Konference „Puszczaństwo, czyli las jako sytuacja wychowawcza” pohledem zástupce české Ligy lesní moudrosti

Stránka byla naposledy editována 11.5.2023

ToDo Keny (diskuse) 26. 4. 2023, 18:51 (CEST) To, že vidíte tento text, je to signálem, že se na tomhle článku stále pracuje a text není ve finální verzi

V sobotu 22. dubna 2022 se v polském městečku Konstancin-Jeziorna konala pod mottem: „Puszczaństwo, czyli las jako sytuacja wychowawcza” konference, které jsem se zúčastnil coby jeden ze čtyř zástupců české Ligy lesní moudrosti. Pro všechny zúčastněné to byl krok do tmy, protože jsme se měli sejít s polskými woodcraftery a představit jim nejenom to, jak funguje systém orlích per v rámci české Ligy lesní moudrosti, ale zároveň personifikovat, jakou hraje roli v rámci woodcrafterské výchovy.

Nakonec jsme to byli spíše my, kdo načerpal poučení. Ukázalo se, že harcerská skupina, která zorganizovala tuto konferenci, velice dobře ví, jak využít Setonův motivační systém při práci s mládeží a je natolik úspěšná, že to vzbudilo zájem harcerů z mnoha dalších lokalit. Ukázali nám, že pokud je vůle a dostatečně motivovaná skupina lidí ochotných věnovat svůj čas mládeži, lze i s minimem prostředků dosáhnout velice slušných výsledků.

Hlavním organizátorem (a řidičem) české výpravy byl Marek Havrlík - Nechodí, který vyrazil z Prahy v pátek ráno svým vozem, aby mohl v Brně přibrat Kamilu Lunerovou - Maqiyémi. Zbytek výpravy – tedy já a Tokaheya, vyrazil až o půl dvanácté vlakem do Ostravy, protože Tokaheya měl během dopoledne pracovní setkání a Nechodí tak nemusel ráno na nikoho čekat. Přesto jsme na nádraží Ostrava-Svinov čekali asi hodinu, než se mu podařilo probojovat z Brna na místa setkání. Ale to zpoždění ničemu nevadilo. Seděli jsme v nádražním bufetu a Tokaheya využil volný čas k tomu, aby pracoval na své prezentaci.

Byl jsem jediný, kdo měl alespoň rámcovou představu o tom, co má být cílem konference. Víceméně náhodou jsem natrefil na článek Bokackých, publikovaný v prosincovém čísle časopisu Czuwaj roku 2019, ve kterém psali o tom, jak se během jediného roku přidalo ke skupině 40 členů co po 8 letech obnovili činnost ZHP v městečku Konstancin-Jeziorna, přidalo dalších 150. Ten článek měl vést k zamyšlení čím to, že zájem o členství ve skupině pod jejich vedením roste (oba mají 35+), zatím co jinde, kde jsou ve vedení mladší ročníky, které by měly teroreticky lépe rozumět duši mladých, opadá. Robert, který byl v průběhu 90. let rovněž v kontaktu s Milanem Klimánkem - Wayseekerem, i jeho žena totiž patří k těm, co porozuměli tomu co je cílem woodcraftu a v čem spočívá na něm založená výchovná metoda. Bohužel jejich plán, navázat bližší kontakt s českou Ligou lesní moudrosti v září následujícího roku 2020, zhatilo to, že bylo na v poslední chvíli zrušeno setkání na Točníku, protože panovaly obavy z koronaviru, a následovala nová panická vlna, která se stala záminkou pro omezení všeho. Nicméně, 19.9.2020 se uskutečnilo alespoň historicky první on-line setkání prozatimní WROP. (Poznamenal Keny)

Terra incognita

Cesta Polskem probíhala ve srovnání s ČR nad očekávání hladce. Během 15 let, co uběhlo od mé poslední cesty k Baltu, v Polsku vybudovali síť nových dálnic, kde je povolená cestovní rychlost vyšší než v České republice (140 km/hod). Po cestě nás tak nezdržovaly žádné výluky, ani zatáčky a kopce kterých je v Polsku tak málo, že patří mezi turisticky atraktivní oblasti.

