Skautské hnutí – produkt historicky první globalizované mediální kampaně

Z thewoodcraft.org
Upozornění Následující text byl původně napsán jako devátá část série kapitol z historie woodcrafterského hnutí, která vyšla v časopise Woodcraft ? a některé formulace již neodpovídají současným poznatkům.

V době kdy byl sepisován, mi ještě nebylo známo nic o podílu Cyrila Arthura Pearsona a jeho společnosti na popularizaci skautingu. Ani o situaci, která panovala ve Velké Británii v rámci skautského hnutí během prvních 10 let.

Ta, stejně jako jiné chápání významu slova woodcraft totiž vedla ke vzniku anglických woodcrafterských organizací, které měly zcela odlišný charakter od woodcrafterského hnutí Setonova – Hargraveova Kibbo kiftu, ze kterého se následně odštěpil Order of the Woodcraft Chivalry a Leslieho Woodcraft Folk.

Proto v současné době, tento text prochází aktualizací (Poznamenal Keny, 6. února 2022)

První woodcrafterský kmen mimo USA, byl podle Setona založen bezprostředně po přednášce v městečku Eccles, 5. listopadu 1904 pod vedením Williama Y. Knighta[1]. Seton tehdy do svého přednáškového turné po Anglii[2], zařadil i vyprávění o Woodcrafterských indiánech, při kterém propagoval svou poslední knihu „Dva divoši“ („Two Little Savages“).

Ohlas sice nebyl tak velký jako v USA, ale kromě Eccles, kde vznikl první kmen, vznikly v Hove, New Brightonu a Kent Hatch, další čtyři kmeny. Bohužel do roku 1908, všech pět kmenů zaniklo.[3]

Seton cítil, že svou myšlenkou musí nadchnout nejenom chlapce, ale i dospělé spolupracovníky. Proto na jaře 1905 vyhledal Edgara M. Robinsona, který byl tajemníkem Mezinárodní komise Y.M.C.A. pro práci s mládeží, aby ho se seznámil se svou vizí samosprávné výchovy.[4]

[fotografie Edgara M. Robinsona z r. 1901]

Pro následující rok 1906 opět plánoval přednáškové turné do Anglie. Poučen z podzimního turné roku 1904, navštívil na jaře 1905 Anglii a zajistil, aby od září 1905 začala v anglickém magazínu The Windsor Magazine vycházet na pokračování stejná série článků, kterou mu v roce 1902 otisknul magazínu Ladies' Home Journal.[5]

Je opravdu zajímavé, že v žádné biografické knize o Setonovi o tom není sebemenší zmínka. Ani já bych se to nedozvěděl, nebýt mohutné reklamní kampaně v anglickém tisku, která měla přitáhnout pozornost čtenářů. Upoutávka na tuto sérii článků vyšla prakticky ve všech významných anglických magazínech té doby. A jen díky tomu se mi podařilo zjistit, kde a kdy vyšla a následně ji pak vydolovat z hlubin internetu. (Poznamenal Keny)

Také se rozhodl, vyhledat v Anglii vhodného spolupracovníka, který by ho zastoupil podobně jako Edgar M. Robinson v USA.

Seton a Baden-Powell

Podle poznámky v Setonově konceptu, nikdy nedokončené práce o vzniku skautského hnutí, to byl Lord Roberts kdo mu dal doporučení kontaktovat Roberta Baden-Powella. Nevíme jakou cestou se 45 letý Seton s tehdy 73 letým polním maršálem, který zastával jeden z nejvyšších postů v britské armádě, seznámil, ale možností je hned několik.

Lord Frederick Sleigh Roberts byl dlouhé roky byl nejvyšším velitelem britského kontingentu v Indii, odkud se mohl znát s Kiplingem. Pak vedl vítězné tažení kterým skončila druhá Búrská válka. Od roku 1902 byl předsedou anglo-americké Pilgrims Society, organizace která vznikla za účelem utužení vzájemné spolupráce. Také byl na svůj věk neuvěřitelně vitální. Jeho koníčkem byly hory. Od roku 1903 byl místopředsedou the Public Schools Alpine Sports Club a byl i příznivcem lyžování, protože v roce 1911 věnoval pohár, do jednoho z prvních závodů v alpském lyžování který se dodnes jezdí.

