Stránka:bw-tom6.djvu/34

From thewoodcraft.org
Jump to navigation Jump to search
Tato stránka byla ověřena


Severní Amerika – kolébka novodobého woodcraftu

František Kožíšek, Dee Seton Barber

“Myšlenka woodcraftu mě naplňovala a ovládala po celý život,” uvádí Ernest Thompson Seton v úvodu Svitku březové kůry a my nemáme důvod mu nevěřit. On sám nejlépe věděl, co nosí uvnitř, co ho podněcuje a pobízí vpřed.

Můžeme si jen položit otázku, kde se v člověku taková náklonnost k něčemu (zde k přírodě) bere už od narození. Co je toho příčinou? Známe-li Setonovo setkání s tajemnou prorokyní v Kalifornii, která mu vmetla do tváře svou vizi o převtěleném indiánském náčelníkovi, můžeme pomýšlet na vlivy inkarnační. Vzpomeneme-li na ušlechtilé snahy jeho matky, která se během těhotenství snažila své očekávané dítě formovat krásně nejen fyzicky, ale i duchovně, můžeme uvažovat o vlivu dědičném (“Krev promluví…”, jak Ernestovi řekl rodinný historik, pozdější arcibiskup Robert Seton). Mohli bychom uvažovat ještě o jiných příčinách, ale to není smyslem této kapitoly.

Jisté je, že ono semínko náklonnosti padlo na úrodnou půdu, když prostředí, ve kterém malý Ernest Evan po přestěhování rodiny do Kanady vyrůstal, poskytovalo intenzivní styk s neporušenou přírodou. Jeden vliv se mohl zdát krajně nepříznivým, ale paradoxně i on přispěl významně k Setonovu pozdějšímu rozhodnutí vytvořit ozdravné hnutí mládeže. Byl to presbytariánský způsob náboženské výchovy, který přirozené sklony dítěte všemožně potlačoval a prohlašoval za hřích a ďábelské zlo. V Setonovi postupně rostl podvědomý odpor, který nakonec vyvrcholil v osvobozující poznání, že instinkty, Bohem vštípené popudy, nejsou hříšné, ale jsou mocnou tvořivou silou, kterou je nutné správným způsobem využít k rozvoji člověka. Byl to návrat k přirozenému, zdravému způsobu života těla i ducha.

Aby pomohl předejít dalším deformacím duše tisíců chlapců a dívek a překonat tíživé důsledky prudké změny sociálních podmínek na přelomu století (prudký růst měst a specializovaných farem, které odcizují člověka přírodě) a inspiroval mládež k novému zájmu o přírodu jako zdroj života, rozhodl se Seton uvést svou představu o woodcraftu v život.

Prvním “soukromým a spontánním” pokusem, jak Seton uvádí, bylo založení Klubu Robina Hooda s kamarády v Torontu v roce 1874. Klub netrval dlouho, ale myšlenka woodcraftu přetrvala a Seton se ji snažil čas od času během 80. a 90. let oživovat, například svými články v časopisech Forest & Stream, St. Nicholas, Scribner's, Animal Friends a dalších.

V roce 1897, poté, co díky úspěšnému prodeji svých knih získal finanční zajištění a usadil se v Greenwichi (Cos Cob) nedaleko New Yorku, rozhodl se definitivně realizovat svůj dávný sen: woodcrafterské aktivity ve volné přírodě jako nejlepší školu lidství.

Nejprve, v roce 1898, zamýšlel Seton sepsat a vydat slovník woodcraftu, ale Rudyard Kipling, nadšen a prý i inspirován jeho výchovnou myšlenkou, mu to při náhodném setkání vymluvil a vybídl ho k sepsání díla čtivějšího – románu. Také Setonův ..text continues