Další zastávkou byl hřbitov na Francouzské ulici v Katowicích, kam jsme dorazili zhruba kolem páté hodiny odpolední. Chtěli jsme navštívit a vyfotit hrob Milana Klimánka - Wayseekera a jeho ženy paní Jadwigy Sosnkowske-Klimánek, neboť konference na kterou jsme jeli, je plodem 12 let jejich průkopnické práce. Loni v lednu uplynulo rovných 100 let od jeho narození, bohužel „opatření” spojená s obavou z koronaviru zkomplikovala setkání, které se konalo 19. února 2022 na české straně hranice, jehož součástí mělo být mimo jiné i připomenutí tohoto výročí.

Bohužel se ukázalo, že s největší pravděpodobností došlo k omylu. Nalezli jsme na tomto hřbitově v uvedené oblasti pouze jeden hrob, který nesl jméno Klimánek, jenže tento muž byl pohřben o 100 let dříve, a tak jsme asi po hodině marného pátrání mezi hroby s nepořízenou vyrazili na další cestu.

Zhruba ve čtvrt na deset večer jsme dorazili k hotelu „Mrówka” (Mravenec), kde jsme měli zajištěno ubytování. Hotelová restaurace již byla zavřená a tak sotva jsme se ubytovali, dorazil hlavní organizátor akce Robert v doprovodu Agnieszky, která pak v sobotu dělala tlumočnici Julii během on-line přenosu, aby nás vzali někam na jídlo. Ale nabídnuté posezení doma u Bokackých, při čaji a kávěm pro nás bylo mnohem lákavější. Navíc to byla příležitost poznat jeho ženu Kamilu, která měla následující den přednášet o tom, jak se do jejich činnosti odráží woodcrafterský motivační systém, který se prakticky totožný s tím čemu říkáme u české LLM systém orlích per, ale protože se k založení polské Ligy lesní moudrosti teprve schyluje, zvolili symboliku vlastní, aby později nevznikl problém jako u nás po roce 1990, takže jejich harceři místo orlích per získávají dubové listy. Ale co do podmínek se činy za které je získávají neliší.

Obavy, z toho jak bude probíhat vzájemná komunikace, se rychle rozplynuly. Každý mluvil tak, jak mu to přišlo zrovna vyhovovalo. Takže se mluvilo střídavě polsky, česky i anglicky. Angličtina umožnila elegantně obejít podobný slova, která by mohla mít v češtině, či naopak v polštině, jiný význam. A výrazy, ať už polské nebo české, pro které nám chyběl správný termín v angličtině, jsem objasňoval já. Maquiemi za pomoci Kamily doladila detaily své prezentace, kterou jí do polštiny přeložila Aneta a pak už jsme vyrazili spát.

Prolog

Přestože jsme šli spát poměrně pozdě, vzbudilo mne ráno kolem půl sedmé slunce. Panovalo woodcrafterské počasí – nad hlavou blankytně modré nebe a svěží vzduch. Ptáci řvali jak o život, všechno kolem vonělo jarem, takže jsem neodolal malé procházce a navštívil nedaleký Kabalecký les.

Mezitím vstali i ostatní a po snídani naše malá výprava vyrazila do asi 4 km vzdáleného místa konání, kterým byl kulturní dům městečka Konstancin-Jeziorna, kam se už sjížděli účastníci ze všech koutů Polska. Tam ochotní pomocníci z řad místních harcerů nainstalovali mnou dovezené plakáty a vedle stolků zástupců dvou harcerských vydavatelství jsme společnými silami rozložili stůl, na který se daly knihy, co jsem přitáhl sebou. Zájem byl o ně mezi přítomnými veliký, protože to nebyly jen Setonovy originály v angličtině, ale také knihy Biblioteczky Walden v polštině o kterých mnozí účastníci do té doby jen slyšeli. Velký zájem byl také o obrazovou kroniku, vydanou v loňském roce, kterou jsme bohužel měli pro tuhle akci sebou jen ve dvou exemplářích.

