Stránka:fletcher 1925.djvu/29

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka nebyla zkontrolována


hnutí, když nářek vzrůstal, nepohnuv se ani tehdy, když vyvolávali jména jeho dvou svnů. Kdvž válečníci vešli do osady, hlasatel vy- volával jména těch, kdož se vyznamenali v tomto pamětihodném boji. Udatní bojovníci pomalu předstupovali před svého vůdce, jenž každému pochvalně pokynul, když jej pozdra- vili, kladouce mu k nohám válečné trofeje. Mezi starými bojovníky přicházel mladý válečník, jenž ve svém prvním boji vyrval svému protivníku kyj z ruky a zabil jej jeho vlastní zbraní. Tento kyj položil před starého náčelníka, líče mu své udatenství. Náčelník, pozdvihnuv podávanou zbraň, zvolal s drama- tickým smíchem: »Ha, ha, ha! Takhle jste se měli vypořádat s naším nepřítelem, aby se nás naučil bát. Moje výzvy k mladým mužům nebyly vysílány k hluchým uším. Oni, kdož chtěli zničiti náš lid, leží mrtvi na zemi. Kam- koli se jejich stíny obrátí, i tam se vás budou báti. Nepřítel mne chtěl rozplakat, ale já se směji.« A stařec tančil ke svému vítěznému smíchu nad vítězstvím toho dne dobytým: PÍSEŇ SMÍCHU. Ponka. He-dhů'-shka. Ha,ha,ha haha! Haha! hihi! ha ha! hi! 26