Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 40
- “Chodili jsme i do Týřovic, ale hlavně do Skryjí. Když jsme se nejlépe utábořili, přišel majitel té louky. My jsme netušili, že je tráva prodaná, byl to vlastně lesní palouk. Říkal: ‘Já jsem myslel, že tu mám trávu pro krávu a já tu mám nějaké Ašanty.’ Dělal hrozné dílo, ale chlapci mu říkali, že přijde profesor Seifert a že mu to zaplatí. Pochopitelně dostal daleko více než ta tráva měla cenu. Ale stejně říkal, když odcházel: ‘Taková krásná tráva a oni mi na ní postaví stany.’”
Jaké máš vzpomínky na Seiferta ze školy?
- “Ty nejlepší. Pro přírodopis dovedl zaujmout a nejen pro nauku, ale pro přírodu samu. Zaváděl také studium přírody venku, v lese, sám chodíval ven jak jen mohl, třeba i po nedělní povinně mši. To už do kostela přišel oblečen do zálesáckého a mezi ostatními profesory berounského gymnasia se pěkně vyjímal. I jinými věcmi narážel, ale žáci ho milovali, i když zase některým byl jeho idealismus pro smích.”
A jak na tom byl odborně?
- "Na universitě byl u profesora Velenovskéno a tak se vyznal dobře v houbách. U profesora Vejdovskéno pracoval na anatomii škrkavek a dalších hlístů. Ve výroční zprávě našeho gymnasia na rok 1913[1] vydal studii o bedlách a václavkách v Pošumaví. Na gymnáziu byl od roku 1911.”
V čem spočívalo jeho podivínství?
- “Vyprávělo se, že jeho maminka, než se narodil, byla těžce nemocná a hrozně lítostivá. On byl, na rozdíl od svých sourozenců, přecitlivělý, samotář a později snílek a velký čtenář. Dnes by se řeklo že byl jako dítě deprivovaný. V dospívání prožil nějakou velkou nešťastnou lásku a pak i jeho manželství ztroskotalo. Jeho paní jsme měli rádi a nijak jsme se nedivili, že to s ním nemohla zvládnout. Byl také velmi nepraktický a schopný rozdat, co měl.”
Jaké spisovatele měl rád?
- “Jeho láska byl John Ruskin. Už za války o něm psal také jako o znalci květin. Těsně před válkou vydal knížku: John Ruskin, apoštol pravdy a lásky.”
A kdo dál?
- “Napsal knížku ‘U básníka Frederika Van Eedena’, možná že máš ještě někde její rukopis.[2] Za tím se i vydal, ale ten ho něčím zklamal.[3] Doporučoval nám hodně Tolstého, jeho Kruh četby zvláště. Také Emersona, Thoreaua a podle Setona pak vedl Psohlavce, kam přešly Děti Živěny, ač za války se všechno hodně změnilo.”