Role pro tohle setkání jsme si ujasnili cestou. Nechodí a Tokaheya s Maqiyémi měli svůj vyhrazený čas v programu, takže o nich ještě bude řeč. Já se motal kolem knih, abych mohl zodpovídat případné dotazy a využil Go pro kamerku, kterou jsem si vypůjčil v práci. Díky tomu bylo možné, abych během dopoledního programu vykecával mimo sál s těmi, co rovněž využili setkání při této mimořádné příležitosti k tomu, aby se podělili o to co je u nich nového.

A jedem!

Po seznámení s programem a záležitostmi spojenými s organizací akce následoval úvodní příspěvek náčelnice varšavské korouhve ZHP Katarzyny Karolak, která zmínila, jak se činnost organizace, od dob kdy do ní sama vstoupila, změnila. Jak aktivity organizované v přírodě – dřív zcela běžná součást harcerské činnosti – za ten čas ztratily svůj dominantní podíl a vyjádřila svou naději, že stoupající zájem o „puszczaństwo” (woodcraft) tuhle situaci změní.

Úvodní příspěvek Roberta Bokackého

Robert představil woodcraft jako intelektuální a duchovní stránku skautingu. Zdůraznil, že k tomu aby uspořádali tuhle konferenci je přiměl fakt, že za tu dobu, co on sám stál mimo ZHP, se něco stalo. A podle něj je příčinou onoho stavu to, že se harceři ztratili kontakt s přírodou a zavřeli se do kluboven.

Připomněl, jak se ho řada lidí, před čtyřmi lety kdy začínali od nuly budovat své středisko, snažila odradit. Skauting (harcerstvo) považovali za relikt minulosti, který už nemá současné mládeži co nabídnout.

A pak uvedl fakta.

V současné době má jejich středisko 400 členů. V Konstancinu, který má 22 tisíc obyvatel to představuje 14% školní mládeže – takový podíl v rámci jedné obce ZHP nikde jinde v celém Polsku nemá. To je pro něj jednoznačný důkaz, že harcerstvo není přežitkem. Všechno je o lidech. A pokud chtějí něco změnit, musí začít v prvé řadě od sebe.

Při exkurzu do historie woodcraftu poukázal na to, že to byl Baden-Powell kdo se inspiroval u Setona, nikoliv naopak. Představil 9 hlavních zásad woodcrafterského hnutí a svými slovy vyložilm jaký mají význam ve výchově mládeže i praktickém životě. Zmínil také rozdíl mezi motivačním systémem orlích per a skautskými zkouškami. Zdůraznil také generační přesah woodcrafterského programu, i to, že jde o celoživotní proces učení.

On-line příspěvek Julie A. Seton

Načasování on-line přenosu vyšlo na jedničku. Přes pokročilou hodinu (v USA bylo už dvě hodiny po půlnoci) působila Julia velmi svěže a energicky. Simultání překlad do polštiny zajišťovala Agnieszka, se kterou jsme se seznámili již v pátek večer a zpětnou vazbu poskytoval mobilní telefon, který snímal posluchače v sále.

Julia se rovněž zaměřila na rozdíly mezi woodcraftem a skautingem, ale začala tím, že nejprve ve stručnosti představila osobnost svého dědečka, zakladatele woodcrafterského hnutí, Ernesta Thompsona Setona. A momentem, kdy došlo k jeho setkání s Baden-Powellem rovnou najela do tématu.

Připomněla svou účast na skautském jamboree v roce 2019, kde se prvně setkala s historií Harcerstwa. Ocenila jeho roli nejenom při obnově Polska, ale také v boji za nezávislost během 2. světové války.

Julia měla možnost navštívit velký počet skautských organizací z různých zemí a své poznatky shrnula do svého příspěvku. Podobně jako Robert rozebrala devět hlavních zásad, ale také Velký zákon a symboliku čtyřnásobného ohně. A vypíchla společné znaky skautského a woodcrafterského hnutí. Zmínila však i rozdíly.

Na závěr ji čekalo milé překvapení, když ji jménem zástupců české LLM pozdravila Kamila Lunerová - Maquiemi.