Faktem je, že Lord Roberts Baden-Powella moc nemusel, ale vysoce si cenil jeho zkušeností v oblasti skautingu.

Možná ho zaujal v listopadu 1905 v „The Windsor Magazine“ Setonův článek o stopaření, které viděl jako vhodný doplněk svojí Baden-Powellovy příručky.

Faktem je, že to on doporučil Setonovi kontaktovat Baden-Powella. Takže to byl Seton kdo napsal Baden-Powellovi jako první a zároveň mu poslal čerstvé vydání The Birch Bark Roll 1906. Zachovalo se totiž až následující Baden-Powellovo psaní Setonovi z 1. srpna 1906, ve kterém děkoval za doručené aktuální vydání „Birch-bark Roll“, ale zároveň Setona informoval o tom, že pracuje na vlastním organizačním modelu.

Nevíme, zda si to Seton uvědomil, když tohle psaní četl. A nevíme ani to zda na tohle psaní stihnul odepsat, protože od října začínalo jeho turné po Anglii.[6] To byla příležitost k osobní schůzce, kterou mohl iniciovat jeden i druhý. Došlo k ní 30. října 1906 v Londýnském hotelu Savoy. Právě zde Baden-Powell předal Setonovi k posouzení přepracovanou verzi své příručky o které se zmiňoval a svůj připravovaný materiál.

[Obrázek Roberta Baden-Powell z r. 1896]

Těžko říct, zda Setona zmátla fyziognomická podoba Roberta Baden-Powella s Edgarem M. Robinsonem, který nadšeně doporučoval woodcrafterský program pro tábory co pořádala Y.M.C.A. Každopádně svoje materiály Baden-Powellovi poslal protože očekával, že bude v Anglii propagovat jeho woodcrafterské hnutí. Jenže Baden-Powell neměl v úmyslu převzít jeho woodcrafterský organizační model a systém orlích per, jak se domníval.

Byl to klíčový omyl.

Baden-Powell, zkušený voják, věděl, že se nemusí pokaždé ve skupině najít přirozená autorita, kterou by ostatní mohli následovat. Sám vyrůstal pod dohledem jen o málo starších bratří. Proto zvolil diametrálně odlišný organizační model, než jaký prosazoval Seton.

Seton zdůrazňoval samosprávný organizační mechanismus woodcrafterských kmenů, kde si chlapci volili svého vůdce (náčelníka) ze svých řad. Ten si mohl přizvat jako svého rádce (Guide) někoho z řad dospělých, ale tím role dospělých u Setonova modelu končila.

Baden-Powellův systém byl založen na hierarchii, a v čele chlapecké družiny měl stát jmenovaný vůdce.[7] Nicméně chtěl, stejně jako Seton, zpřístupnit táboření v přírodě nejširším vrstvám. Proto řešil i ekonomickou otázku věci.

I když měl mnohaleté zkušenosti z armády, chyběla mu podobná zkušenost s chlapci, jako měl Seton. Byl sice o tři roky starší, ale stále svobodný starý mládenec, zatím co Seton už měl za sebou pět let práce s mládeží a doma tříletou dceru. Nechtěl se blamovat, proto uvažoval o experimentálním táboře na nějakém odlehlém místě, kde by si to vyzkoušel v praxi.

Náhoda mu přála. V květnu 1907 se na dovolené v Irsku seznámil s Charlesem van Raaltem, který mu nabídnul, aby ho někdy navštívil buď v Londýně, nebo na jeho panství na ostrově Brownsea, v Dorsetu.

Baden-Powell ta místa dobře znal ze svého dětství, kdy se staršími bratry na plachetnici brázdil v okolních vodách. Proto ho požádal o svolení, jestli by tam nemohl svůj uspořádat svůj experimentální tábor. Chtěl v maximální míře vyhnout publicitě a odlehlé místo na soukromém ostrově bylo pro takový plán ideální.

