„Za dávných časů...
a rozpřádá svou povídku.
Tak jako pupen se zahaluje do svých šupin, než pukne, tak dobrý vyprávěč skrývá jádro své povídky, až přijde chvíle, kdy je vhodno je vyjevit. Praskne-li poupátko předčasně, je celý květ zkažen. Vypravování je bez půvabu, nerozvíjí-li se. Nejdřív vylíčí vyprávěč osoby své povídky, pak jejich vztah k povídce, pak lístek za lístkem, rozvíjí jejich dobrodružství, tu a tam nahodiv více barvy v podrobnostech a po stupních přivede povídku k vyvrcholení, načež ji skončí slovy: „A to je konec mé povídky!“
Vstane, vezme svou rohožku a odejde.
Jsou některá vypravování, která musí býti vypravována (čtena) v každém táboře lesní moudrosti celého světa. Jsou to: Setonovy „Příběhy zvířat", Kiplingova „Kniha džunglí“, Londonův „Bílý tesák“, van Eedenův „Malý Jeník“, Longfellovowa „Hiawatha“, „Robinson Crusoe“.
Naši čeští junáci by neměli zapomenout na „Ruské byliny“ Kraszewského „Starou báji“ a Holečkovy „Junácké kresby“.
SÍLA TÁBORA.
Každý, kdo poznal krásu a význam táboření, spěchá, aby žil ve volné přírodě. Jindy se myslelo, že táboření je životem drsným a výstředností — že to znamená spáti v nepohodlné posteli bez řádného obleku a bez potravy, Ač tyto věcí občas nejsou bez významu, moudrý táborník se dovede příjemně zařídit.
Táboření skýtá množství neocenitelného požehnání, ale je provázeno také jedním či dvě i několika nebezpečenstvími. Kdo jsou dobrými táborníky osvojí si dobré a vystříhají se zlého.
Dobré věci jsou: čistý vzduch, osvěžující a plíce uzdravující moc lesa, sluneční koupel, tělo posilující výkony, odpočinek nervů a radost, jež přichází, když mysl a tělo jsou v ukázněném souladu.
Zlé věci jsou: nebezpečí revmatismu, spí-li kdo na zemi ve vlhkých šatech, vyčerpání z nevyspání, není-li v noci přiměřeně oblečen neb nemá-li pohodlnou postel, a rozmrzelost z nemoci, je-li stravování nepravidelné a špatné.
Je-li výzbroj tábora náležitě vybrána, vyvoleno moudře tábořiště a účastníci znalí nejzákladnějších pravidel táboření, pozná každý hoch Lesní Moudrosti z vlastní zkušenosti, že táboření jest největší věcí jeho života a věcí, na kterou vždy bude vzpomínat s největší radostí a těšit se nejsmělejšími nadějemi. Může a má znamenati návrat domů s tělem silným a zdravým, myslí jasnou a šťastnou, duší posílenou a odhodlanou, poněvadž si odnese s sebou zkušenost sblížení se se zemí ve společnosti jiných hochů stejného zájmu.
Když každý vlhké šaty ihned si převlékne, jakmile přestane pracovati, nebude-li spáti přímo na zemi, a postaví-li si postel na suchém místě a má-li dosti teplých přikrývek, není žádného nebezpečí z nastuzení nebo revmatismu. Jest vždy moudré míti trochu teplého šatstva pro studené nebo mlhavé počasí, ..text pokračuje
