Vatra r. 4 č. 1 (časopis LLM)

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search



1) VATRA LESNÍ MOUDROSTI $ Z OBSAHU: Na cestu novému ročníku. — Návrh nového Kreda. — J. Thomson : Podzim. — Náš výchovný ideál. — Pocty a uznání. Příroda na podzim. — E. T. Seton: Sparfané Západu. — Z do- pisů. — Indián Věčně Zelený Strom. — O sovách. — H.D. Thoreau o lásce. — Sněm. — Vojenské otroctví. — K. Liebknecht o válce. — Jak žijeme : Tábory Lesní Moudrosti. — Orlí péra. — Veletucet her. — Myslící ruka. — Práce z hlíny. — Z náčelnitova. — My a světaj. S obrázky — Vychází šestkrát do roka Ročník IV. Číslo 1. ČS. LIGA LESNÍ MOUDROSTI 2)

NA CESTU NOVÉMU ROČNÍKU

Po čtvrté nastupuje svou pouť naše Vatra. Má úloha je snažší o to, že oba mí předchůdci, Miloš Seifert (Balů) i Prokop Koudela (Jasoň) dali mi vzor, návod, tradici, na niž mohu navázat. Vzpomínám vděčně jejich práce. Laskaví čtenáři budou moci porovnat naše letošní úsilí se snahami minulých tří let: pěkně Vás všechny prosím, abyste mi otevřeně vytkli, v čem snad chybuji a co bych měl napravit; já i redakční kruh rádi bychom, abyste všichni spolupracovali na obsahu a zlepšení listu, který se nám, doufáme, všem stal tak drahým.

Barva prvého sešitu je krásně symbolická: hněď není jen barva podzimní krajiny, o níž mluví náš básník, odstín, ve který pomalu ztemní zářivé barvy podzimu; hnědá barva je barva práce a pokory — snad proto ji kdysi přičinliví mniši milovali; hnědá je barva zorané půdy; přičiňme se, aby i naše novina vydala dobrou úrodu.

Redaktor.

NÁVRH NOVÉHO KREDA.

Sám sobě věren a poslušen hlasu svého svědomí chci vytrvale sledovat stopu Černého Vlka: pro celý život zůstanu junákem podle dvanácterého Zákona, dnes a denně budu pracovat na svém sebezdokonalování a na uskutečnění ideálů junáckých.

Miluji oblaka, mech lesů, ticho samoty — ale nade vše, nade vše miluju lidi, soudruhy své práce a bojů. Cítím se za jedno s lidmi pracujícími a trpícími. Život lidský je mi věc svatá: ne, nebudu střílet, nebudu zabíjet. Ale rozšířím ducha dětství a víru mezi dospělé[1]. Spojeni v Evropě i v Americe, měníme v kořenech tento svět, který se nesrovnává s ideály lidství.

Nenávidím lež, matku zla; budu žít pravdivě, čestně, odkrytě. To je smyslem mého, našeho češství a junáctví: hledat, mluvit, hájit, žít pravdu. Charakter znamená po česky to, co je vytesáno, vytesáno z žuly pravdy.

Vím, je těžké být hrdinou, ale chci obstát ve zkouškách uložených mi životem, a chci stoupat. Kéž zítřek nalezne mé dnešní dílo nedokonalým a nedá mi usnout spokojeností nad sebou. Ano, dovedu se soustředit, abych pokračoval na cestě zkušeností. Cítím spoluodpovědnost za stoupání bratří a sester.

Jako syn k matce po letech, vracím se k přírodě: teprve teď se mi otvírají oči pro její krásu a velikost, miluji ji a ochráním ji před zlými cizinci. Uposlechl jsem jejích rad a odvrhl jsem nepřirozené, zlé návyky, které podlamují mužnost a dusí rozmach života: ohnivou vodu a jedovaté listí. Nesejdu s lesních stezek: vždyť na nich jsem našel svůj veselý smích, sílu a odvahu. Budu naslouchat moudrosti lesů, abych i na dlážděných silnicích měst chodil s vidoucíma očima a myslícíma rukama a radoval se z krásy věcí.

Mé oči hoří radostí: neboť junák je čistého srdce. Čistých je budoucnost.

Věřím v junáctví. Věřím ve své poslání. Věřím v sílu lásky, která obrodí svět. S modrou oblohou! 3) Knihy, které by neměly chybět v junáckých knihovnách, jako

H. D. Thoreau: Toulky přírodou
J. O. Curwood: Vlčák Kazan
H. W. Longfellow: Píseň o Hiawatě.
Jar. Naumann: Duše stromů
Rodinné kresby Mikuláše Alše
O. von Hanstein: Říše Inků a její kultura
D. V. Matula: Přírodovědecké základy názoru na svět.
D. G. Kramer:
1. Jak vznikají světy ve vesmíru.
2. Jak povstala země.
3. Jak povstal život na zemi.
4. Od buňky k ssavci
5. Od čeho pochází účelnost v přírodě?
6. Jak povstali lidé?
7. Člověk a opice.

Všech 6 brožur za 8 Kč opatří a dodá


NAKLADATELSTVÍ „PLAMJA” KNIHKUPECTVÍ PRAHA II., Ječná 32. Telefon 9416.

John Hargrave (Bílá Liška)

LISTY Z WIGWAMU

S předmluvou pro čs. vydání s mnoho obrázky.

Přel. M. Seifert Kč 13,50.


Novinky románové knihovny „Proud” :

Ivanov: Modravé písčiny. Kč 31,50, váz. Kč 44,50
Vachek: Pán světa. Kč 36,—, váz. Kč 49,–
Corco: Parta. Kč 21,—, váz. Kč 34,–
Jeřábek: Lidumil na kříži. Kč 16,50, váz. Kč 28,50
Perutz: Mistr posledního soudu. Kč 18,—, v. Kč 30,–
Passos: Ulice noci. Kč 25,50, váz. Kč 38,50
Aparicio: Pouť. Kč 25,50, váz. Kč 37,50
Uzarski: Mufik. Kč 42,— váz. Kč 54,—

ČIN Tiskové a nakladatelské družstvo čsl. legionářů, v Praze II., Vojtěšská 14 4) EJINIHQVNA NENÍÚÚ „VLNÁo ' nebi./i v ní dosud zařazena Knihovna Waldera ' iež iest nejkrásnčii vypravenou & přitom velmi levnou, umělecky [ literárně , vysoce hodnotnou českou edicí. Naleznete v ní především bohatě ilustrovaná díla slavného přírodopisce, “V mal řě a spisovatele Ernest Thompson Setona, jakož i nejslavnější díla svě- -'t_ové literatury, věnovaná životu v přírodě a všemu, co s tím souvisí a co dnešního člověka přímo živelně zajímá. — _ * 1. E. T. Seton. DĚTI DIVOČINY, Příběhy zvířat. . .- . . . Kč zo--_ ; _: -_.u „ o VEVEŘICI. Románek šedé veverky. . „ 12._— , " _ Íll. '„ „ DOMINO. Románek stříbrné lišky. . . . . . „ 12.-—" IV., , „ '„ Úsvrr NA CEDROVÉ HOŘE. Román z ame— - _- _ rického západu. . . . „ 24.— [ "f ' V. '! MONARCHA. Románek šedého medvěda. . .. „ 12.— VI. H. D. Thoreau: WALDEN či ŽIVOT V LESÍCH. Nesmrtelné " v dílo amerického filosofa. . . . „ 23.— Íj „, _v11._ E. T. Seton DĚTI DIVOČINY DOMA. Příběhy zvířat ve volné kanadské přírodě. , . . . _ ' „ 20%-- A „, ' „ ARKTICKQU PRERIÍ Cestopis líčící cestu Í , ' * canoí po kanadských řekách . . .= . „ 23.— ' . 4 x„ „ ROLF ZÁLESÁK. Dobrodružství zálesáka Rona, - — , - Indiána Qnonaba & psa Skůkuma v Kanadské _ . divočině. . „ 25.4, '„ ' „ ZA SANDHILLSKÝM ]ELENEM. Románek * - . jelena . . . „ 8.— _ _ „"MLH Burr. U PRAVĚKÝCH oHNů. Román z pravěku . . „ co.—' „XII. B“.T .Seton: WAHB. Příběhy grízzlyho. ' . . . , „ “10.— ' :Xlll. - „ ' „_ ZVÍŘATA HRDlNOVĚ. Příběhy ze života zví- ' ' řecích reků. — '„ 20“— '„'„X1V.] H. Fabre: ŽIVOT PAVOUKA. Jedinečné dílo světové líter * "Í ? ratury, předčíci Maeterlinckovy „.Mravence“ Vtisku. ' X_V. E T Seton: DVA DIVOŠI. Příhody dvou chlapců, kteří žili ' i.. ako lndíání, j V tisku. Dr -A. C. Fletschex INDIÁNSKÉ ZKAZKY A PÍSNĚ (s notami) Kč 12.— í—ÍVšecka díla sou ]: dostání rovněž vázaná za příplatek Kč 13. Desky Kč 8.

