Stránka:wo1991.djvu/29

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 28

… nebo ve vnitrozemí, jako Štoky, Německý Brod (Havlíčkův), Pacov, Bělá pod Bezdězem, Jihlava, Kolín (rodiště dědečkovo). Náš otec byl přísný a nesmlouvavý k sobě i ostatním členům rodiny a dožil se 75 let života. Náboženství se řídilo tradičními zvyklostmi. Otec jako katolík prosadil u bratří svou.
Matka byla jemná, dostalo se jí vzdělání v Němcích, ve Vratislavi a později v Drážďanech a připravovala se k svému působení jako vychovatelka. Ústav, do kterého byla přihlášena, měl vzdělanou ředitelku. Ta si mou matku velmi oblíbila a slibovala jí najít místo vychovatelky. Matka měla pevně vštípené zásady evangelické rodiny, vynikala ve škole a to rozhodlo. A, jak často bývá, povinnosti rodinné rozhodly jinak.
Já jsem se narodil 20. září 1902 ve Vilsteinu u Chebu. Základní (tehdy Obecnou školu) jsem vychodil v Táboře, Tam jsem byl přijat do gymnasia, které jsem vychodil první dvě třídy, než jsme se přestěhovali do Prahy. To už začala první světová válka a třídy se rozmnožily o polské spolužáky, jež vyhnala krizová válečná léta. Nám klukům imponovaly studentské stejnokroje, zejména označení tříd. Toto dělítko, nám cizí, po určitou dobu přetrvalo.
V Praze mne otec přihlásil do žižkovského gymnasia, vedeného vládním radou Šetelíkem, jehož syn Jaroslav byl tehdy oblíbeným krajinářem, a umělecky zobrazoval Prahu líbivými akvarely. Po kvartě jsem se ocitl již v pravém víru válečných poměrů, nedostatku a hladových bouří. Praha byla plna válečných raněných a obživu jsme sháněli, jak se dalo. Doba byla velmi neklidná, lidé velmi trpěli. Ze zahraničních zpráv jsme se dovídali, že se něco děje, že nadšení pro válku utrpělo velké trhliny. Až události vyvrcholily a dočkali jsme se 28. října 1918, kdy se každý radoval, že konečně nastává nová doba, že skončí utrpění a lidé se vrátí ke své práci. Lidé se vraceli ze světových bojišť na celém světě a mnozí prodělávali tuhé životní zkušenosti, jež zaplatili i životy. A přec nebyl zdaleka ještě konec. I mládež se podívala novým skutečnostem do tváře.
Nové skautské hnutí bylo příslibem lepších poměrů. Začalo se volněji dýchat. Ti, kteří hledali nové cesty, nemohli často při nejlepší vůli překonat hromadící se překážky. Humanismus začal opět plnit svou úlohu. A jen velkým úsilím dostala se opět k slovu příroda, se znovu obrozeným heslem “přírodou a životem k čistému lidství”. Tento praktický idealismus, který mládí propůjčil křídla, znamenal nikoli organisační, ale duchovní obrodu, která čekala na iniciativu hlavně mladých lidí.
Skauting znamenal po roku 1912 světlo svých nejlepších možností, ale ve skutečnosti to pro Evropu a celý svět byl rok 1918,

..text pokračuje