Compare translate

Z thewoodcraft.org

Do rozšířené verze The Birch-bark Roll, kterou publikoval roku 1912 pod názvem The Book of Woodcraft, Seton přidal dva nové, rozsáhlé oddíly:

The Spartans of the West – Setonova obhajoba domorodců v očích americké mládeže
Campfire Stories or Glimpses of Indian Character – soubor příběhů, převzatých z různých knih

Po 1. světové válce, čerpali českoslovenští skauti a woodcrafteři své informace o skutečných indiánech.

Když Miloš Seifert po 1. světové válce The Book of Woodcraft získal, přeložil jako první indiánské příběhy, které vydal v samostatné publikaci pod názvem Indián:_Vypravování_u_táborových_ohňů,_1923_(kniha). Úvodní kapitolu s názvem „Indián”, zpracoval podle sebe, protože do ní potřeboval soustředit Setonovy klíčové myšlenky, roztroušené na mnoha místech anglického originálu.

Z části Spartans of The West tak byla jako první veřejně publikovaná kapitola Indiánova víra, v překladu Míly Vavrdy v ligovém časopise Vatra (časopis LLM).[1] Přeložil i předchozí kapitolu , ale ta vyšla později.[2]

Miloš Seifert - Woowotanna měl rovněž přeložen Setonův text, ale plánoval, že ho použije až ve Svitku březové kůry.

To že udělal Miloslav Vavrda - Minehaha vlastní překlad, nebylo na škodu, protože tím získali českoslovenští woodcrafteři jedinečnou možnost srovnání obou textů.

Text kapitol … a … z roku 1912, publikoval Seton beze změny až do roku … (1913, 1922, …)


The Book of Woodcraft 1912:

No world-movement ever yet grew as a mere doctrine. It must have some noble example; a living, appealing personality; some man to whom we can point and say, “This is what we mean.” All the great faiths of the world have had such a man, and for lack of one, many great and flawless truths have passed into the lumber-room.

To exemplify my outdoor movement, I must have a man who was of this country and climate; who was physically beautiful, clean, unsordid, high-minded, heroic, picturesque, and a master of Woodcraft, besides which, he must be already well-known. I would gladly have taken a man of our own race, but I could find none. Rollo the Sea-King, King Arthur, Leif Ericsson, Robin Hood, Leatherstocking, all suggested themselves, but none seemed to meet the requirements, and most were mere shadows, utterly unknown. Surely, all this pointed the same way. There was but one figure that seemed to answer all these needs: that was the Ideal Indian of Fenimore Cooper and Longfellow.

For this reason, I took the Native American, and called my organization “Woodcraft Indians.”[3] And yet, I am told that the prejudice against the word “Indian” has hurt the movement immensely. If so, it is because we do not know what the Indian was, and this I shall make it my sad and hopeful task, at this late day, to have our people realize.


We know more about the Redman to-day than ever we did. Indeed, we knew almost nothing of him twenty years ago. We had two pictures offered us; one, the ideal savage of Longfellow, the primitive man, so noble in nature that he was incapable of anything small or mean or wicked; the other was presented by those who coveted his possessions, and, to justify their robberies, they sketched the Indian as a dirty, filthy, squalid wretch, a demon of cruelty and cowardice, incapable of a human emotion, and never good till dead.

Which of these is the true picture? Let us calmly examine the pages of history, taking the words and records of Redmen and white, friends and foes of the Indian, and be prepared to render a verdict, in absolute accordance with that evidence, no matter where it leads us.

Let us begin by admitting that it is fair to take the best examples of the red race, to represent Indian philosophy and goodness; even as we ourselves would prefer being represented by Emerson, Tolstoi, Lincoln, Spencer, Peabody, General Booth, or Whitman, rather than by the border ruffians and cut-throat outlaws who were the principal exemplars of our ways among the Indians.

It is freely admitted that in all tribes, at all times, there were reprobates and scoundrels, a reproach to the people; just as amongst ourselves we have outcasts, tramps, drunkards, and criminals. But these were despised by their own people, and barely tolerated.

