Stránka:wo1991.djvu/88

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla zkontrolována


Pokračování textu ze strany 87

… A je mi přímo nepříjemné, čtu-li, jak je Jan ve všem bezvadný. Inu – právo básníka! Není i zde Setonova sebestylisace? Tak se vidí – tak chce být viděn.

Pohled Seifertův, Valovičův, Vavrdův na Setona byl vždy jen dílčí. Něco unikalo, nedalo se vtěsnat do schematu, do utvořené představy. Ani když tyto dílčí pohledy spojíme, nedá nám to plnost, jakou bychom rádi měli. Snad někteří pracovníci obnovené Ligy, vyzbrojení jazykovými znalostmi, objeví Setonovy práce, které jsme neznali – objeví knihy o E.Th.Setonovi, o kterých jsme neměli tušení. Píše-li bratr Martin Kupka o Setonovi, je to svěží a jeho vlastní. Mám z toho radost. Ale nemyslím, že kdy poznáme, objevíme Setona „celého”. Ostatně – máme na to právo?

Myslím, že nemáme. Ponechme mu malý, maličký prostor, kde byl sám. Nevnikejme do něj. Nesnažme se o to. Prosím. Dopřejme E.Th.Setonovi mistrovskou hru, že se stylisuje do podoby, v které chce, abychom ho viděli. Není vždy dobré, zvědavě nahlédat za kulisy. Proč přijít o ten krásný opar, o kouzlo, o tolik krásy? Proč?

Ptal jsem se Tě, znáš-li Čapkovy „Hovory s Masarykem”. Snad měli kritikové pravdu, že „skutečný Masaryk” byl jiný. Ale v Hovorech – čapkovsky psaných – je Masaryk „náš”. Bratr Ladislav Rusek napsal půvabné „Vigilie s Woowotannou” a říká, to je „můj” Woowotanna. Mám od Vánoc 1930 knížku „Z lesní říše” a říkám si: Zde je „můj” Seton, „můj” woodcraft. Samozřejmě vím, že to není celý Seton, ani celý woodcraft.

Jako vztah Seifertův a Valovičův k Setonovi, tak byl i náš vztah k němu v podstatě vztahem obdivu a lásky. A máš-li rád, miluješ-li, toužíš, aby to, co máš rád, co miluješ, Ti bylo blízko. Toužíš to obejmout, i když v duchovním, či jen obrazném slova smyslu. A cítíš bolest, když Ti to uniká. Tak je to se Setonem. Má právo na své soukromí, do něhož bychom neměli vnikat, ani zvědavě nahlížet, kde nebylo pro nás otevřeno. Pro jeho i naše dobro. Umět respektovat, je milá ctnost.

Vím, že to je dětinské. Hrozně dětinské. Ale máš-li Setona rád, je Ti smutno, když Ti uniká –