_ ,  „ 

Vydává " * E n i hovna Wálde'xi (Vydavatel B. Z. Nekdvařík-f - , ' ' A i? Praha 1; čp. 3/0. ., » ' ' / 5)

VATRA LESNÍ MOUDROSTI

ROČNÍK IV. MĚSÍC PADAJÍCÍHO LISTÍ číslo 1.

Však hle, jak vadnou mnohobarvé lesy
čím dál tím v hlubších stínech; krajina kol
je celá hnědá; šedé, tmavé listí
všech barev tu: od zbledlé zeleně
až k sazné černi —
Tak podzim září nad žlutými lesy…

Thomson.

NÁŠ VÝCHOVNÝ IDEÁL

Nejdůležitější věc každého hnuti mládeže je, aby mělo jasný cíl, aby dovedlo postavit před oči svých chlapců a děvčat strhující příklady a vysoko vytýčilo svůj ideál mladého člověka. Ideál, který přináší Lesní Moudrost české mládeži, je vyložen v našem Zákoně a Kredu. Vím, že vám všem stále tane na mysli; vždyť to je nejvlastnější důvod, proč jsme tak rozhodně hájili své samostatnosti a proč jdeme svou cestou; a přece živě cítím potřebu, abyste znovu se mnou o něm přemýšleli na počátku letošního díla.

Vzpomeňte, jaké ideály kdy lidstvo sledovalo: na řeckou dokonalost, kalokagathii, která ukládala jinochu, aby byl tělesně krásný a dobrý; na křesťanství, které vyžadovalo od svých stoupenců, aby vedli život svatý; na rytířství, kvetoucí ve středověku; na ideály dokonalého člověka na počátku nové doby: gentiluoma v renaissanci, a později hrdiny, gentlemana, dobrého občana atd.; ještě dnes žijí tyto ideály. Tu vidíte, že výchovných ideálů je mnoho, že jsou rozmanité ceny a že je nevymýšlí kdokoli nad svým psacím stolem, ale že rostou ze života, vyvrcholujíce celý myšlenkový proud určité doby. Ideál, který máme my na zřeteli, jakoby zahrnoval všechny ty ideály, které byly lidstvu kdysi tak drahé: což nechceme být tak plni životní síly a athletického těla jako řečtí hoši? Netoužíme po životě svatém a jednoduchém a po bratrství jako první křesťané? Nejsme ochotni komukoli pomoci, kdo je v nesnázi, být pohotoví proti nebezpečím s kterékoli strany, být zdvořilí jako středověcí rytíři? Ale dnes máme, jak řekl Masaryk, 6) kouzelné slovo pro souhrn lidských cností v ideálech lidství: být člověkem, dobrým člověkem — jak je to prostý a překrásný výraz! — Je nám opravdu víc než být dobrým občanem nebo dobrým vojákem; tyto ideály lidství je však velmi těžké sledovat. Naši vůdci, Seton i Hargrave, vlastně Černý Vlk i Bílá Liška, je hlásají stejně jako náš Masaryk. Zavažme se jimi: tyto ideály jsou jediné s to, aby sjednotili chlapce celého světa.

Říkají, že žijeme v době nehrdinské, malicherné, kupecké; je to pravda? Nevěřím. Vždyť jsme zažili ohromné převraty, válku a revoluce, jakých dosud nikdo nezažil. Ne, my žijeme v době velké, i dnes si žádá život odvahy a hrdinů, a snad nikdy nebylo třeba světu tolik nového šlechtictví, ušlechtilosti ducha a čistoty srdce,jako právě dnes. Před námi je veliké dílo: jde o to, přeměnit svět jakoby v samých základech, postavit se mužně proti křivdám. páchaným na lidech chudých, prohlásit, že nechceme nést spoluvinu za to, co se děje, ubránit se nemocem, úpadku, jenž hrozí po válce lidstvu. Jiní jinak jdou za tímto cílem: my organisací a výchovou dětí chceme přispět k tomuto úkolu, naše cesty vedou lesem, chceme sbratřit a ozdravit naši mládež woodcraftem.

Tolik je nám třeba vůdců, kteří by si uvědomili a uskutečňovali náš výchovný ideál. Jaký má být náš vůdce? ]eho obraz podal jiný učitel humanity, Dostojevskij, v Aljošovi: Aljoša, hrající si s chlapci, Aljoša na návštěvě u nemocného hocha, a v té slavné řeči nad kamenem, Aljoša, který si dovedl připoutat Kolju Krasotkina, hle, náš vůdce. Ať žijí Aljošové, dnes ještě snad neobratní, ale plni dobré vůle, a zítra dovední rádci a vůdci chlapců a pozítří vůdci národa.

Sursum corda!

(Jaroslav Šimsa - Sůva)

POCTY A UZNÁNÍ

Náčelnictvo se jednomyslně usneslo, aby bylo vysloveno uznání bratru Vitouchovi z Moravy za záchranu dvou lidských životů a aby výroční pocty ze sněmu Ligy byly rozděleny takto:

Pocta Velkého Sněmovníka přísluší kmenu Inků (Král. Hradec).

Pocta Strážce Totemu Ligy nemohla být dosud udělena nikomu.

Nositeli medvědích náhrdelníků až do příštího sněmu jsou Tesák a Břeťa, oba z kmene Inků; Tesák je přezván Grizzlym, Šedým Medvědem, Břeťa Miši-Mokwou.

Zároveň jsme se potěšili zprávou, že J. Milec, náčelník kmene Želvího v Příbrami, docílil pěkných rudých výkonů na veřejných závodech sokolských v Písku: ve vrhu oštěpem (42,12 m), koulí (10,85 m) a v Plzni oštěpem (39,98 m), což bylo i veřejně uznáno a odměněno (nějakým čestným oštěpem). Bratři z plzeňského kmene Svantovítova jsou také chlapíci: stali se mistry Plzně ve volleyballu. 7)

PŘÍRODA NA PODZIM

Říkají, že příroda umírá, ale není smrti tam, kde je věčný život a jisté vzkřísení. Stále živé kouzlo přírody se objevilo v novém kouzle přípravy k zimnímu spánku. V lese, kde je rušivých vlivů člověka nejméně a vše živoucí podle svých zákonů dýchá, směje se a teskní, nastala dohra velkolepé slavnosti. Stromy i keře před svým zánikem zazáří v teplém ještě slunečním svitu veselými barvami nesčetných variací. Vaši známí, nemluvní a klidní, jasan v aleji, lípa na stráni a dub velikán divně na Vás zírají, že ani nepoznáte, jak zkrásnily svůj vzhled, aby získaly Vaši novou lásku. Procházka svítícím zlatem, které zahořelo při svitu slunce, je cestou do neznámých krajin pestrých barev. Celá sbírka barevného listí je jenom zlaté zrnko nekonečných pokladů učící, jak je krásný ten a onen strom či keř. Pojďte na slavnost loučení do lesa, kde pod duby starci veselá mláď hýří v barevných řízách a učte se věřit, že poznání těchto krás je štěstí života. Vizte radost dětí z barevného listí a poznejte, že radost z přírodního dění byla největší radostí člověka, než ve společnosti s ostatními onu lásku ztratil. Les ukázal se v nekonečném bohatství barvy a formy. Vzplanul zlatem a jenom věčně zelené, nyní temně modré smrky ve žluti habrů a bříz vábí zrak. Zlato bříz nad ořešnými květy střásá vítr. V nadšení stojí milenec přírody pod dubem, jehož uschlé větve a obrázek zarostlý v kůře svědčí o vážnosti a stáří. Je už bez listí starý mohykán stojící v barevném mlází. Je dosud živo v prvé jeseni. Červenku v chumáči zralých ostružin, brávníky na daleké pouti v houštinách u vod, dlasky a jikavce v habří nalezne pátravý zrak. Divoké husy v klínovém šiku směřují k jihu a zkušený sluch za noci poznává jejich volání.

V lese a zahradě je doba zrání. Ovoce, nejšlechetnější výživa lidského těla, je zárodek lásky ke stromu.[2] Sadem vede cesta k domovu. Malé mráčky jsou roztroušeny po obloze jako závoje ostrých kontur. Pod nimi svítí zelené světlo na obrysy dálavy. Počkej, až tryskne plamen slunce a nastane zahájení velkolepé podívané. Temný mrak se převalí, nebe zaplane výhní žlutého světla a tisíce mráčků vzplane jako vznícené ohně na horách. Zjasnil se daleký obzor, barva lesa a polí zhoustla, jakoby bylo možno pohlédnout do dílen přírody. Svatá chvíle! Pomalu noří se slunce v temný mrak a duše loučí se se štěstím dne. A šeptá modlitbu večerních díků —

Balú (Dr. A. Hübner).

