Stránka:hlasatel-46-1.djvu/18

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 17

Za první zátočinou se proti nám vyřítili opáleni stavitelé tábora a šťastně nás oplácávali.

„Jak jste, prosím tě, Hotone, věděli, že půjdeme po této straně a že nepůjdeme přes most?”

„No, to nám bylo naprosto jasné, že přes ten most s těma fáborkama vás nikdo nedostane.”

Tak takoví my jsme zastánci pokroku a snahy po povznesení českého venkova. Největší trest za to na naše hlavy všemocný Nonabozo uvalí a příští rok nás pošle do Luhačovic nebo Mar. Lázní.

   

Tolik týpí už jsem dlouho neviděl. Laskal jsem je chvíli očima, pak obcházel a chválil, že jsou dobře postavená. Hoton chodil se mnou a měl zase radost, že je postavili beze mne.

„A co ten vchod?” zarazil jsem se.

„To jsem ještě neviděl a asi nikdo přede mnou.” Před vchodem byla stříška z rakušáku podepřená tyčí a zakolíčkovaná dvěma kolíky.

„No to je přece normální vchod”, stejně překvapeně se zastavil Hoton.

„To teda ne, bratře, to jsi jel do Číny objevil jsi Ameriku. Ale vypadá to docela dobře.”

„A hlavně je to praktické, když začne pršet, tak honem honem takhle pospícháš dovnitř, rozplácneš se do týpí a vchod je zavřený.”

   

Tmötm-tm-tm z Hotonova bubínku a ..text pokračuje