… aby pookřáli. Nezapírejme si jedno. Pookřejí i jejich rodiče, jimž je zatěžko dnes dáti dětem plného zotavení v prázdninovém pobytu.
Jedna třetina dětí ze všech předměstí vybraných účastnila se nocování, zbytek přijíždí do tábora v neděli ráno, kde shromáždí se kolem 150 dětí.
Život v táboře? Je dán prostředím, přírodou. Čerpají se nové a nové poznatky, a těch pro městské děti v přírodě je vždy dostatek. Dobré stravování, koupání, povinný odpočinek v poledne, toť jiná dobrá stránka tohoto života dětí pod širým nebem.
Tuto neděli usídlí se pod stany 55 dětí, aby po celý červenec radovaly se z vody, slunce, vzduchu. V srpnu budou vystřídány. Druhý podobný tábor je budován v Klukovicích pro děti z Jinonic a Košíř.
»S modrou oblohou« je pozdrav dětí pražských družin lesních táborů. Nechť modrá obloha klene se ve dny všední i sváteční nad tábory pražských dětí.
Dva tábory na pražské periferii, třetí v šumavských lesích. — Heslo a pozdrav táborníků: »S modrou oblohou«.
Pražský školní referát zavedl letošního roku organisované táboření dětí družin školní mládeže za přímého pedagogického vedení učitelstva družin. Všichni, kdož shlédli pokusný lesní tábor, vybudovaný na pozemcích v »Petrovickém údolí« u Hostivaře a viděli, jak v sobotu a v neděli malí žáčkové s rozradostněnýma očima a ranečkem na zádech spěchají na místa rekreační činnosti, budované na organisovaném tábornictví, nabyli již předem přesvědčení, že to musí býti místa veliké radosti a velkého veselí, když tam tak radostně táborníčkové spěchají...
A skutečně: práce, dík agilnosti učitelstva družin, se dobře podařilo i v červenci nejen v Hostivaři, ale i v Jinonicích sešlo se desítky žáčků, kteří by jinak byli vydáni na pospas velkoměstské ulici a jejím svodům — a táboří v uvedených dvou střediscích. Vybudovali si sami stanové osady, zřídili táborový kruh a tak se svými vůdci v čele s náčelnicí tábora žijí tam vesele své volné chvilky prázdninového odpočinku. Mají tam své hry, divadlo, vycházky, nezahálí ani duševně: čtou, chodí na výzkumné cesty pozorují přírodu, zakládají museum. A ještě jedno zaměstnání na ně prozradím: sbírají po Pražácích odhozené papíry a krabičky a starají se tak o čistotu kraje, který dočasně obývají... Hostivařský tábor má své půvaby — rovněž jinonický, postavený ve skalách směrem ke Klukovicům.
A třetí tábor dětí pražských družin postaven daleko, skorem na hranicích Čech. V šumavských hvozdech poblíž Volar, mezi horami Lysou, pohoří Boubína a Bobíka, v kraji, kde neslyšíte takřka českého slova, zahlédnete vysoko vlající státní vlajku a vlajku města Prahy — uslyšíte pojednou český hovor desítek pražských chlapců a děvčat. Česká menšina navštěvuje tábor pražských děti a pořádané táborové ohně, při nichž hlaholí české písně, jsou i krásnou posilou našim hraničářům. »S modrou oblohou« je krásný pozdrav dětí pražských lesních táborů. Tak se s námi vítají a tak i s námi loučí. Nechť modrá obloha a hřejivé sluníčko zkrásní jejich pobyt v přírodě, aby se osvěženi vrátili po prázdninách ke svým povinnostem ve škole.
