VYPRÁVĚČ.
V táborech se mnoho vypravuje. Každý tábor by měl mít svého vyprávěče, jenž junácké zkazky předává kmenu. Staří Slované sedávali také rádi u krbu a naslouchali starcům, kteří přinášeli poesii do tvrdého jejich života. I guslar v junáckém táboře se jistě zas objeví. Bílá Liška vypráví často svým družinám. Její vyprávění je spojeno s obřadem, kterému se říká: „rozpředení vřetena“. Vyprávěč si sedne na malou pletenou rohožku. Má obřadní roucho vyprávěče s odznakem: hořící lampičkou. Před ním na rohožce stojí miska, na níž je kadidlo.
Strážce „tom-tomu svolá kmen.
Hlasatel vstane a volá:
„Ó, vyprávěči kmene...,
jenž předeš tkaniva nám krásná
jak věštci u Slovanů dávných,
jak Šahrazád v „Tisíc a jedné noci"!
Pověz nám zde shromážděným zas jednu pověst tklivou,
dobrodružství a příhody rozviň před námi,
vidění vzbuď v nás jak čaroděj pravý,
slovy kouzelnými, jež jímají duši
své protkej tkanivo, jak umělci sluší,
ó, promluv, my rádi posloucháme —“.
Pak vyprávěč zapálí kadidlo a začne:
„Byl jednou...
