Stránka:bw-tom6.djvu/114

Z thewoodcraft.org
Tato stránka byla ověřena


Pokračování textu ze strany 113

… – heslo: “Ciel bleu!” (Modrá obloha!), navržený a uplatněný E.T. Setonem v jeho Woodcraft Indians.

V městě Limoges byly opatřeny materiály pro ušití krojů, podobných belgickým skautům a americkým Dívkám táborového ohně. Stále byl upřesňován systém dovedností a činů a současně byly prohlubovány úvahy o významu skautského slibu a zákona.

V listopadu 1918 byl uspořádán druhý sněm kmene Glandier, který měl značně slavnostní ráz a svým průběhem velmi zapůso- bil na jeho účastníky.

V polovině října 1918 došlo k výraznějšímu organizačnímu uspořádání smečky vlčat, která zachovala svá práva v rámci kmene.

Listopad 1918 proběhl v Glandier ve znamení turnaje v kopané. Herold kmene vyzval k boji zbytek členů kolonie v tomto turnaji. Aubrey Westlake postavil pro odpolední ceremonii mezi stromy dubový totemový kůl, na němž byl shora upevněn znak O.W.C. a. pod ním umístěn erb, připomínající vlast kolonistů: červený lev ve skoku vpravo s otevřenou tlamou na zlatém poli, s blankytně modrou korunou, černými drápy a jazykem. Odpoledního velkého sněmu se zúčastnilo více než 600 osob na prostranství, obklopeném stromořadím. Slavnostní část, připravená A. Westlakem, byla pak vystřídána různými vystoupeními mládeže, hudebními čísly, která provedli dospělí. Zvláště se zde vyznamenal učitel Frank Moreton, jehož lesní jméno znělo “Music maker” (Hudebník).

Když 11.listopadu 1918 bylo vyhlášeno příměří a na bojištích zavládl mír, mělo to radostný ohlas též v kolonii dětí v Glandier. Cesta k návratu do Belgie byla otevřena. Vychovatelé slíbili, že přijdou za dětmi a za kmenem Glandier do Belgie. Kolonie v Glandier byla rozpuštěna a děti nastoupily v lednu 1919 zpáteční cestu do vlasti, do Lutychu a okolí. Angličtí vychovatelé a učitelé – Moreton, Vickers a Theobald je při návratu doprovázeli. Westlake se vrátil již dříve do Anglie.

Angličané ze “Sdružení přátel” hledali cesty, jak obnovit a prodloužit nezaponenutelný výchovný experiment, uskutečněný v Glandier. Netušili ještě, jakou roli sehrají v organizaci belgických skautů.

V Lutychu záhy po návratu dětí z Francie byl vytvořen “Kmen Glandier” jako pokračování vychovatelských zkušeností z doby válečného exilu. Kmen, který tehdy vedl Angličan Frank Moreton, byl po čase včleněn do místní organizace belgických skautů B.S.B. – Boy Scouts de Belgigue. Moreton se mimoto stal poradcem hlavního stanu belgické skautské organizace, která je nábožensky indiferentní. Tam vyvinul značné úsilí, aby přesvědčil o přednostech woodcrafterské výchovy mládeže podle Setona a Ernesta Westlakea. Některé skautské oddíly v Lutychu, v Seraingu, Bruselu a Antverpách přijaly ideje woodcraftu a uplatňovaly je ve skautské praxi.

V průmyslovém městě Seraingu, ležícím na řece Maase nedaleko Lutychu, řídil 1.oddíl belgických skautů Louis-Clément Picalausa, přítel Franka Moretona. Po návratu Moretona do Anglie převzal vedení kmene Glandier, přičemž ideově vedl v myšlence woodcraftu přibližně 5 skautských oddílů v lutyšské provincii. Kmen Glandier ponechal si svůj znak z Francie, tedy znak O.W.C. a užíval rovněž hesla – pokřiku “Modrá obloha”.

V roce 1920 se do Anglie vypravila delegace kmene, aby tam získala uznání jako lóže (Lodge) Řádu woodcrafterského rytířstva (O.W.C.). Od té doby měl kmen Glandier dvojí organizační příslušnost: k O.W.C. a k B.S.B.

..text pokračuje