Bohumil Z. Nekovařík

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search

Bohumil Zdeněk Nekovařík (*15.1.1898 Praha – † 6.11.1979 Šumperk) se zapsal do woodcrafterské historie jako překladatel a vydavatel Setonových knih. Nebyl to však žádný wodcrafter, jak se mnozí mylně domnívali, ale typ kterým se říká hochštapler[1] a rozvoji woodcrafterského hnutí v Československu spíš uškodil než prospěl.

Své první překlady dobrodružné literatury začal publikovat od roku 1919, ale o tom co dělal do roku 1923, kdy začal pod svým jménem vydávat Setonovy knihy,

O jeho minulosti se moc neví[2]. Seifert v dopise z 8.5.1925 Setonovi uvedl, že Nekovařík věděl o tom, že spolu jednali ohledně autorských práv[3]. A je zcela evidentní, že Nekovařík využil Seifertovy tísnivé situace k tomu, aby jej drze a hrubě zneužil.

Převrat po 1. světové válce vynesl do vlivných pozic řadu Seifertových nepřátel co ho podezřívali z homosexuality. Zneužili svého postavení a jejich pomluvy vedly k počínání, které lze dnes jednoznačně hodnotit jako šikanu. Byli to především lidé spojení se Svojsíkovým svazem skautů, které Seifert popudil svou knihou Přírodou a životem k čistému lidství (1920).

Seifert měl se zástupci Svazu skautů čerstvou zkušenost z Podkarpatské rusi, proto ze všech sil brojil proti tomu, aby do něj organizace Psohlavců vstoupila. Proto nepochybně uvítal, když ho na sklonku roku 1921 Seton pobídnul k založení Ligy lesní moudrosti[4].

Když se tahle informace donesla k jeho pomstychtivým lidem ze Svazu skautů, využili svého vlivu v Zemské školské radě a dosáhli Seifertova opětovného přeložení na zaostalý východ republiky – k 1.2.1922 musel Seifert nastoupit jako učitel v Užhorodu.

Navzdory tomu Seifert věnoval ohromné množství úsilí organizační práci a to i na mezinárodním poli. Překládal Setonovy základní příručky (Svitek, Dva divoši, Rolf Zálesák) a chtěl aby vzniklo vydavatelské družstvo, specializované na woodcrafterskou literaturu.

Pravděpodobně tehdy ho zkontaktoval Bohumil Z. Nekovařík, který přišel s návrhem, že pokud mu přepustí práva na překlad pro zbylé Setonovy práce, zajistí na oplátku vydání všech knih v rámci edice Knihovna Walden. Seifert, kterého tlačil čas, souhlasil. Domluvili se, že bude všechny knihy redigovat a bude podepsán pod překlady knih s woodcrafterskou a indiánskou tématikou.

Zpočátku se zdálo, že to byl správný krok. Seifert knihovnu Walden mezi woodcraftery masivně propagoval, a zájem o Setonovy knihy stoupal. Jenže komerční úspěch Nekovaříka zaslepil. Nehodlal se o rostoucí zisk se Seifertem dělit, proto ignoroval Seifertovy připomínky a v rozporu s původní domluvou vydal překlad Rolfa zálesáka pod svým jménem.

Dokud to šlo o knihy o zvířatech, bral to Seifert jako součást původní domluvy. Ovšem tohle byl v jeho očích podraz. A navíc mu došel dopis od p. Moora, který jeho překladatelská práva zpochybnil. Okamžitě napsal Nekovaříkovi dopis s dotazem co to má znamenat. Ten v odpovědi rovněž zpochybnil jeho práva na překlady. Tvrdil, že dostal v této věci dopis přímo od Setona a sám firmě Christy & Moore zaplatil za práva na překlady všech Setonových knih. A ještě se pochlubil, že ho Seton údajně pozval k osobní návštěvě do Greenwiche[5].

Seifert nechápal. Setonovu odpověď ohledně překladatelských práv si vyložil jako souhlas a měl za to, že přes firmu Christy & Moore půjde finanční poplatek[6]. Proto napsal i firmě Christy & Moore.

Ovšem Nekovařík kul železo dokud bylo žhavé a obratem vydal i překlad Dvou divochů[7]. Seifert, který na překladu Dvou divochů již několik let pracoval, byl bezmocný. Jenže s tím nemohl nic dělat, protože Moore na jeho dopis zatím neodepsal a Nekovařík tvrdil, že jen on má práva na všechny Setonovy knihy.

Zoufalý Miloš Seifert, který překlad Dvou divochů upozadil, protože pracoval na překladu české verze Svitku březové kůry o tom všem Setonovi v dopise z 8.5.1925 napsal a nejspíš na základě toho získal od Setona souhlas, aby svoji verzi Svitku, upravenou pro místní podmínky vydal pod svým jménem.