We must in fairness judge the Indian and his way of life and thought by the exemplifications of his best types: Hiawatha, Wabasha I, Tshut-che-nau, Ma-to-to-pa, Tecumseh, Kanakuk, Chief Joseph, Dull Knife, Washakie, and many that loved their own people and were in no wise touched by the doctrines of the whites.

If from these men we gather their beliefs, their teachings, and the common thoughts that guided their lives, we may fairly assume that we have outlined the creed of the best Indians.

Vatra roč.4 č. 1 1925:

Ještě nevyrostlo žádné světové hnutí jako pouhá nauka: Každé hnutí musí mít nějaký vznešený příklad, živoucí, povzbuzující osobnosti: několik lidí, na něž můžeme ukázat a říci. “Takhle to myslíme.“ Všechna velká náboženství světa měla takové muže; mnohé veliké a neposkvrněné pravdy upadly v zapomnění právě proto, že ho neměly.

Abych dal příklad hnutí pro život v přírodě, musím míti člověka z tohoto kraje a z tohoto podnebí, jenž by byl tělesně krásný, čistý, ne hrubý, velkomyslný, romantický a mistr v Lesní Moudrosti; kromě toho musí být také všeobecně známý. Rád bych vzal člověka z našeho plemene, ale nemohl jsem nikoho najít. Rollo, král moře, král Artuš, Leif, Ericsson, Robin Hood, Leatherstocking, všichni jsou dost nabádaví, ale nevyhovují našim požadavkům a většina jich jsou jen pouhé stíny, naprosto neznámé. Jistě všichni byli stejní. Je však jediná postava, jež se zdá vyhovovat všem těmto požadavkům: jest to ideální Indián Fenimora Coopera a Longfellowa.

Proto jsem uvedl domorodého Američana a nazval svou organisaci „Indiáni Lesní Moudrosti.“ A přece předsudky proti slovu „Indián“ nesmírně poškodily hnutí. Stalo-li se to, je to proto, že nevíme, co byl Indián, a proto jsem si vzal úkol přimět naše lidi, aby si to uvědomili nyní, v této pozdní době.


Dnes víme o Rudochovi více než kdy jindy. Před dvacíti lety jsme opravdu nevěděli skoro nic. Měli jsme dva obrazy před sebou : ideálního Divocha Longfellowova, primitivního člověka tak vznešeného, že nebyl schopen něčeho nízkého, sprostého, nebo bezbožného; druhý obraz nám podávali ti, kteří bažili po jeho majetku, a aby ospravedlnili své loupeže, kreslili Indiána jako špinavého, lstivého, sprostého ničemu, démona krutosti a zbabělosti, neschopného lidských citů a zasluhujícího jen smrti.


Který z těchto obrazů je pravdivý? Zkoumejme klidně historii, paměti a zprávy rudochů a bělochů, přátel i nepřátel Indiánových a buďme ochotni učinit závěr v úplné shodě s tímto výsledkem, ať už nás přivede kamkoli.

Začněme předpokladem, že je správné přijímat nejlepší vzory rudého plemene, které představují indiánskou filosofii a zbožnost; právě tak jako my bychom chtěli být představování Emersonem, Tolstým, Lincolnem, Spencerem, Peabodym, generálem Boothem nebo Whitmanem spíše než taškáři a vraždícími vyvrheli, kteří byli hlavními vzory našich způsobů mezi Indiány.

Uznáváme ovšem, že ve všech kmenech za všech dob byli zvrhlíci a lotři, hanba národa; právě tak jako jsou mezi námi kořistníci, tuláci, opilci a zločinci. Ale těmi vlastní lidé opovrhovali a stěží se s nimi snášeli.

Musíme poctivě soudit Indiána, jeho způsob života a myšlenky podle nejlepších lidí, Hiawathy, Vababaši I.. Tšut-če-mana, Matofopy, Tekumsela, Kanakuka, náčelníka Josefa, Tupého Nože, Vašakia a mnohých, kteří milovali svůj lid a nebyli nijak dotčeni vědomostmi bělochů.

