SOVÍ HNÍZDO Vyňatek z postřehů a záznamů o mladých sovách a hnízdě, jak je pozoroval „ po večerech na jaře 1926 Šedý Vlk v lese u „„Sedmičky", to jest dál v lesích za Bukovou horou.
r. V. 26. Jednou ráno se stalo, že v zelené trávě vykvetl zlatožlutý petrklíč. Tenkráte byl květen, veselý a jásavý květen, plný zpěvu a radosti. Buky byly už hotovy, leskly se v nové nádheře svých jasně zelených listů. V sovím hnízdě bylo nepokojno a mladým, chundelatým sůvičkám stalo se najednou náramně těsným. A tak začaly výpravy až k otvoru, z kterého bylo vidět nový, velký a zají- mavý svět. Bylo tam v něm tuze krásně. Výpravy staly se sůvičkám brzo zvykem. Když se vzbudily, to bylo slunce nízko nad západem a hořelo posledními rudými světly v chladnoucím lese. Tehdy se objevila ve vrcholku jedna sovička, za chvilku vydrápala se 1 druhá. Ale že se jim to takhle nezdálo, začly se z horké krve ždercat a štu- chat, až jedna sletěla zas do hnízda. Rudé světlo na kmenech borovic, buků, i to v dlouhých pruzích na zemi mezi temnými modravými stíny pomalu bledlo, zsinalo a mizelo. Zůstalo jen světlé, žlutavé nebe nad západem, nebe za černými stojáky ... S popelavými stíny noci vystoupil 1 chlad mezi stromy. A sovička sedí a dívá se, snad jak den umírá — a mlčí. Teprve když šero zhoustlo, začal se hlásit její žaludek. A tak se začala dovolávat mámy, začala pískat: tsí — tsí — tsí — tsí — — — — Je to volání ne zrovna hlučné, sípavé a není slyšet daleko. Volá a volá, co chvíli se ozve, netrpělivě přešlapuje — leč žaludek nedá a hlad trápí. A tak volá. A máma kdesi loví a chvátá, jistě chvátá. ro. V. 26. Slunce zas stálo už nízko na západě. Sovička si vylezla do okna hnízda, přešlápla a usadila se, načechrala, rozhlédla po posledních paprscích slunce a pak si prohlížela svět. A už ji uviděly kavky. Rozeřvaly se na celé kolo, rozsedly se na stromy kolem a křičí a křičí. „Kau — kau — kau." Přešel kolem člověk. Uletěly kavky a sovička prohlédla si človíčka a oči na to vykulila. Pak rozkřičel se naproti rehek. Poplach dělal, křičel ze všech sil a nadhazo- val si rozčileně zrzavý ocásek. A sovička se zas dívala, ani nemrkla. Bylo to tuze zábavné. Kdo ví, ale možná, že se jí to i líbilo. Kavky se znovu vracely nad les, kroužily v korunách a rámusily. A sovička otočila hlavu nahoru a tak nějak tuze dobrácky si prohlížela jejich manévry ve 34
