Co je woodcraft?
Odkud se to slovo vzalo, jaký byl jeho původní smysl a proč ho chápe hodně lidí jinak, píšu v rámci Kategorie:Woodcraft. Tenhle článek je o tom co se mi honí hlavou, když se mne na to někdo ptá. A také o tom, co se při podobné otázce nejspíš honilo hlavou Setonovi. Je také o lidech, co o woodcraftu přemýšleli.
A také o tom, proč pokládám za důležité, aby woodcrafteři pochopili, proč je tak důležitá jejich pomoc při zpracování stránek činů a mistrovství na TheWoodcraft.org.
| ⁎ | ⁎ | ⁎ |
K woodcraftu mne přivedla imaginace, neboli představivost. Seton na ni kladl velký důraz. Ve své stati „Duch lesů” z r. 1921, uvedl tři klíčová pravidla, která učí mladé woodcraftery:
- Nečekej že tě někdo bude bavit. Chceš si zazpívat u kytary? Nauč se zpívat a hrát. Chceš si zahrát něco s kamarády? Nauč se pravidla hry, a zkus je přimět ať si ji s tebou zkusí zahrát.
- Pamatuj, že by při tvé zábavě neměl nikdo přijít k úhoně, ať již tělesné či duševní. Cti pravidla. A i když se ti při hře nedaří, zachovávej dekorum.
- A přiměješ-li ostatní, aby do hry zapojili i svou fantazii, bude vaše zábava ještě lepší.
Woodcraft[1], to je způsob života[2], to jak řešíme každodenní situace a vnímáme svět kolem sebe. Právě to, jak se rozhodujeme z nás dělá woodcraftery a od roku 1916 mají woodcrafteři k dispozici také rozhodovací pomůcku, které jsme si zvykli říkat Velký zákon.
Při posuzování toho co je a není dobré, je potřeba se zamyslet, do jaké míry s ním bude naše rozhodnutí v souladu. V ideálním případě bychom měli vždy respektovat zákony přírody[3] a nestraně posuzovat všechna fakta a důsledky, jaké by mohlo naše rozhodnutí mít. Jenže nikdy nemáme k dispozici všechny informace, které by to umožnily. Proto je důležité trénovat přirozenou intuici.
Intuice se zakládá na zkušenostech, není to žádná magie. Česky se jí říká tušení, které vyvolává nutkavý pocit, že je potřeba rozhodnout právě tak a ne jinak. Aniž bychom při tom vycházeli z racionální úvahy, důkladného posouzení všech okolností a vše měli podloženo zjevnými důvody.
To rozhodnutí nemusí být správné a je potřeba přijmout fakt, že dělat chyby je přirozené[4], ale každá osobní zkušenost a poučení z chyb významně přispívá k tomu, aby příští rychlé rozhodnutí učiněné v podobné situaci už bylo správné. To je základ woodcrafterské metody: učení a pokus. Rozmyslet si, jak se to dělá, vyzkoušet, poučit se z chyb a vyzkoušet to znovu, dokud se to nepodaří.
Učení je přirozené. Učíme se od narození. A woodcrafter se učí celý život – právě tím se liší od těch, co woodcraftery nejsou. Zkušenost a studium, to je woodcrafterská metoda výchovy. Je důležité zkoušet nové věci a dělat při tom chyby. Poučení z vlastních chyb přináší poznání, ale sdílená zkušenost, a to i ta špatná, šetří čas, protože ukazuje kudy cesta nevede. Proč ho ztrácet opakováním stejných chyb?
Role dospělých ve woodcrafterské výchově
Historií woodcraftu se zaobírám již přes 30 let, a nenašel jsem nic, co by se dalo považovat za důkaz toho, že se otázkami výchovy mládeže Seton zaobíral již před rokem 1900.
Žil duchem své doby a na samém konci 19. století dostal příležitost vydělat větší sumu peněz.[5] Díky tomu si mohl ve 40 letech splnit sen, kdoví zda bychom jej dneska znali. Ale stalo se a díky ní mohl se svou první ženou Grace koupil pozemek[6], který se měl stát jeho vlastní rezervací – to byl důvod, proč ho nechal obehnat třímetrovým plotem, který se stal příčinou nevole místní omladiny.
Zpočátku se domníval, že ji to přejde, ale když mu utekli pověrčiví černí dělníci, které vynalézaví hoši vytrvale děsili, musel situaci řešit. Přátelé mu radili, ať to nechá na policii, ale on si byl dobře vědom proč ho chlapci považují za nepřítele. Proto vyrazil do školy v Cos Cob s nadějí, že když dostane příležitost, aby jim vysvětlil, proč je ten plot tak důležitý, získá jejich sympatie. Věřil svojí intuici[7], ale přesto měl i pochybnosti.
Musel to být pro něj ohromný pocit zadostiučinění, když se ukázalo, že učinil správné rozhodnutí. A důvěra chlapců jakou získal, v něm probudila nové ambice. To díky nim uvedl do života to, o čem sám jako chlapec pouze snil.