U nás na skalách vše teď hýří nejpestřejšími barvami, ale není už tam tak živo, jako v létě. Ve vzduchu nepoletují hejna mušek, motýlů a jiného hmyzu, v trávě neplašíš kobylky, ptačí zpěv už nezaznívá z lesa. Jen tu a tam vyběhne vyplašený zajíc nebo vylétnou koroptve. 8)

Tráva se po deštích trochu zazelenala a v ní vynikají temně-modrá místa hořce, kterého roste letos tolik, že některé stráně jsou místy úplně modré. Z ostatních rostlin kvete ještě: hlaváč žlutavý, čičeročka pestrá, třezalka, hadinec a j., ale všechny jsou už napolo suché a je jich málo.

Z temného borového lesíka vyšlehují jako plamínky skupiny žlutých akátů, jeřábů, habrů a buků. Dubový les už začíná rezavět. Avšak nejkrásnější podívaná je tam, kde jsou pohromadě keře, stromy jehličnaté a listnaté. Tmavozelené skupiny borovic střídají se se světlezelenými skupinami modřínů. Blízko zase jsou vedle sebe žlutě zbarvené keře lískové, červené dříny, žlutozelené břízy.

Na stráni mezi šedí odkvetlých divizen vyjímají se místa krvavě rudě zbarvených pumpav, bílé čepičky odkvetlých starčků, s šípkovými keři, které jsou zelené, žluté, červené až hnědé.

Tegumaj.

SPARŤANÉ ZÁPADU[3]

Ernest Thompson Seton:

Ještě nevyrostlo žádné světové hnutí jako pouhá nauka: Každé hnutí musí mít nějaký vznešený příklad, živoucí, povzbuzující osobnosti: několik lidí, na něž můžeme ukázat a říci. “Takhle to myslíme.“ Všechna velká náboženství světa měla takové muže; mnohé veliké a neposkvrněné pravdy upadly v zapomnění právě proto, že ho neměly.

Abych dal příklad hnutí pro život v přírodě, musím míti člověka z tohoto kraje a z tohoto podnebí, jenž by byl tělesně krásný, čistý, ne hrubý, velkomyslný, romantický a mistr v Lesní Moudrosti; kromě toho musí být také všeobecně známý. Rád bych vzal člověka z našeho plemene, ale nemohl jsem nikoho najít. Rollo, král moře, král Artuš, Leif, Ericsson, Robin Hood, Leatherstocking, všichni jsou dost nabádaví, ale nevyhovují našim požadavkům a většina jich jsou jen pouhé stíny, naprosto neznámé. Jistě všichni byli stejní. Je však jediná postava, jež se zdá vyhovovat všem těmto požadavkům: jest to ideální Indián Fenimora Coopera a Longfellowa.

Proto jsem uvedl domorodého Američana a nazval svou organisaci „Indiáni Lesní Moudrosti.“ A přece předsudky proti slovu „Indián“ nesmírně poškodily hnutí. Stalo-li se to, je to proto, že nevíme, co byl Indián, a proto jsem si vzal úkol přimět naše lidi, aby si to uvědomili nyní, v této pozdní době.

Dnes víme o Rudochovi více než kdy jindy. Před dvacíti lety jsme opravdu nevěděli skoro nic. Měli jsme dva obrazy před sebou : ideálního Divocha Longfellowova, primitivního člověka tak vznešeného, že nebyl schopen něčeho nízkého, sprostého, nebo bezbožného; druhý obraz nám podávali ti, kteří bažili po jeho majetku, a aby ospravedlnili své loupeže, kreslili Indiána jako špinavého, lstivého, sprostého ničemu, démona krutosti a zbabělosti, neschopného lidských citů a zasluhujícího jen smrti. 9)

Který z těchto obrazů je pravdivý? Zkoumejme klidně historii, paměti a zprávy rudochů a bělochů, přátel i nepřátel Indiánových a buďme ochotni učinit závěr v úplné shodě s tímto výsledkem, ať už nás přivede kamkoli.

Začněme předpokladem, že je správné přijímat nejlepší vzory rudého plemene, které představují indiánskou filosofii a zbožnost; právě tak jako my bychom chtěli být představování Emersonem, Tolstým, Lincolnem, Spencerem, Peabodym, generálem Boothem nebo Whitmanem spíše než taškáři a vraždícími vyvrheli, kteří byli hlavními vzory našich způsobů mezi Indiány.

Uznáváme ovšem, že ve všech kmenech za všech dob byli zvrhlíci a lotři, hanba národa; právě tak jako jsou mezi námi kořistníci, tuláci, opilci a zločinci. Ale těmi vlastní lidé opovrhovali a stěží se s nimi snášeli.

Musíme poctivě soudit Indiána, jeho způsob života a myšlenky podle nejlepších lidí, Hiawathy, Vababaši I.. Tšut-če-mana, Matofopy, Tekumsela, Kanakuka, náčelníka Josefa, Tupého Nože, Vašakia a mnohých, kteří milovali svůj lid a nebyli nijak dotčeni vědomostmi bělochů.

Posuzujeme-li podle těchto lidí Indiánovu víru, učení a zásady, jimiž se v životě řídili, můžeme správně tvrdit, že jsme načrtli životní názor nejlepších Indiánů.

Přel. Vavrda

Z DOPISŮ

…Malá Milena ze Sázavy umí ke všem písničkám a básničkám pohyby a jsou jí teprve tři roky. Chcete zůstat pozadu za takovou Milenou, kterou není skoro od země vidět? My rozhodně nechceme a teprve teď vidíme, kolik opravdového citu jest v každé písničce a jak se hned jinak zpívá, vžijeme-li se do jejího znázornění, A až jednou uvidíte mou malou Milenu, jak „jede“ jako kůň při písničce „Nešťastný šafářův dvoreček…“, jak hrabe nožkama, hází hlavou a vzpíná se, i vy se podivíte, kde se to ten malý bledý drobek naučil. Nikdo jí nic nevykládal; písnička se jí líbila a chtěla ji tancovat. Teta ji vzala na ruku a tančila s ní, ale to se Milče nelíbilo — chtěla „tančit jako ten kůň“. Teta ji odbyla a Milena si šla sednout na práh, kde zůstala až do večera. Před spaním hlásila celá blažená, že už ví, jak koně tančí. Vysmáli se jí, ale za týden „tančila“ Milena jako kůň a když se jí ptali, kde se tomu naučila, řekla: „na prahu „koukáním“. Sledovala pohyby koní a naučila se tančit jako kůň. Ukázala nám cestičku a my už si ji upravíme. Chcete s námi? Tož, složte si pohyby k Vašim zamilovaným písním a buď nám je popište nebo ukažte. My Vám o nich příště hodně napíšeme.

Družina Rudých máků.

10)

VĚČNĚ ZELENÝ STROM

Tento obrázek představuje indiánského bojovníka, Pueblo-Indiána kmene Cochiti z Nového Mexika. Seznámiv se s profesorem B. V. Morkovinem, několikráte jej navštívil. Na svých návštěvách předváděl indiánské tance, napodoboval hlasy lesních ptáků a zvířat a vyprávěl o životě svého kmene. Snad vás bude zajímat jeho vyprávění, jak dostal jméno: Jednou odešla část kmene s mojí matkou 22 mil na sever, aby sbírala piniové ořechy. Za několik dní jsem se v lese narodil. Za 4 dny se mi mělo dáti jméno. Ráno před východem slunce vzala mě matka a v průvodu několika bojovníků mě nesla do lesa. Právě při východu slunce šli hlubokým caňonem. První paprsky vycházejícího slunce padly na štíhlou, zelenou jedli, stojící na kraji příkré skály nad caňonem. Proto mě dali jméno Ha' euh' ke' nebo „Evergreen Tree” (Věčně Zelený Strom). Odpoledne jsme se vraceli domů. Na cestě nás stihl strašný liják. Když přestalo pršet, na obloze se ukázala nádherná duha. Proto mně přidali ještě druhé jméno Rainbow — Duha. Oba tyto symboly nosím namalovány na tváři, jdu-li mezi lidí.“

Míťa.

11)

PAU-VAU O SOVÁCH

Vy ji tedy znáte, tu smutnou a krásnou bajku o mamince sově, orlu a sůvičkách? No, snad jiní neznají, a když jsem začal, dopovím.