Posuzujeme-li podle těchto lidí Indiánovu víru, učení a zásady, jimiž se v životě řídili, můžeme správně tvrdit, že jsme načrtli životní názor nejlepších Indiánů.

Svitek 1925:

Ernest Thompson Seton, zakládaje hnutí woodcraftu, řekl si: Žádné světové hnutí dosud nerostlo pouze jako nauka. Každé muselo míti nějaký vznešený příklad, živou, strhující osobnost, člověka, na nějž by se mohlo ukázat a říci: „Tak si to myslíme!” Všecka veliká náboženství měla takového člověka a kde ho nebylo, velké a nezvratné pravdy zapadly mezi staré haraburdí. Ideálem hnutí lesní moudrosti jest člověk tělesně krásný, čistý, ušlechtilé mysli, hrdina, umělec, mistr woodcraftu. Zná historie lidstva takového člověka? Bílé plémě takového typu nedalo světu. Ani normanští králové, ani slovanští bohatýři, ani staří Řekové nespojovali v sobě všechno to, čemu učí Lesní Moudrost. Jest jen jeden typ člověka, který odpovídá všem požadavkům, ideální Indián Fenimora Coopera a Longfellowa.

Nebylo by v nás ani trochu junácké krve, kdybychom proti všem předsudkům nedovedli postaviti se za pravdu. A i kdyby to ohrozilo naše hnutí – však někdo musí býti průkopníkem a svítiti pochodní do temnoty.

Není národa, jenž by byl hůře ponížen, než Indiáni, o nichž krvavou literaturou matou mozky naši nakladatelé už dětem.

Není ale národa, jenž by přes všechno to ponížení, pohrdání, urážky a křivdy stál před námi s takovou mučednickou gloriolou, jehož všecky nedostatky tisíckrát vykoupeny byly hrdinností a velkomyslností, s jakou umíral.

Neznají Indiána, kdo se nám smějí, máme-li my jej tak rádi. Nepochopili jej, kdo bojí se dáti jej za vzor našim dětem.

„Jsou dvě možnosti: Buď je pravdou, co napovídali o něm ti, kteří zmocnili se jeho půdy a vzali mu zdraví, rodinu i vlast, a aby pak ospravedlnili svůj lup, vylíčili Indiána jako špinavého, prohnaného bídáka, démona krutosti a msty, nelidského tvora, jenž musí zemříti – nebo je pravdou, co napsal Longfellow, že to byl člověk ušlechtilý svou povahou, takže nebyl schopen ničeho nízkého a nekalého?

Obracejme klidně stránky dějin, zápisy o rudoších, co napsali o nich přátelé i nepřátelé jejich, co oni sami mluvili, a buďme připraveni učiniti si úsudek podle pravdy, nehledě na případné zklamání.


Hledejme nejlepší představitele rudého plemene, kteří nás poučí o filosofii a dobrotě Indiánů; tak jako kdyby někdo chtěl studovat naše plémě, chtěli bychom býti představení Emersonem, Tolstojem, Spencerem, Husem, Sokratem, a ne nějakými piráty a zločinci, kteří podřezávají hrdla.

Zajisté, že u všech národů a za všech časů byli zvrhlí lidé, hanba svého lidu; i mezi námi dnes jsou tuláci, vyvrhelové, opilci, zločinci. Ale vlastní krajané jimi opovrhují a nepočítají je mezi sebe.

Suďte Indiána spravedlivě! V jeho historii jsou nejlepší typy lidí: Hiawatha, Wabaša I., Ču-če-nau, Ma-to-to-pa, Tekumseh, Kanakuk, náčelník Josef, Tupý Nůž, Wašaki, kteří milovali svůj lid a nebyli dotčeni naukami bělochů.”

Seton věnoval studiu těchto lidí a celého plemene svůj život. Srovnával víru, učení a společné myšlenky, jež byly vůdčími myšlenkami jejich života, a načrtl tuto víru nejlepších Indiánů.

Indiánova víra


The Book of Woodcraft 1912:

These are the main thoughts in the Redman's creed:

(1) While he believed in many gods, he accepted the idea of one Supreme Spirit, who was everywhere all the time; whose help was needed continually, and might be secured by prayer and sacrifice.

