Stránka:vatra-24-4.djvu/8

A to proto, poněvadž se nerozpakuje mluvit pravdu vždy, všude a každému“. Jaké to podivné řízení osudu! Masaryková, žena vyrostlá v No— vém Světě, dcera světového národa, v jejíž povaze jako zrcadle obráží se mravní přísnost předků Hugenotů, bere si za muže chudého českého profesora, duševně srůstá s utlačovaným, po- niženým malým národem a stává se oporou muži ve vyčerpá— vajícím boji za mravní i politickou. svobodu národa. Jaká to ju- načka! Vidíme ji mezi prostým lidem činiti tiše & skromně dobro, bez nároků na uznání. V dobách, kdy byla ještě ženou profe- sora, přes to, že byla hezkou, nevyhledávala prostředí bohaté spo- lečnosti, ale raději nehlučně a pokorně přicházela sílit dělnické matky a podporovat je mravně i finančně. Rozmlouvala s nimi prostě a nenuceně. Sama svým životem byla jim příkladem matky a ženv. ' ' * ' Dělníkům a dělnicím zdůrazňovala nutnost vzdělání. Jeji láska k prostému lidu i přátelství k Machové byly živé, vždyť dokonce kolportovala Zenské Listy, jež řídila Machová. Ríkávala jí také: „Připomínejte vždy a při každé schůzi, aby muži nekouřili, aby se oprostili od alkoholu. Alkohol a nikotin — to jsou dvě velké překážky ke vzdělání dělnictva“. (Ovšem také dva nepřátelé děl- nické solidarity a osvobození dělnictva.) Ta prostota zůstala v ni po celý život. Nedovedla se přetva— řovati, neboť i jako žena presidenta vyhýbala se všem oficiel- nostem a udržela si stejně prostou a ušlechtilou duši. Chodivaly pilně s Machovou do socialistických schůzí. Vždyť v činném ži— votě Machové nebylo snad neděle, kdy by nebyla na nějaké schůzi, ta hrdá bojovnice, jež i v dělnickém abstinentním hnutí byla důležitou činovníci. Navštěvovaly se navzájem, jedna druhé dodávala odvahy. Zůstaly skutečnými Novými Ženami, ty dvě věrné přítelkyně, příbuzné duše, laskavá srdce, jimž socialism byl zákonem. Ta duševní síla a odhodlanost Masarykové jsou zářícimi slunci jeji povahy. Jako pravá žena ve chvílích beznaděje podněcovala svého muže, tak prostě a přece dobře rozřešila svým životem poslání ženy a matky: „Být— mravní podporou a podněcovatelkou činů svého muže, dobrou matkou svým“ dětem a bojovníci za pravdu, právo a spravedlnost“. Snad právě proto, že se nebála života, který za války dolehl na ni celou svou tíhou, snášela hrdinsky všechna ponížení a příkoří a přece nebála se za všech okolností vyznati pravdu. Škoda, že krutá Morana zahubila obě ty bojovnice dříve, než mohly plně dokončit s'vé Dilo, ale i tak je ono Jasné a Zářící. 64