Stránka:svitek 1925.djvu/42

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla zkontrolována


Continue from page 41

… lidským potřebám církve za starých dob, než jsou dnešní vědci a organisátoři!

Všechno se dá zkreslit, všeho se dá zneužít. A nelze prostě přesazovat zvyky do cizí půdy. Ale zatím aspoň do výchovy svých dětí přenesme to nejkrásnější, čemu nás učí i jiní národové a minulost. A na sobě samých můžeme začíti ihned – kdo nám v tom zabrání?

Příklad, jejž dal Indián, je velkolepý: Život s plným nadšením, jehož se chopí, miluje jej, vítá a s radostí jej žije!

Mám před sebou obraz velikého náčelníka indiánského. Čelenka jeho zdobena je orlími péry a vlají mu s ní dolů dlouhým splývajícím pásem až k zemi. Co péro, to velký čin.

Kolik hrdinství, zkušenosti, sebepřemahání, moudrostí zapsáno těmi péry v nádherné ozdobě bojovníkově. Jeho cesta životem neznala kolísání. Nevracel se, neklesal. Byl jinochem ohnivým, jenž viděl už od svého chlapectví své poslání. Bojoval pro dobro, za čest kmene. Neshromažďoval pozemských statků, sbíral a tržil slávu. Je chud, bohatý je jen kmen, Indián nikdy. Ale duch jeho vzpíná se vysoko, prošel zkouškami těla i ducha a dnes je pevným, ocelovým mužem, jenž nemůže ztroskotat, zmoudřelý cestami života a lesa, bohatý uvnitř, pochodeň svým bratřím, záře budoucím. Velký Duch jím promluvil.