Tedy letěla Sůva lesem, letěla a potká orla. Hned vzpomněla dětí a prosí: „Ach orle, ušetří mých děťátek - holátek!“ „Dobrá“, povídá orel, „ušetřím. Ale jak je poznám?“ „Snadno: nejhezčí děti v tomto lese jsou moje sůvičky.“ Rozešli se, každý jinudy. Orel míjí hnízdo holuba - doupňáka; holoubátka sotva opeřená,ale s hezkými žlutými a už silnými zobáčky. Orel si vážil soví moudrosti a pamatoval, co slíbil. „Aby pak to nebyly ty sůvy“, a raději letěl dál. Minul ještě mladé strakapúdy a datly, až na kraji lesa přišel na jakási písklata, která se mu zdála šeredná, se šilhavýma očima, pokroucenýma nohama a se strašným zobákem. „To jistě nejsou“, pomyslil si a roztrhal je. Za chvíli se vrátila nebohá máma domů…

A vy hlupáčci, ještě omlouváte orla? Ať to bylo tak, či onak, já věřím že sova měla pravdu (podívejte se na hořejší obrázek) a orel prostě pro svou hloupost neviděl, jaké měla hezké děti. A kdybych tam byl býval, já bych mu dal.

Ale je to divné, že mají právě u nás sovy tak špatnou pověst. Sýček (to je ten nahoře) býval ptákem bohyně Pallas Athene, dneska jím straší nemocné. U Indiánů mají mnoho totémů se sovami a rozmanité pověsti, jak stvořil Giči Manitu sovu; u nás sova je vlastně pekařovou děvečkou, kterou Pán Ježíš proměnil pro její lakomost v sovu: za trest v noci straší a nikdy se nemůže nasytit. To už Němci byli spravedlivější ve své pohádce o důmyslné sově Šúhú — ale o tom jindy, dnes jsem jen chtěl říci, že to není s tou soví ošklivostí tak zlé, a že musíte k nim být spravedlivější.

Kdo by řekl, že tyto dva obrázky představují touž sovu ušatou? Na prvém je sova na první pohled jakoby utrápená nebo přemítající, ale všimneme-li si jí blíž, vidíme, jak nedůvěřivě sleduje 12) někoho dole, asi mladíka s fotografickou komorou. Ale sova se nedá rušit ze svého klidu. Teprve když se asi nepřítel příliš přiblížil, zaujala pevnější posici blíž kmene stromů, načechrala peří a vydávajíc děsné zvuky, svůj bojovný pokřik, chce se vrhnout na svého nepřítele. (Tak prý vypadám já v přátelské diskusi, poznamenává můj zlomyslný přítel za mnou.)

HENRY DAVID THOREAU O LÁSCE

Na otázku, jaký je podstatný rozdíl mezi mužem a ženou, že jsou k sobě navzájem tak přitahováni, nedal dosud nikdo uspokojivé odpovědi. Snad jest nám uznati správnost rozdílu, podle něhož oborem mužovým jest rozum, ženiným pak láska, třebaže ani rozum ani láska nepatří výhradně žádnému z nich. Muž neustále říká ženě: Proč nechceš býti moudřejší? Zena neustále říká muži: Proč nechceš více milovat? Nemohou ze své vůle ani být moudří ani milovat; ale dokud každý z nich nebude i rozumný i milující zároveň, nemůže být v pravdě ani rozumu ani lásky.

Jest jen jediné dobro, třeba si je uvědomujeme různým způsobem a různými smysly. V krásné věci je vidíme, v hudbě je slyšíme, ve vůní je čicháme, v tom, co lahodí chuti, je čistá chuť ochutnává a při úplném zdraví je celé tělo cítí. Různost je na povrchu nebo v projevu; ale vyjádřit základní totožnost prostě nedovedeme. Milenec vidí v pohledu milenčině touž krásu, která při západu slunce zbarvuje západní nebe. Je to týž démon, vyzírající zde zpod víčka lidského, tam zase zpod zavírajícího se víčka dne. Zde je v malém stará a přirozená krása večera i jitra. Který milující astronom kdy plně prozkoumal nebeské hloubky oka?

Dívka tají v sobě krásnější květ a sladší plod než kterýkoli kalich na poli; a kráčí-li s odvrácenou tváří, důvěřujíc své čistotě a pevné odhodlanosti, samo nebe se za ní ohlíží a celá příroda ji pokorně uznává za svou královnu. 13)

Pod vlivem tohoto citu je muž strunou aeolské harfy, prochvívané vanutím věčného jitra.

Na poprvé zdá se nám být ta všeobecnost lásky čímsi nízkým. Co indiánských jinochů a dívek na březích této řeky se sklonilo za věků minulých před touto velikou zušlechťovatelkou! A přece není pokolení naše ani znechuceno ani sklíčeno, neboť láska není zkušenost jednoho jediného; my, pravda, jsme nedokonalá media, ale ona s námi nesdílí naší nedokonalosti; my jsme koneční, ale ona jest nekonečná a věčná; táž božská moc vládne nad těmito břehy, ať je obývá jakékoli plémě a snad by vládla, i kdyby lidské plémě zde nesídlilo.

Snad i v nejmocnější lásce stále trvá pud jakýsi, který zabraňuje plnému odevzdání a přilnutí a činí zdrženlivým i toho, kdo nejhoroucněji miluje. Je to předtucha změny. Neboť ten, kdo nejhoroucněji miluje, není ve skutečnosti nejméně moudrý, a hledá lásku, která by trvala na věky.

Láska je přísnou kritikou. Nenávist může odpustit více než láska. Ti, kteří touží po tom, aby milovali důstojně, podrobují se očistě přísnější jiných.

Je družka tvoje taková, že vzrosteš-li cenou svou, ona nestane se více tvojí družkou? Je zdržována, je přitahována vzrůstem ušlechtilosti v tobě — vzrůstem té cnosti, jež jediné tvojí zvláštností, anebo je k tomu lhostejná a slepá? Je taková, že si ji možno naklonit a získat i jinou cestou než vzestupnou? Pak je tvou povinností, aby ses s ní rozešel.

Láska musí zářit jako plamen.

Láska je nejhlubší z tajemství. Odhalena, byť duši milované, není už Láskou. Jako kdybych tě pouze já miloval. Jakmile láska přestane, pak jest odhalena.

Obcujíce s tím, koho milujeme, přejeme si míti odpověděno na ty otázky, na jejichž konci nám netřeba hlasu pozvednout; k nim nedáváme otazníku — přejeme si míti na ně odpověděno tak, jak ukazuje magnetická střelka — neklamně a všeobecně.

Chci, abys všechno znala bez jediného mého slova. Rozešel jsem se s tou, kterou jsem miloval, poněvadž bylo cosi, co jsem jí byl nucen říci. Ptala se mne. Měla všechno znáti sympatií. V tom, že jsem jí to byl nucen říci, byla právě různost mezi námi — nedorozumění.

Kdo miluje, nikdy neslyší toho, co se mluví, neboť to je obyčejně falešné nebo jalové; ale slyší, že se něco děje, jako stráže slyšely Trencka prokopávati se pod zemí a myslily, že to krtci.

Poměr ten může být znesvěcen všelijak. Obě strany třeba nehledí na něj stejně posvátně. Co kdyby se milenka dověděla, že milenec se zaměstnává čarováním a přípravou nápojů lásky? Co kdyby se jemu doneslo k sluchu, že šla o radu k jasnovidce? Kouzlo by bylo okamžitě to tam. 14)

Je-li kupčení a čachrování špatná věc v obchodě, je ještě daleko horší v lásce. Ta si žádá přímosti šípu.

Styk obou pohlaví, tak sním, jest neuvěřitelně krásný, příliš krásný, aby se o něm mluvilo. Měl jsem o tom myšlenky, ale ty patří k nejprchavějším a k nejnenahraditelnějším v mé zkušenosti. Je podivné, že lidé mluví o zázracích, zjevení, božském vnuknut, a podobném jako o věcech minulých, když láska stále trvá.

(Z knihy „Toulky přírodou“ Praha, Laichter 1922.

NA SNĚM! NA SNĚM!

bylo heslo nás všech a přijel vskutku 5. a 6. slunce měsíce blesků každý, kdo jen trochu mohl. Přijeli všichni pozdravit se junácky a stisknouti ruku nově příchozím. Přišli všichni, aby ze společné touhy po Pravdě načerpali osvěžení pro další boj za lepší příští všech. Údolí bojovské nedaleko Klínce zahemžilo se zelenými košilemi a ptáci udiveně zírajíce na nové tváře, zapomněli na okamžik své písničky. Ale když se i tyto dva světy, dva národy poznaly, prchl strach a les zněl velkou písní bratrství. Za chvíli zasvítila v zelené louce plátěná obec a jakmile zmizela starost s ubytováním, již se šlo veseleji v před.

Ráno bylo rušné. Ranní cviky a hry 130 lidí byly pro pozorovatele s Čihadla pěknou podívanou.

Pak byl den věnován tělovýchově.

