Pokračování textu ze strany 94
… do naší zahrady a třepetal se nad kvítky. Nebyl větší čmeláka. »Nikoli, to nebyl lyšaj, byl daleko menší, mnohem krásnější a přilétl i odlétl vždy tak rychle, že nikdo jej nemohl dobře viděti.«
Všecko moje hádání zdálo se, že se nehodí na podivuhodného toho ptáčka, ani nepomůže uhodnouti jméno, jež by nás bylo vedlo k vysvětlení v knihách. Léto odešlo, několik spolužáků vidělo Čarovného ptáka a přidalo pověsti o zázračné jeho malosti a tajemných zvycích. Jeho tělo, říkali, jest barvy zeleného sametu s atlasově bílým hrdélkem; má dlouhý zobák — jistě palec dlouhý — vějířovitý ocas s mnoha péry, dvě dlouhá péra na hlavě, »nejmenší nožky, jaké jste kdy viděli« a velké blýštivé oči, jež se zdají zářiti lidskou inteligencí. »Když se díval přímo na tebe, zdál se dívati čarovným pohledem.«
Zázrak rostl. Načrtl jsem, co by stělesňovalo všechny vlastnosti, jež moji spolužáci pozorovali u Čarovného Ptáka. Prvá kresba ukazuje, jak asi náčrt vypadal a také udává pravou velikost, jaké byl dle jejich řeči.
Zdálo se být krutě nespravedlivé, že tak mnozí z nich viděli věc, jež byla nejvyššího zájmu pro mne, já sám že jsem ji neviděl. Docela zřejmě to slibovalo kouzlo, ptáka skřítků, obdivuhodného posla ze země, v niž bych byl tak rád věřil.
Avšak konečně přišlo mé obrácení. Jednou odpoledne dva z hochů běželi ke mně, křičíce: »Je tady, ten malý Čarovný Ptáček, právě je v zahradě na kozím listu. Pojď honem, rychle!«
Čarovný ptáček (1½ živ. velikosti)
(Dlouhozobka svízelová)Utíkal jsem k onomu místu, vzrušenější, než dovedu pověděti. Ano, tam byl, vznášeje se nad otevřenými květinami — něžný, obdivuhodný, bzučící, jak třepetal mlhavými křídly. Rychle jsem mávl svou síťkou na hmyz, a, kupodivu, ..text pokračuje