Aby se mohl Baden-Powell naplno věnovat práci s mládeží, požádal o uvolnění z armády[8] a v létě od 25. července do 9. srpna 1907 uspořádal experimentální skautský tábor na ostrově Brownsea.

K táboření pozval potomky svých kamarádů z armády, ale přibral i deset vybraných chlapců z města. Původně plánoval že by tam bylo jen 18 táborníku, ale nakonec jich bylo 21, plus devítiletý syn jeho zesnulého bratra George.[9]

Za pobyt na táboře platili účastníci různou taxu. Zatím co děti jeho movitých přátel platily 1 libru, ostatní chlapci z řad „Boys Brigade“ platili 17 šilinků ½ pence. Na pomoc si Baden-Powell přizval svého dlouholetého kamaráda majora Kennetha McLarena, který s ním sloužil v Indii i Jižní Africe a během svého zajetí Búry pomáhal Baden-Powellovi prostřednictvím vzájemné korespondence klamat nepřítele.

Chlapci z „Boys Brigade“ pocházeli z nedalekých měst. Sedm jich bylo z Bournemothu a tři z nedalekého Poolu.

Na ostrov se přeplavili lodí. Tábor tvořilo šest zvonových vojenských stanů s přístřeškem na vaření a jídelnou, na kraji borového lesíka, na útesu s výhledem na skalnatou pláž.

V úterý 30. července dorazili konečně všichni účastníci na místo a večer se konal táborový oheň při kterém Baden Powell seznámil účastníky s tím co je čeká a pak vyprávěl o svých zkušenostech z Indie a Afriky. Následující den byli chlapci rozděleni do 4 družin.

S výjimkou Donalda[10], Baden-Powellova synovce, který byl nejmladším účastníkem, měli chlapci kolem 14 let, až na několik starších chlapců co měli vést družiny, kterým bylo 17. Jídlo pro táborníky zajišťoval další dospělý, kapitán G. W. Green

[odznak chlapců z Browsea 1907]

Těžko říct, jak tábor zhodnotili sami účastníci. Zlí jazykové tvrdí, že po návratu do přístavu Hyacinth chlapci svorně svoje odznaky zahodili do blátivých vod přístavu s tím, že už je nikdy nebudou potřebovat. Colin Walker, autor webové stránky o táboře v Brownsea[11] sice vyjádřil naději, že jde pouze o smyšlenou historku, faktem však je, že odznak, který je vidět na rukávu chlapce na fotografii z tábora v Brownsea, doposud nikdo na vlastní oči neviděl.

Zajímavá byla i finanční rekapitulace. Konečné výdaje byly o 45% vyšší než příjem, ale sekeru zatáhnul Saxton Noble, otec dvou účastníků tábora. Ostatně jedním z cílů tohoto experimentálního tábora bylo mimo jiné ověřit v praxi, jak nastavit financování skautského tábora, aby bylo pokud možno dostupné i chlapcům z nižších společenských vrstev.

Nicméně Baden Powell sám považoval tábor za úspěch, a povzbuzen ohlasem od rodičů začal dál rozvíjet svůj plán.

K Setonovi za oceán začaly zprávy o skautech pronikat až poté, co byli Boy Scouts oficiálně založeni, takže se dlouho domníval, že Baden-Powell jede podle jeho plánu. Teprve až dostal do rukou vydání The Boy Scouts, napsal 10. prosince 1909 Baden-Powellowi že jeho představa byla jiná. Nicméně tou dobou už byl v plném proudu přípravy na založení americké skautské organizace.

Proto se rozhodl vzít iniciativu na americké půdě do svých rukou. Poslední dopis Baden-Powellovi napsal 17. září 1910. A další až v listopadu 1915, kdy již zuřila na Evropském kontinentu válka. Se založením skautské organizace se Baden-Powellovi zcela změnil život. A nutno říct, že v tom nejlepším slova smyslu. V lednu 1912 se při plavbě parníkem do New Yorku seznámil se svou budoucí ženou Olave St. Clair Soames, které bylo tehdy 23 let. A během následujících sedmi let se jim narodil syn a dvě dcery.

