… se rozum zbystří, člověk ví, jak se podívat a dovede se hlouběji podívat, dovede účinně a cílevědomě pracovat. Jen se nebojte nikoho a věřte sobě. Tak stanete se solí země a budete šířit království boží na zemi. Věřte, že takovýmto způsobem žít, znamená konat náboženský úkon a že tak budete vpravdě veselými a mladými. Věřte, že každý z vás má v sobě zrnko geniálnosti, danou vlohu, dokažte, že se dovedete postavit na vlastní nohy, tváří v tvář svému Bohu. Jen tak se můžete státi vůdci celého národa.
Dr. F. V. FOERSTER: STRACH ZE SMÍCHU
Byl jednou muž, který šel se synem a oslem klidně cestou… Ale vy už víte, jak to je dál: Potkali pocestného, ten se zastavil a řekl: Ne, něco tak směšného! Nač pak máte osla? Proč na něj neposadíte chlapce? Muž poslechl rady a byl zcela spokojen. Šlo to teď rychleji vpřed. A šli podle mlýna. Mlynář byl právě rozložen v okně a neměl nic jiného na práci než pozastavovati se nad jinými lidmi. I zvolal dolů: Což se ten kluk nestydí, nechá starého otce běžet a sám si sedí? Chlapec slezl, otec si sedl a šlo se dále. Blízko města potkali člověka, který měl na čepici napsáno: „Spolek pro ochranu zvířat a mravnosti.“ Ten k nim přistoupil a rozhněvaně pravil: Voni, nestydijou se prachnic to ubohý zvířátko tak tejrat? Co by tomu tak řekli, kdyby to zvířátko tak rajtovalo po nich? A aj, otec, syn i osel vkročili na osmi nohách v ulici města. Ale už kluci křičeli: „To zvířátko nejspíš je oba shodilo, jináč by tak hloupě vedle sebe nešli.“
Který druh lidí se tímto příběhem míní, jistě už víte. Jsou to ti, kteří nemají odvahy býti sobě věrnými, nýbrž při všem, co činí nebo nečiní, se ptají, co tomu řeknou lidé a zda se jim nevysmějí. A při tom ani nevidí, že se lidé budou mít vždy čemu smát, vždy co vytýkat, ať děláš co děláš. Jen kdo se o hlas lidí příliš nestará a koná klidně a pevně, co mu předpisují srdce a rozum, změní smích poznenáhlu v úctu, neboť vše, co má charakter a pevnost, imponuje konečně lidem, třebas by se bránili. Kdo si myslí, že se zajistí proti lidským hubám, tlachům a výsměškům, když bude povolným, ten se pořádně mýlí. Jakmile lidé poznají jeho nejistotu a že se podle nich řídí, budou si s ním hráti jako kočka s myší.
Je rozhodně nutno, aby smělý hoch zrovna hledal příležitost, kde by se pustil do boje se smíchem lidí pro nějaký dobrý neb ochotný skutek. Jinak strach z lidí vešel by mu ve zvyk, jehož by se nezbavil. Zapři jednou svou sílu k zodpovědnosti za sebe a své skutky i přátele, a lidské řeči tě smetou, kam budou chtít. Staneš se cárem ve větru hlouposti a nikdo tě už nezvedne, neboť vychovati se na muže může každý jen sám.