(2) He believed in the immortality of the soul, and that its future condition was to be determined by its behavior in this life.

(3) He reverenced his body as the sacred temple of his spirit; and believed it his duty in all ways to perfect his body, that his earthly record might be the better.

We cannot, short of ancient Greece, find his equal in physical perfection.

(4) He believed in the subjection of the body by fasting, whenever it seemed necessary for the absolute domination of the spirit; as when, in some great crisis, that spirit felt the need for better insight.

(5) He believed in reverence for his parents, and in old age supported them, even as he expected his children to support him.

(6) He believed in the sacredness of property. Theft among Indians was unknown.

(7) He believed that the murderer must expiate his crime with his life; that the nearest kin was the proper avenger, but that for accidental manslaughter compensation might be made in goods.


(8) He believed in cleanliness of body.

(9) He believed in purity of morals.

(10) He believed in speaking the truth, and nothing but the truth. His promise was absolutely binding. He hated and despised a liar, and held all falsehood to be an abomination.

(11) He believed in beautifying all things in his life.

He had a song for every occasion — a beautiful prayer for every stress. His garments were made beautiful with painted patterns, feathers, and quill-work. He had dances for every fireside. He has led the world in the making of beautiful baskets, blankets, and canoes; while the decorations he put on lodges, weapons, clothes, dishes, and dwellings, beds, cradles, or grave-boards, were among the countless evidences of his pleasure in the beautiful, as he understood it.

(12) He believed in the simple life.

He held, first, that land belonged to the tribe, not to the individual; next, that the accumulation of property was the beginning of greed that grew into monstrous crime.

(13) He believed in peace and the sacred obligations of hospitality.

(14) He believed that the noblest of virtues was courage, and that, above all other qualities, he worshipped and prayed for. So also he believed that the most shameful of crimes was being afraid.

(15) He believed that he should so live his life that the fear of death could never enter into his heart; that when the last call came he should put on the paint and honors of a hero going home, then sing his death song and meet the end in triumph.

If we measure this great pagan by our Ten Commandments, we shall find that he accepted and obeyed them, all but the first and third: that is, he had many lesser gods besides the one Great Spirit, and he knew not the Sabbath Day of rest. His religious faith, therefore, was much the same as that of the mighty Greeks, before whom all the world of learning bows; not unlike that of many Christians and several stages higher than that of the Huxley and other modern schools of materialism.

Vatra roč.3 č.2 1924:

Hlavní pojmy víry Rudého Muže jsou:

1. Přes to, že věřil v mnoho bohů, přijal myšlenku jednoho Nejvyššího Ducha, který vždy byl všude, jehož pomocí, kterou si mohl zajistiti modlitbou a obětí, bylo neustále třeba.

2. Věřil v nesmrtelnost duše a věřil, že její příští stav je určován jejím chováním v tomto životě.

3. Vážil si svého těla, jako posvěcené schránky duše, a považoval za svou povinnost zdokonalovati všemi způsoby své tělo, aby jeho pozemská památka mohla býti tím lepší.

Nenajdeme kromě antického Řecka nikoho jemu rovného v tělesné dokonalosti.

4. Věřil v krocení těla postem, kdykoliv se to zdálo nutno k naprosté převaze ducha, jako když v některé velké krisi cítí duch potřebu lepšího rozhledu.

5. Věřil v úctu k rodičům a podporoval je ve stáří, právě tak jako očekával od svých dětí, že ho budou podporovati.

6. Věřil ve svatost majetku. Krádež byla u Indiánů neznámou věcí.

7. Věřil, že vrah si musí odpykati svůj zločin ve svém životě, že nejbližší příbuzenstvo je pravým mstitelem, ale že za náhodné zabití člověka může se dáti náhrada ve zboží.

8. Věřil v čistotu těla.

9. Věřil v čistotu mravů.

10. Považoval za jediné správné mluviti pravdu a nic jiného než pravdu. Jeho slib byl naprosto závazným. Nenáviděl lháře, opovrhoval jím a všechnu lež považoval za ohavnost.