Jeho manželka, se stejně jako on dala do služeb skautského hnutí a roku 1946, tři roky po jeho smrti navštívila také Československo.

Setonův vliv na vznik skautingu

Seton se snažil probudit zájem o woodcrafterské hnutí také v Anglii, již během přednáškového turné roku 1904 – ovšem bez valného úspěchu.

Podruhé se na to rozhodl jít podobným způsobem, jako v USA. Nejprve publikoval během roku 1905 v časopise The Windsor Magazine sérii článků, co vyšla v časopise Home Ladies Journal, aby si připravil půdu.

Dochovaná korespondence a její kopie, které dal Seton k dispozici Edgaru M. Robinsonovi 8.3.1938 dokazují, že to byl Baden-Powell, kdo kontaktoval Setona, a projevil zájem o setkání. Příležitost se k tomu naskytla poměrně záhy, protože na rok 1906 už měl Seton v plánu přednáškové turné po Anglii.

V dopise 10.11.1906 velice lituje toho že Setona během jeho pobytu v Londýně nezastihne a doufá že mu to snad vyjde počátkem prosince, protože ho zaujal hlavně článek o stopovacích želízkách. A z kontextu plyne, že považuje svoji příručku ideově podobnou The Birch Bark Roll, jenom ne tak názornou.

Také se zmiňuje, že 22 a 23 listopadu bude mít také přednášku pro chlapce, a tak se zajímal co Seton používá k promítání. V telegramu odeslaném 12.11.1906 velice Setonovi děkuje za ten článek o stopovacích želízkách a slibuje že se o něm během přednášky zmíní.

Samozřejmost, s jakou hodlal využívat jeho nápad, Setona dost udivila.

Výsledkem byl vznik několika kmenů, které ale po jeho odjezdu poměrně záhy zanikly. Mentalita hochů v britském impériu byla jiná než v USA. Víc imponoval disciplinovaný voják britského impéria než nespoutaný "rudoch" ze zámoří.

Boy Scouts

V r.1907 požádal o uvolnění z armády[12] aby se mohl naplno věnovat rodícímu se skautskému hnutí, pro které sepsal r. 1908 příručku "Scouting for Boys", v níž využil jak svých bohatých zkušeností vojáka, tak poznatků které posbíral ze všech možných zdrojů - mimo jiné i od Ernesta Thompsona Setona.

V roce 1912 vyrazil Baden-Powell na velkou inspekční cestu po zemích britského dominia, při níž měl v plánu navštívit vznikající skautské skupiny. Svoji cestu zahájil v lednu 1912 na Jamajce. Pak pokračoval lodí Arcadian do New Yorku. Při této cestě se dosud stále svobodný 54 letý B.-P. – podobně jako Seton – seznámil se svou budoucí ženou Olave St. Clair Soames, které bylo tehdy 22 let. Olave zřejmě přišel jako osudový muž, neboť měli narozeniny ve stejný den.

V New Yorku v kanceláři B.S.A., tehdy vznikla série snímků se Setonem a Danielem C. Beardem a pak pokračoval dál ve své cestě přes USA do kanadského Vancouveru, ze kterého měl lodí pokračovat přes Tichomoří do Austrálie.[13]