Byly to většinou ukázky, neb mnohým tato cvičení byla novinkou, jako vrh diskem, oštěpem, skok o tyčí a p.

Lukaření bylo slibné. Čtyři lučištníci stříleli do terče s různým výsledkem. Smělým Šípem stal se b. Jan Staněk z Kolína.

Masáže těla, ranní cvičení a dobré zkušenosti sdělili b. Koudela a Potměšil.

Šedý Bobr vystavěl indiánskou lázeň, ale příval deště natropil v ní zlé škody. Týmž osudem byly postiženy pěkně připravené druhy ohňů a indiánská pec. Studium přírody při tak velkém počtu a za 2 dny bylo nemožné.

K polednímu utvořili se dva sněmovní kruhy. Pro vůdce vedl Jánoš, pro junáky Janošík. Společně zdůrazněna tělesná výchova a její literatura hygiena, soustava ranních cviků; do příštího sněmu musí každý umět plavat, správně chodit a sedět.

V podbíjené byla lepší Příbram nad Prahou. Zvítězila. Hra Miši-mokva, velký lov na medvědy končil strašným bojem. Nakonec všichni lovci padli díky statečným, nerozbitelným srdcím udatných medvědů kmene Inků.

Když Ohnivec vystavěl slavnostní Vatru a hlasatel oznamoval sněm, přihnal se ohromný liják, který zmařil naše dvoudenní úsilí; sněmovní oheň nevzplál. Ale za společného zpěvu usínali všichni pod společnou střechou velikého stanu. 15) Sněm přinesl povzbuzení do srdcí všech junáků & junaček ukázali jsme si, co umíme, & otevřeně řekli, co jsme zanedbali. Mezery nutno vyplnit ato jen úsilovnou prácí, osobním propracová- váním se kideálu lesní moudrosti. Není možno přijít jinak blíže k Setonovi a jeho woodcraftu než osobním poznáním a vyzkoušením všech věcí ]índy bylo více theorie, letos prakse. Theorii nutno na praksi vyzkoušet, obě věci musí nám být na dosah ruky, musíme je obě ovládat. To říká i Seton. A proto vzhůru do práce! Lovu zdar! Míla. VOJENSKÁ SLUŽEBNOST A VOJENSKÉ OTROCTVÍ. Myslím na Vás na všechny, chlapci, kteří rukujete, čeká vás velká zkouška vašeho junáctví, kdo by Vám nepřál abyste v ní vytrvali? Vojna je, nic naplat, zlá: kasárna a duch dětství, jejž jsme povinni šířit, puška, gázmaska, handgranát a naše ide- ály, ideály lidství - - jak se to dá smiřit?Vojenská služebnost už dávno přestala být pramenem pochybné slávy, a stala se otroctvím: jste vlastně zavřen, opuštěn, pohlcen, pohlcen kasár- nami, uniformou, vojenským zřízením, vojenským řádem, osamo- cen se svými myšlenkami uprostřed tolika nových kamarádů, stísněn vojenskými obřady. Člověk zakolisa, vidi-li, jak málo lidí žije životem duchovním a čistě: o čte-li dokonce takové nepěkné názory, jako vpříručce „Dobrého chování“ pro příští důstojníky (od podplukovníka So- botky) - kterou možná mnozí dostanete do rukou - co si má myslet o „vojenské cti“? ó ne, není žádných zvláštních „cti“ vojen- ských, skautských, národních: buďte a zůstaňte čestní, lidsky čestní, a pevní ve svém přesvědčení. Teprve teď rozpoznáte jak naše, Setonovo junáctví v angl- skautingu bylo kaženo nepěknými vojenskými obřady a voien. skými methodami: jistě teď pochopíte, proč umělec Seton právě tohle tak trpce vytkl generálu Baden-Powellovi. Věřím, že se k nám vrátíte z vojny zkušenější a otužilejší- a i uvědomělejší pacifisté.S modrou oblohou. Sůva. „ Válka a mnohé nedostatky světa Tě týrají. . . Ale z této noci je zá- chrana, ovšem jen jedna záchrana: rozhodnutí, že odklidit toto zlo bude naším životním cilem. lediný život je nemožný: když člověk nechá vše běžet, jak to běží. Jediný život je mčžný: když jsi hotov i sám sebe obětovat, obě/ovat se pro lidstvo . . ." Karel Liebknecht svému synu (a nám) z káznice za války. 11 16) TÁBORY LESNÍ MOUDRAOSTI Kmen Želví tábořil v měsíci blesku & zrní na hoře Blesků u Ve- liké Řeky pod Orlíkem. Abychom ukázali, jak máte psát zprávy z táborů, otiskujeme upraveně velkou část tohoto dopisu: „Předností letošního tábora byla tělesná výchOva a tak jsme vyzkoušeli prakticky skoro všechny návrhy ze sněmu ligy vbojovském údolí. Neomeškali jsme každodenního ranního cvičení u Vltavy, na kterém byla probírána tělocv. soustava Miillerova i Svozilova; hry doplňovaly celek cvičení, a hlavně Míši- mokva, provedená s velkým zdarem, velmi zpestřila táborový život. Dopoledne jsme věnovali zkouškám zasvěcováním, jimiž skoro všichni nováčkové prošli. Ty oprostily nás od vlivů městského života. A zkoušeli jsme i jiné a vždy s dobrým výsledkem. Atak mnozí poznali své číslo sluchu, rychlosti, míření, hbitosti & na dálku & střílení lukem a hlavně lukostřelců musí_vniknout do našich. kmenů. Ani na orlí pera z odborů se nezapomínalo. Cilejší měli příležitost dosáhnouti mnohých poct, kterými byla později korunována táborová cena smělého Rysa. Ke studiu přírody posloužil hustý les, plný zvěře, ptactva, pak i ochota p. hajného. Na večerních pozorováních skoro všichni mohli spatřili „vysokou“. ]eleni nebyli vzácnosti obory, v níž jsme tábořili. A tak mnohý se vracel v pod- večer k táborovému ohni s cennými zkušenostmi, s pěknými úlovky a zajímavostmi z potulek v lesích. Dva junáci složili své tabú & b. ]urovi udělil jméném sněmu náčelník lesní jméuo „Bílého Soba“ po prožité vigilii na skále Bdění. Znovu k nám zavanula zdravá vůně tábora, kterou nadýcháni, půjdeme s největšími nadějemi vstříc novým dnům kmene a celého bratrstva. Kmen Táboritů rozbil svůj tábor na ostrově Dávné Touhy. Od 7. do 21. slunce měsíce blesků prošlo tábo- rem 36 junáků; Bobři, Sovy Břízky ajiní Pražští, Luča- né z Loun, Watomz Be- nešova, Zubr z kolínské Družiny Ohně, Tesák, z Král. Hradce netábořili spolu naposled. Tábor dal základ mnohým přátelstvím, které se jistě osvědčí v životě. Co mám vyprávět o táborovém životě? Vím,. že každý tábor je pěkný, a vy zas víte, že každému se zdá jeho tábor nejlepší. Lecos jsme zkusili, a vrátili jsme se tedy zkuše» nější, opálení a veselí. Tři chyby (vedle jiných) mám na svědomí já, že jsme nedokončili zasvěcovacích zkoušek, že jsem připustil, že se vyvinula „ostrovní- mentalita“ & hlavně —to už víckrát neudělám—nevzali jsme ssebou dvířka ke kamnům. (Budete-li si někdo chtít na táboře stavět kamna, Seberte některé tetičce ještě dvířka z kamen v pokoji, v létě se tam beztak netopí). Ráno jsme cvičívali, to bylo pěkné, prostudovali jsme květenu ostrova, prováděli zasvěco- vací zkoušky, hráli (ten volleyball & tí cikáni, pravda?), kuchaření znamenitě— se dařilo (ty lívance, ach, a ta Podgerova čočka !) No zkrátka, upadám vse-- bechválu — promiňte, a podívejte se raději na obrázek nahoře a některá orlí péra na str. 13. „Není to ještě to“, řekli jsme si my starší, ale vzpomínáme rádi s těmi mladšími na strašný převozníka sen, na strýce Podgera, na Wa- tomovy vtipy, na athletický postoj Tichého při sbírání malin (obouruč) atd., ale i na to, co jsme si s Bobrem při tabú slíbili. Nezapomeňte na to! Příště další zprávy. 12 17) o ORLÍ PÉRA Kmen bez junáků ozdobených orlími pery je, běda, kmen mrtvý. Kmen, kde získáváte jen pocty rudé, je podoben poskakujícímu, na místě: je to dobré pro zahřátí, ale není to stoupání, které je, má být naší první věcí. Kdo chce ku předu a výš, pokračovat & stou- pat, musí se současně snažit o orlí péra za výkony rudé, modré zelené i bílé. Tolik bychom nyní potřebovali „Knížky orlích per“l Dokud jí nemáme, budeme přinášet pravidelně na tomto místě a ve „Studiu přírody“ rozmanité náměty, „navedení, jak na to jít“ a zá- roveň —— jako příklad, který doufáme potáhne —— ohlášení některých významnějších výkonů. Představuji si,že do roka nebude mezi námi jediného junáka bez orlího péra a jediného kmene, který by neměl aspoň jedn' ho bojovníka; mohu se těšit nadějí, žeještě v tomto ročníku budu číst jméno prvního strážce v Lize? Děti, získejte tato orlí pera: [. (8) Splhejte na laně 5m50 cm. (9) Vzepřete souruč břemeno 10 kg těžké. H[. (15) Přehod'te kamenem, míčem řeku, rybník v šířce 30m. IV. (17) Udělejte si soupis rybníků & jezírek svého okolí. V. (18) Zapamatujte si,kdejsou v nich hlubiny a kde mělčiny. VI. (19) Udělejte si soupis měst, z nichž je nejlepší roz- hled po okolí. VI. (20) Zapamatujte si nejvyšší vrchy okolí. VII (24)]asně a stručně naučte se poradit cizinci na jeho cestách vaším krajem. Vlll. (26)Mějte domácí zvířátko a buďte s ním dobrými kamarády. IX. (33) Naučte se vypravovat dva příběhy.

