Ladislav Rusek - Šaman

Z thewoodcraft.org
Přejít na: navigace, hledání
Ladislav Rusek - Šaman
Juraj, Zet, Šaman Vacek a Šaman Rusek 1997

Ladislav Rusek (28. června 1927 v Hrabství ve Slezsku – 27. července 2012, Olomouc), mezi skauty známý pod jménem Šaman, působil jako český středoškolský a následně vysokoškolský pedagog, skaut, výtvarník, publicista a básník. V jeho výtvarné i literární tvorbě zaujímá významné místo skautská tematika. V této oblasti lze jeho výtvarné dílo zařadit vedle díla nejvýznamnějších skautských světových výtvarných tvůrců – Francouze Pierra Jouberta a Američana Normana Rockwella.

Ladislav Rusek byl žákem významných osobností československé výtvarné scény. Mezi jeho učitele patřili Prof. Bohumil Markalous - John (estetika), malíř Jan Zrzavý (malba a kompozice), malíř František V. Mokrý (výtvarná teorie a kresba), doc. Aljo Beran (grafika, písmo, dekorativní kompozice). Pedagogickou kariéru završil dlouholetým působením na Pedagogické fakultě University Palackého v Olomouci. Zde vyučoval hlavně kresbu, grafiku, dekorativní kompozici a písmo. Vyučoval také dějiny umění. V roce 1964 byl na základě své tvorby a výstav přijat do tehdejšího Svazu českých výtvarných umělců. Vedle pedagogické činnosti byl po celou dobu sám činným výtvarníkem - především grafikem. Participoval na mnoha kolektivních výstavách, uskutečnil přes 40 výstav samostatných, z toho několik v zahraničí: v Dánsku, Polsku, v Chile (při celosvětovém skautském Jamboree) a jinde. Jako teoretik publikoval řadu recenzí, odborných článků a katalogových textů; svým kolegům-výtvarníkům zahájil na 70 výstav. Několik let psal do kulturní stránky deníku Lidová demokracie, kde vyšlo na 40 jeho článků, recenzí a esejů. V literární oblasti své tvorby se hlásí k duchovnímu poselství Otokara Březiny, Ernesta Thompsona Setona a Henryho Davida Thoreaua. Veřejnosti představil své verše i esejistickou prózu – kromě vydaných básní, esejů a vzpomínkových textů – na několika literárních čteních, např. v samostatném pásmu Cesta přírodou a životem, uskutečněném roku 2000 v Městském divadle v Prostějově a dalších v Divadle hudby v Olomouci a i jinde.

K woodcraftu měl velmi blízký vztah již od dětských let, kdy poznal literární dílo Miloše Seiferta a jeho překlad Setona. Oběma těmto velikánům hnutí věnoval nesčetně článků, brožurek a především překrásných linoritů. Udržoval úzké přátelství s Atahualpou, Jurajem, Hiawathou, Biminijim a dalšími. V době obnovení LLM po revoluci 1989, bránil myšlenku československého woodcraftu podle tradic Woowotanny, který byl v té době pro náčelnictvo LLM neakceptovatelný (vzorem byl v té době tzv. Valovičův indiancraft). Přestože se nikdy nestal členem LLM, byl ryzím woodcrafterem až do morku kostí, což dokazoval především svojí tvorbou, která svou hloubkou navazovala na Woowotannu.

Woodcrafterské dílo:

  • Stezka pod Modrou oblohou - Woodcrafterské myšlenky (Jilm, 1988)
  • Osamělá stráž (Jilm, 1989)
  • Hledání smyslu a pravé podoby našeho výchovného hnutí Lesní Moudrosti (Jilm, 1990)
  • Stezkami Lesní moudrosti (Šrámizdat, 1991)
  • Hlas Lesní moudrosti (Jilm, 1992)
  • Česká Lesní moudrost (Jilm, 1993)
  • Vigilie s Woowotannou (Šrámizdat, 1991) II. vyd.(LLM, 1991)
  • Zelený deník. Zápisky žáka České Lesní moudrosti (Jilm, 1994), polské vydání Zielony dziennik (Biblioteczka Walden, 1995)
  • Návraty k pramenům (Jilm, 1995)
  • Jde poutník božím lesem (Jilm, 1995)
  • Lesní moudrost (FONS, 1996), polské vydání Leśne Junactwo (Biblioteczka Walden, 1993)
  • Toulky boží přírodou (Jilm, 1998)