Jak vznikala moje nová cesta Lesní Moudrosti.
Bývalo zvykem pražských woodcrafterů pořádati z jara veřejnou besedu s ukázkami programu Lesní Moudrosti. Tyto besedy měly nemalý význam. Jejich příprava byla velmi bohatým programem činnosti v klubovně od ledna až do března. Vlastní provedení besedy pak bylo vhodnou propagací hnutí, při čemž se také získávali noví členové a skromný výnos byl základem táborového fondu.
Tak také z jara 1932 byla uspořádána beseda na Vinohradech, za účinkování kmenů Slunovratu a Živěny. Program byl zajímavý a dobře působil. Sešlo se tu mnoho známých a bývalých členů ligy i lidí nových.
Tehdy navštívila besedu paní Klíčníková, mladá a podnikavá učitelka, hledající vhodnou formu pro rekreační činnost školní mládeže. Byla vedoucí družiny pro školní mládež v Jinonicích. Program ji zaujal natolik, že si vyžádala naši spolupráci.
Po prostudování Organisačního řádu "městských družin pro školní mládež hlav. města Prahy" vydaného Osvětovým odborem pražského magistrátu jsem k svému překvapení shledal, že z titulu veřejné péče o výchovu školní mládeže je tu úředně vydržováno a organisováno přes 70 družin čili kmenů po čtyřiceti dětech, vedených učitelkami a učiteli s odborným výchovným vzděláním.
To bylo něco, co mne zaujalo. Na jedné straně rozmrzelá skupina woodcrafterů s neporozuměním pro klidný a hezký život, na druhé straně tisíce dětí zorganisovaných a podporovaných, pro něž se právě reformovala programová náplň, zvláště v oboru rekreace a života v přírodě.
Začli jsme v Jinonicích s programem pro vycházky a hry v přírodě. Družina již vlastnila čtyři stany a sídlila v samé blízkosti lesa. Tak jsme v dokonalém táborovém prostředí už koncem září sněmovali a zažehli táborový oheň. Mezi 70ti dětmi a učitelkami byla přítomna paní Milada Kellerová, tehdy inspektorka družin a po výkladu zákona woodcrafterů došlo k mému slibu spolupráce s celou organisací družin.
Jsa pozván do poradního shromáždění učitelstva družin, promluvil jsem poprvé o Lesní Moudrosti a při tom promítl diapositivy a film o táborech woodcrafterů v Samechově. Od této chvíle začal jsem znovu užívati názvu Lesní Moudrosti pro woodcraft, ježto se kupodivu již nezdál neobvyklým, jako kdysi. A tenkráte jsem také seznal, že těsně přede mnou byl schválen poradním sborem junácký zákon Lesní Moudrosti, jak byl doporučen z Legie Malých. Stal se tak mravním zákonem pro děti. V rozpravě doporučoval jsem táboření jako nezbytné období v celoročním programu a ta myšlenka byla přijata.
Hned na to jsem byl vyzván k podrobným výkladům do semináře při škole vysokých studií pedagogických a ve stejnou dobu k navázání styku s Besídkami učňů pokr. škol živnostenských hlav. města Prahy.
Tehdy vznikl pevný pracovní trojúhelník mezi mnou, paní ředitelkou A. Aimovou a řed. R. V. Vokáčem. Nepoznal jsem za 18 let své činnosti pro junáctví a woodcraft tak příjemných a příkladných přátel ve spolupráci, jako byli oni. Ostatně náš pracovní styk vydržel dodnes a ještě něco vydrží.
Protože se tady moje činnost vyvíjí ve dva proudy, rozděluji další obsah tohoto sborníku v pořadí:
I. MĚSTSKÉ DRUŽINY PRO ŠKOLNÍ MLÁDEŽ HL.MĚSTA PRAHY,
II. BESÍDKY PRO UČNĚ POKRAČOVACÍCH ŠKOL ŽIVNOSTENSKÝCH.
