… nebo nalevo, jen když ten život je pravdivý, čistý a šlechetný. Máme-li však na mysli člověka jako člena lidské společnosti, který žije s ostatními v úzkém zájmovém prostředí, máme-li na mysli člověka, který, chce-li býti živ, musí potlačit svou individualitu, musí omezit své sobectví, musí ukrotit své touhy a tužby na prospěch celku, pak je tu metoda Baden-Powellova. Marně bychom zavírali oči, ta doba je tu, a to doba kolektivnosti, doba kooperace, doba jednoty a touhy po bratrství všeho lidstva, kdy počíná se uplatňovati Tyršovo prorocké: Jedinec nic, celek vše. Jsou-li všichni dobří, je i jedinec dobrý, jsou-li všichni šťastni, je i jedinec šťasten. Baden-Powell vychovává občana—dítě v občana—dospělého. A je marno, kruť se jak kruť, pokud jsi živ v těchto našich poměrech, musíš vyřešit onen poměr sebe, jako individua, k lidské společnosti. Tohle řešení se pak povedlo Baden-Powellovi téměř ideálně, čímž ani stín hany nepadej na Setona, který opět za svým cílem dovede jít mužně, čestně, poctivě. Je na snadě, že Seton, lovec od kosti, dítě přírody, syn lesů, hor a planí, bratr tvorů divočiny, nedovedl svůj volný naturel přizpůsobiti poměrům, v nichž se necítil volným. Jde tedy svou cestou. Ale je proto skauting Baden-Powellův špatný, nutno mu proto lát a jej tupit?
Kdo pozorně prostudoval systém Baden-Powellův, ten poznává, že je to synthésa všeho toho, v čem dítě může vyžít své dětství krásně, plně, radostně, ale zároveň užitečně a to pro sebe i pro jiné. A mně vyniklo ze studia obou, Setona i Powella, to poznání: Seton, jak se jeho poměr k světovému skautingu dnes utvářil, při všem svém dovolávání sociálního ducha a cítění Indiánů, kteří stejně jako první křesťané byli komunisty se společným majetkem, zůstává výlučným a téměř aristokratickým individualistou, který odchází od společnosti, která mu nekonvenuje, od mass do samoty, obklopuje se jedinci nepočetnými, vybranými a žije s nimi a učí je žít život sice krásný, ale exklusivní. Tedy jakési Odi profanum vulguc. Powell, třeba generál, staví se rovnýma nohama do společnosti, třeba rozvracené, a je snahou jeho, aby ji obrodil, ušlechtil, hlavně učinil lidštější. Proto hledí zabrat okruh co největší, hledí pomoci ne jen několika vybraným, ale pokud to možno, všem, jde k massám a hledí pro své hnutí obrodné zainteresovat všechny, kteří dnešní společnost lidskou tvoří, vznesené i prosté, bohaté, i chudé, všechny strany politické, všechny rasy, všechny národy, všechny církve a vyznání. A cílem jeho: ze světového Bratrstva hochů utvořiti Bratrstvo všelidské.
Kde je místo československého skautingu, je, myslím, na bíledni. Celé uspořádání našeho společenského života, ve kterém žijeme a z něhož nikam utéci nemůžeme, poměry přírodní naší vlasti — což konečně v celé Evropě a v civilisovaných končinách amerických i jiných světadílů je stejné — nutí nás jíti cestou Baden-Powella, aniž bychom se štítili tisícihlavého členstva. To však nebude nikdy příčinou, abychom po vzoru Seifertově pohrdali Setonem a jej tupili ..text pokračuje
