Pokračování textu ze strany 105
tak cítili. Ale změnit se to nedalo. Rád bych však dodal, že se E. Th. Seton se svou manželkou před každým jídlem pomod1i1. Nedbal na hluk kolem něho /ku př. chlapci z kmene Wahpeton/, ani na nechápavé pohledy. Někdo se pomodlí i po jídle - nepamatuji si, jestli se manželé Setonovi modlili i po jídle.
Co zůstává jako památka na návštěvu manželů Setonových u nás? Jsem přesvědčený, že Valovičova výzva k bojkotování Slunovratu byla podnětem k pozvání. Prolomit bojkotování. Když k návštěvě došlo- byla její organisace moudrá a spravedlivá. Seton se setkával se všemi přátelsky a nešetřil slovy uznání. V odpovědi za otázky, jež mu byly kladeny, zdůraznil toleranci. Máme být tolerantní. "vždyť i prostý Indián věděl, že je nutné respektovat názor jiného". Ať již to prostý Indián opravdu věděl, nebo nevěděl, vidím, prožívám v tomto Setonově důrazu něco, co má mezi námi zůstat jako jeho odkaz. Mezi námi všemi. Woodcrafteři, trampové, skauti, Ymkaři a všichni, všichni další, kdo tu jsou, nebo ještě přijdou. Měj svou víru, měj svůj názor. Jdi za ním důsledně. Ale nikdy se nerozpakuj podat ruku tomu, kdo má jinou víru, jiný názor, kdo jde jinou cestou, Snad nejzřetelněji se to tehdy projevilo právě u Dr. V. Valoviče. Jak je psáno mimořádné číslo Hlasatele z července 1935 - a jak jeho záznamy o pražské Setonově návštěvě. Jaroslav Šimsa, autor závažného článku "O budoucnost Ligy" ,který působil jako lavina - je najednou ve Valovičově zprávě "náš přítel Š." Doslova k neuvěření. A přece skutečnost. V mimořádném čísle Hlasatele jsou "Slunovratníci - rozvratníci" - a nyní? Pražská škola. Návštěva Setonova nás ještě více oddálila od staré pražské školy. Tudíž - každý stojíme jinde, ale jsme partneři. Návštěva Setonova, jeho způsob jednání, jeho přístup - vytvořila předpoklady, že se vrátí socialista M. Vavrda a Zd. Teichman r. 1947 znovu do náčelnictva Ligy. Tolerance - stejně jako v církevní oblasti ekumenismus - má ovšem své problémy. Jsou dvě strany téže mince, jak to často bývá. Na jedné straně je určitá víra, určité učení, určitý způsob - a je naší povinností tou cestou jít, to čí ono zachovat. Jestliže jsme přesvědčeni, že jdeme správnou cestou, že "máme pravdu“ - tolerance, stejně jako ekumenismus nám brání říci, že někdo jiný pravdu nemá. Dr. V. Valovič vycházel z přesvědčení, které ostatně zastával již prof. M. Seifert - že Setonův woodcraft je světový názor /Seifert: náboženství/, obsažený v Setonově díle.