Náčelnictvo schválilo v posledních zasedáních m. j. tato orlí péra: L. Musilové z kmene Stříbrné Luny (Praha) za rhytmícké tance na sněmu Šedému Bobru z kmene Táboritů (Praha) za indiánskou lázeň (na sněmu) M. Podanému z kmene Želvího (Příbram) za medvědí náhrdelník. L. Urbánkovi z kmene Želv (Přibram)za medvědí náhrdelník pro Miší- mokvu V1 k t o r 11 P a l' i v c o v i z kmene Zelv (Příbram) za předpovídání počasí, dorozumívání na dálku, za úřad medicinmana, za zařízení hlavních částí tábora, za kuchaření v táboře, „Údolí mlh“ 1924, za znalost 15 hlavních souhvězdí, za „15 ohníčků 15 sirkami“ , za znalost 100 písní, za vedení tábora své družinky, za znalost a výklad naších symbolu, a ]. (která uvedeme příště) Sůvičce z kmene Táboritů (Praha) za 50 květinek, které rozpoznal u okolí tábora Sedému Bobru za vztyčení & výzdobu totémového kůlu Btminimu za primitivní vaření bez nádobí ]. Pechačovi z kmene Táboritů za urobení & splavení voru dříví ]. Strajblovi z kmene Lučanů (Louny) za indiánské lůžko potažené pytlovinou ]iskře za vaření bez nádobí (v zemi) Watomovi (Benešov) a Strajblovi za postavení táborového stanu a uple- teni první rohožky (viz obr. při zprávě o táboře Táboritů) Rorejsovi z kmene Mohawk (Křížatka) za znalost 50 letních květin a 25 stromů Starému Bobru z kmene Táboritů za znalost 100 rostlin (příště pokrač.) 13 18) Sůva : 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. VELETUCET HER. Při tom jednu věc bych chtěl podškrfnout, aby učitelstvo přemýšlela o hře dorůstající mládeže a jeji zábavě. — Masaryk. Tucet her v místnosti pro deštivé počasí:; O prstýnek. Chlapci v kruhu těsně vedle sebe posunují prstýnek po mo- touzu tak, aby ho prostřední, hlídač, neviděl; všichni se snaží hlídače mýlit pohyby „na prázdno“; na koho ukáže, musí zdvihnout ruce, byl-li chycen „pravý“, vystřídá hlídače. O peška pod koleny. Podobná hře o prstýnek: hráči v kruhu těsně na sobě podávají si pod koleny peška, střevíc, čepici & pod.; nesmí se po» dávat zadem; jako při hře o prstýnek prostřední je maten nepravými po- hyby. ]e-li hlídač obrácen jinam, můžeš ho upozornit, že's měl peška, tím, že ho peškem udeřiš (zlehka); jsi-li však při tom přistižen, vystřídáš ho. Vandrovníci (na řemeslníky) je pěkná a známá hra, nezapomínejte na ni, vynalézejte řemesla, jež se dají těžko hádat: pyrotechnik, ohňostrůjce, holubář, agent pojištovny, kamelot, stokař a p. Novinové štafeta. Dvě družstva jako při am. hrách; hráči mají přejít klubovnu & vrátit se ke svému družstvu tak, že kladou dva papíry jeden vedle druhého & přestupují na ně; vítězí rychlejší družstvo. Chad gadya. Hra podobná červenému panáčka; na konec se říká „Anděl smrti přišel a zahubil řezníka, jenž zabil vola, jenž vypil vodu jež uhasila oheň, jenž spálil hůl, jež uhodila psa, jenž kousnul kočku, jež pozřela kůzlátko, jež otec můj koupil za dva zuzimy. Chad Gadyal Chad Gadya! Kvarteta. Hraje 6—8 hráčů, ne více; zpočátku nejlépe 4—5. Kvarteto jsou čtyři tuhé lístky, na nichž jsou pod sebou napsány čtyři k sobě pa- třící věci, na př. čtyři řeky, čtyři slavní básníci, malíři, woodcrafteři, čtyři hory, ptáci a p., asi takto: Cerný Vlk Balů ]anošík Jánoš Balů ]anošík ]ánoš Černý vlk ]anošik J_ánoš Černý Vlk Balů ]ánoš Cerný Vlk Balů ]anošík Když se rozdají „karty“ (jejích urobení je vlastně zajímavá hra sama o sobě), hádají hráči, který lístek z kvarteta kdo má — všichni se snaží své kvarteto si doplnit; úplná kvarteta se odkládají, vítězí ten, kdo má kvartet nejvíc. P'ojmová. Na papírek napíšeš osm, deset nebo i víc slov (viz vedlejší obrazec). Ukol chlapcův je rychle utvořit vždy ze dvou slov větu. Kombinuj: 1. 1—2, 3 — 4, 5—6 atd.; ll. 1—3, 2— 4, 3—5, 4—6 atd.; lll. 1—4, 2—3, 3—6, 4—5 atd. Na př.: l. Z řeky se dobývá písek; pod dubem je stůl; důmje z ci- hel; tužkou kreslíme obrázek; slunce pomáhá květině. ll. V řece plave stůl; na stole je cihla atd Stanov za správný (rychlý) výkonjeden bod, celkem bodů 15 & proved'se všemijeho zkoušku_ Slovnířetězec. První hráč. jmenuje jakoukoli věc; druhý jmenuje věc, zacmajtct hláskou, kterou končí věc první atd; na př.; trn, nýtek, kapr, rorejs, sůva, amerikán atd. Hadač přírody. Vatra roč. II., . řeka — 2. písek . stůl — 4. dub . cihla — 6. dům . tužka — 8. obrázek . slunce —10. květina DNIMLAH . Němý žid. Libovolný počet hráčů. Urobte si ze dřeva, z kaštanů a pod. 3 kostky a na každou stranu vyryjte 1—6 teček. Hráči si sesednou do kruhu kolem papíru, na němž uprostřed v kolečku leží malá tužka nebo krída; vrhnou kostky; padne-li někomu je d n &, vezme křídu, napíše si 1. Od tvé, chvíle až do konce hry (hraje se do čísla 13) musí hráč mlčet; nedari-li se mu hra & odlehčí si, nebo položí-li jinam křídu než doprostřed, 14 19) nebo přeškrtne-li 7, musí smazat všechny číslice & začít znovu. Připsat možno jednak z kostek jednotlivých a potom součty: padne-li na př. poprvé : možno zapsat: 1, 2, 5, 4 (1 r3), 5 (2 %$), 6 (1+2fr 5). Hráči se domlouvají posunčinou, mnoho smíchu. 59. Šach. Nezapomínejte na královskou hru v šachy, v každém kmeni je jistě- jeden šachista,jsou dobré příručky (na př.: Důras & Zmatltk); uspořádejte šachové turnaje. 60. Hádání podle hudby. Bobr jde ven. Sovy & Bobři se uradí na nějakém úkolu (na př. aby zatahal Sofokta za ucho, aby rozepjal knoflíky Sůvičce a pod.). Když Bobr přijde, Volnoběžka hraje na housle, silněji, bllžj-li se— svému úkolu, slaběji vzdaluje-li se. Ohromnné napětí. Potom smích. Rev & tleskání, „padne-li“ na to. V místnosti, ve stanu za deště se dají hrát z veletuctu her tato čísla: 1. _ 12, 30. (z paměti), 49 — 60. <" Myslící ruka: Práce z kaštanů & žaludů. PRÁCE z HLÍNY. Při modelování z hlíny je důležitý výběr námětů; takový pěkný výběr, se- stavený pro chlapce 11 - 12 leté, se zřetelem k školní látce, podává p. učitel V. Konvička z Rosic v 1. čísle čas. „Komenského“. Litujeme, že nemáme místa na otištění celého jeho článku, vyjímáme alespoň věci hlavní. Chlapci rosičtí užívají k modelování zelenožluté slinovice, která se táhne a neláme; každý si ji rozdělá sám doma vodou. Modelují prsty, někdy si pomáhají kolíčky. Výrobků nebarví (to pomáhá jistě výtvarnému cítění). ]ejich práce na stálé školské výstavě brněnské se těšily velké pozornosti. V prvních dvou měsících pracuji ted' asi podle tohoto plánu: Pro měsíc padajícího