Stránka:vatra-24-4.djvu/7

byla přemýšlivá. Touha rodičů postavit se na vlastní nohy, brzo je odvedla z berounského kraje. Potom jen krátko trvaloidylické štěstí rodiny. Bídné hmotné poměry a vzdor vůči ponížení od— vedly rodinu do Prahy a tam jako tisíce jiných rodin, žili život proletářský. Rodiče Karly nebyli předpojatě nacionalističtí, neboť Karličku načas posílali i do německé školy. Smutné a ponuré mládí proletářského dítěte bylo mládím Karly. Nebylo v něm dětských radostí, ani zábav. Ztratila brzy svou maminku. Otec snažil se jí nahradit, a proto se staral pečlivě o děti. Žili chudě. Zápasili s bídou, která se na ně šklebila ze všech koutů chu- dého bytu. Obědvali jen jednou týdně, jinak se svorně dělili o suchý chléb. Avšak to ještě kříž utrpení nedolehl celou svou . tíží na Karlu. Když se otec rozstonal, přešla starost o celou ro— dinu na tu malou osůbku. Chodila prát. Nezkušená, ale přece odhodlaná radívala se v mnohých věcech s předměstskými že- nami. Jako děvčátko třetí třídy vydělávala posluhováním & byla velmi nerada, nemohla-li do školy. Chodila do školy ráda. D0- vedla o všem samostatně přemýšlet a nepřijímala otrocky, co se jí povídalo. Měla často spory s katechetou. Milovala nade vše knihy, jež jí byly jediným přítelem v nejtěžších dobách. Jak jen trochu mohla, koupila si knížku. její touha po vzdělání byla velká, horlivě se doma učila, neboť si umínila, že se stane apoštolkou poníženým a odstrčeným pro- letářským dětem, že se stane učitelkou. Vpravdě junácky si po— čínala, když ve vší té bídě dovedla tak studovat, že se stala uči- telkou. Učila nejprve v zahrádkách a dalším úmorným studiem stala se literní učitelkou. Ale ani tehdy nepřestala studovat. V pozdějších letech chodila na filosofickou fakultu v Praze. Ve školní službě, jak už to bylo odedávna a bude snad na věky, neměla klidu. ljejí povrchní kolegyně útočily na ni a špinily ji, kde mohly. Avšak ani to ji duševně nezlomilo. Byla neustále po- licií hlídána a persekvována, konečně z místa propuštěna a marně žádala o nová místa. Musela se živiti soukromým vyučováním. Byly to pro ni smutné chvilky. Ale i v těch dobách starala se o dělnické děti, hrávala si s nimi a nosívala jim hračky, které sama pro ně vyžebrala. Chodila do Amerického klubu žen u Ná- prstků, kde se seznámila s paní Masarykovou. Jejich známost se brzy proměnila v upřímné přátelství dvou junáckých žen. Cesta Machové do Ameriky utužila jejich přátelství. Obě potom spolu kráčely životem jako dvě rodné sestry. To potvrzuji i slova Masarykové o Machové: „jestliže jsem poznala v českém národě dobrou ženu, tož Machová byla tou nejlepší. 63