Roman Splítek - Šakoh

Z thewoodcraft.org
(přesměrováno z Splítek Roman)
Šakoh v rouchu, 1977
Šakoh ve skautském, asi 2005

MUDr. Roman Splítek - Šakoh (⁕ 5. dubna 1953)

Vinohraďák Roman Splítek přichází do Neskenonu v listopadu 1970 ze střediska Maják. Jako jiná junácká střediska ukončil i Maják svou činnost, protože komunistická administrativa skautskou organizaci rozpustila. Roman si s sebou přinesl přezdívku Alvarez, ale znám je dodnes svým lesním jménem Šakoh (=Mladý vlk), které si zvolil po vykonání zkoušky vigilií. Nejdříve byl oddílovým rádcem, po demisi náčelníka Owíga v únoru 1972 řídil triumvirát jako místonáčelník – degandawída. Na táboře Bílých týpí na Šumavě toho roku byl na dvoudenním sněmu zvolen 3. náčelníkem Neskenonu. Bylo mu 19 let.

Jeho dvě náčelnická období (dvouletý mandát) byla věnčena významnými úspěchy: na táborech se začala užívat potní lázeň pimoakan, intenzivně se plnila orlí pera, zkoušky vigilií. Jubilejního X. sněmu na jaře 1973 se účastnilo 60 Neskenonců.

V té době také začal vycházet i oddílový časopis Wampum a Roman Splítek - Šakoh byl spolu s Jiřím Mackem - Čiksikou a Ivanem Makáskem - Hiawathou jeho redaktorem. A zůstal jím i v roce 1992, kdy začal vycházet pro junáckou obec v Česku. Do Wampumu Neskenonu napsal během let mnoho článků, povídek a reportáží, uplatnil i své doprovodné fotografie.

Z Neskenonu odešel z důvodů studia na Lékařské fakultě University Karlovy v roce 1976 a na jeho návrh se stal náčelníkem šaman Jiří Macek - Čiksika – Černá ryba. Za Šakohovy éry se kluci naučili schopně síťovat (vyráběli si síťky na lakrosky a hamaky na táborové postele), on byl první, kdo ve kmeni rozdělal oheň třením dřev. Odkázal mu i slavnou sněmovní soutěž – „O sachemovo roucho“. Sám v Neskenonu získal vysokou lesní šlechtickou hodnost sachema.

Roman Splítek - Šakoh dokončil studia lékařství a po roce vojny nastoupil na poliklinice v Příbrami, kde působil jako vedoucí lékař posudkové služby Úřadu práce v Příbrami. V Příbrami také založil rodinu a ve svém volném čase – kvůli svým dvěma synům – se vrátil ke skautingu. I když pak jeho kluci odrostli, vedl dál kmen Mohawků a místní středisko Hiawatha.

V roce 2000 řídil ve staré skautské základně v Měsíčním údolí u Vlašimi týdenní vůdcovský lesní kurs pražské ELŠ (ekumenické lesní školy), kde vypomáhá vedení dodnes. V současné době je členem oldskautského klubu Svazů skautů a skautek ČR.

Za své dlouholeté zásluhy v Neskenonu obdržel u příležitosti svých 60. narozenin z rukou šamana Hiawathy Poctu Midewiwinu bronzového III. stupně.