Pokračování textu ze strany 7
„Kim“, hoch-skaut, byl nazýván od Indů „přítelíčkem celého světa“ a takovou přezdívkou by se měl honositi každý junák.
V. JUNÁK JE ZDVOŘILÝ, OCHOTNÝ A ÚSLUŽNÝ ke všem, zvláště však k ženám, dětem, starcům, mrzákům a pod. A nikdy nesmí čekati odplaty za poskytnutou pomoc nebo laskavost.
VI. JUNÁK JEST PŘÍTELEM ZVÍŘAT. Má je chrániti proti týrání a nesmí zabíti zbytečně zvíře, i kdyby to jen moucha byla — neboť i ona jest tvorem božím. Zabíti zvíře pro potravu nebo v obraně jest dovoleno.
VII. JUNÁK POSLOUCHÁ ROZKAZŮ svých rodičů, vůdců a učitelů bez odmluvy.
I když dostane rozkaz, jenž jest mu proti mysli, musí jako vojáci a námořníci jej vyplniti jedině proto, že jest to jeho povinností; teprve, když rozkaz vykonal, může přijití a uvésti své námitky. Taková jest kázeň.
VIII. JUNÁK SE USMÍVÁ A PROZPĚVUJE SI za všech okolností.
Když dostane rozkaz, poslechne radostně a ochotně, ne snad líně a s vymlouváním se.
Skaut nikdy nenaříká na nesnáze, nestěžuje, nezaříká se, nekleje, ale hvízdá si a usmívá se.
Když zmeškáte vlak nebo někdo Vám šlápne na kuří oko — ne že by skaut měl mít něco jako kuří oka — za každých mrzutých okolností dodejte si síly a zasmějte se nejprve, pak si pohvizdněte a zapějte veselý popěvek a bude zas dobře.
Za klení a sprosté mluvení zaveden jest u anglických skautů trest nalití džbánku vody do rukávu, který provedou druzí skauti. Zavedl to před 300 lety jeden kapitán anglický.
IX. JUNÁK JEST SPOŘIVÝ, totiž zachovává si každý haléř, pokud může, a dá jej do záložny, aby, až nebude moci pracovati, nestal se břemenem jiným, nebo aby měl peníze, jimiž by pomohl svým bližním, budou-li v nouzi.