Poznámka: Příspěvek Julie A. Seton máme na záznamu, který můžeme zájemcům poskytnout. (Poznamenal Keny)

Dariusz Morsztyn - Biegnący Wilk a jeho Republika Ściborska

Darek Morsztyn roku 1986 založil Harcerski ruch ochrony środowiska neboli HROŠ – přeloženo do češtiny Skautské hnutí ochrany [životního] prostředí a svoji účast na konferenci zcela evidentně pojal, coby příležitost k propagaci toho co dělá. Organizace, kterou vede už víc jak 20 let spravuje na Mazurách, území o velikosti několika hektarů nazývané Republika Ściborska, které bychom s jistou nadsázkou mohli nazvat státem ve státě.

Jeho příspěvek mne rázem vrátil v čase 33 let. I já si tenkrát myslel, že každý kdo tráví svůj volný čas v přírodě má v sobě latentní touhu být woodcrafterem, ale měl jsem příležitost k tomu, abych včas ze svého idealismu vystřízlivěl. Darek očividně takovou příležitost nedostal. Nicméně [[Robert Bokacki si ho velmi váží, protože to on ho přivedl k woodcraftu a co Darkovi nechybí, to je pracovitost a zaujetí woodcraftem.

Velice sympatické je, že popularizuje woodcrafterské vzory hodné následování z řad vlastního národa. Zmínil kupř. Waldemara Greckého, který podobně jako Thoreau strávil mezi lety 1984/1985 rok ve srubu co se nalézá v oblasti, kterou má dnes pod svým patronátem Hroš. Pochopitelně zmínil i knihu „Lato leśnych ludzi” Marie Rodziewiczówny, bibli polského pusczaństwa, která formovala desetiletí podobu polského woodcraftu podobně, jako u nás „Dva divoši”. A další v České republice zcela neznámé autory, co měli v Polsku na mládež podobný vliv jako Foglar. Ovšem zcela bezkonkurenčně v záplavě zmíněných titulů vyčnívaly publikace Biblioteczky Walden, z let 1992–2004. A bylo pro mne opravdu zajímavé slyšet, jak se Darek divil, že jsme dovezli tolik knih Biblioteczky Walden. Očividně netušil, že je to právě tím, že jsem byl u zrodu těchto knih.

Nejmenovitě zmínil také Adama Pyjora - Pythona, autora ilustrací knih Biblioteczky Walden, Rafala Liożińského a také Piotra Nivińského, který se (ač pozván) této konference neúčastnil.

Co bych však ze svého pohledu hodnotil jako velice sporné, to bylo nadšení pro pro nejrůznější eko aktivity a nejrůznější módní aktivity, které sice na první pohled budí dojem že jsou woodcraftu velice blízké, ale ve skutečnosti jde o produkty sebestředných individualit, co si vůbec nepřipouští, že staví na průkopnické práci osob, jako byl Milan Klimánek - Wayseeker, či Tadeusz Wyrwalski - Wilk Tropiciel.

Dr. Michał Paluch a jeho zamyšlení o roli přírody ve výchovném procesu

Michał Paluch mne zaujal mezi přítomnými už na samém začátku svým civilním oděvem a vůbec mi nepřišlo na mysl, že bude jedním z přednášejících. Bohužel jsem během jeho přednášky nebyl přítomen v sále, takže jsem teprve v samém závěru konference zaznamenal jeho diskuzní příspěvek, ve kterém poukazoval na – z jeho úhlu pohledu – negativní stránku systému orlích per, a to že podporuje egoismus jedince. Což mne pochopitelně zaujalo. Nicméně, než jsem k tomu cokoliv mohl říct, předešel mne Robert Bokacký, který mnohem lépe než bych to byl dokázal já, připomněl, že klíčovým výchovným prvkem tohoto systému, je osobní příklad. Tedy, že si starší harceři neplní činy jen kvůli sobě, ale také pro to aby šli příkladem mladším dětem.

Pro každého je silně motivující to, co dělá člověk, kterého si z nějakého důvodu cení. A pokud vidí, že si i takový člověk nechává veřejně posoudit a přiznat své činy, se tím učí jak vystoupit z davu a ukázat, že také něco umí.

