… vznikl u nás názor, že, kniha Seifertova je autentický skauting Setonův. Dokážu v dalším, že je to hrubý omyl, že právě v tom ideovém, jak správně, vystihl už dr. Chalupný v Sokole, je Seifert Setona vzdálen na hony. Přijal-li Seifert, do knihy řadu věcí ze Setona, jsou to většinou věci ,vnějškové a to takové, za kterými ani nepůjdeme (indiánština), ač dlužno přiznati, že u Setona možno se důkladně poučit o různých disciplinách skautských — což se jistě u autora takového významu, jako je Thompson-Seton, rozumí samo sebou. Takto však kniha Seifertova nepropaguje skauting Thompson-Setonův, ale skauting Seifert—Krchův. Jméno Ferdinanda Krcha, spolupracovníka. Seifertova, najdeš ke konci knihy. Je to už takový zvyk Krchův, ze svoje světlo staví vždy pod cizí kbelec (viz Křička: Dítě a hudba, kde autorem celé podstatné a obsáhlé textové části je Krch). A tak není z knihy jasno, co je Seitertovo a co Krchovo. Ale jak znám Krcha, redaktora zaniklých „Zájmů všelidských“, soudím, že značná část pedagogického romantismu, kterým kniha zejména v mravní stránce výchovy oplývá, připadá na vrub Krchův. Odpovědnost ovšem nese Seifert.
Nutno se tedy na knihu dívati jako na pokus vyřešení skautingu československóho, jemuž za podklad byl systém Thompson-Setonův při štítivém téměř pohrdání a až urážlivém hanění Baden-Powella. To je ovšem specificky české. Seton a Powell se rozešli, cela ohromná dnes organisace americká odpadla od svého zakladatele a chief-scouta Setona a jde jinou cestou, Baden-Powellovou, ale v žádné publikaci, v žádném časopise obou stran nenajdete příkrého slůvka, nenajdete ani stínu hořkosti, každý jde po svém, ať druhý pracuje podle svého svědomí, jak nejlépe umí. Jen náš člověk, odkojený hnusným stranictvím, nedovede se dívat objektivně a v zaslepené vášni partikularismu bije hlava nehlava i toho, z něhož nakonec sám čerpá.
A při vší zdánlivé rozdílnosti jsou přece Thompson-Seton i Baden-Powell v jádru sobě tak blízcí._Je to stejná idea, která je spojuje: pomoci mládeži z bídy, do které ji přivádějí různé okolnosti, mezi nimi neposlední i škola. Ovšem cesta, metoda obou tvůrců skautingu je různá a řekl bych to tak: komu jde o výchovu individua, které může svůj život vyžít v úzkém splynutí s přírodou při dobrovolném nebo okolnostmi zapřičiněném osamocení (viz Thoreau, američtí zálesáci, pionýři, farmáři), pracuj metodou lovce a přírodovědce Thompsona-Setona. Ten sám dobře to vystihuje ve své knize „Two little savages" („Dva malí divoši“). K realisaci metod Setonových hodí se širé prerie Sev. a Jižní Ameriky, jejich divoká horstva, pralesy i pustiny. Ale už i „tam začíná být toto pole trochu těsné. Pak ovšem jisté nepřehledné lany Rusi. Sibiře, končiny Afriky a Australie. Tu je možno býti lovcem. přítelem a náruživým milencem přírody a při tom šlechetným člověkem, jehož vzor máme pravě v Setonovi. A možno tu konečně hodit za hlavu všelijaké to „občanství“, možno žití podle svého „svědomí" bez ohledu napravo ..text pokračuje
