příroda to je, z níž vychází opravdová, jemná a trvalá kultura.

Woowotanna — JN

^•   _•   ^•

Mou vlastí je celá zeměkoulele, zvířata i rostliny i lidé všech plemen a všech národů.–

Gandhi.

IN MEMORIAM MILOŠE SEIFERTA

Nedávno zemřelého E. Th. Setona předešel jeho učedník v našem národě, Miloš Seifert, téměř o celých pět let. Byl u nás jeho stoupencem nejnadšenějším a též nejzanícenějším vyznavačem jeho Woodcraft – Lesní moudrosti. Zemřel dne 3. prosince 1941 v Bechyni u Tábora. Jeho význam v literatuře i skautingu je veliký. Chci vzpomenout na M. Seiferta pro jeho dojímavý konec. Je to vzpomínka ošetřujícího lékaře nebo spíše diváka, přihlížejícího bezmocně dlouhému, velmi zlému umírání vzácného člověka. Déle než rok před smrtí byl u něho rozpoznán mozkový nádor, který nebylo možno operovati. S postupujícím ochrnutím těla pokračoval i rozvrat toho, čemu se říká duše a duch. A pak – viděla Bechyně nezvyklý pohřeb cizince, jenž zemřel v jejich zdech a zůstal jí neznám a cizí.

hol, (Svobodné noviny 3.12.)

^•   _•   ^•

Z ČINNOSTI KMENŮ

KMEŇ VENEDOV, Žilina.

(Štefan Borovský Lancik, Hollého 11. – Hoši 24 letí.)

Na Slovensku se vytvořil nový kmen. Vítáme srdečně bratry, s nimiž udržujeme styk již půl roku. Kmen Venedů užívá vudkrafterské organisace a slovenského folklóru.

KNIHA

Ivan Sergejevič Turgeněv: NOVINA.

Román z dob prvních obrodných sociálních snah v Rusku. Organisátor Něždanov je ve svém zanícení odhodlán k nejvyšš1m obětem, nakonec však ztratí víru ve zdar společné věci a vezme si život. Protikladem jeho nevyrovnané, rozhárané postavy jest osoba strojníka Solomina, pevného, klidného, přesvědčeného člověka, málomluvného a přímého. O něm praví ke konci jedna z vedlejších postav románu: „Takoví jako Solomin, to jsou ti praví. Člověk jim napoprvé neporozumí, ale oni jsou ti praví, věřte mi; a budoucnost patří jim. To nejsou hrdinové… To jsou pevní, šedí, jednobarevní muži z lidu…“ Poměry, jak nám je autor líčí, svědčí o tehdejší otrocké služebnosti, bezcílnosti a beznaději ruského mužika. Mnohem později teprve přišlo žádané osvobození, téměř půl století bylo ještě třeba, aby zotročené svědomí trpících bylo vyburcováno.

A tušíme a chápeme, jaká cesta čeká nás, kteří jsme vyšli s pevným přesvědčením bořit základy starého a budovat základy nového světa. Naším vzorem budiž v mnohém směru ten prostý Solomin, jdoucí tiše, bez pošetilého křiku, ale pevně a přesvědčeně svou cestou za svým cílem.

Kim

Upozorňujeme vás na novinky:

Rudyard Kipling: Písně mužů (Tisk Zlín, 76 str., 60 Kčs)

B. Čepelák: Indiánské pohádky (Zápotočný, Praha, 54 str. 66 Kčs)

Rudyard Kipling: Maugli (Vilímek, Praha, 174 str., 70 Kčs)

Jaroslav Šimsa: V duchu TGM (Laichter, Praha, 69 Kčs)

Jaroslav Šimsa: Vánoční traktát o čtení knih (Laichter, 33 Kčs)

Objednávky adresujte nakladatelstvím!

^•   _•   ^•

Jak vznikala vukrafterská organisace

Myšlenka vudkraftu mne ovládala po celý život. V roce 1875 jako čtrnáctiletý hoch jsem založil v Torontu “Robin Hood Club”, jehož účelem bylo žíti v přírodě. Mezi jiným jeho členové (Rangers) musili používati jako zbraní pouze luků a obejíti se bez zápalek při rozdělávání ohně. Klub neměl dlouhého trvání, ale sen mne nikdy neopustil a čas od času jsem činil pokusy uskutečniti jej; v roce 1896, po letech potulného života v rovinách a dalekých krajích, usadil jsem se v New Yorku a kolem roku 1897 počal jsem se opět zabývati uskutečněním svého snu. Tím podporován uveřejnil jsem v Ladies Home Journalu (1902) serii článků o idei a organisaci vudkraftu. Článků bylo několik, první vyšel v květnu, ačkoliv byl napsán již předcházející podzim. Výsledkem byl Blue Heron Tribe of Woodcraft Indians, utvořený ve státě New York.