Je velice důležité, a právě to zmínil Michał Paluch, rozlišovat mezi cílem a prostředky. Cílem woodcraftu je výchova k vyššímu lidství a systém orlích per, či chcete-li dubových listů, pouhým prostředkem, který však nemusí vést k cíli, pokud nepochopíte jeho smysl.

Michał na akci dorazil, jako člověk woodcraftem nepolíbený. Akademik, který pitvá výchovné prostředky v duchu lesní moudrosti jako žábu. Ale právě díky tomu byl schopen položit otázky, nad nimž stálo za to se zamyslet.

Sylwia Kozak a „Uroczysko” Konstancin-Jeziorna

Reaktivace harcerské organizace v městečku Konstancin-Jeziorna je přímo ukázkový příklad toho, jak se formuje woodcrafterské společenství.

U jeho zrodu téměř vždy stojí partnerská dvojice, která má vůči sobě absolutní důvěru.

Nezáleží na tom, jde-li o kamarády nebo (jako v případě Bokackých) partnerskou dvojici. Ale to samo o sobě nestačí. O společenství můžeme hovořit až ve chvíli, kdy se přidá někdo třetí. Trojice kdy se spojí praktik, teoretik a komik je základem, na kterém se dá stavět. Tyhle role pochopitelně nejsou vyhraněné tak jak jsem je napsal. A v osobnosti woodcraftera by měly být přítomny všechny tři. Protože na počátku je nápad, ale uskutečnit se dá, jen když se najdou lidé co se jím nechají nadchnout. Ovšem když se něco bere příliš vážně, zůstane po čase jen suchá, nezáživná slupka zažité tradice, která nikoho bavit nebude.

Robert Bokacki, je pozitivní a empatický člověk. Během dne jsme měli nespočet příležitostí k tomu, abychom viděli, jakým způsobem komunikuje se svým okolím. Ovšem na počátku byla Kamila, která v roce 2018 oslovila děvčata, bývalé členky její harcerské družiny, zda-li by jí pomohly zorganizovat charitativní akci. A při této příležitosti si někdejší dívky – nyní již matky – uvědomily, že chtějí dál i se svými dětmi, pokračovat v harcerské činnosti. Oslovily tudíž Roberta s Kamilou, aby se opět, alespoň na nějaký čas ujali vedení.

Ti zanechali aktivní činnosti v harcerské organizaci roku 2003. Založili rodinu a věnovali se budování svého rodinné zázemí. Jejich nástupci.

A tak, byla po 8 letech v městečku Konstancin-Jeziorna obnovena harcerská družina.

Marek Havrlík a poučení z historie woodcraftu

Marek se ve svém příspěvku zaměřil na to, aby zdůraznil jak je důležité aby si lidé uměli naslouchat.

Bohužel nevím, co jeho příspěvek zanechal v hlavě ostatních účastníků konference, protože jsem ještě neměl příležitost s nimi o průběhu konference hovořit.

Po skončení přespolní spěchali domů a místní organizátory, s nimiž jsme pak pokračovali společnou večeří, v průběhu konference zaměstnával stres, takže byli naopak rádi za zpětnou vazbu, kterou jsme jim poskytli my. Nicméně příležitost k rekapitulaci Markova příspěvku bude brzy.

Kamila Lunerová - Maquiemi a současná Liga lesní moudrosti

S Maquiemi jsme probrali to, jakým způsobem by mohla svůj příspěvek pojmout, již o velikonocích. Proto požádala naši kamarádku Anetu Velichovou o pomoc s překladem své prezentace do polštiny, jak už jsem zmínil. A díky tomu se mohla soustředit na svůj výklad protože faktografické údaje si mohli posluchači, které to zajímalo, číst průběžně na plátně.

Zaměřila se na fungování současné LLM. Pro mne to nebylo nic nového, neboť podobné prezentace vídáme rok co rok během sněmu zástupců, ale pro místní posluchače to byly cenné informace které mohli porovnat s tím, co znají ze své vlastní činnosti.