Nekovařík ale dál těžil ze Seifertova evangelizačního úsilí. Zájem o knihy z edice Walden stále rostl a na dračku šly i jejich reedice. Ale Nekovařík se očividně obával že pravda vyjde najevo, protože když nakladatelství J. Otto projevilo roku 1927 o úspěšnou edici knihovna Walden zájem, ihned využil situace k tomu aby své nakladatelství včetně knihovny Walden prodal[8] a vzápětí se z Prahy uklidil na Českomoravskou vrchovinu.

Od 30. let pak pracoval ve Zlíně. V roce 1936 působil jako vedoucí Baťova nakladatelství Tisk. A od roku 1951 žil v Šumperku[9].

Překládal z angličtiny a francouzštiny.

Roku 1923

V letech 1923–1926 redigoval, zpočátku ve spolupráci s

Setonovy knihy překládal a vydával od roku 1923.

O veveřici 1923 Děti divočiny 1923 Úsvit na Cedrové hoře 1924 Domino 1924 Děti divočiny doma 1924 Medvěd Monarcha 1924 Rolf Zálesák 1925 Dva divoši 1925 Zvířata hrdinové 1925 Ptačí příběhy 1925 Wahb 1925 Arktickou prérií 1925 Bingo a jiné příběhy zvířat 1926 Děti pustin 1926

Přeložil také knihu U pravěkých ohňů, kterou napsal H. M. Burr Knihu Alice C. Fletcher Indiánské skazky a písně 1925


  1. Původ slova je v němčině a hochstapler (angl. impositor) doslova znamená někoho, kdo chce někam vyšplhat. Používá se na osoby co využívají síť známostí a konexí, aby získaly osobní prospěch. Více viz https://kdojeto.superia.cz/hanlive/hochstapler.php
  2. V Seifertově dopisu Setonovi z 8.5.1925 se lze dočíst, že Nekovařík nedokončil studia, ovšem není uvedeno jaká. František Kožíšek, se ve své knize Seton v Praze zmiňuje že první světovou válku Nekovařík údajně strávil farmařením v USA, a po ní ho krátce zaměstnávala YMCA. Z prostředků této organizace měl taky pocházet kapitál, co mu umožnil rozjet vydavatelskou činnost. Který získal zřejmě ne zrovna čistým způsobem – Seifert Setonovi doslova píše, že Nekovařík ty peníze ukradl.
  3. Seton v dopise z r. 1922 odkázal Seiferta ve věci autorských práv na londýnskou právní kancelář Christy & Moore, ke které byl smluvně zavázán.
  4. K založení Ligy lesní moudrosti vyzval Seiferta Seton v dopise z 23.12.1921. Přeložený text onoho dopisu je uveden v Tuwanakhově knize Rebel s hlavou v oblacích na straně 100 až 102.
  5. Nemám k dispozici žádnou Setonovu korespondenci s Bohumilem Z. Nekovaříkem, ale faktem je že během léta 1925 skutečně byl. Přicestoval na lodi Aquitania, která vyplula 30.5.1925 z Cherbourgu a 6.6.1925 dorazila do New Yorku, ve společnosti Josefa Foista, obchodníka s psacími stroji ze Smíchova a jeho choti Boženy. Ten také cestu nepochybně zaštítil protože zázemí v USA neměl této trojici poskytnout Seton, ale firma Royal Typewriter Comp. z New Yorku. A ubytováni měli být v New Yorkském hotelu Princes George.
  6. Zatím nevím, zda-li Seifert peníze Moorovi skutečně poslal. Je dost dobře možné, že podle dohody měl ty peníze poslat Nekovařík.
  7. Osobně mám podezření, že Bohumil Z. Nekovařík ve skutečnosti sám knihy nepřekládal, ale zadával k překladu studentům. Tomu by odpovídala i všeobecně nízká úroveň těchto překladů a frekvence s jakou Nekovaříkovo vydavatelství během poměrně krátké doby doslova chrlilo knižní novinky. – Keny (diskuse) 3. 9. 2020, 00:36 (CEST)
  8. Zdroj Lexikon české literatury III. str 472
  9. Tehdy se pravděpodobně rozpadlo jeho manželství se Zdeňkou Nekovaříkovou (1899 – 1974). Miloš Zapletal, který ho v Šumperku navštívil, vzpomínal, že Nekovařík byl urostlý muž, který měl mladou ženu ale Zdeňce Nekovaříkové tou dobou bylo již před 50 let. Rozvedli se však až roku 1968.