11. Věřil ve zkrášlování všech věcí v životě. Měl píseň pro každou příležitost — krátkou modlitbu v každé nesnází. Jeho oděv byl krášlen malovanými vzorky, pery a různými ozdobami z rákosí. Měl tance pro každý domácí kruh. Vedl svět ve výrobě krásných košíků, přikrývek a kanoí; a okrasy, kterými zdobil své stany, zbraně, šaty, mísy, postele, kolébky, náhrobky, byly nesčetnými ukázkami jeho záliby v krásnu, jak on je chápal.

12. Věřil v prostý život. Půdu považoval za vlastnictví kmene, nikoliv jednotlivce; hromadění majetku považoval za počátek lakoty, která vzrůstá v ohromný zločin.

13. Věřil v mír a svaté závazky pohostinství.

14. Věřil, že nejvznešenější ze všech ctností je odvaha, kterou ctil přede všemi jinými vlastnostmi, a za kterou se modlil. Věřil také, že nejhanebnější ze všech zločinů je míti strach.

15. Věřil, že má žíti tak, aby strach ze smrti nikdy nevstoupil do jeho srdce; že, až přijde poslední výzva, má si vzíti barvy a pocty hrdiny přicházejícího domů, zazpívati svoji píseň smrti a vítězně očekávati konec.

Svitek 1925:

Indiánova víra:

1. Ačkoliv měl více bohů, věřil Indián, že je jeden Velký Duch, který je vždy a všude, ke kterému se můžeme modliti a jemu obětovati.

2. Věřil v nesmrtelnost duše a že budoucí její stav je určen dnešním životem.

3. Své tělo uctíval jako svatý chrám svého ducha a věřil, že má povinnost zdokonalovati své tělo, jak jen možno nejvíce, aby svého cíle na zemi mohl nejlépe dosáhnouti. Kromě starých Řeků nenajdeme podobné víry v tělesnou dokonalost.

4. Věřil, že postem si podrobíme tělo a že je nutno se postiti, bychom měli dokonalou nadvládu nad tělem.

5. Jest nutno ctíti rodiče a v stáří je podporovati, jako každý by chtěl, aby jednou jeho děti ho podporovaly.

6. Majetek je posvátný. Krádež u Indiánů byla neznáma.

7. Vrah musí svým životem odpykat svůj zločin; nejbližší příbuzný zabitého má vraždu pomstíti, může však býti ujednáno srovnání náhradou ve zboží.

8. Věřil v čistotu těla.

9. Věřil v ryzost morálky.

10. Věřil, že se musí mluvit vždy pravda a jen pravda. Jeho slib byl naprosto závazný. Nenáviděl a opovrhoval lží a všecku faleš měl za zkázonosnou.

11. Věřil v krásno ve všech věcech života. Měl své zpěvy pro každou příležitost, své modlitby. – Šaty si zdobil malbami a péry. Měl tance, jež tančil kol ohně. Naučil celý svět dělati krásné košíčky, čluny; ozdobil si lože, zbraně, oděv, mísy, byt, náhrobní kameny.

12. Věřil v prostý život. Země patří kmeni a ne jednotlivci, nahromadění majetku jest počátkem lakoty a vede k zločinům.


13. Věřil v mír a svatou povinnost pohostinství.

14. Věřil, že nejvyšší všech ctností jest odvaha a proto se o ni modlil. Největší hanbou mu bylo báti se.

15. Věřil, že musí žíti takový život, aby neměl strachu před smrtí; zavolá-li ho smrt, že odloží svůj plášť a pocty a jako hrdina vracející se do domova, zapěje poslední píseň a slavnostně skončí svůj život.

„Víra jejich byla tedy skoro tatáž jako víra starých Řeků, před nimiž se sklání svět; ne nepodobná víře mnohých křesťanů a o řadu stupňů vyšší než víra Huxleyova a jiných moderních škol materialistických.”


  1. Vatra r. 3 č. 2 (časopis LLM)
  2. Vatra r. 4 č. 1 (časopis LLM)
  3. Also called Seton Indians and Indian Scouts.