větvích. Přilétla konečně i žluna sousedka, která kousíček dále má v buku své hnízdo. Zarazila na borovici naproti, jezdí po kmeni kolem dokola a také spustila povyk. A tak sovička nechala kavek a prohlédla si barevnou blýska- vou žlunu. Pak vyhaslo poslední světlo dne, ztemnělo nebe a pomalu se rozsvěcely hvězdy. Utichl les. A teď sovička začala vykřikovat svou písničku hladu do tichého stojáku a netrpělivě čekala mámu. Ir. V. 26. Druhého dne drápala se první a nejsilnější sovička zase nejdřív do otvoru hnízda. Povytáhla se na nohou, protáhla, zamžourala a pak se teprve klidně usadila, aby se zas porozhlédla po nových věcech. Nedaleko cinkal kos svou večerní, přeletěly kavky. Vyhasl růžový západ v šedé šero bez světel a stínů, smírné a jak houstlo, utichal a zmlkal les. Pak nastalo v otvoru hnízda strkání a k první vtlačila se druhá. Postrkovaly se, hádaly a strkaly tak, až první se příliš vyklonila, ztratila rovnováhu, zuřivě si zamávala křídly, aby se udržela zpět, leč už se nesla, jak dostala ještě jednu ze zadu. A měla štěstí, že se zachytila na bidýlku v datlím otvoru (daný snad od těch dob, kdy tu člověk vybíral). Mávala chvíli dlouhými křídly než nabyla rovnováhy — při všem tom nevypadla tuze ze svého klidu. Usadila se, a ani muk, ani ji to nijak neudivilo. Klidně se rozhlédla a moudře čekala, co bude dál. Ta shora se hloupě kouká a hlavou kroutí. Pak tmou začal reprisi žaludek a do klidu nové noci začly vykřikovat své touhy po jídle: „sí — tsí — tsí,*“ Pak ale zas nastalo v otvoru šťouchání a rýpání a konečně se tam vedrala a vmačkala zase sova třetí. Dalo jim dost práce, než se vedle sebe srovnaly. Zatím sovička na bidýlku pod hnízdem přitlačila se u kmene. Protahuje se co chvíli, když má teď kolem tolik místa a volnosti, křídla si rozkládá, větrá a skládá, pečlivě a starostlivě. Možná, že z nich má i radost. Tu noc poznala mnoho nového a prvně vyzkusila svá křídla a naučila se jim věřiti a spoleh- nouti se na ně. "Té noci naučila se lítat. Pak zkouší i podrbat se nohou na hlavě, snad za uchem, ale těžko to jde, div že se nepřevrátila a nespadla. Je to přec jen ještě nestálá poloha na jedné noze. Tak ledaco zkouší. Prvé dvě zalezly už se svým svárem dovnitř a tahle sedí a čeká mámu. A dočkala se. Tichounce z černých korun borovic ozvalo se konejšivé její tiché, tichounké: „„kiví". V lese je tma. Na zem klesla tichá noc květno — plná radostného Pp sladké vůně. Na nebi hoří hvězdy, na zemi lež © okoj a mír. Šedý
Hlad na táboře přihlásí se pravidelně sám. Ale jde o to, jak rychle sezvat všechny do sněmoviště, jak se rychle o něčem uradit, jak a kterak mírně celý tábor probudit? Máte jiš tom-tom? Zkuste gong, který příjemně a jemně rozechvívá, a uvidíte, že každý si už ze zvědavosti přivstane. 35