  1. Seton se o tom zmínil 10. prosince 1909 v dopise Robertu Baden-Powellovi, ve kterém píše, že stále neobdržel odpověď na své psaní z 30. září 1909. S odesláním této upomínky vyčkával až do 22. prosince, jak svědčí datum připsané na první stránce originálu jeho dopisu. Obsah dopisu, v plném znění, uvádí ve své knize „Ernest Thompson Seton: The Life and Legacy of an Artist and Conservationist“ David L. Witt.
  2. Od září probíhala v anglickém tisku reklamní kampaň, takže Seton, pobýval v Anglii pravděpodobně od října do prosince 1904. Léto nepochybně strávil ve Wyndygoulu, aby se mohl věnovat jak tábořícím chlapcům, tak své dceři, která se narodila v lednu 1904.
  3. Městečko Eccles v Lancashire, kde vznikl první woodcrafterský kmen v Anglii, je dnes předměstím Manchestru. Jeho náčelník, William Yates Knight, který se narodil roku 1892, byl nejstarší ze tří synů návrháře látkových vzorů William Jamese Knighta a jeho ženy Luisy, rozené Yates. V době, kdy byl kmen založen měl William Y. Knihgt pouhých 12 let. Šlo tedy o chlapce z dělnické rodiny, který se zřejmě poměrně záhy musel také zapojit do pracovního procesu. Je velmi pravděpodobné, že i ostatní kmeny tvořili pouze chlapci. Takže se nelze divit, že bez aktivní Setonovy podpory, do roku 1908 zanikly aniž by zanechaly výraznější stopu. Nevím, jaký byl další osud Williama Y. Knighta. Při sčítání v roce 1911 – kdy mu bylo 19 let, žil stále v Ecclesu u rodičů, s babičkou a 5 mladšími sourozenci. A je velmi pravděpodobné, že zahynul, tak jako tisíce jeho vrstevníků z Anglie, během krvavých zákopových bojů ve Francii roku 1917.
  4. O jejich setkání jsem již psal ve čtvrté části s názvem „Seton náčelníkem Boy Scouts of America“. Woodcraft, č. 4 2016, na straně 19.
  5. Jako první vyšla povídka o králíkovi v září 1905. V dalším čísle následovala povídka o poštovním holubu Arnauxovi. Poté Winipežský vlk. A pak konečně články s woodcrafterskou tématikou. Nejprve o stopování, pak o lukostřelbě, doplněná článkem o pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí. O „hře na Indiány“ a orlích perech. A celou sérii ukončil článek o indiánském týpí s ukázkou ze Dvou divochů.
  6. kterou chtěl tak jako tak přepracovat. V Anglii Seton pobýval pravděpodobně opět od října do prosince 1906. Podle Davida C. Scotta napsal B.P. 1.8.1906 odpověď s poděkováním za doručený balíček. A měl to být Seton kdo BP, na naléhání Lorda Robertse, kontaktoval jako první. Zmiňuje se o tom Anderson (prý) http://history.scoutingradio.net/setonfeud.htm. Ale V korespondenci, jejíž kopii obdržel Edgar M. Robinson, je první dopis Setonovi od B.P. až z 10.11.1906, ve kterém se B.P. ptá, jestli Seton jeho příručku četl, a zajímal se o to, zda-li bude mít Seton nějaký čas na schůzku ještě v prosinci. David L. Witt ale publikoval i předchozí dva dopisy. Na to mu nejspíš Seton odpověděl, že má v plánu na podzim opět vyrazit do Anglie. První je z 31.10.1906 a z toho je zřejmé, že ho musel napsat BP bezprostředně po osobní schůzce v hotelu Savoy 30.10.1906. Z kontextu Setonovy odpovědi z 3.11.1906 je zřejmé, že obdržel dvě věci – připravovaný materiál a knihu Aids to Scouting. A jeho reakce byla skeptická.
  7. Po založení skautské organizace roku 1908, nevznikaly první skautské družiny z vlastní iniciativy chlapců, ale učitelů a kněžích, kteří je pak i vedli. Díky podpoře z těchto kruhů počet skautských družin rychle narůstal.
  8. Příslušníkem britského armádního sboru byl Baden-Powell od svých 19 do 50 let.
  9. Kolem tábora očumoval také syn jednoho z van Raaltenových zaměstnanců, Arthur Broomfield, který se spolu s ostatními táborníky zúčastnil i některých aktivit. Ale ten, protože nic neplatil, mezi ně započítán nebyl.
  10. Donald se zúčastnil i druhého Baden Powellova tábora u Humshaughu v Northumberlandském kraji roku 1908, i třetího v Beaulieu roku 1909. Za války byl raněn ve Francii a po válce se stal profesorem geologie na Oxfordu.
  11. http://history.scoutingradio.net/brownsea.htm
  12. Příslušníkem britského armádního sboru byl Baden-Powell od svých 19 do 50 let.
  13. Do New Yorku připlul SS Arcadian 31.1.1912 a byla to první Baden-Powellowa návštěva USA. Znovu navštívil USA až po válce, v květnu 1919.