Stránka:vatra-25-6.djvu/15

RYS: PODZIM HOŘÍ NA STRÁNÍCH Čtvrt roku už je mezi námi a poslední táborovou vatrou. Noci, vníchž sedali jsme uprostřed bílých pláten kolem rudého květu, zdají se nám teď hlubšími, jako by se na nás skoro věšely. A oheň sám? Je kouzelně mocnou vzpomínka na jeho plání. Prochvívá námi silná touha vyběhnout k ztemnělým lesům, rozžehnout thivé jiskření & ssát jeho div všemi smysly. Ale jsou i jiné touhy. Vábí nás kouzla života okolo nás. Město nás obestírá světlem výkladů, vyzývá barvami plakátů, vzrušuje šumem valí- cích se a chvátajících lidí. Díváme se, chodíme od zjevu ke zjevu, vstrčíme ušl sem, přeneseme tamhle, rozesmějeme se, sesmutníme. A na konec přicházíme domů jako do tichého přístavu, kde musíme se sebrat ze zmatku a roztříštění. Sebrat se, najíst se, k tomu je třeba přijít do samoty a hodnotit, prohlížet, oceňovat. Doma musíme vypouslouchat "V sobě hlas, čeho z toho, co podzimní a zimni ruch města nám nabízí, máme a musíme užít, a čeho si odepřít. Síla společnosti je v tom, že v nás budí všechny síly, otřásá námi, útočí na nás, žádá i bere od nás a dává nám. Naše osobní síla musí být v rychlém rozpoznán—í a osvojení si podstatných prvků jež odpovídají naší přirozenosti. Jak snadno toneme v záplavě kulturních požitků města, jak snadno stáváme se jen požitkáři, jimž stačí lahodné rozechvění smyslů, hlavně zraku a sluchu, působené hudbou, obrazy a pod. ]ak neživotnou bývá naše fantasie nad slabými knihami. ]unákovo hrdinství je v tom, že si odříká, že si vybírá, třídí. ]unák učí se soustřeďovat se k naslouchání hlasu svého svědomí, aby mohl Vždy jít za jeho světlem. Ne tonout, plout v tom širokém řečišti často zcela protichůdných proudů, ale pevně stát na jeho dne a pronikat nad lesklou, vábící, ale zmatenou hladinu jeho. Junák nesmí se stát přitakovačem rozkoší smyslů, vzniklé z poznávání. Smysly nemohou “jinak, ale naše svědomí, cítící zadpovědnost za náš život, vede naše smysly, činí je svým nástrojem bystrým a jasným. Máme- li smysly, máme je proto, aby jimi naše svědomí dívalo se do světa, spojovalo se sním a pak odmítalo nebo přijímalo. Chceme býti lidml čtverhranými, př_j jí- majícími, ale proto právě tvořícími. Čím rozvitější je kultura, tím ůže ji musíme se přimykat k jádru výchovného programu Setonova, aby každý z nás, kráčeje v jeho stopách, stával se „osobností silnou, ne— štvanou chvatem prostředí, & shromažďující prá ě svou samostatností, svou střídmostí energii k úc inne spolupract na díle společnosti“, jak říká ]. A. Bláha v krásné knížečte „Současné názory mra í , jež za Kč 3 vyšla v státním nakla- datelství „Občanské knihovně“ z DOPISU KMENE ŽELVY Živelná radost z volného pobytu v přírodě! Povltaví bylo vždy ko— lébkou naší Lesní Moudrosti. Co vzpomínek a tužeb víže se k milému Údolí Mlh kolik pestře ko orovaných obrazů defiluje v mysli na Horu Blesků! * Letošní tábor pod ystrkmem vyplňoval řadu krásných dní čer encových v upřímném biatrství & spolupiáCi ztrávených. Ohníček, znícený milým ohnivečkem Líbkem, esele praskal a sněmmním kru- hem zněla posvátná kmenová píseň „Manitťou Duši městem nasáklou jsme si očistili a nabrali nových zelených praménků na další cestu. lčla zkrásněla sluncem a řekou. Opáleni do hněda toulali jsme se nádher- nvmi lesy pozorovali, vysokou“ tjeleny a srnce) a dušl nabíjeli mozívv z lesních tišin. To byla naše lesní moudrost! —— A ostatní táborový ziot? Byl jen využitím předešlého. Hry, tance, nc' písničky, 20 orlích ptr, tabú, igilie a táborová cena br. lVIilce _— vse za týden. Krátky čas, ale udělalo se mnoho! V kruhu dobrych hochů hořelo naše Mládí nejvniternc jším bratrstím a láskou! A tábor zasel srdcích vzponínku ntjhezči zi nejupřímnější. Viktor Palivec 95