Stránka:fletcher 1925.djvu/12

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


PÍSEŇ ZKOUŠENÉ LÁSKY.

Jednou z nemnohých rozkoší táborového života je možnost volného přístupu do stanu. Není tam prahů ani schodišť, chodeb ani předsíní, ani otvírání těžkých věřejí, rozhrneme prostě chlopeň a náš svět je v mžiku široký jako sám obzor a vysoký jak obloha. I když chlopně stanu jsou pevně staženy, není příroda zcela vyloučena z táborového života. Často jsem ležel, zíraje otvorem ve Špici stanu na hvězdy, jak pomalu plují oblohou a naslouchal jsem volání ptáků táhnoucích z jara na sever. A sledoval jsem zrození mnohých dnů, od prvního záchvěvu ranních červánků až k plnému rozvinutí nádherných barev, závanu ranního větérku, šelestu listoví a zpěvu probouzejících se ptáků.

Jednoho rána jsem vstal z přikrývek a vyšel ven pod širou klenbu oblohy, zatím co kolem v šerých stanech lidé ještě spali. Kráčel jsem roklí, jíž spěchal potůček vyvěrající z pramene. Usednuv pod svěží křoví, pozoroval jsem blednoucí hvězdy a tenké proužky kouře, vystupujícího ze stanů, jenž prozrazoval, že matky kmene již vstaly, aby rozdmychaly doutnající dřeva v plameny a naložily na ně čerstvé dříví.

Když jsem tak seděl, přemítaje o přemnohých věcech, zaslechl jsem na protější stráni šelest. Pak nastalo ticho, porušené v zápětí pohybem ..text continues