Stránka:vatra-27-2.djvu/10

Z thewoodcraft.org
Verze z 22. 10. 2020, 19:57, kterou vytvořil Keny (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla zkontrolována


Pokračování textu ze strany 8

… tomu, kdo ji dříve rozséval. Jaký je rozdíl mezi zděšeným útěkem ptactva na našich rybnících při příchodu člověka, a přítulným ptactvem rybníka v Kew, jemuž se na rybníce ode dávna neubližovalo!

A tak přemnozí lidé, kteří pro lidstvo vykonali mnoho dobrých věcí, nalezli své nejkrásnější chvíle v samotě v poznávání přírody, jíž porozuměli. Krása pojala jejich srdce a dokonalost přírodního řádu jejich duši. Každá chvíle v přírodě budiž novým poznáváním a novou radostí nad novým objevem. A všecky nás učí poznávati dokonalý světa řád, nekonečnou velikost přírodního dění, před níž ustupuje lidská pýcha. Učí nás i lásce ke všemu živoucímu a vede tak k pravé lidské dokonalosti.

*

„Skutečný život v přírodě jest a bude zápasem s přírodou nepřátelskou; volání po primitivismu, po návratu k přírodě, obdiv pro mí a mazlivé soužití s ní bylo, jest a bude — ať se jmenuje jakkoliv — jen a jen hrou (anebo také chorobou) měšťáka zaopatřeného a přesyceného kulturou. Tato slova napsal prof. Stiebitz, který je jistě z těch lidí, kteří se opájejí lidskou lžikulturou a výchovnou cenu přírody si neuvědomili. Ani v táborové škole vloni nebyli všichni se mnou za jedno; mnozí mne však dobře pochopili.

Balú.

JANOŠÍK ZBOJNÍK.

II. jednání. (Les.) X. d.
(Dvě rány zahřmí v lese.)

JANOŠÍK: Ale — co to?

ILČÍK (rozběhne se do lesa).

ADAMČÍK (přibíhá): Honili jsme s Vlčkem kněze Révayova. Měl pistol v ruce. Utekl mi do houští a Vlček se pustil za ním.

JANOŠÍK: Kněz s pistolí v ruce?

ADAMCIK: A on ho teď zabil!

JANOŠÍK: Vlček?

ADAMČÍK: Postavil se proti němu a křičí: Však už s pány nepojedeš! Střelí kněz a střelil on. A bác! Už tam leží kněz mrtev a už se neprobudí…

ILČÍK (přichází s Vlčkem).

JANOŠÍK (neobyčejně přísně, chladně): Vlčku — proč's to udělal?

VLČEK: Protože knězi pistol do ruky nepatří!

JANOŠÍK: A patří-li, nepatří-li: jak zní náš zákon, Uhorčík?

UHORČÍK: Kdo se vraždy dopustí, bude vyhnán —

JANOŠÍK: — a všech jedenáct na něho zapomene. Kdo tě varoval? Kdo tě prosil, aby ses mírnil? Má se říci, že horní chlapci honí kněze jako lesní zvěř? A mají se lidé třást, že horní chlapci na potkání každého zabijí? Jdi! Až se polepšíš, pak se vrať! — Ale do té doby dej si pozor, aby i tebe nezabili!

..text pokračuje