I. JUNÁKOVI JEST ČEST SVATOU.
Řekne-li: „Na mou čest tomu tak jest“, pak tvrdí to tak doopravdy, jakoby skládal nejslavnostnější přísahu.
Též řekne-li vůdce junákovi: „Svěřuji ti při tvé cti tak učiniti“, jest junák zavázán provésti rozkaz jak nejlépe dovede a nijak nedati se zdržeti.
Poruší-li junák svou čest lží nebo nevykonáním rozkazu, jenž ve jménu jeho cti mu byl udělen, musí odevzdati své odznaky a nikdy již jich nesmí nositi. Též může býti vyloučen ze skautství.
II. JUNÁK JEST ODDÁN všem, o kterých jest přesvědčen, že s ním dobře smýšlejí a kteří budí svým jednáním v něm lásku a úctu (bývají to rodiče, učitelé, vůdci). Je jim oddán celou duší a jest hotov za ně žíti i zemříti.
III. POVINNOSTÍ JUNÁKOVOU JEST BÝTI UŽITEČNÝM A POMÁHATI JINÝM.
A svou povinnost vykoná dřív než co jiného, byť by tím si kazil vlastní svou zábavu, pohodlí nebo i vydával se v nebezpečí života. Když je na rozpacích a neví, kterou ze dvou věcí provésti, má se zeptati sám sebe: „Co jest mou povinnosti?“, totiž „Co prospěje druhým lépe?“ — a to vykonati. Musí býti připraven každý okamžik zachrániti život nebo pomoci raněnému. A má se snažiti každý den vykonati někomu nějaký dobrý skutek.
IV. JUNÁK JEST PŘÍTELEM VŠEM A BRATREM KAŽDÉMU JUNÁKOVI, bez ohledu na společenské jeho postavení.
Proto potkají-li se dva skauti, i kdyby se nikdy nebyli viděli, dají se spolu do řeči a pomohou si dle potřeby. Skaut nesmí býti snobem.
Snob jest ten, kdo opovrhuje někým proto, že je chudým, nebo kdo jsa chudý, nenávidí bohatých. Junák přijme člověka tak, jak jest a udělá mu co nejlepšího může. ..text pokračuje