Pro něj to byla zpočátku pouze hra. Občanská výchova zabalená do hry na indiány. Indiánský kmen, byl modelový příklad přímé demokracie. Chlapci si volili vůdce který měl řešit jejich spory ze svých řad, a k tomu potřeboval mít mezi nimi přirozenou autoritu. A protože nemohl být u všeho, musel mít i svého zástupce.
Dospělý měl hrát pouze roli rádce. Hodně napovídá aplikovaná anglická termninologie.
Vůdce woodcrafterského kmene, který předsedal kmenové radě, s titulem head chief, byl volen z řad bojovníků (braves). Stejně jako jeho dva zástupci s titulem war chief, co za jeho přítomnosti měli patřit (stejně jako sachemové a zvolení zástupci) do kmenové rady.
Head Chief tedy mohl být i malý chlapec, pokud měl důvěru ostatních a měl právo si sám zvolit svého rádce s titulem Chief Medicinman, kterým mohl být i dospělý. Také ten mohl mít svého zástupce, ovšem toho již opět volil sněm.
Tak to bylo až do vzniku WLA (1916)
(guide), kterému stačí jen zlehka jen naznačit a sami pochopili co je správné a co ne.
a vymýšlel co mají dělat. Spokojil se s rolí vůdce
(leader), který by
Činy a mistrovství
- ↑ Preferuji originální anglickou transkripci woodcraft, protože foneticky psaná varianta vudkraft, kterou se pokoušel naroubovat do českého jazyka Viliam Valovič - Manoki na mne působí cize a odtažitě.
- ↑
Woodcraft je anglické slovo, které už v roce 1900, kdy Seton zakládal kmen Sinawoy (Cos Cob), si vykládal každý jinak. Nebylo to slovo, které by se běžně vyskytovalo ve slovníku, proto se čeští woodcrafteři domnívali, že jde o Setonův novotvar. Netušili, že jde o archaické slovo, pod kterým si v Anglii představovali něco jiného než v USA. Setona, který vyrůstal v rodině co přišla do Kanady z Anglie, ho chápal v původním, archaickém významu – jako život, který je v harmonii s přírodou. Ale změny druhé poloviny 19. století zúžily původní význam onoho slova. V Anglii mu rozuměli tak, jako my v Čechách 20. století rozumíme slovu myslivost. Kdežto v USA byl zredukován na pouhé zálesácké dovednosti při práci se dřevem. Když si tohle uvědomíte, pochopíte:
- Proč Dan Carter Beard roku 1910 rozporoval Setonovo prvenství ohledně skautingu.
- Proč bylo v USA ohromné množství skautů, ale jen velmi málo woodcrafterů.
- Proč měl Seton potřebu neustále objasňovat na čem stojí jeho výchovné metody.
- ↑ Příroda nezná pojem „spravedlnost”. Přírodní zákony, jakkoliv se zdají kruté, se vyvíjely tisíce let. Jít proti nim ohrožuje přežití. Turbulentní změny, jaké pozorujeme během posledních staletí jsou pouhé důsledky špatných rozhodnutí předchozích generací. Důležité je si uvědomit, že špatné rozhodnutí učiněné v minulosti nelze nikdy vrátit. Můžeme jen učinit rozhodnutí nové, u kterého teprve čas ukáže, zda bylo správné či nikoliv.
- ↑ Co přirozené není, to je opakování stejných chyb. Pokud někdo dělá v podobné situaci pokaždé to samé rozhodnutí, které končí špatně, jde o příznak hlubšího problému. Může být za tím psychická porucha, emocionální či psychická bolest způsobená obavou z neznámé situace ke které by tím mohlo dojít, nevyřešená traumata z minulosti, aj.
- ↑ Daniel Carter Beard byl muž 4. generace, kdežto Seton patřil, stejně jako obnovitelé československé LLM do 5. generace. A zmíněnou příležitost dostal, když podle odžibvejské legendy dohoříval 6. oheň (viz proroctví 7 ohňů). Náhoda? Kdo ví. Každopádně teď se chýlí v čechách ke konci období 7. woodcrafterské generace.
- ↑ Většina pozemku na Wyndygoulu patřila Grace. Investovali do něj peníze, získané prodejem jejich prvního domu Sloat Hallu, který dostala od své matky věnem. Zřejmě už ten pozemek měl Seton vyhlédnutý delší čas, jenže stál víc, než měli na účtě. Tak čekali až Grace dostane od otce peníze, co jí měl původně vyplatit, když dovršila 18 let. Takhle už nemuseli na nic čekat. Pozemek byl formálně rozdělen a zbytek na který nestačily peníze co patřily Grace, koupil její manžel.
- ↑ Intuice, je svým původem latinské slovo, které doslova znamená vhled. Což si můžeme vyložit také jako vcítění.