1. července v Summitu, N.Y.,založil jsem první kmen, který jsem osobně vedl. Od té doby myšlenka vudkraftu rostla a šířila se navzdory mladým soupeřícím organisacím, které si zajistily větší část veřejného zájmu.

Dalších třináct let po roce 1902 bylo vudkrafterské ústředí v Greenwichi, Conn. Nyní je v Santa Fé. V roce 1910 jsem byl předsedou výboru, který organisoval práci skautů v New Yorku. Jejich činnost a cíle byly téměř stejné jako mých Woodcraft Indians. Já jsem zůstával hlavou jich obou, doufaje, že je spojím v jedno těleso. V roce 1915 jsem si uvědomil, že to je nemožné. Jejich metody se od našich nesmírně lišily. Jen vudkraft prováděl rekreaci pro obě pohlaví a každý věk. Skauti mne nepotřebovali již, proto jsem se vzdal funkce v této skupině, abych se cele věnoval vudkraftu.

V roce 1917 vytvořily všechny tehdejší vudkrafterské kmeny The Woodcraft League of America.

V Evropě užíváno je našeho Svitku březové kůry. Vudkrafterské organisace se vytvořily v Anglii, ČSR, Polsku, Rusku, Francii, Jugoslavii a Belgii. Všechny si počínají dobře, stále rostou a třímají prapor, který znamená

Radost, která není koupena penězi,

Ozdravění v přírodě pro mladé i staré, podle života Indiána,

Rozvoj podle čtyř cest: Cesty těla, mysli, ducha a služby.

E.T.SETON, Birch Bark Roll of Woodcraft — Organisation Section 1932.

-oOo-

BUDOUCNOST PATŘÍ STŘÍZLIVÝM

Na cestách životem, zeměmi i kraji, nalezl jsem zemi nadmíru podivnou. Tam totiž — a to bylo to podivné — lidé požívají jed. Viděl jsem tam zvláštní továrny, které jed vyráběly ve velkém, a zase závody, kde se tento jed prodával v malém a hned užíval. Jako jinde kupci mají nápisy: Zde se prodává cukr, káva atd., v této zemi vidíte nápisy: Zde si může člověk koupit nedokrevnost, souchotě, duševní padoucnici, zde se prodává chudoba, zde se prodává mor, cholera, tyfus. To jsou jistě divné nápisy. A jsou ještě divnější: Zde se člověk může státi hloupým, bezcitným, surovým a hrubým. — Takové a podobné doplnění by dnes napsal Komenský do svého Labyrintu.

Budoucnost patří střízlivým totiž těm, kdo se rozhodli pro vyšší a mravnější světový názor a důstojnější způsob života.

TGM

-oOo-

Ptáte se, čemu dát přednost: indiánským nebo slovanským prvkům? U mladších chlapců je větší zájem o indiánské prvky, ale starším je snad vhodnější studium folkloru vlastního národa. Váš program musí být to rozhodně pružný. Kde je víc smyslu pro slovanské prvky, nečiňte obtíže, ale naopak.

ETS

Vy v ČSR potřebujete víc svornosti. Semkněte se v pevný, nerozdílný celek. Nezabočujte do jiných polí a vychovejte dobré chlapce a dívky. Z těch stanou se pak i dobří politikové.

ETS

Že se někteří posmívají bibli? To je nesprávné! Vždyť už prostý Indián znal ctít přesvědčení druhého.

ETS

---

RADOSTNÉ SVÁTKY!

NOVÝ ROK — LEPŠÍ ROK!

Dobrý vítr na stopě všem vudkrafterům!

Posíláme vám dnes dvojčíslo Hlasatele za listopad a prosinec. Vydání se zpozdilo vinou firmy, která nám tiskla listopadové číslo. Vzali jsme proto opět celé psaní a rozmnožování Hlasatele do vlastních rukou, obětovali jsme všechen volný čas, ale i z jiného jsme ubírali, abychom vám mohli ještě před slunovratem poslati tak dlouho čekaného Hlasatele-

Nezapomente zaplatiti roční příspěvky složenkami, které přikládáme.

Vyštrachali jsme u br. Vavrdy jeho monografii o Seifertovi z r. 1932 a posíláme ji, pokud zásoba stačí svým členům. Cena Kčs 3,–

Odběratelé Hlasatele, kteří nejsou členy Ligy, nechťa nezapomenou zaplatiti laskavě obnos ročního předplatného Kčs 30.

JN

---