Stránka:vatra-26-2.djvu/6

DĚTSKÁ KRESBA ZE ŠKOLY P. UČITELE ŠVARCE V PRAZE LÍBEK SVOBODA: ŠPAČCI Z DENÍKU 11LETÉHO JUNÁKA Náš soused, velký ctitel přírody, usmolil jednoho krásného dne v měsíci únoru budku pro špačky. Ihned budku přibil na tyč, ke které na konec přibil špičku vánočního stromku. Tyč s budkou přibil na plot mezi naším a jejich dvorkem. Budka byla tam již dosti dlouho a divili jsme se, že vydržela prudké nárazy březno- vých větrů, pod kterými se hluboko skláněla. Jinak má dosti vý- hodné postavení, neboť trčí nad zahrádkami, za kterými jsou pole a luka. Každý myslil, že se tam špačci, ba ani vrabci neusadí. Ale co se nestalo? Asi na začátku března přilétli špačci. Bylo jich mnoho a proto byla velká sháňka po budkách. Každou budku obsadili, prohlédli, a kde byli vrabci, ty vyhodili. K nám přilétl jeden pár 8. března a prohlíželi si budku. Ale valně se jim nelíbila a proto se pustili dále do hledání, nikde však už volná budka nebyla. Dne 17. března se proto vrátili a už začli čistit. Stravovali se hned vedle na louce, kde se jim dostalo hojně ponrav a hmyzu. Za několik dní potom začli stláti hnízdo ze slámy, sena, slabých větviček a suchého listí. Paní špačková nejvíce si hleděla hnízda a pořádku a pan špaček jí prozpěvoval. Nejvíce zpíval časně ráno a večer. Jeho zpěv bylo většinou hvízdání. Od samičky se poznal podle světlejšího zobáku i nohou a podle kropenatějšího peří. Na louce se scházívali ještě s jinými okolními špačky, s nimiž se vesele bavili. Bývalo jich tam až dvacet. Zatím na louce narostla vysoká tráva, takže když špačci hle- dali potravu, byli zcela skryti. Paní špačková v té době začla sná- šet vejce. Bylo to asi uprostřed dubna. Před koncem byla všechna 20