listí: Dějepis: Doba kamenná. (Větve, jichž v pravěku se užívalo jako zbraní a nástrojů, nástroje z kostí, z pazourku, luk, kyj, chatrč pračlověka a různé výjevy na př.: Na lovu, zápas s medvědem, lov na mamuta, rozrývání půdy, na rožni.) Při takových obsáhlých námětech, kde není možno. aby každý žák modeloval všechno, a kde není možno, aby přece všecko se vyčerpalo, dělím třídu. Dohodnu se s hochy, co kdo bude pracovat, a tak na př. v našem případě několik íich pracuje zbraně z pazourku, jiní z kostí, jiní lov na mamuta, skupina dělá chatrč a pod. Doba bronzová (bronzový meč, nůž, náramky & spirály z bronzu, kadluhy na slévání bronzových věcí, hrob skrčence). O Čechovi (popelnice starých Čechů,postava praotce Cecha, pohanští bůžci).. Zasedání stařešiny. (Za kamenným stolcem pod starou lipou slovanskou sedí v kruhu starešina, radí se. Po stranách stojí staroslovanští bůžci. Námět tento pracovali hoši ve skupinách po několika. Tak na př. „stařešina“ na, stálé šk. výstavě v Brně je prací jedné skupiny asi za hodinu. 15 20) Z přírodopisu: Mamut. Ze slohu: Vývoj kladiva. (Modelováno podle slohového zpracování, Ne- modeloval zase každý celý vývoj, ale rozdělili se a z výsledků jsme teprve sestavili: kámen, kámen protáhlý, pazourek zaražený do větve, kámen vrtaný, kámen vrtaný a nasazený na primitivný topůrko, přivázaný šlachou zvířecí, kladivo bronzové, železné (roztepané na konči) a konečně několik druhů kladiv ocelových. Ze slohu „O náboženství našich předků“ vznikla skupina: Pohřeb Cechův. (Mrtvý leží na hranici, kolem něho položeny dary, vedle stojí popelnice a do- kola truchlící postavy. Jedna si rukou cloní očí, odvrací se a druhou rukou loučí zapaluje hranici. Je to dokonalá představa staroslovanského pohřbu). Při modelování z doby našich bájí a pověstí mně šlo mimo jiné takéoto aby si vštípili hoši v pamět typ starého Slovana. Ve šk. roce jsme si vytvořili ještě jiné typy: Choda, rytíře, Husity, ruského legionáře a jiné). Proto jsme si před modelováním pověděli, jak se Slované šatitíaco bylovjejich obleku typického. Pro měsíc bláznivý. Z d ěj episu: Poslové jdou k Přemyslovi (zná- zorněn celý výjev: Pluh s valky, Přemysl, poslové s koněm). Pracováno ve skupinách. Ctirad a Šárka (znázornění známého výjevu, jak Šárka je přivázána a Ctirad s druzinou ji nachází). Horymírův skok. (Zase modelováno ve skupinách.) Skupina, která vytvořila největší model (o délce 60 cm), byla osmičlenná. Vidíme na modelu roubenou ohradu s věží, v nádvoří vzadu část vlastního roubeného hradu, před ním celá »stařešina, a Horymír se Šemíkem právě přeskakuje ohradu. Jedinečná práce, Z e z e m č p i s u : Svážení dříví na Šumavě. (Na dlouhých saních na mír- ném svahu naloženy jsou klády, v předu sedí již řídič a rozmlouváshajným, dřevorubci ještě posledními řetězy přitahují klády, aby při prudké jizdě ne- spadly dolů. Práce zase skupinová. . Rybolov na Rožmberku. (Celý článek z čítanky je zpracován v hlíně. Práce skupinové.) Na chodské stráži. (Na lesních zásekách rozložena několikačlenná stráž Chodů s čekany a psy. Pojetí je tak krásně & představa děti tak dokonalá, že překvapuje.) Z e slo h u : ]akjsme sklízeli brambory. (Znázorněno všechno, co se děje na poli při bramborové sklizni.) Z o b č. n a u ky & v ý c h o v y: Pomník padlým v Kragujevaci. (Mode- lováno pod dojmem odhalení pomníku v Kraguievci zastřeleným vojínům — obětem světové války.—) Pošlete nám fotografie svých výrobků, po případě také p. učiteli do Rosic; byl by tím jistě mile překvapen. ]ak číst Vatru? Čti s tužkou & zápisníkem v ruce. Nejprve projdi celé číslo v pořádku, jak je sestaveno. Potom pozorně si prohlédni: Studium pří- rody. Orlí péra, náměty k práci; myslíš—li, že znáš všechno, čti znovu a ještě pozorněji: uvidíš, žes na př. neviděl ještě jikavce a dlasky, a že nevíš dosti určitě, jak vypadá brávník. Nebo, že neznáš dřín— ochutnal's už znamenité zralé dřínky? Tak vidíš. Ukaž obrázky a přečti nahlas, co se Ti libí, mamince, sestrám, bratřím, tatínkovi, spolužákům, spoluučňům: sám se poučíš a Vatře prospěješ; nelíbí-li se Ti něco, optej se druhých, napiš nám. Hry, proč se pí- ši? Abyste je_ hrály; vypisujte si je tak jako nové poznatky do zápisníku. Neodkládej Vatru dřív. dokud ji celou nerozcupuješ. Ctěte Setonovy články úvodník, kredo, některé citáty, Thoreaua & pod. na poradách kmene. Pokuste se všechny náměty provést: jinak se Vatra nestane kalendářem práce. V každém čísle najdeš příklady, jak jinde získávají Orlí pera, a'ty? Tak vidíš. Budeš-li doopravdy Vatru číst a mít ji rád, vsadil bych se, že budeš chtít, abys byl v ní i tištěn, t. j. tvé příspěvky tištěny. A pak nám napíšeš— pravda? A pošleš (obrázky, fotografie a pod. 16 21) , sportovni dům L E s A |. 0 " protl Novákcvi' snursxou význam A vÝs srp! 01 nejlevněil dodá PRAHA II., “Vodičkóva ulice. Skauti nakoupí svou obuv vššho druh-h Spec. boty„ Skaut“ _' * v n'eilepšim provedení a za levné ceny u firmy * ' E )( A K T neřgazíszzazkf “* * PŘAI—IA II., Jindřišská ulice č. 17 SM vvv-"r 5m; - „. Nákladem Nové Svobody právě vyšlo: 8. a B Webbovi: . “ , _ Pokrokovi učitelé a lidé čtou . NOVOÚ ŠVOBODU list socialistické inteligence.- Viz přiložený leták, který dopo— = / “ ručujeme Vaši pozornosti., —„ Úpadek kapitalistické oivilisaóe. ] Přel. K. Stivínová, předmluvu napsal-.) Macek. Cena Kč 19'——-. , A ' Objednejte do kmendvýčk knihoven. . . v „ , ) ! „Š. ,. . _ „. ' „ PRAHA žlž/(ov „_ , A * > __ . Lipanskavz; 22) Průvodce čs. Kompasu jsou nepostradatelné příručky turistů a junáků Dosud vyšlo: 1. Praha Kč 25' — ll. Okolí pražské v“ tisku 111. Lázně Poděbrady „ 15'— IV. Kutná Hora „ „ 4'- V. Rokycansko a Zbírožsko „ 12'—— Vl. Šumava „ 30'—' Mimo sbírku : Sumava. Popis značených cest, seznam nocleháren, návrhy tur atd. Kč 8“— Doporučujeme vřele vaší pozornosti. Na skladě u všech knihkupců nebo přímo u E:. Kompusu míchou, Plzeňská c. 79. Zde odstřihněle & pošlete jako tiskopis za 20 hal. , - Náš Kmen (družina, stráž) předplatí letos _„__ výt., bude odbírat*) „„ výt.; chci, chceme __.- výt. na propagaci; peníze posíláme zároveň, pošleme složenkou — pošlete dobírkou. Pošlete Vatru na ukázku na tyto adresy: Pošlete mi l., 11., III. ročník Vatry — výt. Budu odbírat výt. knihovničky „Lesní Moudrostí.' Zřetelný podpis :—_„_- Datum :__—__—_ Adresa:

