Pokračování textu ze strany 34
Odešli jsme k jiné hromadě vedle. – Pokaždé jsme našli vlastnickou hůlku, ozdobnou stráž, hlásající: Toto místo nebylo opuštěno a věci zde shromážděné očekávají návratu svého vlastníka.
Později mi Tom La Forge řekl, že těchto vlastnických hůlek bylo též používáno při shromažďování palivového dříví v lesích nebo při sbírání zásob březové kůry divoké rýže, žaludů nebo sen. Byla jen jedna výjimka, kdy se vlastnické hůlky nepoužívalo, totiž při lovu vysoké zvěře a bisonů. Náhradou vlastnické hůlky byl šíp vězící v zabitém zvířeti. Šíp byl ovšem opeřen nebo jinak označoval svého majetníka.
Podařilo se mi koupiti některé z těchto hůlek před odchodem z tábora. Každá byla asi 28 palců dlouhá, čtvrt nebo méně palce tlustá a ozdobena světlebarevnými stužkami nebo kančími štětinami, jedna byla ozdobena krásnou stužkou z barevných trav.
Zdá se mi, že zde máme pěknou příležitost, jak spojit ruční užitečnou práci s připomínkou táborového kouzla a indiánského folklóru. Pěkně provedená vlastnická hůlka bude vudkraftera representovat za jeho nepřítomnosti a bude pestrou a krásnou jeho navštívenkou v táboře.
VUDKRAFT je návod k výchově člověka s modrou oblohou v pozadí.
