Stránka:vatra-25-6.djvu/13

]ÁNOŠ: MIŠULENKA SLAVÍ PŘÍCHOD PODZIMLI Podle slavnosti dětí v Sadové škole v Praze. Je ticho, vzduch voní kořennou vůní & k zemi padá list za listem. Ale náhle větry nad strání zaduní, vhrnou se v údolí a strhnou listí k divokému tanci. Cítíte, slyšíte, vidíte: podzim. Kde že je léto? Jen sedmikrásky iza těch větrů tichounce svítí v zažloutlé trávě. Chce se ti zavolat za létem, aby počkalo, že je vyprovodíš. A maní strháváš poslední zelené listy, zdobíš si čelo, hlavu, voláš Mišulenku, Cvrčíka, Dášenku & Matýska i Alenku a Broučka, aby se všichni rovněž vyzdo— bili. Než se ohlédneš, má Mišulenka celý řetěz zelených listů nebot' "pokládala list špičkou na jiný a „přišila“ tenkým klacíkem nebo řapí- kem. Cvrčík se jí díval přes ramínko a za zády jí upletl zrovna takový, ale na začátek dal velký list tvaru srdce. Teď chce udělat Mišulu létem a ostatní že budou průvod, který léto vyprovodí. Nápad vzbudí jiné a jiné. Ve chvilce jsou všichni v zelených šatech z listů, léto má čclenku z květů a od ní k zemi visí husté zelené řetězy. Na zádech jsou řetězy dvoje. Vrchní jsou pláštěm, které velebně nesou dva sluho- ve'. 'Po stranách léta .letí dva ptáčci a vpředu jde hlasatel se zelenou ratolestí, vysoko zdviženou. Průvod tiše prozpěvuje a Zíolna se ubírá k zelenému trávníčku. Zastavuje u dvou keřů a rozestupuje se. Hlasatel vyhrabe hrobeček a do toho léto uloží svůj věnec, hrobeček urovná, zazpívá nad ním & mizí v křoví. A je ticho, jen listí tančí a vítr zpívá. A vítr nezpívá, ale hvízdá divoce a listí hýří a víří a Alenka s ním. Jaký to rej. Hej, to podzim přichází, pojďte jej přivítat. “ Nový průvod se ubírá do středu paloučku. V předu letí vítr, za ním dva hlasatelé sypou listí v cestu podzimu, a to je Matýsek. jak je vy— zdoben, jak bujně rozhazuje na všechny strany bílé bobule pamelníku, žaludy, bukvice a jiné. A za ním? O jej, ten má ale velký průvod! Bručavý medvěd, vykrmený jezevec, mistr ježek, pan krtek, úctyhodná žába a jiní & jiní. A sotva průvod zastaví, už podzim všechny zdraví. ohlašuje svou vládu a hned posílá medvěda iježka a všechny ostatní spá-t. Ti se ale slezou všichni pod hruškou, vyprávějí si, co vyvedli v létě a kam jdou spat & pak teprve se rozejdou. Medvěd bručí a vleze do jeskyně, jezevec si pomalu hrabe d'ouru, žába hledá jamku pod kořenem, no, každý má praci. Než podzim všechno omaluje, není už » nikoho ani vidět. Jen ten vítr jakoby, nějak silněji foukal, ale to ten medvěd zrovna začal pochrupávat. Ten se bude mít. Ty kujóne, tak ty takhle? A už Cvrčík jde ho vykouřit. Svolá mysliveckou družinu a loví, až to v lesích hučí. Medvěda lapnou, stáhnou, ale on pořád spí. To je legrace, když se probudí bez kožichu. Ten už zatím má paní myslivcevá, & to zas je Štěbetalka, a náramně se v něm vykrucuje. A tak jde hra dál a pořád je nová a pořád je jiná a všichni si hrají a není nikoho, kdo by se jen díval. Nechtěli byste také sednout na vítr a odletět k Mišule? SÚVA: VELETuoET HER 79. Zkouška představivosti. Přineste mi z potoka přesně 7 litrů vódy džbánem 3litrovým a glitrovým; nebo 8 litrů v hrnci 51itrovém' _ a 7litrovém; nebo 7 litrů v nádobách 4litrových a glitrových! 80, Provazolezectví. Položte v klubovně nebo ve velkém stanu za deště provaz na zemi a řekněte ]urovi, aby si vzal dalekohled nebo diva— "delní kukátko a opatrně přešel po provaze s jednoho konce do druhého. Mnoho smíchu. 81. Kdo má jistou ruku? Na rubu deštičky od „skvrnění králíka“ na- kreslete kružnici, velikou jako pětikoruna. Zavěste ji na tyč nebo nebo na zedr ve výši ramene, postavte se od ní na vzdálenost paže a pokuste se aspoň rzkrát ve iz vteřinách píchnout dovnitř kruhu tužkou. 93