  • ) Nehodící se škrtněte.

23)

Z NÁČELNICTVA.

Je tomu právě rok, co jsme prožili v celé Lize krisi, jejímž důsledkem bylo: Změna náčelnictva, nová redakce Vatry, otevřenější a jasnější poměr k veřejnosti skautské. Práce, která skočila tak náhle do rukou nás mladých, dala nám poznat, že Liga jsme my, dala uvědomění velké mravní odpovědnosti za celé hnutí. Zkoumali jsme svou práci, opravovali chyby a otevřeně hleděli vstříc kritickému mínění našich junáků. Oni také spolupracovali a tak všichni, kdo jen Ligu měli rádi, hleděli nedočkavě k zítřku, ne s jistotou a bezpečností, ale s důvěrou v svou vlastní práci. Probírajíce listy kroniky Obce, viděli jsme, jak nezdravá byla úsilně vypěstovaná tradice a uměle zvyšovaný osobní kult. Nebylo dosti kritičnosti, otevřenosti a přímého junáckého vztahu.

Dosavadní práce nesla ssebou nějaké vady, systém vázl.

Proto musíme my, zvolení demokratickým sněmem, pracovat jinak.

Jako z jiskry vzplanou požáry, tak i my musíme z našich vůdců vykřesat to nejcennější: samostatné, úsilovné hledání za cenu charakteru, vnitřní prohloubení, vážnost k drobné práci, společenské cítění, umění hospodařit a žít.

Dnes musíme blíž k Setonovu dílu. Bylo chybou, že nám byl až dosud stavěn jeho nepřekonatelný vzor, jehož posvátnost nechávala nás stranou.

Dnes k němu chceme jinak.

Černý Vlk není dále než v Americe, my jej a on nás jistě vyhledá a úsilí naše bude mluvit našimi chlapci, tábory, výstavkami, časopisem, charakterem, silou pravdy, čistotou myšlení a celou naší osobností a vším, vším co je v nás lidského a junáckého.

Činnost náčelnictva shrneme v několika krátkých větách.

13, 20. a 27. května b. Kolář hovořil o lukostřelbě a ukazoval výrobu luků.

3. června b. Kupka mluvil o Setonovi, jeho názoru na život a junáctví. Každý z nás musí číst a promyslet Ducha lesů.

1. a 3. července přednášel p. MUDr. Bartoš o první pomoci. Stručně podal anatomický rozbor organismu, mluvil jak předejíti úrazům a konečně ošetření nejčastějších úrazů samých. Prakticky bylo podání znamenité.

5. a 6. července byl sněm Ligy v bojovském údolí.

27.—28. září svolána do Prahy rada důvěrníků a sbor vůdců. Na poradách bylo zastoupeno 20 kmenů.

Bratr Silva z Bakulova úslavu zajímavě vypravoval o zpracování lesního a přírodního materiálu, o řezání do dřeva a ručních výrobcích. Ukázal některé zvlášť zajímavé předměty z Bakulovy dílny a povzbudil tvořivost a podnítil umělecký zájem. Janošík z Berouna uvedl program práce na podzim a zimu. Ukázal správný postoj, sedění a ležení podle Dr. Mensendieckové. Upozorňoval na jednoduché kreslení hrudkami, vytýkal nevšímavost k věcem kolem nás.

Br. Jakerle (Prager Pfadfinder) ukázal leptání kovů a někteří ihned prakticky zkoušeli.

Bratři z Veleslavína ukázali soustavu ranních cviků z Domu dětství na Krnsku a Sůva ráno vedl ranní cvičení všech bratří.

Náčelnictvo schází se pravidelně týdně, dle potřeby i vícekráte.

Ze zájezdů uskutečněny: Příbram, Beroun, Hradec Král., Brno, Louny, Most, Bratislava.

Uzavřeli jsme výhodné úrazové pojištění, které se nesetkalo na Brněnsku a Plzensku s pochopením.

Junáci, jděte světlou stopou! Více nám pište!

S modrou oblohou!

24) My a svět. Anglie. The order of Woodcraft Chivalry. Lize Lesní Moudrosti v Če- skoslovensku. | Pozdrav! Rád rytířstva Lesní Moudrosti na Briiských Ostrovech posílá Vám pozdravy ze svého tábora Jolkmost a Wayfarer a děkuje Vám za Vaše bratrské psaní z 15.17. v Jako archiváři a mezinár. archiváři „Rádu“ bylo mi uloženo, abych Vám oznámil, že jsme připravení a ochotni spolupracovat s Vámi, a byli bychom šťastní, kdybychom mohli utvořit mezinárodní skupinu s Vámi a s jinými sku- pinami na pevnině a v Irsku. Byli bychom rádi, aby se někteří naši náčelníci setkali s Vašimi a vy- pracovali plány pro mezinárodní organisaci a budeme šťastni, shodneme-li se. Vyměníme také ochotně náš časopis s Vaším atěšíme se na další zprávy o Vašem díle. S modrou oblohou! Amerika. Lone Scouts. Byli jsme velice potěšeni, že jsme obdrželi Váš dopis z 15.17. a výtisky Vašeho časopisu. Poslali jsme Vam zvlášť naši oficiální příručku a knihy stupňů. Navštívil jsem ČSR. roku 1923 a seikal jsem se smnoka skauty, ale ne- měl jsem potěšení seznámiti se s českosl. L. L. M. Byl jsem velmi dojat krásami Vaší podivuhodné země. Navštívil jsem jeskyně v Blansku a setkal jsem se s Drem K. Absolonem, který je prozkoumal. Máte rozkošnou zemi k táboření a práci v lesní moudrosti. Nejlepší přání pro úspěšné pokračování Vaší užitečné práce. Rád usíyším od Vás někdy další podrobnosti Vaší činnosti, Váš upřímný Amstrong Perry. Z redakce : Pro nával látky jsem musel mnoho článků odložit na příště, tak: Rady medicinmanovy, rubriku knihy a junáci (Literatura o pohlavní výchově), Alšovi Indiání, některé zprávy o táborech a ze zahra- ničí atd. Pište mi, prosím Vás, molodci ; nevím, jestli to dělám dobře. Příště to překvapení, které jsem slíbil na hádě. Z administrace: Vyplňte ústřižek na příloze! Každý ! Odměníme a uveřej- nime svého nejhorlivějšího spolupracovníka: kdybyste každý získal jednoho „zájemníka“ a vždycky dva dohro- mady jednoho předplatitele a celý kmen jednoho inserenta (jéje), to by to šlo! 20 stránek bychom mohli mít příště a jako měsíčník. — Inserované knihy možno dostat naším prostřednictvím a výhodně. THE FIRE OF WOODGRAFT, IV. 1. October, falling leaf moon: Contents: Fourth year of The Fire. — Our Creed. — ]. Thom- son: Autumn: — The Ideal of humanity. — The honours. — E. T, Seton: The Spartaus of West. — Dr. Hiibner-Tegumaj: The study of the nature in autumn. The Ever green Tree. —- The owls. — H. i). Thorean on the love. — The annual meeting 1825. — K. Liebknecht onthe war. The military servility. — How do we live: Our camps, — Eagle feathers.-— A gross of plays. — The thinking hand. — From the head guarters of the Woodcraft League of Czechoslovakia. — The Woodcraft Movement ail the world round. VATRA LESNÍ MOUDROSTI, list pro československou mládež a její přátelé, orgán Ligy L. M., vychází šestkrát do roka, předplatné Kč 10 —, jednotlivé číslo za Kč 7—. Řídí s redačním kruhem a za redakci odpovídá Jaroslav Šimsa, Praha II., Václavská ul. 6. Administrace : J. Fišer, Praha-Žižkov Lipan- ská 4. Tiskem Adolfa Novotného, Žižkov, Břetislavova ulice číslo- 31.



  1. Jde o jeden z mnoha záludných překlepů za jaké se Jaroslav Šimsa - Sůva hned v následujícím čísle omlouval. Viz Vatra č. 2 roč. IV, poznámka redakce na zadní straně obálky. V textu mělo být uvedeno: “… rozšířím ducha dětství a míru mezi dospělé.”
  2. Viz Gamma: Ovoce a strom (Kočí).
  3. Tuto stať Seton prvně publikoval roku 1912 v The Book of Woodcraft a byla rovněž součástí vydání z roku 1913 a 1922. Seifert se na ni prvně odvolával již roku 1923, v předmluvě knihy Indián: Vypravování u táborových ohňů, což byl soubor Seifertových překladů Setonových textů o indiánech.