Indiánská literatura u nás před rokem 1900

Z thewoodcraft.org
Stránka byla naposledy editována 17.6.2022

Indiánská literatura – příchod na naše území…

V únoru 2013 na Indiánském dni v Leštině proběhla Výstava literatury věnované severoamerickým domorodcům. Mezi stovkami křiklavě barevných knížek se také vyskytovaly nenápadné malé knížečky, které svým vzhledem mezi běžnými návštěvníky ohlas nezískaly, ale skuteční znalci jimi se zájmem listovali. A protože od té doby již uplynula řada let, rád bych vám tyto nejstarší knihy o Indiánech, vydané v českém a slovenském jazyce, představil i zde.

Nejstarší kniha o indiánech vyšla koncem 18. století díky prvnímu českému nakladateli a překladateli Václavu Krameriovi, který roku 1798 vydal knihu: Jana Smita, Kapitána Anglického, Pravdivé Příhody po cestách, kteréž vykonal v čtyřech dílích světa; při čemž se také jako summovní vypsání rozličných krajin, království, měst, národů, náboženství, mravů, obyčejů, a zvyklostí jejich nalézá.

V roce 1852 vyšla tiskem a nákladem Jaroslava Pospíšila ve dvou částech kniha Poslední Mohikan v překladu Josefa Vojáčka. Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans) je nejslavnější román amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera z roku 1826. Jde o druhý díl románové pentalogie Příběhy Kožené punčochy (Leatherstocking Tales), kam ještě patří romány Lovec jelenů (1841, The Deerslayer), Stopař (1840, The Pathfinder), Průkopníci (1823, The Pioneers) a Prérie (1827, The Prairie) a ve které je vylíčen život zálesáka Nathaniela Bumppa a jeho přítele indiánského náčelníka kmene Mohykánů Čingačgúka neboli Velkého hada. Poslední Mohykán je historicko-dobrodružný román, mnohými považován za nejlepší indiánku všech dob. Příběh se odehrává v několika srpnových dnech roku 1757 za sedmileté války mezi Francouzi a Angličany (1756–1763), jejímž důsledkem byl konec koloniálního panství Francouzů na území dnešních Spojených států amerických. Dobu děje lze datovat zcela přesně, protože Cooper popsal skutečnou historickou událost – masakr anglické posádky pevnosti “William Henry” Indiány z kmene Huronů za tichého přihlížení Francouzů, kterým se tato posádka předtím vzdala a byl jí dle dohod umožněn volný odchod.

V roce 1872 vyšla tiskem a nákladem Eduarda Grégra ve Sbírce básnických spisův Píseň o Hiavatě, kterou přeložil a přebásnil Josef Václav Sládek. Píseň o Hiawathovi (anglicky The Song of Hiawatha, v jiné verzi překladu Píseň o Hiawatě) je epická báseň Henryho Wadswortha Longfellowa z roku 1855, vycházející z legend odžibvejských Indiánů. Longfellow prohlašoval za zdroj svého díla práce etnografa Henryho Schoolcrafta. Své dílo Longfellow sám označil za „indiánskou Eddu“, dílo bylo také velmi ovlivněno Kalevalou, konkréně jejím německým překladem – Longfellow například použil ve své básni stejné metrum (nerýmovaný trochejský čtyřstopý verš).

Báseň byla poprvé publikována 10. listopadu 1855 a měla okamžitý úspěch. V anglicky mluvícím světě je velmi známá, má doposud velký ohlas (Hiawathovi se stavějí sochy, je po něm pojmenován tzv. Hiawatha National Forest v Michiganu, ve městě Pipestone v Minnesotě se každoročně od roku 1949 předvádí tzv. Song of Hiawatha Pageant, jakási rekonstrukce děje eposu, obdobně po Minnehaze je pojmenována celá řada míst v Minnesotě). Je také pokládána za americký národní epos. Byla také mnohokrát parodována. Druhá a třetí věta Novosvětské od Antonína Dvořáka jsou, jak sám skladatel připustil, inspirovány Písní o Hiawathovi.

Dále vyšla roku 1876 v Budapešti tiskem Viktora Hornyanského slovenská kniha Leopolda Abašyho pod názvem David Zeisberger – Moravan. Apoštol Indiánov v Severnej Amerike. Krátký nástin jeho života, jako on tam za 67 rokow žil, účinkoval a potom umrel. David Zeisberger (11. dubna 1721 – 17. listopadu 1808) byl duchovní Moravské církve a misionář mezi domorodci severní Ameriky v tzv. “Třinácti koloniích”. Založil kolonii křesťanských Indiánů (Lenape) v údolí řeky Muskingum River ve státě Ohio a v dnešním Amherstburgu, státě Ontario v Kanadě. Jeho studijní záznamy se staly předlohou dobrodružné knihy J. F. Coopera Poslední mohykán.

Výčet zakončím knihou indiánských pověstí Karla Knortze Zkazky severo-amerických Indiánů (A. Hynek, 1882) v překladu Václava Petrů.

Sepsal Tuwanakha, původně vyšlo v listu Midewiwinské noviny č. 16, 2. března 2013