Také pro nás to byla příležitost nahlédnout do toho, jak to funguje u nich. Snad nejvýraznější rozdíl byl v tom, že harceři z Konstancina nejezdí na víkendové výpravy, jak jsme na to zvyklí při práci s mládeží v České republice. Také to nemají zapotřebí, protože žijí ve městě, které je v lese, takže nemusí mrhat časem jako my, aby se v pátek odpoledne dopravili někam do přírody a neděli zabíjet návratem domů. Víkendové akce tedy pro ně znamenají jen pátek a sobotu. A neděle patří rodičům.

Také nemají žádné klubovny. Vše se odehrává venku, bez ohledu na počasí. Nemusí tedy platit nic za pronájem ani řešit údržbu nějaké nemovitosti. Má to však i svá negativa. Pokud by měli vlastní nemovitost, měli by rovněž skladovací prostory pro společný majetek. Takto mají své vybavení, které se jim za uplynulé čtyři roky podařilo shromáždit (stany, matrace a deky) uskladněné porůznu v garážích a v jedno malém skladu, který jim dal k dispozici tatínek jednoho z harcerů.

Vrcholem jejich celoroční činnosti je letní tábor, který se koná obvykle v srpnu. V polsku mají harceři možnost využít sítě táborových základen, které si pronajímají včetně vybavení.

Aleš Sedláček - Tokahea a rekapitulace 30 let práce pro mládežnické organizace

Tokahea využil naší cesty vlakem, kdy jsme společně hledali, jaké téma by mohlo být pro účastníky konference zajímavé. Sám jsem byl zvědav na výsledek, protože na své prezentaci pracoval ještě dlouho poté, co jsme se vrátili z návštěvy u Bokackých.

Byla to opravdu i pro mne zajímavá rekapitulace uplynulých 30 let, a to se vídáme s Tokaheou posledních 20 let poměrně často.

Začal tím, že představil sebe sama na počátku 90. let coby zastánce ortodoxní indiánské linie v rámci LLM, který žil v domnění, že to jiné nebude. A pak, jak se jeho pohled vlivem okolností měnil.

Pochopil, jak je důležitá dobrá vůle. A ocenil, to jak se zástupci dvou největších organizací pro děti a mládež v České republice – Pionýra a Junáka – dokázali povznést nad křivdy minulosti, a spolu s dalšími organizacemi v roce 1998 založily zastřešující Českou radu dětí a mládeže.

Liga lesní moudrosti vstoupila do ČRDM roku 2001. V té době ještě Tokahea netušil, že jednou bude zvolen do čela této organizace. Podílel se na její činnosti zprvu jako náčelník LLM. Kolem roku 2005 začal pro ČRDM pracovat a v roku 2007 byl prvně zvolen do vedení.

Jako pracovník zastřešující organizace dostal příležitost sledovat činnost organizací pracujících s mládeží z jiné perspektivy proto jsou jeho postřehy (alespoň pro mne) velice cenné.

Ve svém příspěvku zmínil mimo jiné to, jak skautská organizace v České republice dlouhodobě zápolila s poklesem zájmu. Z cca 80 tisíc členů, organizovaných v Junáku bezprostředně po roce 1990 do roku 2006 klesl na pouhých 40 tisíc, ovšem pak došlo k pozoruhodnému obratu. A dnes je o členství mezi skauty opět velký zájem.

Tato skutečnost přišla harcerům z Konstancina nepochybně silně povědomá, protože tamní organizace zanikla – prakticky ze stejného důvodu, v roce 2011. A dnes je mezi dětmi takový zájem o členství, že nemají dost vůdců na to aby mohli uspokojit všechny a musejí vést pořadníky.

Skutečností je i fakt, že během Tokaheova angažmá v ČRDM došlo k významnému zlepšení vzájemných vztahů i mezi skauty a woodcraftery, které nebyly na počátku 90. let nejlepší. Mohli za to zástupci skautské organizace, které změna politického systému dostala na pozice, ze kterých protěžovali zájmy své organizace. A tak, zatím co se ve velkém rozkrádal majetek bývalé PO SSM a Svazarmu, musely ostatní organizace pracující s mládeží za nimi chodit s prosíkem, aby jim milostivě pronajali nějaké volné tábořiště. Dnes je už situace jiná. A je to dáno do značné míry i tím, jakým způsobem Tokahea pracuje v rámci ČRDM.

Rekapitulace konference

---